Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 59. kapitola

ag1 ag3


Zakletá Popelka 59. kapitola„Ty krávo jedna! Tohle je jen hra, ne souboj!“ zakřičela jsem na Lanu nenávistně a hodila na ni pohled jsi mrtvá. Lekla se ho a o krok ustoupila. Věděla jsem, že ta rána byla určená mně, a o to víc jsem se cítila špatně, že musel trpět někdo jiný. Přešla jsem k Noře a klekla si k ní.
„Promiň, Noro, schytala jsi ránu, která byla určená mně. Pojď, vezmu tě na ošetřovnu,“ řekla jsem jí smutným hlasem, vzala ji za ruku, kterou jsem si dala kolem krku a druhou rukou jsem ji chytila kolem pasu. Vytáhla jsem ji do vzduchu, aby to vypadalo tak, že stojí na své zdravé noze, a rozešla se pryč z tělocvičny.

59. kapitola

 

Pohled Belly/Anny :

 

Musím se připravit do školy. Čas běžel a nechtěl se zastavit. Je skoro prosinec a jsou to tři měsíce, co chodím na Manhattan. Ze studia jsem nadšená. Nejraději mám samozřejmě hodiny tance, je mi jedno, jaký je, všechno jsem si zamilovala, i balet, kterého jsem se obávala.

Ale ani ostatní hodiny mi nevadí, s upíří pamětí se vážně bát nemusím, za což jsem vážně ráda. Po večerech nebo po škole, co nemám co dělat, si pročítám slovníky jakýkoliv jazyků a učím se víc.

Brian tak nadšený není, ale pomáhám mu s učením a jdu na to metodou škola hrou. Protože jsme oba tanečníci, tak tančíme a u toho probíráme všechno, čemu nerozumí. A musím říct, že mu to jde jedna báseň.

I jeho rodiče jsou nadšení. Párkrát jsem u nich byla a děkovali mi za to, že Brianovi věnuji tolik pozornosti, a hlavně za to, že jsem jeho partnerka, jak ve škole, tak i mimo ni. Ano, hrajeme si na zamilovaný pár, jak jsme se domluvili, a funguje to.

Nejdříve mě kluci otravovali, ale pak si dali všichni pohov a nechali mě na pokoji, což se nedá říct o Brianovi. Stále nás otravuje Lana a pokoj nám asi už nikdy nedá. Ale proč se tak snaží, vždyť je na škole tolik kluků, kteří by stáli za hřích, a ani její partner není nijak zvláště ošklivý.

Její partner se jmenuje David Baklon, a je to krásný, chytrý, vysoký, modrooký a hnědovlasý muž. A miluje Lanu, což je co říct, ale je příliš stydlivý, než aby jí to řekl. Přál si ji za partnerku a splnilo se mu to, ale Lana kouká jen po Brianovi. Lituju ho. Sama vím, jaká je neopětovaná láska.

Dneska máme tělocvik, na který se vážně těším. Máme hrát vybíjenou. Já miluju všechny druhy sportu a doma cvičím gymnastiku, už umím skoro i trojité salto. Baví mě to, což je to hlavní, ale chci být ta nejlepší tanečnice na Manhattanu, abych Edwardovi nedělala ostudu.

Když je řeč o Edwardovi, ten je pořád stejný. Nadržený, mrzutý, když nejsme spolu, a žárlivý, když se zmíním o Brianovi. Není z toho nadšený, a ani se s tím nesmířil, že s ním „chodím“. Má smůlu, mně to tak vyhovuje a on tady stejně není.

Každý pátek pro mě jezdí Alice, jak bylo domluvené, a čeká na mě vždycky v autě v garáži vedle mého auta. To si vždycky nechám v kufru auta tašku, vlezu do jejího auta, změním nám podobu a jdeme si užívat.

