Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žádná svatba nebude! - 7. kapitola

17.02.2012 (21:00) • rezule • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 3255×

Esmé:

Nemohla to být pravda, Alice se určitě spletla. Jak by se mohl náš Edward rozhodnout zasnoubit? To na něj nesedělo. Byl přece můj malý chlapeček a já jako jeho matka jsem ho dobře znala. Nemohl to myslet vážně, třeba si chtěl z té dívky vystřelit. Anebo ho k tomu dokopala ona.

Určitě. Dokopala ho k zasnoubení, naštvaně mi vytanula myšlenka.

Měla jsem chuť zavrčet i nahlas. Edward byl náš! Patřil do naší rodiny a již brzy se měl přidat úplně. Měl se nechat proměnit a pak se svou biologickou matkou a milovanou rodinou zůstat navždy. Měl si vzít nějakou upírku z Aljašky a všichni jsme měli žít šťastně. Nějaká lidská fúrie nám ho chce vzít.

Ne, to nemůže být pravda, odporovala jsem sama sobě, i když to, co Alice viděla, byla vždycky pravda. Kéž by tentokrát nebyla! Nějaký divný pocit mi začal svírat hruď v místě, kde jsem kdysi mívala bušící srdce. Rozežíral mi tělo a já cítila, jak se ve mně vaří vztek.

To je žárlivost. Žárlíš na svého syna, poučilo mě vědomí a já jsem se sama sobě chtěla vysmát.

Pokud je to všechno pravda, je to jen lidská žena. Můžeš ji kdykoliv zničit, našeptával mi uklidňující hlas. Měl pravdu.

„Esmé? Jsi v pořádku?“ Do obývacího pokoje dorazil Carlisle s ustaraným pohledem.

Přikývla jsem. „Tak proč nevezmeš ten mobil, co před tebou vyzvání už dvě minuty?“ Mobil? Tvář se mi zkřivila nepochopením. Pak jsem se ale podívala na stolek před sebou a konečně si to uvědomila. Přede mnou zvoní mobil. Nejspíš jsem byla ponořená tolik do svého žárlivého osobního rozhovoru, že jsem mu nedokázala věnovat pozornost.

Pokusila jsem se uklidnit a natáhla se po mobilu. Klid mě přešel okamžitě, co jsem uviděla na displeji Edward.

Už volá, aby ti oznámil, že se právě zasnoubil.

Zhluboka jsem se nadechla.

Musíš dělat, že se nic nestalo, radila myšlenka.

Sama jsem to nechápala, ale rozhodla jsem se jí řídit.

„Ano?“

„Ahoj, mami,“ zaslechla jsem jeho šťastný hlas, což mě potěšilo. Do té doby, než jsem si uvědomila, že je šťastný proto, že se právě zasnoubil.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se hraným, zvědavým hlasem.

„Copak to Alice neviděla?“ opáčil se smíchem. „Právě jsem se zasnoubil,“ dodal vážně stále tím otravným, šťastným hlasem. Jak mohl být rád? Pokazil si život! Nemohl se přece oženit s člověkem! Musel být s námi.

„Samozřejmě, že to víme, zlato,“ odpověděla a snažila se o radostný úsměv. Moc to nešlo.

„A?“ ozval se nejistě. „Nevadí vám to?“

„Ne, těšíme se s tebou.“ Ta věta mě stála hodně úsilí. Nikdy jsem mu nelhala. „Kdy přijedete? Musíš nám ji ukázat, ne?“ Abychom jí mohli zakroutit krkem.

„Uvidíme. Snad brzo,“ přisvědčil a znovu se vrátil ten veselý tón hlasu.

„Mám tě ráda,“ zašeptala jsem na rozloučenou a utnula jsem hovor dřív, než pozná, že s krokem, co před chvílí udělal a kterým si nejspíš úplně pokazil život, nesouhlasím.

„Ty nechceš, aby si vzal tu dívku, že?“ prolomil tíživé ticho po telefonátu Carlisle.

„Ne,“ zašeptala jsem zdrceně. Můj syn byl nejspíš šťastný, ale přesto jsem to všechno nechtěla dopustit.

