Návštěva u Jess. A pak... Menší nehoda. Příjemné počtení. ;)
24.02.2012 (21:45) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 3286×
„Jess?“ Vytočila jsem číslo ještě před tím, než jsem se za ní vydala. Renée mi ho stihla obstarat asi před týdnem.
„Bello?!“ opáčil překvapený hlas mé staré kamarádky.
„Ano, to jsem já. Jak se máš? Jsem ve Forks a právě se chystám za tebou. Teda pokud nemáš něco důležitějšího na práci,“ podotkla jsem.
„Děláš si legraci?“ vypískla nadšeně. „Okamžitě přijeď!“ poručila a já se musela zasmát.
„Pořád u rodičů?“ Tak nějak jsem počítala s tím, že u nich ještě bude bydlet.
„Blázníš?“ zasmála se. „Na Mikea si pamatuješ, že? Bydlíme v domě jeho rodičů...“ odmlčela se a já zírala. Jak bych si ho nemohla pamatovat?! S Jess se jen na střední minimálně pětkrát rozešli a pak následně zase dali dohromady. Ale že by v budoucnu dokonce mohli bydlet společně? V to bych nikdy nevěřila.
„Čekej kupu otázek – za chvíli jsem tam,“ upozornila jsem ji a zavěsila.
Nevím, jak jsem to zvládla, ale už za chvíli jsem parkovala před středně velkým domem s hnědou fasádou, ve kterém jsem si matně vzpomínala, že bydlel Mike. Pokud ne, nejspíš navštívím někoho jiného, no co.
Opatrně, abych nezakopla zase i někde na rovině, jsem přešla ke dveřím a zazvonila. Do sekundy se objevilo ve dveřích malé dítě. Podle růžové sponky ve vlasech jsem odhadla, že je to holka. V malých dětech jsem se nevyznala, takže jsem se musela pochválit, že jsem vůbec poznala pohlaví té malé. Byla jsem trochu vyděšená. To jsem si dům vážně spletla? Před chvílí jsem si ze sebe dělala legraci, ale skoro jsem až věděla, že tu Mike vážně bydlel. Přestěhovali se, ještě než jsme dokončili střední a já si to měla pamatovat?
„Ty jsi ta teta Bella, co k nám má přijet?“ vytrhlo mě z přemýšlení to malé stvoření. Překvapeně jsem sebou trhla. Jak mě mohla znát? Pak jsem se jí ale pořádně zahleděla do tváře a... Vyjeveně jsem vypískla poněkud víc nahlas. Měla naprosto vyváženě smíchané rysy Mikea i Jess. Oni spolu měli dítě!
Holčička na mě dál hleděla, ale její očka nabrala stopy ostražitosti.
Bojí se tě díky tvému pubertálnímu výstupu, napomenula mě myšlenka.
Snažila jsem se ukrýt svůj vyjevený výraz a namísto něj vykouzlit co nejvíce uklidňující úsměv. Přikývla jsem na její otázku a pak jsem raději začala vyzvídat po mamince Jess. Tak to je fakt něco!
„Ehm...“ začala jsem, protože ani mluvit jsem s malými děcky neuměla. „Je maminka doma?“ Měla jsem sto chutí se začít smát. Jess a maminka? Bože, kde k tomu přišla?!
Kde asi, Bello? Víš, když se dva mají rádi, chtějí si to dát najevo i fyzicky, no a pak...
Ježíš, ticho! překřikla jsem v duchu myšlenku, která byla víc než nechutná. Ne, Jess a Mike byli spolužáci a já o nich takhle přemýšlet nechtěla.
Ze zběsilého a hlavně znechuceného přemýšlení mě tentokrát vytrhl známý hlas a hned po něm se objevila i stará známá.
„Kdo tam je, Debbie?“ Podívala se mi překvapeně do tváře a náhle začala děsně ječet. Jo, stará známá Jess. Může být matkou, ale stejně to bude ta uječená, uchechtaná a upovídaná Jessica. Má kamarádka.
„Ahoj Jess,“ pozdravila jsem ji a ona se mi okamžitě pověsila okolo krku. Já ji taky vděčně objala.
„To ses nemohla ozvat? Za poslední čtyři roky o tobě nevím vůbec nic!“ začala mě kárat okamžitě poté, co mě pustila. Jo, tohle jsem přesně čekala. Zahanbeně jsem sklopila hlavu.
„Ale to je jedno. Hlavně, že ses ozvala aspoň dnes.“ Mávla nad tím po minutě rukou, usmála se a už mě hnala dovnitř.
