Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je 3 - 9. kapitola

nehoda


Všechno naruby tu je 3 - 9. kapitolaBellino první setkání s Monicou v téhle sérii. Vlastně první setkání Swanů se smečkou. Jak to může dopadnout? Úmysly jsou čisté, ale dokáží všichni přemoct svou zakořeněnou nenávist k druhému druhu, nebo ne?

9. kapitola

Jak se dalo očekávat, Monica naší přítomností ve Forks nebyla zrovna dvakrát nadšená. Ani mě nepozdravila a už na mou společnost vrčela. Cordy však nezůstával pozadu. Renée a Charlie se kontrolovali a Bella jenom trochu ztuhla.

„Prosím, uklidni se. Jsme tu kvůli té situaci, kvůli které jsi včera volala,“ informoval jsem ji a snažil se postavit mezi ni a Cordyho, ale Bella mi v tom bránila rukou, kterou měla kolem mého pasu. Zřejmě se obávala toho, co by se stalo, kdyby se Monica nebo její bratr náhodou neudrželi a vrhli se na sebe i přesto, že bych jim stál v cestě. Takhle mezi sebou neměli nikoho a boji vlastně bránilo jenom to, že Swanovi byli na území vlků.

„Nepamatuju si, že bych ti říkala, abys sem přitáhl tu svoji upíří rodinku,“ upozornila mě kousavě.

„To máš pravdu a možná jsem ti měl ještě zavolat, abych ti dal dopředu vědět, že sem jedeme, ale prostě na to nebyl čas. Ach jo… Prostě jsme přijeli a chceme s tebou a případně s dalšími členy smečky mluvit o Hunterovi a jeho činech,“ dodal jsem a Monica se na mě konečně na okamžik podívala. Z očí jí nepřestávaly šlehat blesky rozčílení, které však na okamžik zeslábly, ale s novou silou se tam objevily ve chvíli, kdy spatřila mou ruku kolem Bellina pasu.

„Musím o vaší přítomnosti ve Forks dát vědět Lernerovi. Vy se odtud nepohnete ani na krok, je vám to jasné?“ upozornila můj doprovod a zabouchla nám před nosem dveře. Zlostně vydupala schody – to jsem slyšel dokonce i já –, ale potom můj sluch selhal, když se octla v druhém patře a nejspíš hledala telefon, aby mohla informovat alfu své smečky o přítomnosti upírů v jejich rajónu.

„Opravdu milá dívka,“ pronesla s plachým úsměvem Renée, ale já pochopil, že to říkala jenom kvůli mně a tomu jistému přátelskému vztahu, jaký jsem s Monicou měl.

„Popravdě jsem něco podobného čekal,“ namítl jsem. „Prozradily ti už něco její myšlenky?“ obrátil jsem se nedočkavě k Belle, která zamyšleně hleděla do okna v druhém patře, kde jsem tušil Moničin pokoj.

„Ne, zatím nic. Byla dost vyvedená z míry naší přítomností,“ odpověděla.

„Tomu se ani nedivím, vždyť jsme se jí tu z ničeho nic objevili před domem v hrozné přesile,“ bránila ji Renée, ale Cordy se na ni zamračeně podíval. Vrčení už potlačil a jenom jeho výraz vypovídal o tom, jak se musí přemáhat, aby nerozrazil vchodové dveře a nepokusil se Monice ublížit. Jeho chování samo o sobě bylo velmi nenávistné, což mě přivedlo k myšlence, že tak nejedná jenom kvůli tomu, že je Monica měnič, který ho může ohrozit na životě – Charlie a Renée byli příkladem, že s Monicou mohou vycházet i po dobrém – takže to jistě muselo mít co dočinění s mým a Moničiným vztahem, respektive s polibkem, který se se mnou táhl už od pobytu v Olympii.

„Po tom svém včerejším telefonátu to měla očekávat,“ odsekl Cordy a následoval Bellina příkladu, takže sledoval okno v patře, kde se mihl stín, jak Monica procházela kolem záclony.