A pokud jde o Alici, už ji svět zná jako Alici Roxel, neteř Liliany. Odhalila se hned v úterý, kdy uspořádala svoji první přehlídku ve své podobě a kde se veřejně představila. Celé jsem to sledovala v televizi.

Její přehlídka měla veliký úspěch, ještě větší, než měla jako Liliana. Pár lidí se ptalo, kde je Liliana, Alice prostře řekla, že odešla na odpočinek a žezlo předala Alici. Spolkli to a po Lilianě se už nepátralo ani neslyšelo, jako by se po ní slehla zem. To je vidět, že svět nežije minulostí.

Už jsem konečně hotová. Sjela jsem výtahem do garáže a nasedla do svého miláčka, kterého jsem si tak moc oblíbila, že i Edward by na něj mohl žárlit. Až se s ním budu loučit, bude to přírodní katastrofa.

Nastartovala jsem a během několika chvil jsem byla ve škole. Brian už na mě čekal. Hned jak spatřil moje auto, se usmál a stoupl si před mé obvyklé místo na parkování a čekal, než zaparkuju.

Jakmile jsem vypnula motor, už mi otevíral dveře jako pravý gentleman a nabízel mi ruku. S radostí jsem ji přijala a vystoupila. Zamkla jsem auto a políbila Briana na tvář. Společně jsme šli na první hodinu.

Ty čtyři vyučovací hodiny utekly jako voda a byl tady tělocvik. Strašně jsem se těšila. Na tělák jsme sice rozděleni, ale hodiny tance máme společně, je to vždycky strašná legrace, skoro jako s Emmettem.

V šatně jsem se převlékla a všimla si Lanina nenávistného obličeje. Takové a mnohdy i horší na mě hází od prvního dne, kdy jsem ji ponížila skoro před celou školou. Však počkej, mám vymyšleného ještě něco lepšího.

V tělocvičně jsme před zvoněním byly všechny, a tak se mohlo začít. Nejdříve rozběhání, pak rozcvička a pak se už konečně mohlo hrát. Učitelka nás rozdělila do družstev, Lana byla proti mně, což mi vyhovovalo. Nesnesla bych být s ní v jednom týmu.

Ještě se zvolily kapitánky, kterou jsem já naštěstí nebyla, protože bych si to jinak tolik neužila. Učitelka vyhodila míč a já po něm chmátla jako chobotnice a hned bez smilování pálila.

A hned byla jedna venku. Míč získalo druhé družstvo, tak jsme se musely vyhýbat. Většina se zaměřila na mě, ale já to chytala a pálila zpátky. Nevím, co se stalo, ale najednou se mi míč objevil přímo před hlavou a já jen tak tak stihla udělat provaz, abych se mu vyhnula, ale to jsem asi neměla dělat.

Za mnou se ozval bolestný výkřik a následný pád a zvuk křupnutí. Rychle jsem vyskočila na nohy a podívala se, co se stalo. Jedna z mých spoluhráček, Nora Patrisová, ležela na zemi v bolestných křečích a držela se za nohu, která byla velmi divně zkroucená, a tekly jí slzy jako hrachy.

Podívala jsem se na nepřátelské družstvo a viděla Lanu s potěšeným úsměvem od ucha k uchu. Taková kráva! Copak nepochopila, že tohle je jen hra a ne rytířské klání na život a na smrt?

„Ty krávo jedna! Tohle je jen hra, ne souboj!“ zakřičela jsem na Lanu nenávistně a hodila na ni pohled jsi mrtvá. Lekla se ho a o krok ustoupila. Věděla jsem, že ta rána byla určená mně, a o to víc jsem se cítila špatně, že musel trpět někdo jiný. Přešla jsem k Noře a klekla si k ní.

„Promiň, Noro, schytala jsi ránu, která byla určená mně. Pojď, vezmu tě na ošetřovnu,“ řekla jsem jí smutným hlasem, vzala ji za ruku, kterou jsem si dala kolem krku a druhou rukou jsem ji chytila kolem pasu. Vytáhla jsem ji do vzduchu, aby to vypadalo tak, že stojí na své zdravé noze, a rozešla se pryč z tělocvičny.

