Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 19. kapitola

kris


Zakletá Popelka 19. kapitolaKomu patřil hlas, který na Bellu mluvil na stromě?

19. kapitola

 

Pohled Belly:

 

„Bello?“ ozval se kousek ode mě hlas. Věděla jsem, kdo to je. Ten hlas jsem si pamatovala, protože mi řekl, že jsem namyšlený fracek. Patřil Rosalii. Nekoukla jsem se na ni. Jen jsem jako socha dál seděla, opírala se o kmen a hlavu jsem měla skloněnou a plakala.

„Jdi pryč, Rosalie. Jestli jsi mě přišla zase urážet, tak si to můžeš klidně odpustit, protože nejsi první ani poslední. Odejdi! Chci být sama,“ řekla jsem bolestně, ale naštvaně a ani se nehnula. Sluch mi říkal, že byla jen kousek ode mě, na větvi na protějším stromě. Skočila a byla na stejné větvi jako já.

„Nepřišla jsem se ti posmívat, přišla jsem se ti omluvit,“ řekla taky bolestným hlasem a cítila jsem její dotek na mých rukách, o které jsem si opírala čelo. Zvedla jsem hlavu a uslzenýma očima se jí podívala do tváře. Nikde ani zmínka po žertu či nějakém vedlejším úmyslu. Její oči byly smutné.

„Teď nevím, zda jsi myslela vážně, co jsi tam na mě křičela.“ Zarazila se a podívala se na mě nechápavě. Moje oči mě strašně pálily. Začaly mi téct další slzy a já je ani nestírala. Nemělo to cenu. Jen jsem si strčila proud vlasů za ucho.

„To si vážně myslíš, že bych si něco takového vymyslela?“ zeptala jsem se jí bolestně a vzpomněla si, jak mě Charlie týral. Všude na těle jsem měla jizvy, velké či malé, ale když jsem se stala upírkou, zmizely, ale jizvy na duši nikdy nezmizí. V jejích očích se mihlo zděšení.

„Ježiši. Ty jsi to všechno opravdu zažila a já blbá si myslela, že sis to jen z fleku vymyslela. Strašně se ti omlouvám, ale když nám Edward řekl, že má přítelkyni, představila jsem si někoho stejně známého, jako je on. A namyšleného. Ani ve snu mě nenapadlo, že jeho přítelkyně není známá a k tomu ještě je upírka. Jsi upírka, že jo?“ zeptala se mě a já se musela usmát. Asi ji zmátlo, že jsem předtím byla člověk a teď jsem upír, který brečí.

„Ano, jsem upírka. Ale mám dar. Můžu si libovolně změnit podobu a změnit se i na člověka, což jsi mohla vidět, když jsme přijeli. Musela jsi slyšet mé srdce. Dar mi umožňuje i kombinovat upíra s člověkem, proto teď můžu brečet,“ vysvětlila jsem jí a znovu se rozbrečela. Rosalie mě překvapila. Přisedla si ke mně a objala mě. Nechala jsem ji. Potřebovala jsem objetí. Jako malé mi bylo odepřeno.

„Bello, slovy nemůžu vyjádřit, jak moc mě to mrzí. Teď už vím, že nesmím soudit, když nevím, o co nebo koho se jedná. Chtěla bych, abychom začaly znovu. Ahoj, jsem Rosalie, ale říkej mi Rose,“ řekla s úsměvem a nastavila pravou ruku. Chvíli jsem pozorovala její ruku a pak se jí podívala do tváře. Mile se usmívala.

„Isabella, ale mám radši oslovení Bella,“ řekla jsem jí a její ruku přijala. Usmála se ještě víc a potřásla si se mnou. Taky jsem se na ni usmála skrz slzy. Ještě chvíli jsme jen tak seděly a já byla stulená v jejím náručí. Ona mě klidně objímala.

„Ještě jednou se umlouvám. Neublížila jsem jenom tobě, ale i Edwardovi. Sedí doma jako hromádka neštěstí a dá se odhadnout, že myslí na tebe,“ řekla a mě tím jako by probudila z transu. Střelila jsem pohledem do její tváře.