„Zrovna mluví s Lernerem a informuje ho o tom, že stojíme před jejím domem. On je v nemocnici… Ale už ji instruuje o tom, jak se zachovat a kam nás má dovést, než se mu podaří odejít z práce,“ tlumočila Bella jejich rozhovor a to hlavně kvůli mně, ostatní ho slyšeli naprosto bezchybně.

„Jako by s námi nemohla promluvit sama, jsme tu přece v míru, ne?“ rozhodil rukama Cordy, kterému se čekání na Monicu vůbec nelíbilo.

„V míru, ale pořád v přesile, na to nesmíš zapomenout. Navíc měniči jsou smečkového typy, máloco řeší sami na vlastní pěst,“ připomněl mu mírně Charlie, s kým máme tu čest. Něco podobného jsem vlastně četl i v učebnici před třemi dny, kdy nám Sue nechala prostudovat tyto naše budoucí nepřátele. Ale ať jsem se na Monicu díval jakkoliv, nedokázal jsem v ní vidět nepřítele. Samozřejmě, občas se chovala opravdu hrozně, ale stále jsem si pamatoval dobu před jejími narozeninami. Tehdy jsme byli skuteční přátelé, aspoň Monica se o vybudování takového vztahu snažila. Její proměna nám do toho pořádně zasáhla, ale i tak jsme to po jistých komplikacích překonali. Ačkoliv jsem nemohl soudit, jestli naše přátelství překoná její city ke mně a moji lásku k Belle.

„Má právo na to, informovat svou smečku,“ promluvil jsem po chvíli tiše a potom jsem zaslechl, jak Monica schází schody a následně otevírá dveře. V tu chvíli stála opět přede mnou. V zelených očích jí nebezpečně blýskalo i při pohledu na mě.

„Nemusíš se mě zastávat. Jsi tu s protistranou,“ připomněla mi kousavě a vyšla před dům. Trochu tak zatlačila do naší malé skupinky, takže jsme se o tři kroky posunuli, aby mohla zavřít dveře. „Předpokládám, že se nemusím namáhat a tlumočit můj rozhovor s Lernerem, takže bychom měli vyrazit,“ pobídla nás a čekala, dokud nevyrazíme. První krok udělala Bella a já hned za ní v jejím závěsu.

„Nechce jít před námi, aby si mohla krýt záda,“ zamumlala jako na vysvětlenou a Monica zavrčela.

„Nepotřebuju, aby ses mi šťourala v hlavě a vysvětlovala všem to, proč se chovám tak, jak se chovám!“ okřikla ji, když zaslechla Bellina slova.

„Promiň. Všichni tak trochu předpokládali, že nás povedeš,“ namítla.

„Je mi fuk, co kdo předpokládal. Všichni půjdete tak, ať na vás vidím. Kromě Lernera je na cestě ještě několik členů smečky a minimálně jeden z vaší přítomnosti nebude nijak nadšený,“ podotkla a mě hned napadlo, koho má na mysli. Určitě to byl Mike. Ten nesnášel moc dobře fakt, že Bella a její rodina tak nějak stáli za tím, že se po svých osmnáctých narozeninách proměnil ve vlka a musel tak změnit svůj dosavadní život.

„Taky tě nevidím rád, štěně, ale pokládám to za nezbytné zlo,“ namítl Cordy a já jsem měl chuť do něj praštit. Neměl by ji takhle provokovat. Věděl jsem, co je Monica schopná udělat člověku, a tušil jsem, co zvládne i s upírem. Navíc my tu byli v míru. Možná jsem si měl vzít bílý šátek, abych s ním mohl zamávat a všem tak naznačit, že se nebude bojovat – aspoň ne dnes.

„Ty máš co mluvit, pijavice. Byla jsem ochotná si promluvit s Edwardem, to proto jsem taky kontaktovala přímo jeho a nikoli vás,“ upozornila ho na detail, že skutečně volala mě a ne Bellu, na kterou má jistě taky kontakt. Bella jí přece dávala vědět o situaci v Port Angeles, když se tam objevila Christina. Jenom díky tomu mě tehdy mohla Monica s Lernerem zachránit.

