Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vzplanutí - 19. kapitola

02.07.2010 (09:15) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3814×

19. Touha

„Ještě jednoho panáka!“ křikla jsem na barmana, když jsem dopila. Usmál se a nalil mi. Mrknul na mě a odešel nalívat ostatním. Pche… Tenhle se mnou flirtuje, zatímco můj kluk se o mě nezajímá. Naštvaně jsem se podívala do boxu, kde seděl Edward, který právě živě diskutoval se třemi svými blonďatými kamarádkami. Ušklíbla jsem se a otočila se zpět k baru.

„Ahoj, krásko. Dáš si ještě něco? Na účet podniku,“ řekl barman, který za mnou přišel. Nejprve jsem chtěla poukázat na fakt, že mám přítele, ale nejspíš by se mi jen vysmál, až by zjitil, že onen přítel se právě nachází v obložení mladých dívek. A mě došlo, že když může on, tak já taky…

„Dobře, ale mám podmínku. Musíš si dát se mnou.“ Nahnula jsem se mírně přes bar, čímž jsem barmanovi umožnila výhled na mé poprsí uvězněné v krajkové fialové podprsence. A barman si toho moc dobře všimnul.

„Dobře, tequilu?“ zeptal se po chvíli.

„Beru.“ Usmála jsem se na něj. Barman můj úsměv opětoval a nám oběma nalil panáka tequily. Pozvedl skleničku a čekal.

„A to jako bez ničeho? Co citron?“ zeptala jsem se. Jeho to ale pobavilo.

„Takhle je to daleko lepší a pokud jsi na alkohol zvyklá, nic ti to neudělá. Skoro…“ Pokrčila jsem rameny a panáka vypila. Hrdlem se mi rozšířil oheň a má hlava se začala točit. Na tváři mi samovolně vznikl úsměv, před očima jsem viděla tečky, barman se točil.

„To byla síla,“ řekla jsem a začala se smát. Barman se zasmál taky, myslím. Pak zaostřil na někoho za mnou. Prudce jsem se otočila, mé nohy to neustály a já padala na zem. Nejspíš bych už ležela, kdyby mě nechytily studené pevné ruce.

„Bello! Co to děláš?“ zeptala se Rosalie, která mě posadila zpět na židli.

„Piju s kamarádem. Rose, tohle je barman. Barmane, tohle je Rosalie,“ představila jsem je a přisunula si k sobě mističku s arašídy.

„Ne, Bells, tohle bys neměla. Pojď, zavoláme Edwarda a pojedem domů. Alice s Jasperem už tam jsou.“ Rosalie mi vzala misku. Ušklíbla jsem se na ni.

„Ta miska je moje a Edward má o zábavu postaráno. Má tam kamarádky.“ Ukázala jsem k boxu. Zdálo se mi to, nebo těch blondýnek přibylo?

„Fajn, počkej tu, ani se nehni. Já pro něj zajdu,“ řekla Rose a odešla. Až pak jsem si uvědomila, že ze židle jsem nespadla jenom díky Rose, která mě zezadu přidržovala. Nyní mě před pádem nikdo nechránil. Ani jsem si to neuvědomovala, ale moje tělo se zaklonilo dozadu a jediné, co jsem viděla, byly mé nohy ve vzduchu. Dopadla jsem na záda, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak… Přišlo mi to strašně vtipné.

„Bello!“ zaslechla jsem Edwardovo vykřiknutí a můj úsměv zmizel. Jestli sebou bude mít ty blondýnky, uškrtím je! Po chvíli mě někdo vyzvedával. Má hlava byla strašně těžká, ale energie jsem měla dostatek.

„Půjdem tancovat!“ vykřikla jsem a nadšeně se chtěla vrhnout na parket. V tom mi ovšem zabránil Edward, který mě chytil kolem pasu. Jednu mou ruku si dal kolem ramen.

