Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno naruby tu je 3 - 15. kapitola

:)


Všechno naruby tu je 3 - 15. kapitola15. kapitola je zde a s ní i lehce hysterická Bella. Ano, čtete správně, Bella nám opět začne lehce vyvádět, ale rozhodně to nebude jediná část povídky. Zároveň se taky na malou chvíli dočkáte i Cordyho, který se nám tu začne objevovat trochu častěji (aspoň doufám).

Snad se vám kapitola bude líbit a necháte mi tu nějaký ten komentář, jak jste spokojeni s vývojem kapitoly i povídky.

15. kapitola

Ruku jsem měl zajištěnou pouze v ortéze. Bolest ustoupila poté, co jsem si vzal prášek a nedlouho potom, co mě Bella doprovodila domů, jsem zalehl do postele a prospal celou noc. Spánek jsem měl klidný a ráno jsem si ani nepamatoval, že by se mi něco zdálo. Ve chvíli, kdy jsem otevřel oči, jsem si všiml, že venku zase prší. Zabořil jsem tedy hlavu znovu do polštáře, když se ozvalo zaklepání.

„Dále,“ zamumlal jsem a snažil se posadit. Kupodivu to bylo velmi obtížné, když jsem se nemohl zapřít o obě ruce. Na vyzvání ale vešla Bella, čímž hned zahnala všechny moje chmury týkající se poraněné ruky.

„Udělala jsem ti čaj a něco na snídani,“ oznámila, zavřela za sebou dveře a s táckem, který musela najít někde v kuchyni, přešla místnost až k posteli.

„Tos nemusela, jsem schopný se o sebe postarat,“ namítl jsem, ale její snahu jsem oceňoval.

„Musíš tu ruku šetřit, pokud chceš, aby se ti co nejdřív uzdravila. Ta naraženina nebyla zrovna pěkná. Jako bys nevěděl, že prát se s někým, jako je Demetri, není zrovna nejlepší nápad,“ pokárala mě a já jenom protočil oči. Zněla skoro jako Demetri včera večer. Jasně že jsem věděl, že s upíry a měniči bych se prát neměl, ale to bych taky musel mít nervy z ocele a Demetri by mě nesměl provokovat těmi pitomými řečmi.

„Naštval mě… Ale to je teď vedlejší,“ namítl jsem a do zdravé ruky vzal hrnek s kouřícím čajem. Usrkl jsem trochu té horké tekutiny a div si nepopálil jazyk. „Mluvila jsi s Lernerem nebo někým dalším ohledně Huntera?“ odvrátil jsem její pozornost k nejaktuálnějšímu problému.

„Lerner to jenom potvrdil,“ přitakala a já poctivě žvýkal kus rohlíku, který mi připravila.

Jen co jsem polkl, mohl jsem pokračovat ve vyzvídání. Vůbec se mi totiž nelíbilo, že někdo, kdo se mě chystá zabít, je tak blízko, má s sebou možná i armádu novorozených a já stále sedím v posteli a snídám, jako by se nic nedělo. „Co bude teď? Co budeme dělat?“

„My? My nic dělat nebudeme – aspoň tím my myslím především tebe. Nepotřebuju, aby ses do toho zamotal ještě víc, než jsi to už udělal,“ zarazila mi jakékoliv vměšování, ale to jsem přece nemohl dopustit. Hunter byl můj problém, ačkoliv se vlastně časem stal i Belliným.

„To ale nejde. Hunter je tu kvůli mně, nikoli tobě,“ namítl jsem a matně si vybavoval, jak jsme podobný rozhovor vedli, když se do Forks dostala Graciela a následně si našla cestu i k nám domů. Emmett jí byl tehdy úplně očarovaný. Tak moc, až jsem se divil, že se moc nevyptával, kam odjela, když jsme mu s Bellou řekli, že se vrátila se svými sourozenci domů.

Pak tu byla Christina, ale tehdy jsem podobný rozhovor mohl vést maximálně s Monicou, ale to se nestalo. Po Christině bylo dřív, než jsme tenhle rozhovor začali, a pak se to zvrtlo v řešení problému jejího měničství, které pro ni ze začátku bylo jako prokletí, ale v poslední době si na to očividně zvykla a začínala se vracet ke svému předchozímu životu – i když její vnitřní vlk ji už nadobro změnil.