„Je v pořádku? Není mu nic?“ ptala jsem se okamžitě, skoro až hystericky. Asi bych nepřežila, kdyby se Edwardovi něco stalo. Miluji ho více než svůj život, který do té doby, než do něj vstoupil, stál doslova za houby.

„Ty ho miluješ, že?“ zeptala se mě nějak nevěřícně a upírala na mě pohled, kterému jsem nerozuměla. Podívala jsem se na ni, jako by se zbláznila. Ona snad pochybuje? Je to jeho sestra, takže by se to dalo pochopit.

„Samozřejmě, že ho miluju. Více než svůj život. Přišlo mi, jako bych žila ve tmě, ale když do mého života vstoupil on, prosvítil celý můj svět jako Slunce celý vesmír. Dal mému životu smysl. Dal mi důvod, proč žít.“ Ta slova šla od srdce a samotnou mě dost překvapilo, kolik lásky se v těch slovech schovávalo a kolik lásky z nich bylo slyšet. Rose na mě koukala překvapeně.

„I on tě velmi miluje. Myslela jsem si, že tě nemiluje dost, ale přesvědčil mě, když řekl, že jestli se ti něco stane, nebo jestli se nevrátíš, tak si bude Emmett muset najít novou manželku.“ Zasmála se. Střelila jsem po ní pohledem.

„Pochopila jsem to dobře, že když se nevrátím, tak tě Edward zabije?“ zeptala jsem se jí vyděšeně a doufala, že jsem to pochopila špatně. Ale Rose přikývla na souhlas. Měla jsem chuť Edwardovi jednu natáhnout, ale copak bych to mohla udělat, když ho strašně moc miluju? Ne, no, možná.

„Tak to bychom se měly co nejdříve vrátit, aby tě nezabil,“ řekla jsem, vykroutila se z Rosaliiny náruče a z větve skočila dolů. Letěla jsem asi tak minutu, když jsem dopadla na zem. Rose dopadla hned po mně.

Musela jsem se nechat vést, protože jsem si byla jistá, že bych sama netrefila. Zato Rose by snad trefila i po slepu. Běžela jsem vedle ní a povídaly jsme si. Strašně ji zajímal můj dar. Vyprávěla mi svůj příběh a já pochopila, že touží být člověkem.

„Rose, můj dar ti ale nemůže dát zase lidský život. Jen budeš vypadat jako člověk, budeš navenek stárnout, ale ve svém nitru budeš pořád upírkou,“ vysvětlila jsem jí hned, aby si nedělala plané naděje. Smutně se na mě podívala, ale hned se zase usmála. Věděla jsem, jak bych ji rozveselila.

„Rose, už jsi někdy mluvila po heliu?“ zeptala jsem se jí a soustředila se na ni. Koukla na mě nechápavě a nadzvedla obočí. Čekala jsem, jestli to pochopí, nebo ne. Zatím nic nedělala. No ták, promluv!

„Ne,“ řekla hlasem tak vysokým, že jsem spadla z nohou a chytla se za břicho v záchvatu smíchu. Já jí totiž hlasivky trochu přiškrtila, a tak její hlas zněl jako hlas lesního skřítka. Aby to bylo fér, dala jsem si ho taky a můj smích byl ještě legračnější. Taky se svezla na zem a smála se jako pominutá.

Po několika minutách jsme se obě ovládly, zvedly se na nohy a běžely dál. Pořád jsme na sebe mluvily, šklebily se na sebe a smály se tomu jako pominuté. Jinak to nešlo. Připadala jsem si jako v cirkuse nebo něčem podobném.

Nevím jak, ale najednou jsme stály uprostřed obýváku a koukalo na nás nechápavě šest párů zlatých očí. Přejela jsem každou tvář a zastavila se na té Edwardově. Tvářil se nevěřícně, nechápavě, ale oči mu svítily štěstím.

„Myslím, že to už stačilo,“ zašeptala jsem směrem k Rose už normálním hlasem. Přikývla a šla si stoupnout vedle Emmetta. Edward se zvedl z křesla a přešel ke mně. Objal mě a silně stiskl. Taky jsem ho objala a usmála se mu do hrudi.

„Bello, jsem tak rád, že jsi zpátky,“ zašeptal mi do vlasů a políbil mě do nich. Usmála jsem se a odtáhla se od něj na délku paží. Dala jsem mu rychlý polibek, protože jsem se s ním nechtěla líbat před celou jeho rodinou.

