Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená rodina 9. kapitola - Pomsta

12.05.2010 (21:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 8033×

Z šoku se Lucy dostala docela brzo a chtěla nám zavřít dveře před nosem, ale Esme dveře na poslední chvíli zachytla.

„Ale copak, sestřičko, nepozveš nás dál, když se za tebou, vlečeme takovou dálku?“ Esmin hlas zněl docela sarkasticky. Když viděla, že nemá na výběr, jen nám pokynula, abychom vešli dovnitř. Zavedla nás do jídelny, kde se opřela o stůl a nám dala posunkem najevo, abychom si sedli na židle.

„Takže, jak vidím, ty žiješ,“ řekla Lucy přiškrceným hlasem. Na povrch vypadala docela klidně, ale já jsem věděla, že uvnitř je vystrašená k smrti.

„Přece sis nemyslela, že bych se ji nepokusil zachránit!“ vložil se do toho Carlisle, ale Esme na něj vrhla pohled, který říkal, ať to nechá na ni.

„Hm, to je pravda, ale když jste se už neobjevili, myslela jsem si, že se ti to nepodařilo.“ Ušklíbla se na něj. Na to, že má plný dům upírů, se chovala docela nebojácně.

„Chtěli jsme přijet, ale Carlisle měl tolik práce a teď lituji, že jsme nepřijeli dřív,“ řekla Esme a při těch slovech se na mě lítostivě dívala.

„Ano, jistě, zřejmě byste zjistili, že ona žije,“ ty poslední slova Lucy vyřkla s odporem. Mě už tímhle postojem nemohla naštvat, ale Esme ano. Ta se jen přikrčila, ohrnula rty a vycenila na ni zuby. Z jejího hrdla se ozvalo hlasité zavrčení, při kterém tuhla krev v žilách.

Lucy na ní zírala se strachem v očích, zřejmě začala litovat, že svůj odpor ke mně dala tak moc najevo. Carlisle stál v mžiku u Esme, chytil ji za ruce a něco jí šeptal. Zřejmě ji uklidňoval, protože se zase narovnala, ale na Lucy vrhala nenávistné pohledy. Měla jsem nepříjemný pocit, že se to tu zvrtne.

„Proč jsi to udělala?“ zeptal se Carlisle Lucy.

„Co máš přesně na mysli?“ odpověděla otázkou a v očích se jí zračila nenávist.

„Proč jsi řekla, že je naše dcera mrtvá?“ zahřměla Esme, která už toho měla dost.

„Abych se ti pomstila, sestřičko,“ řekla a kladla přitom důraz na každou slabiku, která byla prosáklá čistou nenávistí.

„Ale proč?“ vydechl Carlisle.

„Ty se mě ještě ptáš? Ty jsi měl být můj, to já s tebou měla mít dítě!“ zahřměla.

„To není pravda. Tohle sis nalhala, já k tobě nikdy nepatřil.“ Při těch slovech se zamilovaně díval na Esme, až mi to bralo dech. Edward se celou dobu na ně díval a vypadal docela napjatě. Jistě četl Lucy myšlenky a zřejmě to nebylo nic pěkného podle jejího výrazu. Vždy byla zatrpklá, ale teď vypadala, že každou chvíli vybuchne.

„Vždycky všechno měla, Esme, ale já nikdy neměla nic. Ona byla ta oblíbená, kterou každý muž chtěl. Nikdy mi nepřála štěstí a pak ses objevil ty a zamiloval ses do ní a ne do mě! A ona pak otěhotněla. Co jiného mi zbývalo? Potřebovala jsem se jí pomstít! Jak já ji nenávidím!“ křičela jako smyslů zbavená a mluvila na Carlisle, jakoby tam Esme vůbec nebyla.

„Ty jsi blázen!“ zahřměl Carlisle. Nikdy jsem ho neviděla takhle rozzuřeného. Podívala jsem se na Edwarda a ten vypadal stejně překvapeně jako já.

„Přesně to říkal i Charlie, když se o tom dozvěděl a ještě mě donutil se o ni postarat,“znechuceně vyprskla.