„A to se mu hodláš postavit jenom tak? Kdybys už prošel proměnou, měla bych k tomu hloupému nápadu víc pochopení než teď,“ zavrtěla hlavou.

„Jenže na proměnu si budu muset ještě chvíli počkat. Pokud mi to čekání Hunter nezkrátí,“ odsekl jsem trochu naštvaně.

„Hunter nic zkracovat nebude. S rodinou ho najdeme a postaráme se, aby byl za své činy potrestán,“ namítla opět Bella a já si jenom povzdechl. Nechtělo se mi s ní hádat, ale copak musí opravdu řešit všechny moje problémy?

„Je tady ještě Eleazar?“ zeptal jsem se, když jsem si vzpomněl na člena královské rodiny, který by jisté problémy s Hunterem vyřešit měl. „On o něm ví, řekl jsem mu o situaci s jeho klanem. Mohl by mi pomoct to nějak vyřešit,“ navrhl jsem řešení.

„Eleazara do toho zatahovat nebudeme. Má na starosti jiné věci, navíc už v La Push není. Po tom, co si s tebou promluvil, odjel,“ odpověděla a já se zklamaně opřel o polštář. Eleazar, ačkoliv je spíš hledač talentů, by měl stejně tak dohlížet na dodržování zákonů, které Hunter v tuhle chvíli jasně porušoval.

„Ty bys ho do našich problémů nechtěla zatáhnout ani tehdy, pokud by tu pořád byl, co?“

„Samozřejmě že ne. Sám bys měl nejlíp vědět proč,“ trvala si na svém a věnovala mi jeden významný pohled. Chvíli jsem na ni nechápavě hleděl, nerozuměl jsem tomu, co se mi snaží říct. Bella zavrtěla nešťastně hlavou a s povzdechem, který se musela díky své roli člověka naučit, procedila skrz semknuté rty jediné jméno. „Monica.“

„Páni! Máš pravdu. Jak jsem na to mohl zapomenout?“ vykřikl jsem překvapeně a rukou si roztržitě prohrábl vlasy. Tak, jak nejlépe to jde, se snažím tajit existenci měničů ve Forks a potom málem přivedu Eleazara přímo k jejich smečce, která Hunterovo počínání bedlivě sleduje.

„Takže už víš, proč do toho nechci tahat nikoho dalšího kromě rodiny?“ zeptala se klidně.

„Ano. A jsem rád, že na to všechno myslíš, když já na to úplně zapomněl,“ přitakal jsem a na Bellu se usmál. Doufal jsem, že ten úsměv si to u ní trochu vyžehlí. Ta se jenom natáhla po mojí ruce a lehce ji sevřela v té své. Stisk jsem jí opětoval, přestože to pro ni jistě nebylo to samé, co pro mě. Byl jsem vděčný, že stále bere ohledy na Monicu i přes to všechno, co mezi nimi stojí. Bere ohledy i na mě a mé přátelství s tou holkou. „Miluju tě,“ zamumlal jsem a natáhl se přes ten tác na mém klíně k ní, abych ji mohl políbit.

„Taky tě miluju,“ odvětila a přesedla si tak, že jsme pololeželi vedle sebe a ona mi položila hlavu na rameno. „Proto bys taky tenhle problém měl nechat na mně. Nerada bych tě kvůli nějakému nedopatření ztratila. Touhu bojovat s dalšími upíry budeš moct uhasit, jakmile budeš trochu víc odolný, protože pochybuju, že se občasným soubojům vyhneš,“ prohodila zamyšleně a já cítil, jak mi na rameni zavrtěla hlavou.

„Narážíš na mé novorozenecké období?“ zajímal jsem se.

„To taky. Ale spíš narážím na obvyklou výbušnost u upírů,“ odvětila.

„A já měl za to, že jsou snad ke všemu neteční,“ namítl jsem, přestože jsem tím Bellu už jenom trochu popichoval. Zatím jsem měl tu čest upíry již dostatečně poznat, tedy na člověka, a rozhodně byli všechno jiného než neteční.

