Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 58. kapitola

14.12.2015 (22:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2720×

58. kapitola

Dnes je pátek, první pátek, který půjdu s Alicí nakupovat a pak budu s Edwardem. Ve škole jsem byla natěšená jako malé dítě ke stromečku na Vánoce. Brian věděl, o co jde. Myslela jsem, že bude smutný, ale on ne. Když jsme se loučili před školou, pošeptal mi do ucha, ať si užiju společné chvíle s manželem a že mám pozdravovat.

Ta jeho věta mě ještě ujistila v tom, že mě Brian bere jen jako sestru, za což jsem byla ráda. Kdyby mě bral jako něco víc, cítila bych se o to špatněji, protože bych ho nikdy nemohla udělat šťastným.

Tašku s učením jsem si dala rovnou na parkovišti do kufru, nasedla a vyjela směr domů. Jsem zvědavá, jestli tam Alice bude dříve než já. Jela jsem nejrychleji, jak moje auto zvládlo, abychom měli více času na nákupy a více času na Edwarda.

Když jsem vjela do podzemní garáže, jasně jsem už cítila Alicinu přítomnost. Ji bych dokázala vycítit všude. Usmála jsem se a zaparkovala na svém obvyklém místě. Vystoupila jsem, zamkla auto a sedla si hned do auta vedle.

„Ahoj, Alice, dlouho jsme se neviděly,“ pozdravila jsem řidiče zahaleného od hlavy až k patě. Páni, už chápu, jak se cítí slavní, když se schovávají před papparazzi. Ještě že já nic z tohohle nebudu potřebovat. Mně bude stačit jen jedna myšlenka.

„Zdárek, připoutat a vyrážíme,“ poručila mi a nastartovala. Připoutala jsem se, jak řekla, a změnila jí podobu, abychom si mohly z klidu užívat. Alice, jakmile cítila změnu, odhodila všechno, co jí zakrývalo tělo, ať to bylo cokoli, a ukázala nádherné letní šaty.

„Tak, kam pojedeme? Miláno, Řím, Paříž?“ začala jsme dávat návrhy a doufala, že se aspoň trefím. U Alice nikdo nikdy neví, ji nemůže předvídat ani Edward, který by jí četl myšlenky, kdybych mu to dovolila. Ale já mu to nedovolím, ani kdyby se na hlavu postavil.

„Dneska pojedeme jen do Páté Avenue, dlouho jsem tam už nenakupovala a mají dneska nějaký extra výběr,“ řekla a já na ni vytřeštila oči. To teda nepojedeme daleko, to je jen pár bloků odtud. Tak to abych si podobu změnila i já. Aspoň si pak budu moct věci, co si dneska koupím, rovnou uklidit.

Alice vyjela plnou parou z garáže. Ještě že jsem byla připoutaná, jinak bych vyletěla zadním sklem, jak jela rychle. Byla to pořádná šlupka, ale rychle jsem se vzpamatovala, jsem konec konců upír.

Neuběhlo ani pět minut a Alice už parkovala před jedním z největších nákupních center na světě. Usmívala se jako měsíček na hnoji, když vystoupila z auta. Taky jsem vystoupila, ale než jsem stihla vyndat i druhou nohu, už mě táhla do prvního obchodu. To je prostě Alice, ta se už nezmění.

Běhaly jsme od obchodu k obchodu a smály se jako pominuté. S Alicí je vždycky taková zábava. Za nic na světě bych nevyměnila nákupy s ní. Nákupy s Alicí mi vždycky zvednou náladu, bez výjimek.

Jako poslední obchod jsem se stavily v obchodě se spodním prádlem. Hledala jsem tam něco, co bych si mohla obléknout dnes večer. Alice mi řekla, že Edward přijde později a že mu vzala klíče, které mi pak dala do ruky. Tak to bude ještě zajímavé.

Hodinu jsem se přehrabovala v kupě krajek, saténu a já nevím čeho ještě, ale nic mi nepadlo do oka. Alice byla ze mě zoufalá a já začínala být taky. Blbé bylo, že jsem ani nevěděla, co hledám, dokud jsem to nenašla.

Skoro ze dna jsem vytáhla rudou noční košilku, jestli se to tak dá nazývat, protože to byl jen kus látky, a ukázala to Alici. Alice si to změřila svým profesionálním pohledem a ukázala mi palec nahoru. Věděla jsem, že jsem našla to, co jsem hledala.