„Přestaňte se špičkovat. Nikdo z nás tu není tak úplně dobrovolně, ale chceme všichni vyřešit stejný problém, proto nám přišlo rozumné se sejít,“ ukončil jejich začínající hádku Charlie rozhodným hlasem, který nepřipouštěl jakékoliv námitky nebo protesty.

„Měli jste zavolat dopředu a ne si sem jenom tak přijet,“ namítla Monica, ale kousavost z jejího tónu už lehce vyprchala.

„Když se jedná o Huntera, není zrovna nejlepší něco oddalovat a předpokládám, že k tomu by došlo, kdybychom se tu prostě neukázali a nedonutili vás tak k tomuhle setkání,“ přiznala Bella a já jsem ji povzbudivě přitiskl k sobě. Věděl jsem, že jí je to nepříjemné.

„Kdyby bylo na mně, tak je ten parchant už mrtvý, aby vám to bylo jasné,“ odsekla.

„Kdyby bylo na mně, tak taky,“ přitakala Bella. „Nemám nejmenší důvod nechávat ho chodit po tomhle světě. Ohrožuje nejenom nás a naše tajemství, ale především Edwarda a já nehodlám odpustit, aby se mu něco stalo,“ dodala po chvíli a zhluboka se nadechla.

„Když to nehodláš dopustit, tak jak jsi mohla přijmout fakt, že se dozvěděl o vašem světě, že se musel seznámit s Denalijskými a že žije v La Push?!“ A bylo to tady, všechny ty výčitky ze strany Monicy, které jsem mohl očekávat a vlastně i očekával. Nemohla si je odpustit ani pro tentokrát. A přesně tohle Bella dneska nepotřebovala slyšet.

Ve chvíli, kdy Monica domluvila, se Bella zastavila a donutila tak zastavit i celou naši skupinku. Obrátila se k Monice a já si všiml škodolibého úsměvu na tváři jejího bratra, který očividně očekával, že se tahle diskuse konečně zvrtne v něco víc než jenom pořádnou hádku.

„Jak myslíš, že jsem mu v tom měla zabránit? Jako bys sama už dávno nezjistila, jaký Edward je. Dokáže tě donutit k tomu, aby mu řekla pravdu – taky jsi za ním sama přišla, když zjistil, co se s tebou po tvých narozeninách stalo, a on na tebe naléhal s nabídkou pomoci. Nevydržela jsi to. On tě ve svém životě chtěl a ty ses nedokázala držet dál. Co jsem potom měla dělat já? Chtěla jsem, ale nešlo to, místo toho jsem se do něj zamilovala. Ale i přesto jsem doufala, že ho udržím dál od mého světa. Což se bohužel nestalo a myslím, že by se to nestalo, ani kdybych ho neznala. Graciela s Christinou by ho potkaly tak jako tak, jenže kdybych ho neznala, tak by byl dávno mrtvý. Tehdy, poprvé v ulicích Port Angeles, jsem ho před nimi zachránila. Potom už to byla jenom velká souhra náhod a touha Graciely. Nebýt jí, nikdy by Edward neodcestoval do Itálie, kde ho kvůli tomu zranili a málem zabili. Nikdy by opětovně neriskoval život v ulicích Port Angeles, když se setkal s Christinou, a teď by neriskoval život potřetí, když po něm jde Hunter jako mstu za Gracielu. Takže rozhodně nemáš důvod mi něco vyčítat. Sama by ses chovala stejně sobecky, kdybys k tomu měla příležitost,“ odpověděla jí klidně Bella a já jí stiskl ruku v sevření. Možná to vůbec necítila, ale já doufal, že ji to aspoň trochu uklidní. Přestože na Monicu hlas vůbec nezvýšila, věděl jsem, jak tenhle proslov prožívala. Opět jí bylo připomenuto všechno, čím jsme kvůli našemu vztahu prošli, a v mnohých chvílích to nebylo nic pěkného. Ale i přesto jsme teď tady.

„Já bych ho nechala odejít, kdybych věděla, že to je pro něj nejlepší řešení. Ale u mě by každou chvílí neriskoval život, jako tomu je po tvém boku. Jsem tu vlastně jenom proto, že se ho snažím chránit. Tvůj svět je daleko nebezpečnější než můj. Má smečka je kultivovaná,“ bránila se Monica.