„Ještě ses nic pořádného o upírech nenaučil?“ vyzvídala a zvedla hlavu, aby se na mě mohla podívat. „Upír je totiž velmi vášnivý tvor,“ poznamenala.

„Tak mi trochu té vášně ukaž,“ pobídl jsem ji a Bella se ke mně naklonila k polibku. Rychle jsem odsunul tác s jídlem a stáhl si ji do náruče, kde jsem ji hodlal na nějakou dobu pěkně uvěznit.

 

 

Odpoledne jsem se od Aftona dozvěděl velmi zajímavou novinku. Přiletěl do domu, jako by mu za patami hořelo, a hned vběhl do svého pokoje, odkud se potom ozývalo jenom třískání nábytku. Nechápal jsem jeho počínání, a tak jsem se zvedl ze sedačky a šel se podívat, co to tam proboha dělá. Stoupl jsem si mezi rám dveří a jenom sledoval, jak pobíhá mezi skříní, koupelnou a svou postelí, na které si lebedila cestovní taška, která se postupně plnila, jak do ní Afton nanášel věci.

„Něco mi uniklo?“ zeptal jsem se překvapeně, když se zastavil v půlce pokoje a roztržitě se škrábal na hlavě, jak usilovně nad něčím přemýšlel.

„Tobě ne, to spíš mě,“ zamumlal a zase se vydal ke skříni.

„A řekneš mi co? Zatím to totiž vypadá, jako by ses měl stěhovat,“ upozornil jsem ho na to, jak jeho počínání vypadá z mého pohledu, a to ho na okamžik přibrzdilo.

„Neboj, tak lehce se mě nezbavíš. Na to jsem si tebe a tvou sestru moc oblíbil,“ nezapomněl do svého argumentu zapojit i Alici, se kterou byl poslední dobou stále v kontaktu přes telefon, a když jim to čas oběma dovolil, tak i v tom osobním.

„Takže?“ pobídl jsem ho k odpovědi.

„Natolik jsem byl pohroužen do plánování dokonalého rande s Alicí, že jsem málem zapomněl na to, že zítra vyrážíme s mou studijní skupinou mimo rezervaci. Liam se o tom zmiňoval už minulý týden a jak jistě víš, upíři se jenom neradi opakují, takže kdyby mi o tom Tia dneska neřekla, tak bych nikam nejel a byl bych v rezervaci za hlupáka,“ vyhrkl rychle a znovu se dal do pobíhání po pokoji, aby se co nejdříve dobalil.

„A víš, že v tuhle chvíli o tom, že jsi na to zapomněl, vědí nejspíš všichni upíři v La Push?“

„Ti to vědí už od chvíle, kdy jsem to Tie přiznal. Nebýt toho, že se mě ptala, co všechno si s sebou balím, tak bych to úplně vypustil z hlavy.“

„Tia je ta černovláska s olivovou pletí?“ zajímal jsem se, abych si dokázal ke jménu přiřadit i obličej. Afton neměl ve své skupině moc holek, ale i tak jsem je všechny neznal jménem.

„Jo, to je ona. Pochází z Egypta, pokud jsem ti to ještě neříkal,“ zamumlal pořád stejně roztržitě a já jenom přikývl. O Tie jsem toho slyšel už celkem dost, tedy předtím, než se Afton seznámil s Alicí. Tia měla o Aftona zájem, alespoň podle mého mínění, ale ten její náklonnost oplácel pouze v přátelské rovině.

„Hmm, to jsi zmiňoval. Stejně jako to, že je v rezervaci asi jenom o pár měsíců déle než ty. Do Ameriky ale dorazila ještě jako dítě, pokud si matně vzpomínám. A měla by mít talent na živly,“ začal jsem referovat všechno, co jsem o ní věděl, „stejně jako na zpěv a drobné krádeže – není to náhodou nějaká nemoc? Kleptomanie, ne?“

„To jsem ti zase měl co říct,“ povzdechl si Afton a trhnutím zapnul tašku. Očividně tedy dokončil balení a mohl se konečně posadit. „Tia není kleptomanka. To, že občas něco ukradla, bylo proto, že k tomu byla nucena svým strýcem a tak nějak jí to zůstalo až do dneška. Jenže teď si uvědomuje, že to dělat nesmí a proto se sama vždy včas zarazí,“ uváděl na pravou míru záležitosti s Tiou.