„Myslím, že vím, co by se dalo dělat, abychom jim v tom zabránili,“ přiznal a já si uvědomila něco, co jsem tušila už dávno. Miloval mě nade všechno, jak mi stokrát povídal. Teď už jsem tomu musela věřit, protože kdo jiný by pro mě tohle udělal? Kdo jiný by se pokusil po mém boku překazit plány Edwarda? Věděla jsem, že Carlisle Edwarda bere jako svého syna – vychovával ho, jako by byl jeho vlastní. Ale teď se postaví za mě a společně se mnou hodlá bojovat proti jeho rozhodnutí.

„Co?“ odvětila jsem překvapeně. Co jiného se dalo dělat, než ji zabít? To jsme ale udělat nemohli – příčilo se to našemu způsobu života a kdyby se to dozvěděl Edward... Už nikdy by s námi nepromluvil. Nepochopil by, že jsme to udělali pro jeho dobro.

„Alice se zmínila, že tu dívku poznala. Chodila na Forkskou střední. Její otec je náčelník Swan,“ vysvětlil a obdařil mě povzbuzujícím úsměvem.

Přikývla jsem, jeho plán jsem pochopila okamžitě. Nemůže být přece těžké přemluvit ke spolupráci její rodiče, aby nám pomohli roztrhnout jejich vztah.

Vždyť jsou oba tak mladí, namítl škodolibý hlásek.

„Máš na něj číslo?“ zeptala jsem se s úsměvem. Carlisle přikývl. Podal mi svůj mobil z kapsy od saka a já vyhledala kontakt.

Chvíli trvalo, než to někdo na druhé straně vzal.

„Haló? U telofonu Renée Swan, Charlie momentálně není doma,“ ozval se ženský hlas.

„To vůbec nevadí. Stejně bude lepší, když si promluvím s vámi.“ Usmála jsem se a věděla, že už dávno ji máme na své straně.

Bella:

Dům byl opravdu přehnaně velký. Když jsme se do něj konečně dostali po mém vyvádění na zahradě, kde jsem několikrát oběhla kolečko kolem něj, abych viděla ze všech stran, že jsme tu opravdu bez civilizace a jen a jen v lese, nestačila jsem zírat. Edward to přehnal... A to pořádně.

„Kde jsi vzal na nájem tohohle?“ zeptala jsem se vyděšeně a ohromeně zároveň. Panebože, vždyť tohle nájemné budeme splácet ještě minimálně půl roku. On jako ředitel advokátní firmy bohatě vydělává i na dva nájmy něčeho takového, ale já můžu být ráda za to, co mám. A rozhodně ho za sebe nenechám platit v takové míře! Na to mám svou hrdost a přiberu si radši další práci navíc. Hned zítra můžu zavolat Joshovi, jestli nemá novou knihu, která neprodleně čeká na korekturu. Jo, to bude nejlepší.

„S pěnezi si nedělej starosti,“ pokrčil rameny, což mě docela namíchlo.

„Na to zapomeň – každý dodá přesnou polovinu,“ odsekla jsem mírně popuzeně, čehož si samozřejmě všiml.

„Lásko, brzy budeme manželé, rozpočet je společný,“ začal odporovat.

„Ale ještě jimi nejsme! A do té doby prostě půjde všechno napůl a hotovo!“ Že jsem žena, neznamená, že budu nějak zvýhodňovaná.

„Dobře, ale stejně... Nemuselo to být,“ snažil se mě uklidnit. Možná jsem zbytečně vyletěla, ale za tímhle jsem si prostě tvrdě stála.

Přikývla jsem a začala se procházet po domě. Jestli mi interiér domu jejich rodiny přišel úžasný, tak potom jsem tento ani chválit nemohla. Tady to bylo dokonalé. V přízemí byl obrovský obývací pokoj, který měl stěny obložené dřevem a byl tu i velký krb, jedna ložnice v tlumených tmavých barvách a kuchyně s výhledem na les. V druhém patře byla další, tentokrát větší ložnice s nebesy nad postelí, neskutečně vzdušná a překrásná. A nejlepší na ní bylo, že se z ní dalo vyjít na velký balkon s posezením. A taky samozřejmě koupelna, v mé oblíbené barvě – mentolově zelené.