Všechny na mě koukaly jako na blázna, ale nikdo nic neřekl. Kopla jsem do dveří, které se otevřely, a vyšly jsme společně ven. Nora nic neřekla, jen se na mě koukala a tekly jí slzy. Nedovedla jsem si představit, jak ji to musí bolet.

„To je dobrý, Anno, umím chodit i sama,“ řekla, ale dělala jsem hluchou. Má zlomenou nohu, možná i na dvakrát, rozhodně ji nenechám chodit po svých. Došly jsme až k ošetřovně, ale nikdo tam nebyl.

Položila jsem Noru na lehátko nebo postel, nebo jak se tomu říká. Měla bych počkat na sestru, nebo kdo to tady vede, ale pokud to má opravdu zlomené, potřebuje okamžitou péči. Musím to udělat já. Položila jsem ruce na Nořinu nohu a Nora bolestně sykla.

„Promiň. Vím, že to bolí. Nemůžeme čekat na sestru. Pomůžu ti od bolesti, ale musíš být statečná,“ řekla jsem jí a podívala se jí do očí. Přikývla. Vzala jsem kapesník, namočila ho a dala jí ho na hlavu, aby jí bylo aspoň trochu lépe.

Dál jsem vzala ručník a přehodila ho přes její bolavou nohu. Pomalu jsem začala prohmatávat její nohu, přičemž moje jednání bylo doprovázeno Nořiným bolestivým sykotem, ale nekřičela. Je opravdu statečná.

Pak jsem se zděsila. Má nadvakrát zlomenou holení i lýtkovou kost a navíc se jí přerušili nějaké cévy a nervy. To není dobré. Pokud rychle nezakročím, mohla by o tu nohu i přijít. Musím použít svůj dar.

Obě ruce jsem položila vedle sebe na její holeň a zmáčkla ji. Nora sice bolestně zaskuhrala, ale nekřičela, v zubech drtila ručník, který jsem jí dala na utírání potu. Začala jsem se soustředit na nápravu její nohy. Musím kompletně vyměnit všechny buňky.

Cítila jsem, jak se jí rovnají kosti, cévy i nervy. Stisk jsem ještě zesílila, aby nepoznala, že dělám něco nadpřirozeného. Ještě chvíli a bude mít nohu v pořádku. Když jsem cítila, že je všechno v pořádku, povolila jsem stisk a stáhla ruce.

Pár dní bude pro ni ta noha, jako by nebyla její. Její tělo si musí zvyknout na změnu, kterou jsem jí provedla v těle, ale pak bude v pořádku a bude pevnější než dřív. Až si její tělo zvykne, nebude mít už žádné problémy s tou nohou.

„Dobrý, budeš v pořádku, Noro. Buď na sebe pár dní opatrná a bude všechno v pohodě,“ řekla jsem jí a podívala se jí do tváře. Byla celá opuchlá od slz. Poposedla jsem blíž k její tváři, namočila další kapesník a otřela jí obličej. Ručníkem jsem jí tvář osušila a hned byla jako ze škatulky.

Zůstala jsem s ní, dokud nepřišla sestra. Nechala jsem mluvit Noru, já bych to asi nevysvětlila. Sestra se jí podívala na tu nohu a řekla to samé co já. Pár dní odpočívat a bude to v pořádku.

 

***

 

Další den Nora zůstala doma a odpočívala, jak jí bylo doporučeno. Tohle Laně nedaruju. Mě ať klidně zbije do krve, ale ať netrestá nikoho jiného. Přísahám, že když se na škole objeví tyranie, zasáhnu a zničím ji. Já jí udělám ze života peklo, jestli to bude pokračovat, to přísahám.