„Fajn, jak myslíš, už se o kleptomanii nezmíním. Stejně ji to za chvíli úplně přejde – tedy pokud se s krádežemi neobrátí k lidské kořisti a nebude krást životy,“ podotkl jsem a přišlo mi to vcelku vtipné – aspoň do chvíle, než jsem to řekl nahlas a než se Afton zamračil.

„Samozřejmě že se budeme živit lidskou krví. Vegetariánství není nic pro upíry z královské gardy. Činí je to slabší a navíc pochybuju, že by se mezi námi našel někdo natolik silný, aby se pevně odhodlal k vegetariánské stavě stejně jako tvoje Bella a její rodina,“ odpověděl mi příkře.

„Ale tak jsem to nemyslel,“ namítl jsem.

„Vím, že na upírství nahlížíš z trochu jiné perspektivy než my ostatní v La Push, ale zkus nás pochopit. Potom to bude jednodušší pro všechny,“ poznamenal a položil sbalenou cestovku na zem.

„Dobře, na tohle téma se už bavit nebudeme. Spíš mě zajímá, kam a proč jedete,“ zavedl jsem řeč na něco, co mě opravdu zajímalo. Nevěděl jsem, že upíří strážci, kteří nás měli v La Push na starosti, s lidskými studenty jezdí i na výlety. Znělo mi to opravdu komicky.

„Cíl cesty není podstatný. Budeme prostě mimo civilizaci, nejspíš někde stanovat nebo tak něco a v přírodě, daleko od všech vymožeností civilizace, se budeme lépe soustředit na trénink našich darů nebo co… Vydrž moment,“ zamumlal, když se pokojem rozlehla melodie jeho telefonu, který okamžitě vylovil z kapsy kalhot a při pohledu na displej se mu po obličeji rozlil blažený úsměv. „Zdravím. Alice!“ přijal hovor a já se raději vytratil z pokoje, poslouchat zamilované štěbetání mého přítele a mé sestry, tak to jsem opravdu neměl zapotřebí.

 

 

Ten večer to podivnými vpády do domu ale rozhodně nekončilo. Poté, co Afton aspoň hodinu protelefonoval s mou sestrou, se potom přidal ke mně a společně rozkoukanému seriálu na CNN. Chystali jsme se, že si objednáme k večeři pizzu, než bude Afton nucen se stravovat čímkoliv, co si sám uloví – utahoval jsem si kvůli tomu z něho, jelikož jsem toho věděl o tom plánovaném výletu stejně tak málo jako on sám, když vtom přišla Bella a v závěsu za ní se nám v pokoji objevil i Cordy.

„Opravdu bys ho měla nechat tady. V La Push mu nehrozí žádné nebezpečí,“ pokračoval v jejich předchozí rozmluvě Cordy a my s Aftonem jsme na jejich rozmlouvající dvojici hleděli s překvapenými výrazy. Cordy se do domů pro lidi moc často nevydával. Pokud jsem věděl, tak vlastně nikdy. Většinu času trávil někde v rezervaci nebo v domě, který byl vyhrazen pro upíry. V tom domě, kde mě snesl jenom s velkým sebezapřením.

„To myslíš opravdu vážně? Se studenty přece neodjíždí jenom Liam ale i Leah, Diego a Maggie. Řekla bych, že je to slušný počet talentovaných upírů, nemyslíš?“ zajímala se naštvaně Bella. „To je mi jedno!“ odsekla mu na nějakou myšlenkovou odpověď.

„Přeháníš to,“ trval si na svém Cordy. Copak se sem přišli jenom hádat? To by mohli dělat i u sebe doma, takže to mělo jistě i jiný význam. Koho to vlastně Bella zmiňovala? Liam měl na starosti Aftonovu studijní skupinu, pokud jsem se nepletl. Dokonce myslím, že byl bez nějakého talentu, pouze pěšák, který dostal na starosti lidskou část velké rodiny. Zahlédl jsem ho všeho všudy jenom párkrát, když jsem čekal na Aftona, až mu skončí výuka. Podle Aftona měl přibližně čtyři století, ale jinak nebyl ničím zajímavý – průměrný vzhled, lehce narezavělé vlasy (možná o trochu víc, než mám já) a vysoká postava s válečnými rysy.

