Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - 33. kapitola


Vždy je kapka naděje - 33. kapitolaPřidávám poslední kapitolu... Ještě bude Epilog.

Hudba

O několik měsíců později:

Kdybyste si měli vybrat jedno přání, měli možnost si splnit jedno jediné. Které by to bylo?

Přáli byste si bohatství? Moc? Nesmrtelnost? Nebo snad něco úplně jiného? Tolik otázek, ale dokázali byste vybrat nejlepší možnost?  Bylo by to opravdu těžké, ale já na tuto otázku znal odpověď ještě dříve, než jsem na ni pomyslel a vyslovil ji. Já měl přání jedno, jen jedno jediné.

A dnes se mi mělo splnit. Můj sen, který jsem snil tolik let, tolik desetiletí, dnes se měl stál skutečností. Nikdy jsem si nepřál nic jiného, pouze jsem dál doufal, že by jednoho dne mohla být mou.

Tolik jsem o ní snil, tolikrát vzpomínal na barvu jejích oči, na její rozkošný smích, na její dokonalost. Tolikrát jsem doufal, že bych ji někdy v mé nekonečné existenci mohl zahlédnout její půvabnou tvář nebo zaslechnout její hlas. Vybral jsem si svou existenci, protože jsem doufal, že to nebyl pouhý sen, že by mohla být skutečná. Pro ni bych udělal cokoli, cokoli pro to, aby byla šťastná. Miluji ji a nikdy nepřestanu.

Dnes je ten den, kdy se dokonalý sen stane realitou. Den, kdy bude konečně má, den kdy oba řekneme své ano.

Čas utíkal příliš rychle a já začínal být nervózní. Alice držela Bellu v zajetí už několik hodin a já ji od té doby neviděl. Vteřiny ubíhaly a stávaly se z nich minuty. Svatba se měla konat pod širým nebem na jedné překrásné louce. Výzdobu dostala na starost Alice, všichni členi rodiny se ji snažili krotit, ale marně. Ovšem, musel jsem uznat, že výzdoba byla opravdu překrásná.

Nikdy jsem neviděl nic krásnější s jedinou výjimkou, kterou byl můj anděl.

Po několika minutách už se dostavili všichni hosté. Bella si přála svatbu v rodinném kruhu, proto nás zde nebylo moc. Chudák kněz, kdyby jen věděl, že je obklopen třinácti upíry. Tomu jsem se musel lehce usmát.Všichni přítomní se postavili do dvou řad a tím vytvořili uličku, ve které už byla nachystaná Alice a hned za ní má láska. Ucítil jsem to teplo na místě, kde se nacházelo mé nebijící srdce.

Postřehl jsem, jak Bella lehce pohnula rukou a loukou se rozezněly překrásné tóny desítek zvonkoher, které byly rozvěšeny po okolních stromech. Alice se lehce pousmála a ladným krokem se vydala uličkou. Po pár vteřinách se zářivým úsměvem vykročila Bella. Byla ještě krásnější než kdy jindy. Na sobě měla sněhově bílé šaty s jemným zdobením. Vypadala v nich jako anděl a její čokoládově hnědé vlasy, ve kterých byly zapleteny bílé růžičky, se jí kroutily v divokých vlnách k pasy. Byla můj osobní anděl, má bohyně.

Bella ladným krokem došla před kněze a zastavila se. Natáhl jsem k ní ruku a Bella ji až velmi ochotně přijala.

„Jsi krásná,“ zašeptal jsem tak tiše, aby to slyšela jen ona. Bella se lehce usmála.

„Díky, ty taky,“ poslala mi myšlenkou.

Kněz začal odříkávat svou řeč, chvílemi jsem se bál, že bude nekonečná. Ovšem Bella udělala něco, co bych nikdy nečekal. Ona mi ukázala své vzpomínky, byly sice lidské a rozmazané, ale překrásné. Její první pohled na mě. Myslela si, že jsem byl anděl. Chvíli, kdy zjistila, co jsem. Když jsem se objevil v jejím pokoji. Náš první polibek a když jsem ji požádal, aby byla mou.

„Miluji tě,“ myslela si.

„Táži se vás slečno Isabello Marie Swan, zda si dobrovolně berete zde přítomného Edwarda Antonyho Masena Culena? Budete ho milovat, opatrovat a ctít ve zdraví i v nemoci po zbytek věčnosti?“ zeptal se kněz a pohlédl na mou budoucí manželku.

„Ano,“ řekla a na její tváři se vykouzlil ten nejkrásnější úsměv.

„Táži se vás Edwarde Antony Masene Cullene, zda si dobrovolně berete zde přítomnou slečnu Isabellu Marii Swan? Budete ji milovat, opatrovat a ctít ve zdraví i v nemoci po zbytek věčnosti?“ zeptal se kněz a pohlédl na mě.

„Ano,“ řekl jsem a mé oči se vpíjely do těch Beliných.

„Vyměňte si prstýnky,“ požádal a já Belle navlékl zlatý prstýnek ke snubnímu. Pak mi ho navlékla Bella a opět se mi zahleděla do očí.

„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu. Smíte políbit nevěstu,“ řekl šťastně.

Přistoupil jsem o krok blíže k ní a lehce se sehnul.

„Miluji tě,“ zašeptal jsem.

„Miluji tě,“ odvětila tiše a obmotala mi ruce kolem krku. Pak jsem spojil naše rty ve vášnivém polibku a tím navěky spojil naše osudy…

 

Pohled nikoho:

A v ten moment se kdesi v dáli odvrátily karmínové oči upírky, která bolestně sledovala, jak přichází o smysl její existence...

 

Líbilo?
V brzké době se můžete těšit na epilog!

<< Shrnutí EPILOG



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 33. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!