„O kultivovanosti měničů bys měla pomlčet. Všichni tady víme svoje,“ upozornila ji Bella.

„Vzpomínáš mé uklouznutí? Bylo to jednou… Kolikrát jsi tak ´uklouzla´ ty?“

„Nemůžeš srovnávat upíra a měniče, Monico,“ upozornila ji taktně Renée. „Jsou mezi námi rozdíly, které ani jeden druh nedokáže, nebo možná jenom nechce pochopit.“

„Nedokáže nebo nechce?“ vyjekla překvapeně Monica. „Edwarde – ty k tomu nemáš co říct?“ vybídla mě ke slovu a docela mě tím překvapila. Neměl jsem v úmyslu se do téhle diskuse zapojovat, pokud by to nebylo nezbytně nutné. Ale teď to asi bylo nutné.

„Přestože si budeš myslet, že jsem ovlivněný svými city k Belle, tak ti musím říct, že během pobytu v La Push jsem se toho docela dost naučil. Jak o upírech, tak o měničích a… Ty nepřekonatelné rozdíly jsou v tom, že vy máte na výběr na rozdíl od upírů. Ty se můžeš rozhodnout, že se dál už nebudeš proměňovat a nakonec můžeš strávit plnohodnotný lidský život, mít rodinu, zestárnout… To upíři nemůžou. Oni jsou definováni už tím, čím jsou a nemůžou to změnit.“ Snažil jsem se mluvit měkce, ale šokovaný výraz v Moničině tváři mi jasně napověděl, že se mi to nepovedlo.

„Takže já mám podle tebe na výběr, ano? Víš, že to tak nevidím? Má proměna ve vlka… Sakra, ani nevím, proč se ti to snažím vysvětlit. Myslela jsem, že jsi to pochopil už dávno, ještě před tvou cestou do La Push. Tam ti asi museli úplně vymýt mozek, když takhle mluvíš – měniči mají na výběr, zatímco chudáčci upíři nikoli.“ Poslední slova na mě div nekřičela, jako by si neuvědomovala, že jsme na veřejném prostranství, kde náš rozhovor může kdokoliv zaslechnout.

„Monico…“ zkusil jsem ji znovu oslovit mírným tónem, aby se uklidnila. Tohle nikam nevedlo.

„Nezačínej s nějakým dalším vysvětlováním – je naprosto jasné, na jaké straně jsi!“

„Ehm, ehm…“ odkašlal si Charlie, aby na sebe upoutal pozornost, když si všiml, jak se nadechuju k odpovědi, a stejně tak na tom byla Bella a Cordy – všichni připravení se hádat a stát si za svým. „Myslím, že těch hádek bylo už dost, teď by bylo nejlepší, kdybychom v klidu došli na místo, které určil Lerner.“

„Jděte si sami, chůvu vám snad dělat nemusím,“ zavrčela naježeně Monica a rozběhla se úzkou uličkou mezi dvěma domy, pryč od nás. Na konci jsem měl ještě pocit, jako bych slyšel trhání látky, což znamenalo, že se zřejmě proměnila.

 

 

Od chvíle, co nás Monica nechala stát uprostřed cesty, uplynulo tak možná čtvrt hodiny, když jsme dorazili na místo setkání, které jsem okamžitě poznal. Už před nějakou chvílí jsme vyšli z obydlené části Forks a mířili si to na jih, kde jsme se zastavili až před oploceným areálem bývalého letiště. Tohle bylo první místo, kde jsem se setkal s Hunterem a druhé, na kterém jsem potkal Gracielu a Christinu.

Prolezli jsme pod jedním přestřiženým pletivem a vzali to rovnou napříč ranvejí až k nedalekému Mill Creeku, menšímu lesu oddělujícímu letiště od obydlené části Forks. Jen co jsme tam došli, Lerner tam na nás už čekal a po boku měl dva další vlky. V jednom jsem okamžitě poznal naštvanou Monicu a u druhého jsem hádal, že se jedná o Mikea, ale nebyl jsem si tím úplně jistý.