Vešla jsem do posledních dveří a... nestačila jsem zírat. My máme v domě knihovnu! Pravou, velkou, nefalšovanou knihovnu! Nadšeně jsem se rozběhla k první polici knih a začala očima procházet jejich hřbety. Shakespeare, Bronteová, Mitchellová, Austenová, Dickens, Wilde... Je tu všechno, co mi bude stačit ke štěstí.

„Líbí? Když se majitel zmiňoval, že je tu i tohle,“ dorazil za mnou Edward a ukázal na to všechno kolem sebe, „tak jsem věděl, že nic lepšího už nenajdu.“

„Už jsem ti řekla, že tě miluju?“ zeptala jsem se celá nadšená.

Dělal zamyšleného a pak odpověděl. „Dnes jen jednou.“

„Miluju tě,“ zazubila jsem se a našpulila pusu. Hbitě přešel těch pár metrů mezi námi a pak mě vděčně a hlavně hladově políbil.

• • • •

„Edwarde?“ optala jsem se po pěti minutách mlčení. Užívali jsme si v objetí toho druhého.

„Hm?“ odpověděl zamyšleným hlasem. Pohladil mě po vlasech a já si nešťastně vzdychla. Jeho tělo se po tom zvuku okamžitě napjalo.

„Uklidni se,“ uchechtla jsem se nad jeho příliš velkou starostlivostí, která mi však dělala na druhou stranu i velkou radost, „jen už se mi moc nechce k Jess.“

„Tak nechoď,“ zašeptal a pozvedl obočí. Měla jsem chuť zůstat nahá v jeho objetí dál.

Ne, jdeš za Jess! Kdyby zjistila, že jsi ve Forks a neukázala ses u ní co nejdříve...!

Tak si něco vymyslím... Edward je tu a já nic jiného nepotřebuju.

Ne! Jsi přece částečná feministka!

Nešťastně jsem zakroutila hlavou ze strany na stranu. Je pravdou, že když teď odejdu, budu mu později vzácnější. Naštvaně zkrabatil čelo, takže se mu na něm objevily dvě malé vrásky.

„Nekrč to čelo, objevují se ti vrásky,“ upozornila jsem ho, abych odvedla jeho pozornost a jako na povel se kůže na čele opět vyhladila. Zasmála jsem se jeho bojácnosti z jakýchkoliv znaků stárnutí, i když to byla naprostá pitomost, když vezmete v potaz, že je nám oběma teprve dvacet čtyři, a vymanila se z jeho objetí. Sice ne moc nadšeně, ale zvládla jsem při tom udržet svůj výraz ve tváři, aby moje nadšení nemohl využít ve svůj prospěch.

Na krátkou chvíli jsem navštívila novou koupelnu, kterou budeme pár týdnů okupovat oba dva, oblékla se a pak si od Edwarda vypůjčila klíče od BMW.

„Hlavně s ním nic neproveď,“ nabádal mě a já vyděšeně přikyvovala.

Opravdu tohle zvládnu?

„Mám tě tam hodit?“ zeptal se s úsměvem, když viděl můj nejistý výraz ve tváři, jak pozoruji klíče od auta, co stále držel mezi ukazováčkem a palcem.

Bylo by to tak bezpečnější, ale ne. Kdyby jel i on, k Jess bys nikdy nedorazila. Nebo se snad špatně znáš?!

„Ne, to je dobrý,“ odpověděla jsem a snažila se o úsměv.

Jestli nabouráš...

Ne! Musíš myslet pozitivně.

Rychle jsem po klíčích vystartovala, abych už neměla šanci se z toho vyvléknout.

„Co budeš dělat ty?“ Teprve teď mi to došlo, a tak jsem byla patřičně zvědavá.

„Musím toho hodně povyřizovat v práci – paní Wallsovou s -“ začal mi vyjmenovávat, ale já ho umlčela přitisknutou rukou na jeho ústech.

„Chápu,“ protočila jsem oči se smíchem, on se uraženě zamračil. „Vrásky!“ upozornila jsem a okamžitě měl zase vyhlazené čelo. Taky bych se brzo měla vrhnout na práci... Jenže mně se nechtělo až příliš moc. Později se tomu však stejně nevyhnu.