Edwardův zrak padl na Rose, která nás s radostným úsměvem pozorovala. Zamračil se a začal vrčet. Chtěl k ní jít, ale já se mu zapřela do hrudi a tak ho zastavila.

„Edwarde, Rose se mi omluvila. Všechno jsme si vyříkaly a začaly znovu. Už jí nic nevyčítej. Taky mi řekla, že jsi ji chtěl zabít, kdybych se nevrátila,“ nadhodila jsem a čekala na jeho reakci. Pohled stočil ke mně a tvářil se přímo tragicky.

„Pro tebe bych to klidně udělal. Nemůžu bez tebe žít. A kdyby tvůj návrat vyžadoval Rosaliinu smrt, udělal bych to. Žádná oběť není dost velká, pokud je pro tebe,“ zašeptal a mě tím doslova ohromil, ale zároveň naštval. Jednou rukou jsem ho pohladila po tváři a vyhladila mu na čele vrásku, která se mu vytvořila tím mračením na Rose.

„Edwarde, myslím, že by to vyšlo na stejno. Řekněme, že jsem měla v plánu odtud utéct a počkat na tebe v Kalifornii. Ale kdybys kvůli tomu zabil Rose, stejně bych se s tebou rozešla, protože bych nevydržela výčitky, že jsi kvůli mně zabil svou sestru. Ty by ses s tím možná po čase smířil, ale já bych se s tím nesmířila nikdy,“ řekla jsem mu a koukala mu přitom smutně a upřeně do očí.

Chvíli na mě smutně koukal, ale pak se ke mně rychle obličejem přiblížil a políbil mě. Vášnivě jsem mu polibky oplácela, ale pak jsem si vzpomněla, kde to vlastně jsme a kdo je kolem nás. Pomalu jsem mu přestala odpovídat a nakonec se od něj i odtrhla a koukla se za něj na jeho rodinu.

Asi mu došlo, proč jsme přerušila náš polibek, protože mě vzal kolem pasu a vedl ke svým rodičům. Zase se mě zmocňoval strach a chuť k útěku. Ale překonala jsem se a zůstala na místě.

„Bello, to jsou moji rodiče, Carlisle a Esmé. A tohle je moje Bella,“ představil nás navzájem a já se už cítila celkem klidně. Hřálo mě u srdce z toho oslovení „moje Bella". Moc se mi to líbilo. Ale měla jsem problém. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Rozhodla jsem se pro klasiku, co jsem viděla ve filmech.

„Těší mě, že vás poznávám. Edward mi o vás hodně vyprávěl,“ začala jsem celkem stydlivě a usmála se na ně. Esmé mi úsměv oplatila a přistoupila ke mně až moc blízko. Nebylo mi to moc příjemné.

„I nás těší, Bello. Jsem ráda, že Edward konečně našel někoho, s kým by chtěl trávit věčnost. A jsem ráda, že jsi to ty,“ řekla s upřímným úsměvem a objala mě. Zamrzla jsem na místě jako solný sloup a nebyla schopna ničeho.

Tohle jsem viděla několikrát v televizi. Mateřské objetí. Nikdy jsme nic takového nepoznala. V očích mě začaly pálit slzy, ale já jim zakázala téct, protože jsem byla plnohodnotná upírka. Taky jsem ji objala, a když se ode mě odtáhla, usmála jsem se na ni. Podívala jsem se na Edwardova otce, Carlislea.

„I mě těší, Bello. Vítám tě do naší rodiny,“ řekl tak upřímně a taky mě objal. To mi zas tak nevadilo, ale taky mě to překvapilo. Taky jsem ho objala a usmála se. Připadala jsem si jako doma.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 19. kapitola:

 1
07.11.2012 [20:15]

TheBabu1998 Emoticon Emoticon Emoticon moc .. moc .. se mi to líbí .. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.10.2012 [17:05]

patricie58hezký Emoticon a ta sněhurka a lovec to bylo krásný belllo

27.10.2012 [23:59]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. AngieCullen
27.10.2012 [17:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. martty555
27.10.2012 [17:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. BabčaS
27.10.2012 [13:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Mell
27.10.2012 [11:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.10.2012 [11:36]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!