„Ne, lásko. Pojedeme domů.“

„Pche… Tam si odzvez svoje… Svoje… Prostě ty holky, co ses s nima tak skvěle bavil a mě, svou holku, jsi nechal na holičkách. Kvůli tobě jsem se opila, vidíš, co děláš?“ Mluvila jsem a mluvila. Když jsem domluvila, byli jsme venku z baru. Edward mě posadil na zadní sedadlo svého nablýskaného Volva a já vážně uvažovala, jestli by obsah mého žaludku na jeho sedadlech byl dost velká pomsta. Rychle jsem to zavrhla… Vedle mě si sedla Rosalie a Edward si sednul za volant. Nastartoval auto a vyjel.

„Tdm tdm tdm,“ šeptala jsem do zvuku motoru auta.

„Bells, není ti blbě?“ zeptal se Edward a otočil se na mě. Snažila jsem se udržet víčka zvednutá, když se mi to povedlo, odvrátila jsem od něj hlavu.

„Blle, odpovíš mému bratrovi?“ zeptala se Rose.

„Ne,“ vydechla jsem a zhluboka se nadechla. Pomalu ale jistě jsem střízlivěla a můj žaludek mi to dával dostatečně najevo.

„A se mnou mluvit budeš?“ Otočila jsem se na Rose a kývla hlavou. Dobře, je ti blbě?“

„Mírně,“ zašeptala jsem.

„Zkus se soustředit na jeden bod. Mělo by ti to pomoct,“ poradila mi a já ji poslechla. Podívala jsem se na zpětné zrcátko, ale ono ne a ne se zastavit. Pořád mi ubíhalo nahoru. Tak jsem se zaměřila na jeden z Edwardových bronzových vlasů, bohužel po chvíli mi začaly splývat.

„To nejde!“ vykřikla jsem.

„Nevadí. Už jsme doma. Tak pojď,“ řekl Edward. Než jsem stihla zareagovat, vzal mě do náručí a odnášel domů.

„Ne! Edwarde, pusť mě!“ zakřičela jsem, protože se mi zhoupnul žaludek. Edward mě poslechl a já se sklonila k jednomu z keřů. Nic… Žádný obsah mého žaludku.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Edward. Narovnala jsem se a zhluboka se nadechla. A cítila jsem se skvěle. Bůhví proč mi tato situace připadala šíleně vtipná.

„Vidím, že jsi. Tak pojď, musíš spát.“ Edward mě vzal do náruče a nesl do domu. Než jsem se nadála, už jsme byli v pokoji, kde spala i Alice s Jasperem.

„Pšššt, nesmíme je vzbudit!“ řekla jsem a přiložila si prst na rty.

„Bells, potichu,“ řekl Edward. Jen jsem si odfrkla a zasmála se. Někdo něco řekl, druhý mu odpověděl. Jediné, co jsem vnímala, bylo, jak mě Alice s Rose převlékají a něco studeného na čele. Zavřela jsem oči a nechala se nést dolů… Nejspíš do obýváku na gauč. Ucítila jsem pod sebou něco měkkého a někdo mě přikryl.

„Půjdu domů, ty tu zůstaneš a opovaž se ji tu nechat samotnou! Myslím, že zítra budeš mít co vysvětlovat,“ řekla Rosalie, pak jsem jen slyšel prásknutí dveří. Otevřela jsem oči. V obýváku se stále svítilo, takže jsem viděla, jak Edward klečí sotva půl metru ode mě a smutně mě pozoruje.

„Nedívej se na mě tak,“ napomenula jsem ho, i když víčka se mi zavírala. Snažila jsem se zůstat vzhůru.

„Omlouvám se, Bells.“ Stiskl mi ruku.

„Odpustím ti, když mě políbíš.“ Věnovala jsem mu snad zářivý úsměv.

„Promiň, Bells, ale strašně to z tebe táhne.“

„Perfetkní trest.“ Edward se usmál a naklonil se ke mně. Jenže než se stačil dotknout mých rtů, víčka se zavřela a já upadla do říše snů.

„Au,“ sykla jsem bolestí, když jsem se pokusila posadit.

„Bells, jsi v pořádku?“ Edward ke mně přišel a sedl si vedle mě.

„Moje hlava.“ Hlas jsem měla nakřáplý, ale toho jsem si nevšímala. Edward mě pohladil po vlasech a přitáhl si mě k sobě. V tu chvíli jsem zapomněla na bolest hlavy, byl tu jen on. Mírně jsem se odtáhla, abych si na Edwarda mohla sednout obkročmo. Objala jsem ho kolem krku, on mě kolem pasu. Usmál se.

„Už ti není zle?“ zeptal se.

„Dá se to přežít,“ pošeptala jsem a spojila naše rty. Dravě jsem dorážela, dokud ústa nepootevřel. Naše jazyky se proplétaly, dech se zrychloval. A pak… Z čistajasna se mi vybavila včerejší noc. Všechny panáky, co jsem do sebe nalila. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a běžela do koupelny, kde jsem vyprázdnila obsah svého žaludku. Vyčistila jsem si zuby a pomalu se vracela do obýváku. Jedno mi bylo jasné… Dnešní školu prostě nezvládnu.

Svalila jsem se na gauč, kde seděl Edward a podával mi sklenici vody. Pomalu jsem ji vypila a lehla si. Hlavu jsem položila Edwardovi do klína, on mě hladil po vlasech.

„Pořád jsem ti včerejšek neodpustila,“ poznamenala jsem po pár minutách.

„Lásko, vážně se omlouvám. Víš, než jsem tě poznal, dívkami jsem si krátil věčnost.“

„Věčnost?“

„Ano. Pořád jsem se nudil, každý den mi připadal jako věčnost. Chodívali jsme do klubů a seznamovali se s dívkami. Bylo to takové odreagování. Omlouvám se, víckrát se to nestane. Teď mám tebe a miluju tě,“ pošeptal, sklonil se a dal mi pusu na tvář.

„Já to chápu, svůj čas jsem trávila podobně. Ale příště si pořádně rozmysli, jestli se budeš bavit s kýmkoliv jiným než se mnou,“ zasmála jsem se, „a omlouvám se za noc. Trošku víc jsem se opila. A taky tě miluju.“

Edward se jen usmál, ale nic neříkal. Odpočívala jsem, hlavu stále položenou v Edwardově klíně. Uběhlo pár minut, když jsem zaslechla kroky. Neměla jsem ovšem sílu podívat se, kdo jde. Až po chvíli jsem si všimla Jaspera, který si sedl do protějšího křesla.

„Jak ti je?“ zeptal se.

„Ujde to.“ Usmála jsem se na něj. Po chvíli přiběhla i moje sestřička.

„Tak už je to dobrý?“ zeptala se a sedla si k Jasperovi na klín.

„Jo, už to jde, ale nejdu do školy. Budeš to muset beze mě přetrpět… Promiň, zlato,“ začala jsme se omlouvat.

„Ne, neomlouvej se! Já to nějak přežiju, hlavně když tam bude Jasper,“ řekla a vtiskla Jasperovi pusu na tvář. Po chvíli se zvedli a odešli. A já s Edwardem zůstala sama doma.

„Měla by ses ještě prospat,“ řekl Edward po chvíli ticha.

„Stejně bych už neusnula a navíc… Můžu s tebou být sama, to vážně prospat nechci. Jen si vezmu prášek na hlavu a bude to v pořádku.“ Zvedla jsem se, jak nejrychleji jsem dokázala, došla jsem do kuchyně, kde jsem si vzala prášek a zapila ho vodou. Zhluboka jsem se nadechla a vrátila se k Edwardovi. Opět jsem si na něj sedla obkročmo a přitáhla ho k sobě.

„Tak kde jsme to přestali, než se mi obrátil žaludek?“ zeptala jsem se ho vášnivě. Špičkou nosu jsem mu přitom přejela po tváři. Edward mě pevně chytil za zadeček a přitáhl si mě ještě blíž.

„Vážně to chceš vědět?“ zeptal se. V jeho hlase bylo jasné vzrušení. Rukou jsem vjela do jeho vlasů a tvrdě si ho přitáhla. Spojila jsem naše rty. Edward hnětl můj zadek, já kroužila pánví. Oba dva jsme zrychleně dýchali a jasně jsem cítila, jak má teplota stoupá.

Bylo to šílené. Nikdy mě nikdo nevzrušoval tak jak Edward. A ho mít nemůžu.

Edward uchopil lem mého trika a rychle mi ho přetáhl před hlavu. Odtáhl se ode mě a ztuhnul stejně jako já. Má teplota už byla opravdu vysoká, ještě pár stupňů navíc a nejspíš bych začala hořet.

„Jsi nádherná,“ pošeptal Edward a sjížděl mé tělo pohledem. Mírně jsem se začervenala. Roztřesenýma rukama jsem rozepla knoflík na jeho košili. Odhalené místo jsem vždy políbila. Edward měl zakloněnou hlavu. Usmála jsem se.

„Bello, tohle bychom neměli. Je to nebezpečné,“ dostal ze sebe Edward, ale i tak jsem jasně cítila jeho vzrušení.

„Já vím, ale nemůžu si pomoct. Miluju tě, chci tě,“ pošeptala jsem a jemně zkousla jeho ušní lalůček. Edward vzdychl. A já se začala potit. Rychle jsem se dotáhla, ale nevstávala jsem. Dívala jsem se do Edwardových očí a pomalu se uklidňovala. Z očí se mi spustily slzy.

„Co se děje, miláčku?“ zeptal se Edward a prstem slzu setřel. Nadechla jsem se.

„Nemůžu. Nemůžu ti dát to, co chceš, aniž bych ti ublížila. Já to nezvládnu, Edwarde. Bojím se,“ pošeptala jsem. Edward mě obja a já mu vzlykala do košile.

„Nevadí, lásko, miluju tě a nechci ti to dokazovat sexem. Ano, chci tě, ale jenom v případě, až si budeš jistá. Nehodlám nic uspěchat,“ šeptal mi do vlasů a mě to rozplakalo ještě víc. Edward se usmál, ale košili si nechal máčet dál.

…

Uběhl týden od posledního tréninku s Edwardem. Od té doby jsme nic nezkoušeli. Samozřejmě, líbali jsme se a občas se letmo dotkli, ale nic víc. Byl to dokonalý přítel a jak slíbil, tak dělal. Nenaléhal, nechal, ať sama určím, kam daleko chci zajít. Má láska k němu rostla každým dnem, trávili jsme spolu víc času než bylo normální, ale nám to nevadilo.

Abby měla každý den nějakou schůzku, ať už pracovní, nebo soukromou. A jednoho krásného večera jsem to nevydržela a narovinu se jí zeptala. Abby se začervenala.

„Dobře. Cullenovi mi poskytují pouze alibi, to je pravda. Našla jsem si přítele a nejspíš se zamilovala.“ Abby se zasněně usmála a já s Alicí jsme na ni zůstaly tupě zírat, načež jsme se vzpamatovaly a začaly tetě bahopřát. Slíbila, že ho jednou dovede domů, abychom ho taky poznaly.

Ale poslední událost, co se v týdnu událala, mě děsila nejvíc. Alice se mi zdála jiná, jakoby vyděšená. Noc co noc se probouzela s křikem, převalovala se na posteli a nesrozumitelně mrmlala. Vždy, když jsem se jí ráno zeptala, co se jí zdálo, řekla mi, že o nic nešlo. Prostě další noční můra…

Já jí to ovšem nevěřila. Stále se totiž ohlížela přes rameno, lekala se každého zvuku, zdála se mi rozklepaná. Jasper jí dělal oporu. Každý den jezsili pryč a já měla s Edwardem dům pro sebe.

Byla středa odpoledne, ležela jsem na gauči s Edwardem v objetí. On mě vískal ve vlasech, já se dívala na televizi. Zaslechla jsem dveře a bylo mi jasné, že je to Alice. Vyskočila jsem na nohy a běžela ji obejmout. Podívala jsem se na Edwarda, který se šokovaně díval na Jaspera. Vypadal, jakoby po něm měl skočit.

„Tys jí to řekl?“ zakřičel Edward a Jasper se přikrčil.