Koupila jsem si ještě několik krajkových kompletů do zásoby a mohlo se jet domů. Z kufru svého auta jsem vyndala tašku do školy, pobrala co nejvíce tašek, Alice mi musela pomoct, protože jich bylo vážně hodně, a jelo se nahoru do mého bytu, kde se bude dneska pěkně řádit. A nejenom dneska.

Alice mi pomohla všechno naskládat podle barev a stylu do šatny, na posteli jsem si nechala jenom tu košilku a k ní rudý župan. Ještě chvíli jsme si s Alicí povídaly, co je nového. Pověděla jsem jí o Brianovi, u ní jsem věděla, že nemusím nic schovávat. Chtěla vědět podrobnosti, ale zvedla se a já věděla, že se musíme rozloučit.

I když jsem v hloubi své duše trpěla, že delší dobu Alici neuvidím, zase, Alice odcházela veselá. To vysvětlovalo jen jednu věc. Jde za Jasperem. Už jsem ji nechtěla zdržovat, tak jsem ji nechala jít, i mě čeká můj milý.

Vzala jsem tu košilku a župan a zalezla si do koupelny. Pořádně jsem se umyla a natřela si celé tělo růžovým olejem, které Edward tak zbožňoval. Vždycky mi říkal, že jsem jako růže, že jsem tak krásná, že tak voním, že se červenám a podobné lichotky, ale růže má přece trny, ne?

Vlasy jsem si učesala a jemně je natočila. Ještě jsem na sebe stříkla parfém a oblékla si župan. S úsměvem jsem dohopsala k posteli, lehla si na ni a čekala na svého prince.

Čekala jsem a čekala, ale stále nic. Začala jsem si myslet, že se na mě dneska vykašlal. A co, aspoň se krásně vyspím. Chtěla jsem si sundat župan a jít spát, když mi najednou zazvonil telefon. A hádejte, kdo to byl?

„Máš zpoždění. Víš co, už dneska nechoď, chce se mi spát,“ řekla jsem nevrle a zavrčela na něj do telefonu. Na druhé straně jsem nic neslyšela, krom zastavení dechu, to jsem slyšela až moc dobře.

„Tak to jsem tu asi zbytečně,“ řekl posmutnělým hlasem, ale dokázala jsem si představit, jak se usmívá. Zaraženě jsem přikrčila obočí a přemýšlela, co jeho řeč měla znamenat. Nic jsem však nevymyslela.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se po chvíli, když jsem už nevydržela drbání toho brouka, kterého mi nasadil do hlavy. Tohle vážně nesnáším. Jedině on mě donutí přemýšlet nad nesmrtelností chrousta.

„Tak se podívej na noční oblohu, měsíc svítí vážně krásně,“ ozval se jeho hlas po chvíli v telefonu a já neodolala a podívala se přes balkóní dveře ven. Hned jsem však zatajila dech. Na zábradlí na balkóně neseděl nikdo jiný než Edward, s kyticí rudých růží v ruce.

Naše oči se setkaly v přímé přímce. Edward se usmál a složil telefon, který měl stále u ucha. Zaraženě jsem ho napodobila a típla hovor, který už byl stejně nepotřebný. Mobil jsem položila na noční stolek a pomalu vstala z postele.

Pomalu a zaraženě jsem přešla ke dveřím na balkón a otevřela je. V tu chvíli mě ovál chladný noční vzduch, ale bylo mi to jedno. Edward seskočil ze zábradlí a postavil se přesně naproti mně. Natáhl ke mně ruce s tou nádhernou kyticí.

Vzala jsem si ji od něj a přivoněla k nim. To na mě vždycky zabírá. On zná moje slabiny. Kdykoli, když jsem naštvaná nebo mám blbou náladu, stačí mi dát růži a jsem klidná jako beránek.

„Odpusť mi, lásko, že jdu pozdě. Chtěl jsem tě překvapit a být tady dřív, než se s Alicí vrátíš z nákupů, ale nemohl jsem najít klíče. Po nějakém čase jsem jejich hledání vzdal, ale to už bylo pozdě. Cestou sem jsem se stavil ještě v květinářští, abych ti to aspoň trochu vynahradil,“ řekl omluvným a zahanbený hlasem. Musela jsem se usmát. On neví, že je mám já?

„Tvoje klíče mám já, dala mi je Alice,“ řekla jsem rýpavě a šla dát tu nádhernou kytici do vody. O Edwarda jsem se moc nestarala, stejně jsem tušila, co udělá. Do vázy jsem napustila vodu a dala do ní tu kytici, kterou jsem nesla do ložnice, a postavila ji na noční stolek za naši svatební fotku.