„Dobrý den, doktore Lernere,“ pozdravila místního alfu Renée a chtěla rozhovor začít v přátelském tónu, ale moc s tím neuspěla.

„Proč jste sem přijeli všichni a navíc bez předchozího informování smečky?“ zeptal se ostře. Nedůvěřivě si celou moji skupinku prohlížel. Na sobě obyčejnou bílou košili, rozepnutou do půl hrudníku a béžové plátěné kalhoty. Byl bosý a já předpokládal, že se na místo setkání dostal jako vlk. Nemocnice odtud sice nebyla daleko, ale po čtyřech to pro něj bylo jistě rychlejší.

„Včera nám volala Monica ohledně přítomnosti upíra, který se pohybuje po okolí,“ ujala se slova Renée a já jsem za to byl vděčný. Ona a Charlie vypadali v tuhle chvíli nejrozumněji, a tak jsem doufal v hladký průběh tohohle rozhovoru. Kdyby se totiž měl zvrtnout, asi by to neskončilo pouhým odchodem jednoho z nás – případně naší skupinky. Síly byly skoro vyrovnané, a tak mohlo dojít k boji, který bych rozhodně nedokázal zastavit.

„Informovala o tom Edwarda, aby věděl o možném nebezpečí,“ poupravil její slova.

„Byla si vědoma, že jsem v jeho blízkosti a celý rozhovor poslouchám. Nakonec mluvila i se mnou,“ upozornila ho na jeden drobný detail Bella. Pokud měniči rádi slovíčkaří, mohla se do toho vložit i ona.

„Dobrá tedy, nemluvila jenom s Edwardem, ale to není důvod k tomu, abyste se tu objevili z ničeho nic,“ namítl a založil si dosud volně visící ruce na hrudi, která se mu pravidelně zvedala při nádechu a klesala při každém výdechu. Vlasy měl od chvíle, kdy jsem ho viděl naposledy, poněkud delší a viděl jsem v nich snad i první šediny. Měl lehce zarostlou tvář a obočí se mu stahovalo do přísné linky, jak se na nás mračil.

„Právě naopak si myslím, že to vysvětluje všechno. Díky vám jsme se dozvěděli něco, co nám stále unikalo. Domnívám se, že tuším, o co se Hunter snaží, ale nejsem si tím v tuhle chvíli moc jistá. Hlídám každé jeho rozhodnutí, které by nás přivedlo blíž k jeho plánům. V tuhle chvíli ale chceme všichni totéž – zabránit Hunterovi v tom, co dělá,“ začala velmi zeširoka Renée.

„Jak mám chápat to, že sledujete každé jeho rozhodnutí?“ zajímal se Lerner.

„Mám dar. Stejně jako Bella dokáže číst myšlenky ostatních, já dokážu díky jejich rozhodnutím, které učiní, vidět budoucnost,“ odpověděla mu a lehce se přitom usmála. Nedodala už to, že v přítomnosti měničů to však neplatí. Nemusejí vědět všechno, zvlášť potom ne to, co upíry udělá zranitelné. Takhle je pro ně Renée stejně nebezpečná jako Bella. Všechno, co se budou chystat udělat nebo říct, budou tyhle dvě vědět s dostatečným předstihem, tedy jenom pro upíry, aby mohly zareagovat.

„Samozřejmě, už jsem se s pár takovými setkal. Ale ani dary vás nedokážou nijak ochránit, když přijde na hrubou sílu,“ upozornil ji se samolibým úsměvem, který měl naznačit, jak upíři, se kterými se Lerner setkal, skončili. Na prach.

„Ovšem ne všechny dary se v boji dají využít stejně jako čtení myšlenek a předvídání budoucnosti,“ odvětila mu stejnou měrou Renée a Lerner se usmál trochu víc než před chvílí. Dokonce i jeho postoj se o něco málo uvolnil. Nebylo to ale nic obrovského – rozhodně pro nás neotvíral náruč, aby nás mohl všechny obejmout. Ale vypadalo to, že konečně se můžeme začít normálně bavit.