• • • •
„Víno?“ Makoukla Jess do obýváku, Debbi jsme zabavili v jejím pokojíčku. Už jsem se chystala přikývnout, když vtom mi došlo, že jsem tu autem.
Ach jo.
„Nemůžu, řídím,“ povzdechla jsem si.
Jess vyděšeně vykulila oči. „Ty?“ Co tím jako myslí?!
„Proč se ptáš takhle?“ opáčila jsem možná krapet víc podezíravě.
„No,“ vyprskla se smíchem Jess a na chvíli se odmčela. Napjatě jsem čekala. „Ty a auto? Vážně?!
Pokrčila jsem rameny, protože její zděšení jsem chápala. Ještě včera jsem si to o sobě myslela taky. Ale dnes? Vždyť jsem cestu tak bravurně zvládla!
„Asi jsem se zlepšila nebo co. Dneska jsem to zvládla,“ odpověděla jsem se spokojeným úsměvem a ona vyprskla znovu smíchy.
„Přesto bys měla být opatrná. Moc dobře si pamatuju tvoji šikovnost.“
Znovu jsem jen pokrčila rameny. Co bych na to mohla říct, když to byla a stále ještě, bohužel, je pravda?
„Hele, nekecej a radši si tam pohni,“ rozkázala jsem a ona za dvě minuty už konečně seděla se mnou na gauči.
„Začíná výslech,“ oznámila jsem, a když se nadechla a bylo naprosto jasné, co chce říct, okamžitě jsem vykřikla: „Já první!“ Nato zklamaně polkla a odevzdaně přikývla.
„Takže... Mike? Jak? Proč? Debbie? Dům?!“ Doufala jsem, že takhle jí to stačilo a pochopila, o čem se má rozpovídat. Naštěstí přede mnou seděla Jessica Stanley – ta tahle metodu moc dobře znala sama a dokázala ji praktikovat i v realitě na někom jiném.
„Když jsi odjela...“ věnovala mi nasupený pohled, „... asi po měsíci jsme byli zase spolu. Mikeovi umřeli rodiče a on potřeboval oporu. Oba dva jsme si uvědomili, že tohle je opravdová láska a že bychom spolu měli být. Nerada to říkám, ale tobě můžu věřit – Debbie nebyla plánovaná. Bylo to takové menší překvapení. Ale teď... Jsme oba dva rádi, že ji máme,“ usmála se a já musela s ní.
„Počkej... Mikeovi rodiče zemřeli?!“ došlo mi konečně. Pan a paní Newtonovi byli milí lidé – to přece nemohla být pravda!
„Jo,“ povzdychla si.
Taky je mívala ráda.
„Kde je?“ začal jsem se rozhlížet okolo sebe. Mou otázku okamžitě pochopila a odpověděla s mírným zvláštním pousmáním.
Opravdu ho miluje, upozornila mě myšlenka a já se na ni taky musela usmát. Přála jsem jí to.
„Před chvílí odjel do práce – dělá hlídače v muzeu.“ Chápavě jsem přikývla.
„Jak jde život, Bello?“ otočila najednou kartu a začala se vyptávat ona mě.
Pokrčila jsem mírně rameny, neměla jsem si nač stěžovat.
„Budu se vdávat, proto jsem ve Forks,“ vybalila jsem na ni a jí málem vypadly oči z důlků.
„Takže ty budeš mít svatbu dřív než já?!“ Byla překvapená.
„Copak tebe Mike ještě nepožádal o ruku, když máte dítě?!“ opáčila jsem stejně vyjeveně.
Trochu se uklidnila. „Jasně, že jo,“ protočila naštvaně oči a já začala na její levé ruce hledat minimálně snubní prsten. Našla jsem ho – jemný kroužek osázený jiskřivými kamínky se jí skvěl na prsteníčku. „Požádal mě o ruku, když jsme zjistili, že chceme rodinu, jak se patří,“ nevědomky si pohladila břicho a já zamrzla uprostřed nádechu.
Měla mírně zakulacené bříško!
„Ty jsi podruhé těhotná?!“ S pyšným úsměvem přikývla. „Nezvykla jsem si ještě ani na to první a ty čekáš dalšího Newtonovic?!“ kárala jsem ji poněkud hlasitě, ale na to jsem měla právo. Tolik šoků, co mi dokázala připravit za pouhou půlhodinu...
„Takže budu teta Bella i pro to druhé?“ zeptala jsem, když jsem tu novinu vstřebala.