O ostatních členech té skupinky upírů, které jmenovala Bella, jsem maximálně něco zaslechl. Rozhodně jsem s nimi nepřišel do kontaktu a ani Afton je nijak nezmiňoval. Nejspíš to mělo co dočinění s tím, že upíři měli uši úplně všude a zdejší lidští studenti si tedy na ně nemohli stěžovat stejně, jako si stěžují na klasické škole na obyčejné učitele.

„Pardon, že vám skáču do hádky, ale co se tady děje?“ vložil jsem se do rozhovoru a odměnou mi byl Bellin i Cordyho naštvaný pohled.

„Tvá bláznivá přítelkyně tě chce vzít s námi na lov, protože si myslí, že tady nebudeš ty tři nebo čtyři dny v bezpečí, když odjedou čtyři z učitelů,“ informoval mě naštvaně Cordy a moje oči si snažily nad tou informací prodrat cestu ven. Musel jsem na ně zírat pomalu jako nějaká ta postavička z kreslených pohádek – aspoň jsem si tak připadal.

„S-s vámi na lov?“ vykoktal jsem překvapeně.

„Na lov ne. Pojedeš prostě s námi na jednu chatu uprostřed lesů. A my se budeme v lovu střídat, aby tam s tebou pokaždé někdo byl,“ upřesňovala bratrova slova Bella.

„Nejsou to zbytečné komplikace? Tedy tím myslím pro vás, klidně tady můžu zůstat a nemusíte se nijak omezovat v tom, že by mě někdo musel hlídat,“ namítl jsem nechápavě.

„Vidíš, to samé jsem ti říkal,“ přitakal Cordy a po dlouhé chvíli to byla první věc, na které jsme se opět shodili. „Zbytečně se o něj bojíš a nám komplikuješ lov. Pokud se budeme muset střídat, strávíme tam daleko víc času, než kdybychom jeli jenom sami.“

„Copak jsi neslyšel, kdo všechno odjíždí?“ vyhrkla znovu Bella a já zvědavě koukl na Aftona, jestli náhodou netuší, proč Bella tolik vyšiluje kvůli absenci dalších tří upírů v La Push. Ten jenom pokrčil rameny a dál sledoval tu sourozeneckou rozepři před námi.

„Slyšel, ale taky si uvědom, že to opravdu přeháníš, není potřeba, aby s námi jezdil. Hunter se k rezervaci nepřiblíží, to by riskoval snad ještě víc než jenom svou hlavu a pravou smrt,“ mírnil její naštvání.

„Hunter s pravou smrtí počítá, to mi věř,“ odsekla mu Bella, „a Edward jede s námi, tímhle tenhle nesmyslný rozhovor končím,“ oznámila, a než jsem stačil na její slova jakkoliv zareagovat, zmizela z obývacího pokoje a já se nedočkal ani jedné pusy. Byla opravdu vytočená a já přitom dneska stál na Cordyho straně – podle mě měl pravdu. Zbytečně je budu zdržovat a Hunter by do rezervace jenom tak nenakráčel. Navíc kromě upírů, kteří odjíždí, jich tu ještě poměrně dost zůstává, například Gianna nebo Sue a jistě i spousta dalších.

„Řekl bych ti, aby sis s ní šel promluvit, ale v tomhle stavu by to asi nedopadlo dobře a Bella by toho nakonec mohla litovat,“ prohodil Cordy mým směrem.

„To tak vyvádí kvůli tomu, že se Hunter objevil v Port Angeles a že z rezervace odjíždí čtyři upíři?“ ujišťoval jsem se v tom, že jsem všechno správně pochopil.