„V tom případě chci slyšet něco víc o plánech toho upíra, který se tu neustále potlouká. Už několikrát jsme mu byli na stopě, ale pokaždé se mu podařilo utéct,“ pobídl Renée.

„V podstatě to vypadá tak, že si Hunter vytváří svou armádu novorozených upírů. Zatím přesně netušíme proč, možná jenom mají odlákat pozornost ostatních upírů z La Push, aby mohl v klidu zaútočit… Ale jsou to jenom spekulace. Jediné, co spojuje jeho přítomnost s Forks a okolím, je každopádně Edward, Bella a jeho pomsta.“

„Upíři a ty jejich malicherné pomsty,“ zamumlal Lerner a vlk po jeho pravici vydal takový zvláštní zvuk, jako by se snad zasmál. Překvapeně jsem se na to obrovské zvíře, které Lernerovi sahalo v kohoutku až po temeno hlavy, podíval a snažil se v těch očích najít něco známého. Něco, podle čeho bych poznal, kdo to stojí přede mnou. Monica postávala netrpělivě po Lernerově levé ruce a teď si jenom odfrkla.

„Naše pomsty nejsou malicherné,“ odsekl mu Cordy, a díky tomu, že jsem stál kousek vedle něho, jsem mohl zaslechnout, jak tiše zavrčel. Zvažoval jsem, proč takhle zareagoval. Všichni z rodiny to vzali jako škodolibé popíchnutí a nijak na to nereagovali, ale Cordy ano. Mohl on sám zažít už nějakou pomstu? Mstil se někomu v minulosti? Proto se chová tak, jak se chová?

„Ale jistě, jak by mohly být malicherné… Avšak, nebudeme se tu dohadovat o tom, zda jsou pomsty upírů opodstatněné nebo nikoli. Musím se ještě vrátit do nemocnice, takže bych tuhle situaci vyřídil jednou provždy,“ ukončil opět se rodící hádku, která by stejně nikam nevedla.

„Jistě, nebudeme vás moc dlouho zdržovat,“ souhlasila Renée.

„Jediné, o co bychom vás rádi poprosili vzhledem k situaci, je, abyste nás nějak pravidelně informovali o Hunterových krocích, a od nás můžete očekávat to samé,“ přednesl Charlie Lernerovi naši žádost tak oficiálně, jak to zrovna šlo. Občas mi dokonce přišlo na mysl to, že Bellina rodina před měniči až moc ustupuje a nechápal jsem, proč to dělají. Přece jenom život měničů byl vlastně ovlivněn Bellinou shovívavostí. Jakmile by se někdo z upírů v La Push dozvěděl o novém pokolení měničů v jejich okolí, asi by smečka zažila hodně krušné chvíle a možná by ani nepřežila. Takže na jejich místě bych rozhodně moc nepopouzel upíry stojící přímo proti nim.

„Neříkali jste snad, že monitorujete každé rozhodnutí toho upíra? Musíte přece tedy vědět, kde se v danou chvíli vyskytuje,“ namítl Lerner.

„Správně – znám každé jeho rozhodnutí, ale jelikož on zná můj dar, naučil se jednat bez předchozích rozhodnutí. Proto nás včera telefonát od Monicy překvapil,“ připustila Renée.

„Dobrá tedy, budeme vás informovat o jeho pohybu, stejně jako vy budete informovat nás o jeho dalších krocích, kdyby je udělal. Ale pod jednou podmínkou,“ namítl Lerner a já zvědavě čekal, co za podmínku před upíry předloží. „Už se víckrát neobjevíte ve Forks bez předchozího ohlášení. Tohle je naše území, a pokud se tu objevíte a my o vás nebudeme vědět, může se stát, že jakoby náhodou vás nebudeme moct odlišit od jiných upírů,“ poznamenal.

„S tím se dá souhlasit,“ přitakal Charlie. Potom už jsme se chystali k odchodu, když jsem zaslechl krátké zavytí. Pohled jsem stále upíral na Lernerův doprovod, ale ani jeden z nich to nebyl. V lese za Lernerovými zády se tedy musel skrývat další vlk. Kdo vlastně ví, kolik se jich po Forks a okolních lesích vůbec potlouká?