„Odkdy ty chceš být tetou? A ještě k tomu ráda?“ opáčila se smíchem.
Jo, tomu nerozumím moc dobře ani já sama.
Znovu jsem tedy zahanbeně pokrčila rameny. Pak mi ale něco došlo. „Hele, já na tebe sice ztratila číslo, když mi nešťastnou náhodou mobil spadl do dřezu a utopil se. Jenže ty... Ty ses mohla na to moje nové číslo optat Renée nebo Charlieho, ne?“ věnovala jsem jí podezíravý pohled.
Nervózně se pousmála.
„Víš...“ odmlčela se a já začala být naštvaná.
„Tak to konečně vyklop!“ poručila jsem a ona vystrašeně přikývla.
„Dobře.“ Uklidňovala sebe samou kolečky, které si kreslila na břicho. „Víš, pár dnů poté, co jsi odjela, jsme s Mikem byli na jedné párty. Trochu se to tam rozjelo a zasáhla i policie. Taky tvůj táta,“ podívala se na mě celá červená. „Oba dva jsme byli opilí, vážně moc opilí, Bello,“ snažila se obhajovat, ale to mi nestačilo. Chtěla jsem znát důvod, proč se neozvala.
„Jasně, opilí. Chápu, Jess,“ přitakala jsem celá otrávená z nedočkavosti.
„No a Mike... On jaksi vykonal svou potřebu na Charlieho služební vůz. Ani jeden z nás se to nesnažil zamaskovat, a když přišel řádně naštvaný Charlie... Ještě jsem se to snažila ulehčit tím, že jsem se omlouvala. To by se mi v té chvíli ale nesměl obrátit žaludek naruby,“ zašeptala stydlivě a já vyprskla smíchy.
„Ty jsi ho pozvracela?!“
„Jo,“ přisvědčila. „Proto jsem se u vás radši moc neukazovala. Tak nějak jsem doufala, že se tu ukážeš. A pak... Narodila se Debbie a já nemám na nic kromě ní vůbec čas.“
„Pak to docela chápu,“ připustila jsem a Jess mě obdařila šťastným výrazem ve tváři. „Ale tentokrát si už čísla dáme!“ začala jsem vyhrožovat.
„To nemusíš mít strach. Bez mého čísla uloženého v mobilu a zapsaného minimálně na jednom papíře neodejdeš,“ slíbila. „Ale konečně se vraťme k tvému zasnoubení. Umírám zvědavostí, kdože je ten pravý! Je z L. A.?
„Vedle jak ta jedle – vždyť už ho znáš,“ odpověděla jsem tajemně a ona udiveně hvízdla.
„No tak, nenapínej mě!“ začala žadonit asi po minutě napjatého ticha.
„Edward Cullen,“ prohlásila jsem pyšně a tentokrát vyprskla smíchy ona.
Proč se směje?! Vždyť já před ní právě označila superboha za mého budoucího manžela! Neměla by se mnou nyní tancovat po celém pokoji taneček štěstí a radosti?!
„Ty se budeš vdávat za Edwarda Biebra?“ optala se vyděšeně.
A sakra, vždyť já zapomněla, že ona ho zná jen díky jeho staré a – přiznejme si to na rovinu – i poněkud outsiderovské image.
„Bereš si ho z lásky?“ pokládala mi další otázku stále celá nesvá.
Myslí si, že jsem zlatokopka.
„To myslíš vážně? Já ho miluju! Miluju, Jess!“ zdůraznila jsem pro jistotu ještě jednou. „A navíc... kdybys ho viděla teď, rozhodně bys o něm nepochybovala. Hodně se změnil,“ obhajovala jsem ho.
„Jasně,“ přitakala skeptickým hlasem Jess.
Však až ho uvidíš, pochybovat už nebudeš, ušklíbla jsem se v duchu.
Nechala jsem to radši být. Ještě bychom se pohádali kvůli Edwardovi, protože já bych neustále svého snoubence obhajovala a Jess si z něj zase dělala neustále srandu.
• • • •
„Tentokrát už se ozvi,“ nabádala mě ve dveřích Jess, v jejíž náruči už pomalu usínala ospalá Debbie.
„Určitě,“ slíbila jsem, naposledy se na ty dvě usmála a nastoupila do auta. Takže... Nastartovat a jede se domů!
Projížděla jsem už ke konci města, když se v kabelce na sedadle spolujezdce rozezvonil mobil. Jasně, teď už vím, že to byla hloupost – zvlášť když si někdo tolik nešikovný hodlá pohrávat se štěstím, ale udělala jsem to. Nahnula jsem se pro kabelku a pár sekund jsem nedávala pozor na cestu.