„Přesně tak. Jenže tady jde hlavně o to, že odjíždí Maggie, ty ostatní tak neřeší, přestože to tak vypadá,“ informoval mě a já se lehce zamračil. O upírce se jménem Maggie jsem toho moc neslyšel. Vlastně mi přišlo, jako bych její jméno zaslechl poprvé, a to už v rezervaci nějakou tu dobu žiju, takže bych měl být snad obeznámen o všech upírech v mém okolí, nebo snad ne?

„Je talentovaná?“ vydedukoval jsem okamžitě a Cordy přikývl. „Co má za dar?“ vyzvídal jsem dál, dokud byl tak sdílný, nestávalo se to totiž moc často, alespoň ne, pokud měl mluvit se mnou.

„Dokáže ovlivnit různé situace podle toho, jak by chtěla, aby dopadly.“

„A proč je její přítomnost v rezervaci pro Bellu tak klíčová?“ pokládal jsem otázku za otázkou.

„Kdyby sem vtrhl Hunter s novorozenými, dokázala by tě do jisté míry ochránit lépe než obyčejný upír. Její dar by jí v tom pomohl a Bella na to taky vsázela. Jenže teď byla Maggie odvolána na ten výlet se staršími studenty a ty bys tu zůstal s méně talentovanými, případně netalentovanými, upíry sám a to nemůže přenést přes srdce,“ prohodil a přitom se netvářil moc nadšeně nad myšlenkou, že s nimi strávím následujících pár dní a budu je svou přítomností značně omezovat.

Já však jenom přikývl. Bellina paranoia byla podle mě neopodstatněná, přestože jsme zatím neměli přesné informace o tom, co se Hunter chystá udělat nebo neudělat. Novorození, které stvořil a nechal řádit, nám toho taky moc nenapověděli, ačkoliv se stále pohybují v okolí – tedy v bezpečné vzdálenosti od rezervace, pokud se to tak dá nazvat. Měniči by si jistě nenechali po svém území pochodovat upíry a rozhodně ne nějaké, kteří se nedokážou ovládat a zabíjejí vlastně na počkání. Takže od Monicy, Lernera nebo od Demetriho bych už o jejich přítomnosti v okolí Forks nebo La Push věděl.

„Měl by sis tedy sbalit nějaké věci. Minimálně na čtyři dny, zítra za úsvitu vyrážíme a já na tebe nehodlám čekat, ať si Bella říká, co chce,“ nezapomněl mi v poslední větě připomenout, že mu nejsem po chuti a potom odešel. S Aftonem jsme se opět uvolněně svalili na pohovku a stále trochu překvapeně hleděli před sebe a vstřebávali to, co se před okamžikem událo u nás v obývacím pokoji.

 

 

Na Cordyho radu jsem se tedy po chvíli, kterou jsem potřeboval na vzpamatování, vydal sbalit nějaké potřebné věci. Zpod postele jsem vyndal cestovku a začal do ní automaticky skládat nějaké to oblečení od riflí až po teplou bundu, neměl jsem totiž nejmenší páru, kam se na lov chystají tentokrát a Bella nebyla zrovna v dvakrát sdílné náladě, abych se jí na to mohl zeptat. Dokonce jsem ani nepočítal s tím, že by se tenhle večer stavila.

„Takže nakonec nejedu do divočiny jenom já,“ uchechtl se Afton poté, co si po mém vzoru z dřívějška stoupl mezi dveře a sledoval mé balení, které bylo jenom pomalejší verzí toho jeho, které před pár hodinami předváděl u sebe v pokoji.

„Jo, jenže ty to máš jako součást výuky. To já tak nějak ne. Stejně se trochu divím, že to Gianna dovolila,“ zavrtěl jsem hlavou. Ta upírka mě neměla ráda a rozhodně to nebylo jenom proto, že jsem ji jednou (vlastně dvakrát) nazval osinou v zadku.

„Bella ji jistě slušně požádala a Gianna neměla jedinou připomínku k tomu, tě s ní pustit pryč,“ pokrčil rameny a já se jenom ušklíbl. Gianna aby neměla žádné připomínky? Tomu se mi nechtělo věřit, ale moc jsem nikdy neřešil to, že Bella s ní jedná místo mě, vlastně jsem to preferoval. Já si s Giannou nesedl už na začátku a tím to prostě končilo, poslední hřebíček do pomyslné rakve jsem zatloukl při našem posledním rozhovoru, o němž nejspíš Bella neměla ani ponětí – pokud si to samozřejmě nepřečetla v její mysli. Ale v tom případě by jistě moje chování nějak komentovala, tím jsem si byl jistý.