„Mám toho dost! Ty si neměla žádné právo mě připravit o moje dítě!“ zaječela Esme. Měla jsem pocit, že musím zakročit, jinak by mohli ublížit Lucy. Ne, že bych si to nepřála, ale kvůli Charliemu to nemůžu dopustit.

„Uklidněte se. Tímhle to nevyřešíte a být tebou, Lucy, budu zticha nebo si koleduješ o průšvih,“ řekla jsem vyrovnaným hlasem.

„Ty mi jako vyhrožuješ? Co si to dovoluješ, ty malá mrcho!“ zaječela na mě. V tom okamžiku ji obklíčili tři rozzuření upíři.

„Já jsem ti nevyhrožovala, jenom tě varovala,“ zašeptala jsem k ní. Vypadala hodně vyděšeně a já něco pocítila. Byl to zvláštní pocit, jakoby se nějaká energie nahromadila v mém těle a chtěla každým okamžikem ze mě vystoupit. Já jsem se tomu nebránila.

V ten okamžik se stalo něco neuvěřitelného. Obklopilo nás bílé světlo, které se zaměřilo na Lucy a pak explodovalo. Ona jen stačila vyděšeně zakřičet a pak zmlkla. Zhroutila se na zem a nevěřícně se na mě dívala. Nechápala jsem, co se to stalo. Všichni mě pozorovali a Lucy jen lapala po dechu. Doteď přesně nevím, co to bylo, ale Lucy přestala navždy mluvit.

Carlisle si myslí, že je to moje schopnost, i když nikdo z nás neví, jak funguje. Zřejmě to byl můj trest pro ni. Když jsme od ní odešli, už jsme ji nikdy více neviděli. Dojeli jsme domů a všem jsme popsali, co se stalo. Emmetta strašně mrzelo, že u toho nebyl a neviděl to na vlastní oči. Podle mě by ji rozcupoval na místě, kdyby slyšel, jak mluvila s Esme a Carlislem.

Zatím jsem si nezvykla je oslovovat mami a tati, ale to se časem naučím. S Edwardem jsme se vzali a náš milostný život byl neuvěřitelní. Nikdy jsem si nemyslela, že něco takového pocítím. Nemůžu vám vysvětlit, jaký je to pocit. Kdo to ještě nezažil, nepochopí to.

Kupodivu jsem otěhotněla. Podle mého otce (Carlislea) se to dalo čekat, přece jsem jen byla napůl člověk. Když mělo dojít k porodu, myslela jsem si, že umřu. Taky se to málem stalo, nebýt Edwarda, který mě proměnil v upírku. Nevím, která bolest byla horší, jestli porod nebo proměna. Po proměně už jsem samozřejmě musela pít krev, ale jen zvířecí.

Nikdy jsem neochutnala lidskou krev a na to jsem právem hrdá. S Edwardem máme nádhernou dcerku, které jsme dali jméno Nessie. Je napůl člověk a napůl upír, tak jako já předtím než se narodila. Všechny si okamžitě omotala kolem prstu. Každý z nás ji zbožňuje a pro její ochranu by položil i život.

Jenomže když dospěla, tak se zamilovala. Do místního hocha Jacoba z rezervace La Push. Byl to indián, který ji miloval. Věděl, kdo jsme, ale nevadilo mu to. My jsme nebyli moc nadšení, že nám tak rychle dospěla, ale bránit jsme jí nemohli. Zvlášť po tom, co jí Emmett vyslepičil, že já jsem nebyla o moc starší než ona, když jsem se zamilovala do Edwarda.

Po pár letech jsme Jacoba museli proměnit v upíra, kvůli Nessií. Nemohli jsme dovolit, aby Jacob zemřel, protože pak bychom ztratili i naši dceru. Nakonec naše rodina zůstala o deseti členech a dál se nerozrůstala. My pořád musíme chodit na střední a lhát o našem původu. Už to tak děláme několik desítek let a i přesto, že Charlie a Lucy jsou mrtví, my žijeme stále dál.

Konec

Moc mě těší vaše komentáře, ale i kritika. Klidně mi pište, v čem bych se mohla zlepšit. Budu moc ráda.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená rodina 9. kapitola - Pomsta: