Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - Epilog

01.02.2010 (22:00) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2767×

Přesně o čtyřicet dva let později:

Ležel jsem na posteli s mou Bellou v náručí. Jediné co bylo slyšet, byly hodiny jejich vteřinová ručička. Podivné zvuku, které vycházely z pokoje Rose a Emmetta jsem nepočítal.

„Krásné výročí lásko,“ zašeptal jsem jí do ucha v moment, kdy se ručička přehoupla na dvanáctku. Bella se ke mně otočila a usmála se.

„Krásné výročí,“ zašeptala a spojila naše rty v hladovém polibku.

„Něco pro tebe mám,“ zašeptal jsem mezi polibky.

„Řeklo se žádné dárky,“ oponovala a vpletla mi ruce do vlasů.

„Prosím,“ zašeptal jsem a odtáhl se. Poté jsem se jí zahleděl do hlubokých očí barvy karamelu.

Bylo téměř nemožné se odtrhnout od té nádhery.

„Tobě je tak těžké něco odepřít,“ řekla s tichým smíchem.

„Díky,“ zašeptal jsem a upíří rychlostí ji vzal do náruče a vyskočil z okna. Rychlostí blesku jsem běžel na místo, které jsem si schovával pro tuto příležitost. Bella se jen pevně držela tiše se smála, naposledy jsem ji takto nesl, když ještě byla člověkem. Byl to krásný okamžik a nejraději bych ho prodloužil ještě o pár chvil. Ale nemohl jsem, protože jsme už dorazili na to překrásné místo, které jsem před mou láskou ukrýval několik měsíců.

Maličké jezírko s vodopádem a to celé bylo osvětleno svíčkami.

„Tohle místo je překrásné,“ vydechla naprosto okouzleně Bella, když jsem ji postavil na nohy. A měla pravdu, bylo to tu překrásné, ale…

„Tvé kráse se nevyrovná lásko,“ zašeptal jsem a objal ji kolem pasu.

„Edwarde,“ zašeptala a políbila mě.

„Miluji tě,“ odvětil jsem.

Přitáhl jsem si ji ještě blíže a polibky už nezasypával pouze její rty. Pomalu jsem postupoval přes její krk a ještě níže. Ani netuším jak, ale po pár vteřinách jsme se ocitli na zemi.

„Ještě jednou, krásné výročí lásko,“ zašeptal jsem, Bella se tiše zasmála a já se přesunul opěk k jejím rtům. Oba jsme měli zrychlený dech i přes to, že jsme k tomu neměli důvod.

„Překrásné,“ odvětila Bella, usmála se a políbila mě.

Ale po pár vteřinách se tahle překrásná chvíle zhroutila. A stačil k tomu pouze lehký vánek, jen slabý závan větru, který s sebou donesl vůni, kterou si nepřál cítit ani jeden z nás. Přesně v ten moment jsme oba ztuhli.

„To byl… “ zadrhla se Bella.

„Upír,“ dořekl jsem a vyskočil na nohy.

„Asi bychom měli jít zpět a informovat zbytek rodiny,“ řekla a oba naráz jsme se rozběhli domů. Co nejrychleji jsme dokázali, jsme kličkovali mezi stromy, abychom tu cestu zkrátili.

Věděl jsem, že ten upír je blízko, ale neviděl jsem ho a ještě více mě znepokojovalo, že neslyším jeho myšlenky. Bylo to divné, protože jediný, komu jsem je nedokázal číst, byla má Bella. Už to byl jen kousek a po pár vteřinách jsme překročili práh domu.

„To jste se vrátili tak brzo?“ ozvalo se z obýváku, ve kterém seděla Alice s Jasperem a Esme s Carlisleem.

„Někdo nás ehm… vyrušil,“ začala Bella a tím na sebe upoutala pozornost.

„Ale… Jak je to možné? Já neviděla… “ na chvíli se podívala kamsi do dáli a pak pokračovala.

„… Nic nevidím,“ zašeptala a nechápavě zatřepala hlavou a přesně v ten moment se u dveří ozval zvonek. Byl to onen neznámý, měl stejný pach. Všichni jsme se zvedli a upíří rychlostí se dostavili ke dveřím. Pěvně jsem ji objal kolem pasu a přitiskl ji k sobě.
Nikdy z nás netušil, kdo to je a koho máme čekat. Ten pach byl sice trochu povědomý, ale nikdo z nás k němu nedokázal přiřadit tvář nebo jméno.

Bella lehce přivřela oči a tím otevřela dveře. Před námi se objevila plavovlasá upírka s očima barvy temného karmínu a nervózním výrazem. Někoho mi připomínala. Možná…

„Ahoj, jsem Mija,“ špitla tiše a pohlédla k Belle. Byla tam určitá podoba, všichni si toho všimli, ale nepromluvil nikdo. Byla to až příliš velká náhoda…

„A – asi bych se měla představit celým jménem,“ na chviličku se odmlčela a stále sledovala Bellu.

„Johanna Amélie Swan Freightová,“ řekla a udělala několik kroků směrem k Belle a lehce se usmála. Bella lehce koukla na dveře a ty se zavřely.

„Pane bože,“ zašeptala rozpačitě Bella a rukou si zakryla ústa.

„Ahoj mami,“ řekla dívka a usmála se na Bellu, která byla naprosto vyvedená z míry.

Mezi tím, kdesi na  vrcholku Olympu:

„Vidíš otče, já ti to říkala a tys mi nevěřil. Tvrdil jsi, že si zvolí život v podobě lidské bytosti. Ale pravdu jsem měla já, vzdal se svého života, čekal na ni a po celých sto let ji miloval,“ zašeptala Afrodita.

„Tentokrát jsi vyhrála… Ale přece jen je to zvláštní. Upír se zamiloval do člověka, přemáhal své instinkty, své pudy a doufal, že by ji ještě někdy mohl spatřit. To je pozoruhodné,“ odvětil jí Zeus.

„Oni by si k sobě naši cestu vždy. Jsou stvořeni jeden pro druhého, to nezměníš“ řekla Afrodita a dál mlčky sledovala scénu pod sebou.

„Můžu všechno,“ odporoval.

„Další sázka?“ zeptala se s nadějí v očích, holt i bohové se občas nudí.

„Možná…“ zamyslel se, ale nedopověděl to. Místo toho jen dál sledoval pozoruhodný, nyní již poklidný, život rodiny, který doprovázela láska...

Líbil se vám tento konec?

<< Shrnutí >>

Moc vám děkuji, protože vím, že některé, hlavně ty první, díly byly opravdu strašné. Někdy jsem s tou povídkou měla chuť opravdu seknout, ale vaše komentáře mě podržely a vždy mě velmi potěšily. Ještě jednou bych chtěla poděkovat všem, kteří trpělivě četli až do konce a měli se mnou trpělivost. Děkuji - Vaše Crystalka