Když škola skončila, rozloučila jsem se s Brianem a rozhodla se jet navštívit Noru. Vím, kde bydlí. Žije sama, rodiče jí cestují. Nejela bych za ní, kdybych v sobě neměla výčitky. Kvůli mně musela trpět a snášet tu bolest. Ta rána patřila mně a já to moc dobře věděla.

Netrvalo dlouho a stála jsem před panelákem, kde má byt. Zaparkovala jsme před ním, vzala svou tašku a vystoupila. Zamkla jsem auto a zhluboka se nadechla. Byla jsem nervózní. Bála jsem se, co řekne tomu, že jsem tady.

Šla jsem dovnitř a podívala se, ve kterém patře bydlí. Desáté. Neobtěžovala jsem se výtahem, zaposlouchala jsem se, zda je někdo na schodech. Podle všeho byly liduprázdné. Na nic jsem nečekala a upíří rychlostí běžela do desátého patra.

Zastavila jsem se před jejími dveřmi a ještě jednou se nadechla. Zvedla jsem ruku, která se centimetr od dveří zastavila a nemohla se pohnout. Silou vůle jsem na ni zatlačila a konečně zaťukala na ty dveře.

„Ano, už jdu!“ ozval se na druhé straně dveří Nořin hlas, který byl trochu bolestivý. Slyšela jsem, jak se zvedla z gauče, nebo z postele, a kulhala ke dveřím. Sáhla na kliku a otevřela dveře dokořán.

„Anno, co tady děláš?“ zeptala se mě hned nechápavě, ale nezněla nijak lhostejně, znuděně nebo nepřístupně, že by mě tady nechtěla. Její hlas byl radostný a donutil mě se usmívat. Dodal mi odvahu.

„Ahoj, Noro, jen jsem se na tebe přijela podívat, jak se ti daří, a přinesla jsem ti úkoly. Vím, že by to měl dělat tvůj partner, ale nemohla jsem si pomoct,“ řekla jsem na vysvětlenou a sáhla do tašky pro složku papírů, které jsem jí podala.

„Děkuji, pojď dál. Je tu trochu binec, toho si nevšímej,“ vyzvala mě a odkulhala trochu stranou. Vešla jsem a zavřela za sebou dveře. Rozhlédla jsem se a musela se usmát. Má to tady hezké, nepořádek trochu je, ale to se spraví.

Nora se dokulhala zpátky do obýváku, myslím, a lehla si na pohovku a poraněnou nohu si položila na bobek, na kterém měla položený polštář. Usmála jsem se a přisedla si k ní na gauč.

„Proč jsi přišla?“ zeptala se mě a ve mně zatrnulo. Neuvěřila mi, že jedu náhodou kolem. Ale lhát nechci, už nikdy, už takhle je všechny podvádím, že skrývám svou pravou identitu. Nadechla jsem se.

„Přijela jsem, protože se cítím vinna za tvou nohu. Tu ránu jsem měla schytat já, ne ty. Kdybych neudělala ten provaz, nic z toho by se nestalo,“ řekla jsem popravdě a zahanbeně sklonila hlavu.

„Nemusíš cítit vinu za to, co se stalo. Já si z toho nic nedělám, byla to shoda náhod. A jsem ráda, že se to stalo, protože sis mě konečně všimla,“ řekla Nora a já se na ni nechápavě podívala a přikrčila obočí. Co to řekla?

„Od prvního dne jsem tě obdivovala, protože ses jako jediná a první postavila Laně. Já ji znám ještě z minulé školy, jako asi většina. Ona vždycky všechny zesměšňovala, ponižovala a kdokoli se jí vzepřel, tak ho šikanovala, a pomáhali jí s tím kluci z fotbalu. Ale ty ses jí postavila se vztyčenou hlavou a dostala jsi ji na kolena. Od té doby jsi byla můj vzor a já zatoužila po tom být jako ty, kráčet vedle tebe jako tvá kamarádka, ale ty jsi s nikým nemluvila, jenom s Brianem, nebo s Lanou, když se plazila po Brianovi. Chápu, že Briana miluješ a chceš být s ním. S mými kamarádkami jsme tě chtěly oslovit, ale nikdy jsme na to neměly dost odvahy, chceme se s tebou kamarádit a být jako ty. Pro nás jsi jako posel z nebe,“ řekla Nora a já neměla co říct. Nikdy bych si nemyslela, že o mně budou takhle smýšlet.