Bum! Ozvala se rána a celé auto nadskočilo.
Jejda, stihla mi problesknout hlavou myšlenka dřív, než jsem zvedla pohled od svých nohou a podívala se na tu spoušť.
Čelem auta jsem narazila do sloupu elektrického vedení.
Jo, to se může stát jenom mně.
Na sobě jsem žádné známky zranění nenašla a ani mě nic nebolelo, zato auto to schytalo vcelku slušně. Čelní sklo bylo rozbité a bůhví co ještě.
Mobil zvonil dál.
Můžeš ho vzít – teď už je to stejně jedno.
Charlie, stálo napsané na displeji. Zmáčkla jsem roztřesenou rukou zelené tlačítko.
„Tati?“
„Bello? Potřeboval bych s tebou mluvit ohledně...“ hrnula se na mě jeho slova z telefonu.
„Právě jsem bourala,“ přerušila jsem ho.
Jo, hodně z vás tohle předpovídalo. A nakonec se tak i stalo. Bella je prostě nešika a já si nemohla pomoct - musela jsem jí to udělat. :D :P
Co říkáte na Jessicu? Já ji už jako postavu z TS mám docela ráda, takže v této povídce bude spíš ta kladnější postava. ;)
Moc děkuju za všechny komentáře u minulé kapitoly. Zároveň všechny čtenáře, kterým byla věnována, chci ujistit, že si věnování rozhodně zasloužili. Bylo to to nejmenší, co jsem mohla udělat. :)
Pište i dál své názory. Rozhodně si ráda přečtu vaše tipy, co bude po této nehodě pokračovat!
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - 8. kapitola:
rezul, úžasná kapitola. Jess jako máma je pro mě docela nereálná představa - co to je za slovní spojení? 
-, ale fajn, proč ne? Edward a nějaká špatná image? To se mi nezdá, ale kdoví, všechno může být a Edward nemusel vypadat vždycky tak úžasně, no ne? 
A konec... Typická Bella. 
No teda ségro!!!
Prepáč, že som sa ku kapitolke dostala až tak neskoro, medzi poslednými, mno ako vieš, bola som tak trošku preč aby si si odo mňa mohla oddýchnuť, ale teraz som už späť a s nedočkavými prstami, ktoré čakali na túto chvíľu aby ti mohli napísať ten najdlhší komentár v histórii! Teda, budem sa snažiť, ale pri takých dokonalých kapitolách, ktoré ma stále udivujú viac a viac to nebude žiaden problém.
Takže... kde začať?
Teta Bella a Jess ako mamka? No teda! To bolo niečo, som myslela, že mi oči vypadnú a niekam sa zakotúľajú. „Je maminka doma?“ Tak touto vetou si ma dostala až pod stôl!
Skutočne má Jess malého prcka a to rovno s Mikeom Newtonom? Wow, takto ma šoknúť a to hneď v prvých riadkoch kapitoly! Robí sa toto svojej najobľúbenejšej sestričke?
No, ale priznávam, pekne si to tam napísala a k tomu tie Belline myšlienkové pochody! V niektorých pasážach sa mi síce zdali trošku zbytočné, ale k tomu stretnutiu „starých kamarátok zo školy“ mi to tam sedelo!
Ááá, chcú si to dať najavo aj fyzicky. Ségra, ty vieš ako na mňa!
Jess s Mikeom moc nemusím, ale v tvojom prevedení je to neskutočná dvojka. V hlave ich mám zafixovaných ako stredoškolský pár, ktorý sa stále rozchádza ako si tam písala, ale ako mladý rodičia sú fantastický. A na ceste je ďalší Newtonovic? No to tam bude ešte pekne živo! Som zvedavá, či nám do ich do deja ešte niekedy zapojíš, ale tak ty nás niečím prekvapíš určite.
Mikeovi zomreli rodičia? Ach jo, v TS sa mi páčili a ten ich malý obchodík... Znovu si ma šokla, ale podarilo sa ti to tam zapojiť do deja, keď si tí dvaja uvedomili, že sa milujú.
A jéje, Mike sa teda pred Charliem ukázal v peknom svetle. Živo si viem predstaviť Charlieho so založenými rukami a červenou tvárou ako Mikea preklína a k tomu ešte to ovracanie od Jess. No to musel byť preňho pekný zážitok. Úplne Jess chápem, prečo sa mu vyhýba veľkým oblúkom.