„Není to jedno? Nejspíš se tak i vyhneš nějakému testu, který máte od Sue slíbený na konec týdne, ne?“ hledal na mém odjezdu něco lepšího a já musel souhlasit. Jenže  mně nevadilo učit se historii upírů. Navíc tentokrát bych jistě opět exceloval stejně jako při testu z měničů, kdy jsem se opravdu rozepsal, až se Sue divila, kde jsem získal tak rozsáhlé informace. Samozřejmě jsem tehdy lhal – nemohl jsem jí říct, že se s několika měniči stále vídám a jsou to vlastně jejich sousedi, takže jsem to svedl na Bellu a Sue to dál nijak neřešila.

„Test o čtvrté královské sestře a jejím partnerovi. Můžeš mi říct, co je na tom tak těžkého, že bych měl být rád, že tu hodinu zameškám?“ pochyboval jsem. Sueiny testy nebyly nikdy komplikované ani zákeřné, bylo tam prostě to, co řekla, že tam bude, a tedy všechno, co jsme se měli naučit. Mohli jsme tam tedy v pohodě opsat celou učebnici, ale to by rovnou poznala, nehledě na to, že s upířími učiteli nebylo zrovna jednoduché opisovat. Všechno jste prostě museli umět a občas to nebyla taková sranda, jak mi Afton jednou vyprávěl.

„Na Eleazarovi a Carmen nic složitého není, dokonce mají vcelku zajímavý život, pokud mohu soudit, ale to ses ještě nedostal k těm nejzajímavějším upírům ze Starého kontinentu,“ poznamenal a já na něj pohlédl s očekáváním, že mi prozradí, kdo ty upíří celebrity jsou, ale měl jsem smůlu. „No nic, jdu objednat tu pizzu, dáš si taky?“ změnil rychle téma.

„Jasně, objednej mi salámovou,“ přitakal jsem.

„Jednu salámovou a pak extra sýrovou, jde se na to,“ prohlásil a vydal se do kuchyně, kde jsme měli lístek z pizzerie, aby mohl naši objednávku vyřídit.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno naruby tu je 3 - 15. kapitola:

 1
5. anonim
15.12.2013 [14:31]

Emoticon

4. Petronela webmaster
25.11.2013 [14:07]

PetronelaMoc děkuju za komentáře - vskutku to byla vcelku poklidná kapitola a ještě jedna klidná bude, potom se to zřejmě začne trochu (malinko) kazit, ale ještě předtím to bude chtít totiž fanfáry jelikož se něco dozvíte i o Cordym, tak snad se vám to bude líbit, přestože zatím nemám nejmenší zdání, jak to zformulovat, aby to všechno dávalo smysl.

25.11.2013 [11:43]

Ivka77Zase som tu trošku neskoro, ale s mojim časom je to teraz dosť zložité.
Kapitola sa mi páčila. Bola taká pokojná a pohodová. V podstate bez nejakých zvratov či niečoho podobného. Len mám taký pocit, že chceš Edwarda dostať do „divočiny“ a nechať ho len s Bellou a jej rodinou, aby sa mu mohlo niečo stať. Predsa len teraz je pod väčšou ochranou. Takže je asi načase, aby som sa začala báť. Ono je to možno aj dobre. Posun v deji len prospeje. Budem sa tešiť na ďalšiu kapitolu a dúfam, že nás nečaká nič katastrofálne.
Inak ma zaujal rozhovor o tom, čím sa budú po premene živiť. Aspoň Edward snáď odolá ľuďom ako potrave.
Emoticon Emoticon Emoticon

2. UV
23.11.2013 [11:54]

Nevypadá to, že se Bela smiřuje se edvardovou přeměnou? Série i kapitola jsou skvělé. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. marcela
22.11.2013 [17:58]

Emoticon Emoticon
Je to moc hezký a já mám radost z každé další kapitoly. Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!