„Těší mě tvá slova, ale věř, že nic z toho jsem nedělala jen tak, pro sebe. Dříve jsem znala holku, jako je Lana, chovala se ke mně, jako bych byla hmyz, který může kdykoli zašlápnout. Pak se ve mně něco změnilo. Byla jsem najednou sebevědomá, silnější a postavila jsem se jí. Nakonec přede mnou sklonila hlavu. Od té chvíle chci být ta, kdo chrání a pomáhá slabším, a každého, kdo by se choval tyransky, zničit a donutit být hodným. Přála bych si změnit svět a zbavit ho podobných lidí. Vím, že na to sílu mám, a možná se mi to jednou podaří,“ řekla jsem, až pak jsem si uvědomila, co jsem vlastně řekla.

Podívala jsem se Noře do tváře. Celou dobu mě pozorovala a ani nedutala. Poslouchala každé mé slovo. Najednou se usmála a svou ruku položila na tu mou. Podívala jsem se na její ruku a nechápala nic, co se dělo.

„Prosím, dovol mi být tvou kamarádkou. Chci ti pomáhat ve všem, v čem budu moct, chci kráčet vedle tebe na tvé cestě k lepšímu světu,“ řekla a já si připadala jako v nějakém filmu. Tohle nemůže být skutečné. Cítila jsem se tak krásně.

„Jistě že můžeš být mou kamarádkou, ale nejdříve se uzdrav, abys mi mohla pomáhat,“ řekla jsem jí a přišlo mi, že to vzala jako příkaz, který musí splnit za každou cenu, i kdyby to byla otázka života a smrti.

Ještě chvíli jsme si povídaly, ale cítila jsem nutkání ji doučit to, co zameškala. Vzala jsem ty papíry, které jsem přinesla. Všechno to byla nafocená dnešní látka. Všechno jsem jí pomalu a pečlivě vysvětlila a pak jsem ji z toho vyzkoušela, zda si něco zapamatovala. Pamatovala si úplně všechno.

Když jí zakručelo v žaludku, usmála jsem se a zvedla se. Šla jsem do kuchyně a podívala se, co bych jí mohla udělat k zakousnutí. Otevřela jsem ledničku a zamyslela se. Co takhle palačinky? Když je nemocná, tak ať si to aspoň užije.

Po čichu jsem našla mouku a ostatní věci, které jsem k tomu potřebovala. Těsto jsem udělala během několika minut a už stačilo to jenom upéct. Taky to moc dlouho netrvalo. V mrazáku jsem našla zmrzlinu, z ledničky jsem vyndala čokoládu a jahody a mohlo se servírovat.

Dala jsem všechno na tác společně se sklenicí džusu a odnesla to Noře. Když mě uviděla a pohled jí padl na tác, vytřeštila oči a otevřela pusu. Potěšeně jsem se usmála a tác jí položila na stehna.

„Dobrou chuť, sněz, kolik sneseš,“ řekla jsem jí a nechala ji. Strašně mi vadil ten její nepořádek tady. Když jsem získala její svolení k úklidu, stalo se ze mě uklízecí tornádo. Popadla jsem mop, vysavač a štětku na prach a už jsem jela. Během několika minut byl celý byt jako ze škatulky.

„Díky, Anno, ty jsi hotový anděl,“ řekla ještě Nora, než usnula. Musela být hodně unavená. Usmála jsem se a vzala ji do postele. Umyla jsem nádobí, poklidila obývák a jela domů.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 59. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!