Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You are my destiny 10. kapitola


You are my destiny 10. kapitolaSophie se musí vyrovnat s krutou realitou v Larimoru. Proč se na ni všichni tak soucitně dívají? A proč jí Jeremy nezvedá telefon? Jak to všechno nakonec dopadne?

Soutěžní povídka na téma Tajemství letní lásky, podmínka - konec.

Jeremy se opravdu postaral o všechno. Někde ulovil medvěda a dotáhnul ho až na okraj našeho města. Vše narafičil tak, že to vypadalo, jakoby medvědova smrt byla jenom nehoda. Rozházel kolem Valeriino oblečení, takže si všichni mysleli, že právě ona byla jeho poslední obětí. Po nálezu mršiny medvěda se všem viditelně ulevilo. Valeriina rodina se odstěhovala bůhví kam a v Larimoru pozvolna začal normální život. Děti si zase směly hrát venku, přestože večery nebyly zdaleka tak teplé jako v létě.

Jenom mně se dny vlekly jeden jako druhý a splývaly dohromady. Můj kontakt s Jeremym se omezil na minimum, nic víc. Pořád mi tvrdil, že nemá čas, jelikož něco zařizuje. Cítila jsem se příšerně, přestávala jsem být přesvědčená o jeho lásce a věrnosti. Celé hodiny jsem probrečela nad jeho fotkou a až na promočeném polštáři jsem byla většinou schopná usnout.

Po tom, co se našel oficiální strůjce vražd, se rodiče uklidnili. Zrušili koupi domu, odhlásili mě z nové školy, nechali odmontovat mříže a zrušili mi domácí vězení. Viděli, jak se trápím, ale nemohli mi nijak pomoct. Snažili se kompenzovat můj smutek drahými dary, nabízeli mi různé výlety, máma celé dny pekla a táta se se mnou chtěl dívat na filmy. Ale mé srdce bylo rozcupované na kousky z té zrady. Měla jsem pocit, že s Jeremym jsme byli jako jeden kus celku a teď jsem byla osamělejší než kdy před tím. Kdybych nebyla jedináček, asi bych se bývala byla zabila.

Ve škole ke mně byli učitelé ze začátku shovívaví a pak si mě prostě přestali všímat. Spolužáci kolem mě procházeli, jako bych byla duch. Nevěděla jsem, co si o mně myslí a ani mě to nezajímalo. Utápěla jsem se ve vlastních pocitech.

„Sophie, vím, že tě to vzalo, a když už, ehm, Val není, mohli bychom vrátit čas, co říkáš?“ zastavil mě jednoho dne Robbie.

„Co?“ vyjekla jsem překvapeně. Nechápala jsem, o čem je řeč.

„No však víš!“

„Ne, to tedy opravdu nevím,“ odtušila jsem.

„Podívej, všichni vidí, jak tě rozchod se mnou zničil a za to se ti fakt omlouvám. Ztratil jsem hlavu. Takže mě napadlo, že když bys teď jaksi měla volný pole působnosti, mohli bychom bejt zase spolu,“ vysvětloval.

Došlo mi to. Všichni kolem si mysleli, že jsem zničená z rozchodu s Robertem! Přišlo mi to k smíchu.

„Já myslím, že to není moc dobrý nápad.“

„Nedělej drahoty! Vždyť jsem tě svým odmítnutím zničil,“ řekl poněkud samolibě.

„Nepleť si pojmy s dojmy,“ procedila jsem mezi zuby. Začínala jsem být vážně naštvaná.

„Fajn, koupím ti kytku a pozvu tě na večeři. Stačí? Vyzvednu tě v sedm, puso,“ přiblížil se k mému obličeji a chystal se mě políbit.

„Dokážeš pochopit, že ne znamená ne?!“ vrazila jsem mu facku, pak jsem se otočila na podpatku, a co nejdramatičtěji to šlo, jsem odkráčela pryč. Vždycky jsem si potrpěla na teatrálnost!

Bylo mi jasné, že za mnou stojí Robert, tře si tvář a je naprosto šokovaný. Po dlouhých týdnech jsem se zase jednou neubránila úsměvu.

 

První věc, co mě doma napadla, bylo vytočit Jeremyho číslo a povědět mu historku s Robbiem. Volala jsem mu pětkrát, ale ani jednou to nezvedl. Napsala jsem mu tři esemesky – žádná odpověď. Dokonce jsem mu nechala vzkaz v hlasové schránce a čekala, že se brzo ozve. Vždycky se ozval. Tentokrát ne. Nejdřív jsem se bála, jestli se mu něco nestalo. To jsem po chvíli zavrhla. V krku jsem měla hořkou pachuť a v břiše kámen. Už mě nemiluje. Do pár sekund jsem měla místo očí Niagarské vodopády. Přestal mě milovat a ani se neobtěžoval si to se mnou vyjasnit. Bolelo to tak strašně moc!