„Brzy se vrať,“ poručil se smutným výrazem ve tváři a já se zasmála.

„To ti nemůžu slíbit,“ začala jsem se vykrucovat. Objal mne a vášnivě políbil.

„No dobře, pokusím se,“ přislíbila jsem, oblékla si bundu a obula se.

Zhluboka jsem se nadechla, když jsem vyšla ven a uviděla na příjezdové cestě to zpropadené auto. Upřímně jsem se děsila, jak tohle zvládnu. Když se večer vrátím celá, bude to výhra.

Další kapitola

Co říkáte na pohled Esmé? Já vím, není to ta typická hodná ženská, ale ona se zkrátka na svého syna až přespříliš upnula. Doufám, že vám to nebude vadit. :) S vašimi dojmy - písmenkovými i smajlíkovými se moc ráda seznámím!

Tuhle kapitolu věnuji docela dost lidem - čtenářům, co mi vyloudí úsměv na tváři pokaždé.

N1I1K1O1L - dokážeš mě rozesmát a dodat enegrii na celý den - jak ty známé sušenky BeBe. :D Jsi sama moc dobrou autorkou, takže si tvého názoru vždy opravdu moc cením.

Jessy - skvělá holčina, co se mnou dokáže slintat nad Robem. Píšeš všechno, co se ti honilo hlavou, když jsi kapitolu četla a já tak i díky tobě vím, co se čtenářům líbilo a co bych měla do povídky zařadit častěji.

Faninka - ty mě nepřestáváš udivovat. Jak můžeš na děj dojít dřív, než ho vydám? :O :D Jsi vnímavá a já jsem ráda, že i ty čteš tuto povídku.

77Alex77 - tvé úžasně dlouhé komentáře prostě žeru! Nedokážu se jich nabažit, čtu je minimálně dvakrát a vždy se u nich tetelím blahem.

DarkFireflies - vždycky, když si přečtu komentář od tebe, jsem celá v rozpacích. Tolik chvály a nikdy žádné slovíčko kritiky si snad ani nezasloužím. Od tebe jsou ale komentáře mou největší drogou. Všechno rozepíšeš a já pak vím, co na tebe jak působilo a... Jsem ti vděčná - opravdu moc.

kikuska - jsi zlatíčko. U každé kapitoly jsi zanechala nějaké to slovíčko, které mě příjemně povzbudilo a já tak po vydání každé nové kapitoly netrpělivě vyhlížím i komentář od tebe.

kajka007 - tvoje slova chvály jsou pohlazením mé časté nevrlé nálady. Okamžitě se spraví a já se musím usmívat.

Gemm - zlatý člověk. :D Obohatíš vždy komentář svými vytipnými hláškami a já je potom o to víc miluju. Vážím si jich - ty sama jsi dokonalá autorka. ;)

NatyCullen - od tebe mě každé slůvko chvály udělá radostnější den. Jsi typ člověka, který se dokáže ozvat, když se mu něco nepozdává a takové já mám ráda. Pak jsou od tebe pozitivní komentáře tou nejdokonalejší drogou.

Satu - ségra, co tobě napsat? Vždyť ty určitě víš, jak moc jsem si tě za těch pár dní oblíbila a tvého názoru si hrozně moc vážím, protože ty píšeš naprosto úchvatně. Dokážeš napsat, když se ti něco nepozdává, proto si potom vážím tvých kladných hodnocení o to víc.

Budiška - moc dobře víme obě, jak to s tím komentováním je. Ze začátku jsem tě do toho musela docela kopat, aby jsi napsala i nějaké to slovo a poté se rozepsala i víc o svých názorech, pocitech a tak. Přesto - děkuju. Víš, že bez tebe bych byla už jen troska.

Myfate (pro mě Myfí! :D) - jsi skvělý a ochotný človíček, bez kterého by tato povídka byla v koncích. Radíš mi, pomáháš s korekturou, ... Všeho, co mi napíšeš si moc vážím.

Autor: rezule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - 7. kapitola: