Takže, je tu jedna z dalších povídek. Autorkou téhle je slečna Bublina..
29.03.2009 (18:18) • RosalieHale • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1645×
Zase pryč od všeho, zase od znova, zase mi tekly slzy. Kolikrát ještě, kolikrát? Pohlédla jsem na novou, fialovou modřinu na ruce, kterou jsem si hladila druhou rukou. Jako kdyby mě ta bolest mohla opustit. Ironicky jsem se uchechtla. Ne, tohle opravdu ne. Byla zakořeněná, hluboko v mém srdci, a nemohla jít. Od té doby, co mi rodiče zemřeli, se ráj proměnil v neúprosné peklo. Moji pěstouni, Bud a Clarie, ovšem na tohle neměli můj názor. Když si mě vzali, bylo mi asi jedenáct, a od tohoto věku, jsem měla modřiny. Hodně modřin. Nikdy se nestalo, že bych neměla nějakou. Moji kamarádi mi nebyli oporou. Nikdy. Moc kamarádů v mém životě se nevyskytovalo, vždycky jsem na ně byla protivn-„ GRACE! SAKRA GRACE! KDE SI ZAS?“ zařval mužský hlas. Pane Bože, pane bože, rozvzlykala jsem se. Tohle už nepřežiju, tohle už ne. Chci umřít. Klekla jsem si na kolena a modlila se, ať zemřu, ať se znovu narodím, ale tohle už ne, prosím bože, už ne. Najednou se dveře rozrazily a vstoupil muž, kterého nenávidím.
Ležela jsem schoulená v klubíčku, vzlykala jsem, a otírala si krvavý nos do bílého trika. Asi po 15 ti minutách jsem se zvedla, celá zemdlená. Proč tenhle hotel musí mít zvukotěsné místnosti? PROČ? Nevím, ale nebyla jsem schopná při svých 17-ti letech říct někomu o svém problému. Beztak by mě ještě Bud víc zmlátil. Každý den, kdy jsem se probudila, jsem se nechtěla probudit. Vždycky jsem doufala, že ve spánku zemřu, bezbolestně. Za svůj život jsem si vytrpěla toho šikanování dost.
Šla jsem do koupelny. Vypadala jsem opravdu hrozivě. Krev byla všude. A na mém rameni přibyly dvě nechutné fialové modřiny. Už jsem v tomhle hotelu byla asi 3 dny, tohle je pětihvězdičkový hotel u Aljašky. Je tu strašná zima. Ti dva chodí přes den si užívat. Ale já můžu jít beztak jenom do nějaké restaurace nebo někam ven, nic moc toho tady na koukání není, pouze příroda. Ale už jsem zvyklá trávit svůj čas jako samotářka, a přírodu stejně miluji.Jak absurdní, si určitě říkáte. Nyní pěstouni odcházeli. Slyšela jsem skřípění kol od auta a potom už nic. Asi za půl hodiny přijelo nové auto. Většinu času jsem strávila koukáním z okna a přemýšlela nad svým zpackaným životem, který měl cenu za starou bačkoru. Otevřela jsem okno.
Bylo to stříbrné Volvo a z něho vystoupil nějaký kluk. Opravdu krásný kluk s bronzovými vlasy. Zamknul své auto a potom ztuhnul. Nejdřív jsem se koukala, na co se to vlastně dívá, ale daným objektem jsem byla já. Podívala jsem se na sebe. SAKRA! Zapomněla jsem si umýt krev!
Autor: RosalieHale, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zase pryč od všech:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!