Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá 3. kapitola

Stephenie Meyer


Zbouchnutá 3. kapitolaNávštěva!

3. kapitola

Budoucí babička smrt:

Stála jsem v oddělení dětského oblečení a hledala cokoliv černého. Pochybuji, že jí ta Alice pořídí nějaký hezký černý komplet pro malé. Podle toho, co jsem o ní slyšela, tak něco takového určitě nekoupí, a to malé musí mít něco černého. Je také potomkem smrti.

Jsem moc zvědavá, jestli bude mít nějaké schopnosti, a jaké. Přeci jen matka zabíjí a otec čte myšlenky.

Bella mi před dvěma dny volala, že by mě ráda viděla, ale že ji Edward nepustí z dohledu a nám se všem už stýská. Mně, sudičkám smrti, Kerbovi a hlavně bezhlavému jezdci. Jak ho minule vzala vyvenčit, tak byl naprosto nadšený a dokonce pak několik týdnů sekal latinu. Proto jsem se rozhodla, že ji všichni pojedeme navštívit. S bezhlavým jezdcem jsem to vyřešila tak, že vezmu jenom jeho hlavu. Sice hrozně odmlouval, ale pak, když jsem mu pohrozila tím, že zůstane doma, tak zmlknul. Bude to pro Bellu takové malé překvapení.

Tony se sice na to tvářil typu, že Cullenovi z toho budou mít šok, ale je načase pořádně poznat druhou část rodiny.

Stála jsem v krámě a hledala. Nic černého v dětském oddělení jsem prostě nenašla. Zoufale jsem došla k prodavačce a zeptala se jí:

„Dobrý den, máte tu nějaké černé oblečení pro děti?“ Prodavačka vyvalila oči.

„To máte v plánu jít s tím dítětem na pohřeb?“ Její úvaha mě pobavila.

„Ne, ale prostě chci pro malé nějaký dětský komplet,“ odpověděla jsem jí v klidu. Vypadala poměrně příjemně, tak jsem se nechtěla rozrušit. Nerada bych ji zabila.

„Bohužel, nic takového tady nemáme,“ omluvila se mi. Takže ztráta času, ale třeba bude vědět, kde bych něco takového mohla sehnat.

„A nevíte, kde bych něco takového mohla sehnat?“ zeptala jsem se jí.

„Hm, tak to nevím. Napadají mě jen různé rockové a undergroundové obchody, ale budou tam mít spíš nějaké parodované oblečení.“ Slečně jsem poděkovala za informaci a zoufale vyšla z obchodu. Já si to oblečení pro malé snad budu muset uštrikovat, anebo se domluvím se sudičkami smrti a ty mi to oblečení pomohou ušít. Mají s těmihle věcmi dostatečné zkušenosti. O niť se musí starat pořád a šmikání jim taky jde.

Po náročném obcházení obchodů jsem se těšila domů na masáž. Dneska mě čekala čokoládová. Moc jsem se těšila na maséra, který bude ze mě čokoládu slízávat. Poslední dobou jsem byla velmi úspěšná v sebeovládání a jeden masér mi v průměru vydržel měsíc.

Došla jsem domů a tam už na mě všichni čekali. Pověděla jsem jim, že Bellu pojedeme navštívit až zítra, a dohodla se se sudičkami, zda něco ušijí. Sice se tvářily, že ne, ale nakonec souhlasily a já měla o dárek vystaráno.

Druhý den ráno jsme byli všichni připraveni a vyrazili za Bellou.

 

Bella:

Dny utíkaly a já měla stále nakázáno ležet a nenamáhat se, ale i tak jsem si vydobyla občasnou vycházku. Edward se o mě pečlivě staral. Jenže mně neustále něco chybělo. Chyběli mi všichni, které jsem byla zvyklá celý život vídat. Mamka, sudičky smrti, Kerb a bezhlavý jezdec. Tony mě chodil navštěvovat, tak aspoň on mi vyprávěl, co se doma děje a jaké psí kusy všichni vyvádějí.

Ležela jsem na pohovce a koukala na nějakou přiblblou telenovelu. Nudila jsem se. To mi vždycky šlo.

„Miláčku, ty se zase nudíš, co?“ staral se Edward.

„Hm, nemohli bychom dělat něco jiného? Už mi z toho všeho začíná hrabat. A taky se mi moc začíná po všech stýskat,“ odpověděla jsem.

„Dobře, tak já něco vymyslím,“ drbal se Edward na hlavě.