Znovu sa dostávame k Edwardovi ako outsiderovi. Tento nápad sa mi páči, konečne to nie je ten dokonalý bronzovo vlasý tajomný chalan, po ktorom všetky baby na škole šaleli.
Takže to tam určite ešte niekde spomeň. Strašne sa mi to páči a tá Jessina reakcia. Chudák Bella, lenže to Jess ešte nevie, čo z toho bacuľatého Biebera vyrástlo. Ach jo, ségra, ani si nevieš predstaviť ako som sa šúľala pri predstave Edwarda s Bieberovou ofinkou a sladkým bárbinovským úsmevom.
Veľmi, veľmi, ale naozaj veľmi dúfam, že mňa a hádam, že aj ostatných svojich čitateľov nesklameš a napíšeš nám peknučkú scénku keď sa Jess Edward ukáže vo svojom sexi novom looku! Tak tá bude ešte koukat! Skutočne sa na toto budem tešiť, takže sestro, pracuj na ďalšej kapitolke a skús to tam nejako zakomponovať, pretože tá myšlienka: Však až ho uvidíš, pochybovať už nebudeš... k tomu úplne ponúka.
A sakriš!
Bella nám nabúrala. Ja osobne som tajne dúfala, že bude z Belly šikula a autíčko zostane nepoškvrnené, pretože ja autíčka rada, ale toto bola perfektná scéna.
Jejda... tak tým si ma dostala do kolien. Netuším ako to robíš, ale aj z tak krátkej časti kapitoly, ktorú dáš samozrejme na koniec, dokážeš urobiť pre čitateľa zážitok na hodne dlhú chvíľu a potom sa smeje tak, že sa až za brucho chytá. Si jednička!
No jo, Bells, to sa môže stať iba tebe. A ešte k tomu aj Charlie... Júúú, v minulej kapitolke mu chcela Esme tuším volať, tak dúfam, že bude na Bells zmierlivý a aspoň pre ňu príde, keď tak pekne nabúrala do stĺpika.
Koniec bol fantastický! Ja milujem otvorené konce a hlavne keď sú takéto. Neskutočne sa teším na pokračovanie, ktoré tu bude hádam čo nevidieť! Pretože táto kapitolka bola taká oddychová, tak dúfam, že v ďalšej už zapojíš aj našu novú Esme, Charlieho, Bellu a možno sa dostaneme aj k Jess a Edwardovi!
Tak a dostávam sa na koniec.
Snažila som sa napísať všetko čo sa mi odorávalo v hlave pri čítaní tvojej tvorbičky, ktorá ma nadchla. Dúfam, že si sa v tom nestratila a pochopila si, čo som chcela povedať, pretože som asi dosť skákala z jednej veci na inú...No ak nie, skrátim to do jedného slovíčka! LUXUS! A ak budeš pokračovať v takomto tempe, tak sa stanem normálne závislá na tvojej poviedke.
Ešte malá výčitka. Trošku mi vadilo, že si to spravila na viacej takých sekov. Síce som sa tam nestrácala, ale potom mi to prišlo, akoby si sa v niektorých častiach už zasekla a snažila sa ich urýchliť.
Dnes som asi komentovala hlavne dej, ale ty už teraz vieš, že tvoj štýl písania sa mi páči a kebyže sa mi niečo nepáčilo, hneď ti to sem napíšem. Tak neboj, nabudúce sa určite niečo nájde, len tak ďalej, sestřičko.
Čo sa ešte dĺžky kapitoly týka, počítam s rovnakou, alebo aspoň podobnou dĺžkou, tak šup šup!
P.S.: Snáď som ti napísala najdlhší komentár v histórii, pretože ty si ho zaslúžiš a viem ako také veci dokážu autorov potešiť.
P.SS.: smajlov som ti síce veľa nenechala, ale sústredila som sa na písanie a na nich som tak trošku pozabudla, tak ti ich sem na koniec postrkám čo najviac, ouky, sestrička?
P.SSS.: ešte posledná drobnôstka.... Vopred sa ospravedlňujem za chybičky. Písala som rýchlo, aby sa mi nič nevykúrilo z hlavičky.
S pozdravom, tvoje pekelné dvojče! 
A tu sú moji kamaráti: 
A jop, ešte som zabudla.
To venovanie... Trošku by som sa s tebou škrela, že som si ho zaslúžila, keďže som ťa párkrát už aj sprdla, ale neuveriteľne si ma tým potešila, tak sa hádať radšej nebudem, aby som si možno niekedy ešte nejaké to venovanie zaslúžila...
A čo sa týka pokračovania po nehode. Pár námetov som ti sem vypísala, tak som teda zvedavá ako to bude! Rozhodne ma niečím prekvapíš, cítim to v kostiach! To vieš, sesterské tušenie.
Nádharné!!!!!!!!! 
Nemám slov 
Rychle pokráčko
Moc pěkné !
Omlouvám se, že se ke kapitole dostávám až dnes, ale bohužel, nebyl čas.
Kapitolka byla opět nádherná ( ) a já nepřestávám žasnout nad tvými nápady. Kdybych měla tuto povídku ohodnotit jedním slovem, myslím, že by to bylo "originální", popřípadě "nápaditá". A to se mi líbí. Přece jen, poslední dobou se tu již hledá opravdu dobrý a též pěkně zpracovaný nápad dost těžce. 
Ale znám pár povídek, které genialitou přímo přetékají (přiznávám, já prostě již čtu jen těch pár nejoblíblenějších povídek, na víc nezbývá čas :D) a ta tvá mezi ně rozhodně patří.
Já vím, já vím, mám tu mluvit o voze a já zase přejdu ke koze. 
Stejně jako ostatní si mě absolutně zaskočila Jessicou, jako matkou (dokonce již téměř dvojnásobnou). Přiznávám, že jsem o ní nikdy nepřemýšlela jako o ženě v domácnosti, které jde pouze o jejího manžela a dítě, člověk si z toh, co si přečte, ať už v povídkách nebo v knize, udělá o člověku, tedy spíše literární postavě, svůj vlastní názor. Ale přece jen se mi tahle představa líbí. A když si to tak člověk vezme, ať už je člověk jakýkoliv, vždy se může změnit. A rodina je jedna z věcí, která to dokáže ze všeho nejvíce. Teprve když si člověk uvědomí, co vlastně obnáší manželství a rodiný život, dokáže si opravdu uspořádat priority. A myslím, že si Jessica v tomhle vybrala nejlépe, jak mohla.
Takže jednoduše, takováhle Jessica je mi vážně sympatická. O to víc, když je ve velkém množství povídek označovaná za "mrchu". 
Jsem zvědavá, co Jessica řekne, až Edwarda uvidí, když si ho ještě stále pamatuje jako "tlustého Biebera", či jak to bylo. Myslím, že jí v té chvíli dojdou slova.
K tomu konci - ano, Bellina nešikovnost se musí ukázat opravdu v tu nejlepší chvíli. Jen jí se může podařit zdevastovat v několika vteřinách celé auto kvůli jednomu zvonícímu telefonu. Jsem zvědavá, co jí na tohle řekne Edward, i když nsi myslím, že při její šikovnosti a smůle bude rád, že ještě vůbec žije.
A ten Charliho hovor nevěští nic dobrého. Řekla bych, že nám právě pomalu začíná rozmlouvání a přesvědčování. A možná ještě taky ne.
Stále doufám, že i když spojí rodiče své síly, nepodaří se jim všechno zničit. Byla by to nekonečná škoda. Jsem ale především zvědavá, co si připravíš jako přesvědčovací metody.
Kapitolka se ti opět moc povedla, již tedˇse těším na další a na to, co sis v ní pro nás opět přeipravila. 
úžasné
Táák, konečně jsem se dostala ke komentování. Četla jsem to už ráno z mobilu, ale nějak jsem to nestihla okomentovat.
Jessica se mi tu dost líbí. Ale musím se přiznat, že když jsem četla pasáž s dětmi, vyprskla jsem smíchy... Představa Jess s dětmi mi nejde dohromady. Ale je to roztomilý.
Edward Bieber je vtipný, ale stejně... Edíka mi nikdo urážet nebude!!! Doufám, že ho brzy Jess potká - spadne jí čelist.
... Já doufala, že necháš autíčko na pokoji. Proč to vždycky odnese ten nejlepší ? Chudák auto. 
A podle telefonu tipuju, že Charlie začíná s přemlouváním. 
Blbí rodiče.
jojo, právě bourala..stará známá Bella...
ale ta Esmé mě v předešlý kapitole pěkně naštvala, doufám,že si jí trochu oblíbila, když tam byla na návštěve, a ne že jí ještě víc nemá ráda !!!
Nadhera si uzasna honem dalsi je to super doufam ze se jim nepovede je rozdelit
Nadhera si uzasna honem dalsi je to super doufam ze se jim nepovede je rozdelit
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!