„Vyřiď Mikeovi, že se omlouváme,“ prohodila Bella a hned nato jsme už odešli. Ještě ve chvíli, kdy jsme prolézali pletivem u plotu na letiště, jsem v zádech cítil Moničin pohled. Na cestě jsem se obrátil k lesu a zahlédl záblesk vlčích očí, než se i ona obrátila a zmizela mezi stromy.

 

 

„Proč ses tomu štěněti omlouvala – a to ještě za nás všechny?“ zeptal se Cordy zostra Belly, když jsme se po hlavní cestě vydali zpět k Moničině domu, kde jsme nechali auto.

„Ta omluva měla patřit původně všem vlkům ve smečce, ale Monica v tu chvíli nebyla zrovna v rozpoložení, které by přijalo omluvu. Ale Mike… Ani jeden z těch mladých měničů se s tím rodinným břemenem neměl tahat. Netušili jsme sice, co naše přítomnost ve Forks vyvolá, ale i tak si zasloužili tu omluvu, že se u nich probudila jejich měničská stránka kvůli našemu pobytu,“ odpověděla mu a já jí lehce stiskl ruku. Její slova mě činila hrdým na to, že je to moje holka.

„Nemusela ses omlouvat. Nemohli jsme za to, že jejich předci neuposlechli varování, kterému se jim dostalo,“ pohodil rameny Cordy a já zavrtěl nešťastně hlavou – v tomhle byl skutečný ignorant, nezajímaly ho ostatní lidské osudy. Potřeboval vědět jenom to, že on a jeho rodina jsou v pořádku.

„Občas, než něco řekneš, bys mohl projevit trochu empatie,“ nabádala ho Bella.

„Empatie ke štěňatům? Zbláznila ses?“ podivoval se Cordy a v tom, jak nazýval měniče štěňaty, bylo něco pohrdavého. Byl jsem rád, že ho tedy nikdo ze zdejší smečky neslyšel.

Myšlenky na smečku mě však přivedly k jedné docela podstatné otázce. „Víš, kdo byl ten vlk po Lernerově pravici?“ obrátil jsem se k Belle a jenom neznatelně přikývla. „Někdo, koho znám?“ pokračoval jsem ve vyzvídání a ona opět přikývla. „Kdo je to?“

„Demetri. Heidi ho sem poslala, aby se ujistila, že jsi v pořádku. Tenhle vývoj situace ale neočekával ani on, ani Heidi,“ poznamenala a potom už jenom v tichosti došla až k autu.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je 3 - 9. kapitola:

 1
5. anonim
15.12.2013 [12:34]

Emoticon

18.08.2013 [15:49]

Ivka77Ja si nemôžem pomôcť, ale z tvojich meničov nemusím vôbec nikoho. Neviem, čím to je. Asi sa mi na nich a na ich správanie vypestovala nejaký podvedomá alergia. I keď vlastne neviem, čo im konkrétne vyčítam. Asi len samotnú existenciu. Monica je proste hus. Nevadilo by mi, ak by ju nejaký upír omylom zožral.

Od ich stretnutia som asi čakala presne toto. V podstate sa dohodli aspoň na tom, že sa vzájomne budú informovať. Nič viac a nič menej sa asi nedalo očakávať. A samozrejme drobná výmena názorov medzi Bellou a Monicou tiež zapadla.

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. marcela
17.08.2013 [13:10]

Četla jsem to jedním dechem. Emoticon Emoticon
Páni,Tvá fantazie je snad bezbřehá.Nádhera. Emoticon Emoticon Emoticon

2. UV
17.08.2013 [12:56]

Emoticon Emoticon

1. Petronela webmaster
17.08.2013 [11:07]

PetronelaTak co na to jejich setkání říkáte? Rozhodně se nedalo předpokládat, že to proběhne klidně - čekali jste od toho víc?
A co říkáte na to, kdo se tam na konci objevil? Nejdřív jsem to nečekala ani já, ale potom tam byl a docela mi tam seděl. Tak co by na to?
Jak se vám kapitola líbila?

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!