„Edwarde, slyšíš to?“ zeptala jsem se ho.

„Jo, někdo je za dveřmi.“ S těmito slovy se zvedl a šel otevřít.

 

Edward:

Lámal jsem si hlavu s tím, jak uspokojit Bellu a málem ani nezaslechl řev vycházející ze dveří. Ozývalo se od nich:

„Haló, je tu někdo?“ Otevřel jsem dveře a nikoho jsem neviděl.

„Ježiš, jsem tady dole,“ prskalo to na mě. Pohlédl jsem dolů a úlekem jsem urval dveře. No, to Esmé nebude mít radost. Vyjeveně jsem na tu hlavu koukal a nevěděl, kam ji zařadit. To už se ke mně ale hnala Bella.

„Miláčku, jsi v pořádku?“ strachovala se o mě a mezitím pohlédla ke dveřím a zajásala:

„Jééé, Bezhlaváčku, co tady děláš?“ oslovila hlavu a hnala se k ní. Opatrně ji zvedla a usmála se na něj.

„To víš, tebe k nám nepustí, tak jsem musel za tebou utéct. Bez tebe je tam nuda,“ odvětila jí hlava. Pak Bella přišla ke mně a představila mě.

„Edwarde, tohle je hlava bezhlavého jezdce. Bezhlaváčku, tohle je můj Edward.“ Stál jsem tam jako přikovaný a čekal, kdy se přižene jeho další část těla a bude mě honit po lese. Ale nakonec to vypadalo, že nikde druhá část těla není a tak jsem slušně odpověděl.

„Rád tě poznávám.“ Hlava na mě pohlédla a prohodila jen něco v podobě:

„Já tebe teda ne.“ Hm, tak teď mám zase, co žehlit. Bella se s hlavou vydala do obýváku a já se mezitím snažil nějak vložit dveře do futer, aby nám do baráku nefoukalo.

Návštěva hlavy bezhlavého jezdce měla jednu výhodu. Nemusel jsem vymýšlet dnešní program. Chvíli jsme seděli na pohovce a za dveřmi jsme uslyšeli štěkot. Tentokrát jsem to nechtěl riskovat a radši jsem na další přivítání návštěvy zavolal Emmetta.

„Emmette, mohl bys, prosím, otevřít dveře?“ zavolal jsem do baráku.

 

Emmett:

Nudil jsem se a prohlížel si nového Playboye. Rosalie byla zase v dílně a opravovala svého miláčka. Zezdola jsem uslyšel, jak Bella někoho vítá, ale dneska mě moc zvědavost nepohlcovala. Byl jsem spíše otrávený, protože Rosalie byla na mě naštvaná, protože jsem jí nerad zničil její barbínku. Zkoušel jsem ji učesat a utrhli jí nechtěně hlavu.

Edward musel vidět v mé mysli, že se nudím, a tak když zavolal.

„Emmette, mohl bys prosím otevřít dveře?“ Šel jsem bez keců. Prosvištěl jsem k nim a vzal za kliku. Jenže dveře mi zůstali v ruce a z mých úst se pouze ozvalo:

„Ups.“ Jenže pak jsem se podíval, kdo za nimi je, tak jsem zařval:

„Vááááá, trojhlavý pes,“ a zděšeně jsem utekl za pohovku, kde seděla Bella s Edwardem a nějakou hlavou?

„Áááááááá, co tady dělá ta hlava?“ vykřikl jsem.

„Emmette, představuji ti oficiálně hlavu bezhlavého jezdce,“ seznamovala mě Bella.

„A ten trojhlavý pes ve dveřích?“ zeptal jsem se vystrašený jako malý kluk.

„Jééé, Kerbe, pojď dál!“ zvolala a ta trojhlavá obluda se k ní přihnala. Začali ji drbat všude možně a já nevěřícně pořád zíral.

„Emmette, to je můj mazlík Kerb,“ prohodila jen tak mimochodem. Rozdýchával jsem všechno, co jsem viděl a překvapivě se ve dveřích ukázaly další osoby. Nějaké dvojče Belly a tři si velmi podobné dívky. Když je Bella spatřila, tak zajásala a se slovy:

„Ahoj, mami,“ se zvedla a Bellino dvojče objala.

„Hm, tak to asi bude samotná smrt,“ cvaklo mi v hlavě.

„Tak to budeme rádi, když ten dnešek přežijeme,“ proběhlo mi hlavou.

2. kapitola 4. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!