 

Bylo pět minut po páté, když jsem uslyšela zvonek domovních dveří. Rodiče ještě nebyli doma, což znamenalo, že jsem musela sejít dolů a otevřít. Pořádně jsem se loudala. Bylo mi jasné, že návštěva bude nevrlá, až zjistí, že nezastihla, koho hledala. Za mnou už nikdo nechodil. Než jsem otevřela dveře, zhluboka jsem se nadechla a usušila si zarudlé oči od pláče. A to bylo jedině dobře. Za dveřmi stál totiž on. Můj milovaný, jedinečný, dokonalý Jeremy. Jen jsme se na sebe dívali a ani se nepohnuli. Nedokázala jsem ze sebe vypravit slovo. Nebyl to jen sen, který se brzy rozplyne se zazvoněním budíku?

„Ahoj!“ pozdravil.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu.

Nastalo ticho. Očekávala bych, že bude trapné, ale místo toho bylo plné očekávání a nevyřčené touhy.

„Au!“ zaúpěla jsem. Štípla jsem se do ruky pořádnou silou, abych se ujistila, že se mi to jen nezdá.

Pořád tam stál.

„Jsi v pořádku?“ reagoval téměř okamžitě.

„Jo, jasně, já, jenom jsem se –“ nestihla jsem doříct.

„To nemyslím. Ty, no, vypadáš jinak. Nemocně. Dost jsi zhubla,“ to nebyla otázka.

„Asi ano,“ připustila jsem.

Nebylo pochyb, proč vypadám ztrápeně. Protože jsem byla nešťastná z našeho odloučení.

„Sophie, já… Odteď tady budu žít. Nemyslím přímo tady – v domě!“ dodal, když zpozoroval můj výraz.

„Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl, že něco zařizuji? Hledal jsem si v okolí práci. A představ si, že váš místní knihovník jde příští měsíc do důchodu. Dokonce nebudu měnit ani pracovní pozici! Už mám pronajatý byt – dnes dopoledne jsem si dovezl věci z Broken Bow. Máš radost?“ usmál se s obavou v očích. Byl tak zranitelný!

„To všechno kvůli mně?“ zeptala jsem se polohlasem a do očí se mi draly slzy dojetí.

„Pro koho jiného bych to dělal, hlupáčku?“ řekl něžně.

„Jeremy,“ vydechla jsem.

„Jsi můj osud, Sophie,“ zašeptal láskyplně.

A pak se naše rty spojily v tom nejkrásnějším polibku. Objímali jsme se a já se cítila jako nikdy. Všechny chvíle štěstí, které jsem kdy zažila, se spojily v jedno nekonečné.

Hlavou se mi honily divoké myšlenky. Co bude, až zestárnu? Vždycky jsem chtěla mít děti a vést normální život. Netoužila jsem stát se upírem – krev mi přišla nechutná. Navíc bych musela navždy opustit své rodiče, kteří nikoho kromě mě neměli. Ale také jsem věděla, že každý problém má své řešení a my je společně najdeme. Netušila jsem, co bude, jenom jednou věcí jsem si byla stoprocentně jistá: s Jeremym jsme si souzeni. Už nikdy jeden druhého neopustíme. Sophie a Jeremy. Jing a Jang. Osud…


Po deseti týdnech se loučím s milostným příběhem Sophie a Jeremyho. Je to pro mě bolestivé, vymyslela jsem je, řídila jejich osudy, v každé volné chvíli jsem přemýšlela, co bude dál. Milovala jsem je a stále miluji. Je těžké se s nimi teď definitivně rozloučit a dát jim sbohem, uzavřít příběh a vědět, že se k němu už nikdy nevrátím. Přesto všechno mám radost. Protože Sophie a Jeremy mohou žít věčně spolu, jako v pohádkách. Děkuji všem čtenářům. Pokud se Vám má povídka líbila, zanechte komentář. Pokud ne, ráda si přečtu, co Vám vadilo. Day :)

Sbohem Sophie, sbohem Jeremy.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek You are my destiny 10. kapitola:

 1
2. Satu
28.08.2012 [0:45]

SatuČauko!

Mno, kde by som, jak by som, prečo by som...?
Ak by som príliš kritizovala, tak to, prosím ťa, neber zle, nechcem ťa odradiť, len pomôcť čo-to možno doladiť, ju?
Ehm, prvá kapitola? Aby som bola úprimná, vôbec ma to nezaujalo a to som pri hodnotení bola pri prvých kapitolách až príliš zhovievavá. Nepostrehla som tam kúsok originality a celkovo ma to ničím nezaujalo a prišlo mi to divné.
Čakala som, že to je len tým začiatkom, no ani ďalšie kapitoly neboli pre mňa nič moc, dialógy v podstate o ničom a v niektorých prípadoch si dokázala celý deň narvať len do dvoch viet. A pri tom si z toho mohla spraviť určite nejakú milú scénu...
Vonkoncom sa mi nepáčila celá postava matky. Jej reakcie na Jeremyho boli až príliš prehnané a tie argumenty... uf!
Povedala by som, že si túto poviedku mohla napísať aj lepšie. No aj tak, väčšinou to tak býva, som si našla jednu peknú pasáž, ktorá sa mi páčila aj keď bol zvyšok danej kapitoly, alebo poviedky urýchlený a podobne.
Bola to presne tá časť, keď nastalo lúčenie... Síce by som všetko okolo toho úplne prerobila a rozhodne neodbila zvyšne tri dni, ktoré mohli pokojne stráviť oni dvaja niekde spolu, len tak! Ale to lúčenie bolo jednoducho dobré. Nemôžem povedať, že som sa do toho zamilovala, ale malo to v sebe isté čaro a vylepšila si tým tak celú kapitolu.
Čakala by som, že už pri predposlednej kapitole trošku spomalíš tempo a nasadíš pohodičku, lenže ty akoby si stále písala v jednom zrýchlenom tempe. Rodičia jej oznámia toľko noviniek, ani nenapíšeš kedy prišli domov a či sa vôbec vybalila, už je s nejakými babami a riešia ďalšiu záhadu a to Val, či koho to. A nakoniec to s tým Jeremym, že sa o ňu postaral a tak ďalej... Nie, toto sa mi nepáčilo.
Pri poslednej časti som si prečítala aj mail, ktorý si nám poslala. Som rada, že si sa takto stotožnila so svojimi postavami. Mala by si tiež vedieť, že to nie my sme ti pomohli vdýchnuť niečo živé do tvojej poviedky... To ty, že si sa snažila a pobila si sa s každou podmienkou, či ti už zapadala do deja, alebo nie. To tvoje odhodlanie, s ktorým si sa vôbec zapojila do súťaže, zapríčinilo, že Sophie stretla niekoho ako bol Jeremy.
Dalo by sa povedať, že podmienky boli len malou pomôckou, no za vznik vďačíme skôr my tebe. Sme rady, že si sa nevzdala a vytrvala až do konca, pamätaj na to.
Ale ešte niečo na koniec... Priznám sa ti, celé to začalo veľmi zaujímavo a chvíľami som sa aj usmievala, že si konečne trošičku spomalila, ale koniec bol zase príliš rýchli. Teraz ako si to spätne tak premietam, povedala by som, že deviatku podmienku si nie tak celkom splnila, keďže si sa lúčila skôr s Jeremym a vlastne v poslednej kapitole sa s ním zase stretla, ale beriem to...
No tiež som si pripadala ako keby som čítala nejakú presladenú romantiku od Rosamunde Pilcher, dokonca si spomenula aj Jing a Jang. Oukey, niečo to má do seba, ale na mňa je to až príliš sladké.
No ništ, poviedka ako taká ma teda príliš nenadchla, nebudem ťa viacej trápiť, budem rada, ak si na to zrýchlenie deja dáš pozor, pretože to mi vadí asi najviac a možno by si potešila aj svojich ostatných čitateľov.
Je mi jasné, že píšeš pre seba a nie pre ľudí na webe, ale radím ti dobre, nechcem ti zle.
Tak, kočka, prajem veľa pisateľských úspechov do budúcna a snáď trošku spomalia tvoje prsty.

Satu. Emoticon

22.08.2012 [19:58]

zuzka88Tahle povídka... začnu asi tím, že mi tam úplně chyběly pocity hlavní hrdinky. Rozhodně by ses měla zaměřit na jejich popis, nastínění toho, jak se v danou chvíli cítí. Když začnu začátkem, přišlo mi to trošičku naivní a Valerie jako upír zbytečná, jelikož ji pak stejěn rovnou zabili. Čekala jsem, že se Sophii u tety něco stane a taky že jo. Její vztah s Jeremym byl na mě trochu hrr, ale co bylo asi nejhorší byly reakce rodičů. Neumím si představit, že by takhle rodiče mluvili a ještě ke svému dítěti. Chápu, že o ni mají strach a on se jim nelíbil, ale i tak se to dalo vyjádřit nějak jinak. Jsem ráda, že povídka skončila dobře, protože nemám ráda smutné konce.
Určitě piš dál, cvičení dělá mistra Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!