Podívala jsem se po Edwardovi, a že mě to nenapadlo. Stál hned za mnou objímal mě kolem pasu. V náručí jsem se k němu otočila čelem a rozvázala si pásek na županu, který jsem nechala sklouznout po svých rukách až na zem.

Když Edward spatřil ten kousek látky, oči mu zčernaly jako noc bez měsíce a zarazil se mu dech. Usmála jsem se na něj svůdně a rukama přejela knoflíčky jeho košile. Chytila jsem ji dole a trhla. Knoflíčky se ve vteřině rozlítly po celé ložnici.

„Není fér, že jsi ještě oblečený. Pokud to oblečení nebude rychle dole, nic nebude,“ řekla jsem a pohrozila mu prstem. A hádejte, co se stalo? Edward vytřeštil oči a ve vteřině byl jen v trenkách. Tak se mi to líbí.

Edward mě vzal do náručí a hodil hrubou silou na postel. Hmm, dneska jde na to tvrdě. To se mi líbí. V posteli jsem se posadila jako vyděšená holčička a nohy přitiskla k tělu, ale tak to jen vypadalo.

Změnila jsem nás oba na upíry, plnohodnotné, a sobě jsem dala rudé oči vášně, navíc mi ladily ke košilce. Pomalu, skoro jako ve zpomaleném filmu, jsem zvedla ruku a jedním prstem pokynula Edwardovi, aby šel blíž.

Edward mě celou tu dobu pozoroval přikrčený před postelí v těch trenýrkách a černýma toužebnýma očima. Nevím, jestli čekal na písemnou pozvánku, ale až když jsem mu pokynula prstem, skočil za mnou do postele jako zvíře a i tak vrčel.

Edward mě chytil za nohu, kterou jsem měla stále přitisknutou k tělu, a stáhl si mě k sobě. Zavrčela jsem vzrušeně a toužebně ho políbila. Rukou jsem mu po hrudi jela dolů, až jsem se dostala k těm otravným trenkám, které jsem chytla za lem a trhla.

Edward zavrčel a totéž udělal on s mým oděvem, který taky skončil na kusy bůhví kde. A to jsem ho tak dlouho hledala v té obrovské hromadě. Takže to byla sisyfovská práce, úplně zbytečný.

Nechala jsem košilku košilkou a vrátila se myslí k Edwardovi, který mě líbal všude, kam dosáhl. Sedla jsem si na něj obkročmo a jeho penis, který mi tak moc chyběl, nasměrovala do svého těla. Nasedla jsem na něj a nechala ho projít až na samé dno.

Zavrčela jsem, když mě Edward nadzvedl a znovu pustil. Ulalá, tak tohle můžu zažít jenom s Edwardem. Už dávno jsem věděla, že Edward je pro mě ten pravý, teď se to ještě prohloubilo a já to věděla s jistotou.

Povalila jsem Edwarda na postel a vycenila na něj zuby v upířím způsobu nakrmení. Taky na mě vycenil zuby, ale mě to ještě více rajcovalo. Nemohla jsem si pomoct. Sklonila jsem hlavu k jeho krku a jemně ho kousla. Edward vzrušeně zavrčel a mou hlavu si přitáhl k polibku.

Přisála jsem se na jeho rty jako ke krku pumy a začala na něm divoce jezdit. Edward mi zavzdychal do úst, přičemž mě ještě více nabudil, nemohla jsem si pomoct. Nahodila jsem nejvyšší rychlost a vzdychala jako pominutá, a Edward na tom nebyl jinak.

Netrvalo dlouho a já cítila, že se blíží to nebeské vyvrcholení, ta magická cesta do nebes. Cukání v podbřišku mě nutilo ještě zrychlit. Po výbuchu, který jsem uvítala s úsměvem, jsem se vyčerpaně zhroutila na Edwarda, i když jsem byla upír.

„Nechtěla jsi spát?“ zeptal se mě rýpavě Edward a rukou mě hladil na rameni. Ležela jsem na něm polovinou těla a hlavu měla položenou na jeho hrudi. Ztuhla jsem. To mi musí zkazit takovou hezkou chvíli? Cítila jsem jeho pobavený úsměv.

„Jestli máš problém, tak vypadni, nebo ti ukážu dveře,“ řekla jsem nabroušeně a lehla si trucovitě na druhou stranu postele zády k němu. Kolem celého svého těla jsem dala štít. Kdyby byl můj štít ze dřeva, ležela bych zrovna teď v rakvi.

Naschvál jsem se odkryla, abych Edwarda potrápila, a hrála mrtvého brouka. Zavřela jsem oči a dělala, že spím. Edward něco spustil, ale neslyšela jsem co, protože štít byl i zvukotěsný, a začal do něj plnou silou bušit. On mě ale slyší dokonale, tak co ho ještě trochu potrápit.

„Briane,“ zavzdychala jsem ze spánku a štít trochu povolila, abych slyšela jeho reakci. Edward celý ztuhl a začal vrčet jako divoké zvíře. Já se ho ještě začnu bát. Kdyby takhle za mnou přišel v noci, tak ho vysaju manžel nemanžel.

„Ten lidskej bastard,“ zavrčel tak hrozivě, až jsem se lekla. Vstal z postele a tak, jak ho pán bůh stvořil, šel ke dveřím do obýváku. To ho chce jít zabít? Jestli to udělá, tak vážně podám žádost o rozvod.

„Kampak jdeš? To chceš nechal svoji manželku se uspokojovat samotnou?“ zeptala jsem se ho a zvedla se na loktech ve svůdné pozici. Edward se zastavil, jako by do něj udeřil blesk, a trhaným pohybem jako robot se na mě otočil.

„Z tvých úst vyšlo jméno toho lidského červa. Nikomu nedovolím, aby mi obluzoval manželku,“ řekl se vším sebezapřením hrozivě a znovu se otočil k odchodu. Sakra, musím mu dát větší návnadu.

„To mě tady necháš samotnou? Tak to abych si došla do nějakého baru a našla si za tebe náhradu, nebo mám zavolat do Volterry, aby mě přišel obveselovat nějakej pořádnej upír, když je můj muž bačkora, která nedokáže uspokojit ani svoji manželku?“ zeptala jsem se ho rýpavě a sledovala jeho reakce, které mi přiváděly záchvaty smíchu, ale držela jsem se zuby nehty.

„To odvoláš, ale až zabiju toho červa!“ zavrčel hrozivě a tentokrát opravdu vyšel z mé ložnice. No, to snad nemyslí vážně? Fajn, jak chceš, blbečku! Nechtěla jsem to říct, ale řekl sis o to!

„Jestli teď odejdeš, tak se už nikdy nevracej! Rozvodové papíry ti pošlu poštou! A tentokrát to myslím vážně!“ křikla jsem na něj nabroušeně a nakrknutě si lehla na břicho. Hlavu jsem si položila na založené ruce na polštáři a nohama začala kopat ve vzduchu.

Přísahám, jestli se Briana dotkne, třeba jen prstem nebo koštětem, nebo čímkoli jiným, opravdu se s ním rozvedu. Brian pro mě znamená hodně, i když ho znám jen jeden týden, je jako můj bratr. Jak by mu bylo, kdybych mu zabila Jaspera?

Než bych stačila napočítat do pěti, na svém těle jsem cítila jiné tělo a na svém rameni a krku chladný dech. Já věděla, že tohle zabere. Kdyby to nezabralo, musela bych ho zadržet násilím, a to by potom hodně dlouho nic nebylo.

„To, prosím, už víckrát neříkej. Udělám cokoli budeš chtít, hlavně zůstaň se mnou a neříkej to slovo na R,“ zakňučel mi Edward do ucha tak zoufalým hlasem, až mi ho přišlo líto. Jsme to ale párek zamilovaných a nadržených upírů.

„Nejdřív mi slib, že neublížíš Brianovi. Znamená pro mě hodně, ale je pro mě jako bratr, nic víc, nic míň. Jeho jméno jsem řekla jen proto, abych tě naštvala, aby sis konečně zapamatoval, že ze mě si nikdo srandu dělat nebude,“ řekla jsem vážným hlasem a čekala na jeho odezvu.

„Ty jsi ale mrcha, miláčku, to žeru. Jsi sladká, když se zlobíš. Miluju tě, a ano, Briana se nedotknu ani koštětem,“ řekl taky vážně a políbil mě mezi lopatky. Ne, to je moje slabé místo. Tak, teď se už na něj nedokážu zlobit.

„Hodláš uspokojit svou manželku nebo na mě budeš jen sedět jako na nějaké lavičce?“ zeptala jsem se ho nevrle, protože jsem už začínala být netrpělivá. Edward mi jemně skousl ušní lalůček a vnikl do mě. Cože, zezadu? To jsme ještě nezkusili, ale všechno je jednou poprvé.

Dokonale mě uspokojil, že jsem se už na něj nemohla zlobit. A takhle jsme strávili celý víkend. Zkusili jsem tolik poloh, že Kámasútra je proti našemu vášnivému milování jen obrázková knížka pro děti.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 58. kapitola: