Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Všechno bude dobré - 3. kapitola

06.11.2011 (07:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2043×

Alex

„Vyzkoušej svůj dar,“ zašeptal mi do ucha Aro a já se otřásl. Nebudu nikoho nutit do něčeho, co nechce. Chtěl jsem mu říct, že to neudělám, ale během pár vteřin mě pohltila takový bolest, až jsem padl na kolena. Třásl jsem se a křičel bolestí.

„To stačí, Jane,“ zasmál se Aro a bolest zmizela. Lilly měla pravdu, jsou zlí. Postavil jsem se a probodl ho nenávistným pohledem.

„Alexi, tady se musí dodržovat určitá pravidla. Když ti já, nebo mí bratři něco řekneme, ty to uděláš. Pokud ne, Jane tě mile ráda seznámí se svým darem,“ řekl vážným hlasem a zahleděl se mi do očí. Zoufale jsem si povzdychl a pohledem vyhledal Felixe. Vzpomněl jsem si na to, jak drze mluvil o Lilly, a vzedmula se ve mně vlna vzteku.

Jdi k oknu a zazpívej, pomyslel jsem si a s překvapením hleděl na Felixe, jak s úsměvem kráčí k oknu a z jeho hrdla se linou falešné tóny písničky, na kterou jsem myslel. Všichni kolem mě zalapali po dechu a překvapeně na mě hleděli.

Jdi do pokoje, Jane, a obleč si její šaty. Potom se vrať, pomyslel jsem si s úsměvem a čekal, až se ta hora svalů vrátí. Netrvalo to ani dvě minuty a Felix vešel do sálu. Měl na sobě černé šaty, které mu byly těsné, takže je zdobily díry a rozervané švy. Jane k němu přišla, dala mu facku a mě probodla nenávistným pohledem. No, my asi kamarádi nebudeme.

„Výborně, Alexi,“ pochválil mě Aro a poplácal mě po rameni „teď se nakrmíme a poté tě jeden z nás provede hradem,“ dopověděl a zatleskal. Do dveří vstoupila hnědovlasá upírka a za ní přišlo několik turistů. Jejich tváře byly zmatené a vyděšené.

„Ach, Heidi, dnes to voní přímo dokonale,“ pochválil ji její vládce a vrhl se na staříka uprostřed skupiny. Přisál se mu na krk a lačně pil jeho krev. Všichni ostatní upíři se vrhli na zbylé turisty a s chutí se krmili. Vyděšeně jsem je pozoroval a nemohl uvěřit tomu, co se dělo před mýma očima.

Lilly

Vyšla jsem z koupelny a zaslechla klapnout dveře. Moje milovaná teta Alice na mě hleděla se starostí v očích, ale během vteřiny se její výraz změnil na chápající.

„Lilly, omlouvám se. Netušila jsem, jak moc ti naše starost vadí. Je mi to líto,“ řekla a já se na ni usmála. Prošla jsem kolem ní a vešla do svého pokoje. Mamka se rychle pohybovala po pokoji a uklízela ten nepořádek, který jsem udělala. Všechny kapesníčky už byly v koši a oblečení bylo pověšené v šatně. Ve vzduchu jsem cítila malinovou pěnu do koupele, kterou jsem dostala od rodičů. Na posteli bylo položené pyžamo a ručník.

„Mami,“ zašeptala jsem a čekala, až se zastaví. Aniž by se na mě otočila, začala mluvit.

„Pokoj máš uklizený, ve vaně je teplá voda s tvojí oblíbenou pěnou. Až budeš umytá, přijď dolů a najíš se. Pak si musíme promluvit. Měla bys odpočívat, je toho teď na tebe moc,“ řekla mi a opustila můj pokoj. Nevěnovala mi ani pohled. Ach, co jsem to provedla. Začala jsem ze sebe sundávat oblečení a do koupelny jsem vešla nahá. Kolem vany byly zapálené svíčky, hrála tichá hudba a celá koupelna voněla malinami. Podívala jsem se do zrcadla a prohlédla si své nahé tělo. Rukou jsem si pohladila břicho a představovala si, jak budu vypadat za pár měsíců. Těšila jsem se, až budu chodit ven a pyšně ukazovat miminko v mém lůně. Těšila jsem se, až budu nakupovat oblečky na moje malé děťátko. Těšila jsem se na všechno, jen jedna věc mi tu radost kazila. Otec mého dítěte nebude tu radost sdílet se mnou. Ani neví, že jsem těhotná. Zakroutila jsem hlavou a svázala si vlasy. Namočila jsem si nejprve jednu nohu, potom druhou a nakonec jsem sebou do vany plácla celá. Teplá voda vyvolala příjemné chvění po celém mém těle. Lehla jsem si a snažila se uklidnit svoje rozbouřené hormony. Měla jsem chuť křičet, plakat, smát se a vzlykat. Míchalo se ve mně tolik pocitů, až mě z toho začala bolet hlava. Zavřela jsem oči a vzpomínala na Alexe. Smáli jsme se, líbali se a vzájemně si vyznávali lásku.

„Lilly, miláčku, pojď sem,“ křikl na mě Alex a já za ním šla do jeho pokoje. Seděl na zemi, všude kolem byly rozházené časopisy a uprostřed toho nepořádku jsem v jeho rukou uviděla fotku. Byl na ní muž se ženou ve svatební den. Blonďatá kráska měla překrásné šaty a v ruce držela kytici. Za ní stál muž se stejnou barvou vlasů a spokojeně se usmíval. Držel svou manželku za ruku a prsty měl propletené s těmi jejími. Vypadali spokojeně a šťastně.

„Vypadají spokojeně,“ zašeptala jsem a podívala se na něj. V jeho očích byla láska a štěstí.

„Budeme to my dva. Jednou na té fotce budeme my,“ slíbil mi a já ho objala.

Vymrštila jsem se do sedu a zmateně hleděla kolem sebe. Svíčky už nesvítily a voda byla ledová. Otřásla jsem se a vylezla z vany. Kolem těla jsem si omotala osušku a umyla si obličej. Po tváři mi stekla jedna neposedná slza a za ní dvě další. Nechala jsem se potichu dopadnout na umyvadlo a podívala se do zrcadla. Oči jsem měla mírně zarudlé a tváře hořely červenou barvou.

„Lilly, ty teda vypadáš,“ řekla jsem odrazu v zrcadle a zasmála se. Na obličej jsem nanesla lehkou vrstvu krému a oblékla se do pyžama. Ručník jsem položila na topení a otevřela dveře. Postel byla ustlaná a na stolku ležel můj telefon a sklenice vody. Natáhla jsem se pro ni a žíznivě se napila.

„Lilly,“ zakřičela na mě mamka a já šla ke dveřím. Otevřela jsem je a pomalu scházela ze schodů. Slyšela jsem hlasy a prskání oleje, takže jsem místo do obýváku šla do kuchyně. Na stole ležel talíř a u sporáku stála Bella.

„Ahoj, Lillinko,“ usmála se na mě a na talíř nandala kuřecí maso se zeleninou. Hladově jsem se na to vrhla a během několika minut byl můj žaludek plný. Poděkovala jsem tetě a několikrát si postěžovala, jak jsem plná. Vešla jsem do obýváku a podívala se do tváří mé rodiny. Mamka s tátou se tvářili neutrálně a ostatní se na mě usmívali.

„Miláčku, sedni si,“ poprosil mě táta a poklepal na místo vedle sebe. Došla jsem k němu a sedla si na určené místo.

„Víme, že tě trápí, co se stalo, a naše starost ti to neulehčuje, ale našli jsme řešení. Přestaneš chodit do školy a zůstaneš doma. Stěhovat se nebudeme, ale koupíme byt v Port Angeles. Až zase budeš mít pocit, že tě dusíme, tak jednoduše nasedneš do auta a pojedeš do svého bytu,“ řekl mi Edward a já na něj koukala s otevřenou pusou. Můj vlastní byt? Přerušit školu?

„Edwarde, já nevím, nelíbí se mi to,“ zašeptala máma a chytla svého muže kolem pasu.

„Ne, je to úžasný,“ usmála jsem se a objala svého strejdu. Až zase budu mít pocit, že to tu nevydržím, tak odjedu do městečka nedaleko odsud a budu sama. Sama se svými myšlenkami.

„Já vím, že se vám to nebude líbit, ale já to potřebuju,“ pronesla jsem směrem ke svým rodičům a čekala na jejich reakci.

„Tak dobře, ať je po tvém,“ zašeptal táta a věnoval mi úsměv. Objala jsme ho, mamku políbila na tvář a vyběhla ven. Sedla jsem si na lavičku a vstřebávala tu úžasnou novinu.

Alex

„Co to mělo znamenat? Když ti dám rozkaz, tak ho splníš,“ křičel na mě Aro a zuřivě na mě hleděl. Odmítl jsem se nakrmit nevinnými lidmi, a proto teď tak zuří.

„Nebudu jako vy, zrůdy bez duše. Nechci lovit lidi a ani to dělat nebudu,“ zvýšil jsem hlas a výhružně zavrčel.

„Ty na mě budeš vrčet? Nezapomínej, kdo jsem,“ zasmál se a luskl prsty. Během pár vteřin se vedle něj objevili dva upíři a čekali na rozkazy.

„Proveďte Alexe po hradě, ať se trochu uklidní. Až znovu přijdou turisté, nakrmíš se i ty,“ řekl mi a mávl rukou. Šel jsem za těmi dvěma upíry a poslouchal, co si říkali. Zrovna, když jsme procházeli kolem pokoje Jane, tak se jeden z nich zamilovaně usmál a pozoroval její dveře.

„Miluješ Jane,“ řekl jsem a dva upíři přede mnou se zastavili. Ten, na kterého jsem mluvil, mě probodl nenávistným pohledem a druhý tiše zavrčel.

„Nemusí tě to zajímat,“ sykl na mě a podíval se na svého přítele.

„Nemusí, ale zajímá. Zvlášť, když ona miluje tebe,“ zašeptala jsem a pozoroval jeho překvapený výraz.

„Proč si to myslíš?“ Podíval jsem se mu do očí a na pár vteřin uviděl jeho myšlenky. Stejně, jako jsem je slyšel u Jane, která mě mučila. Nechtěla to dělat, ale musela. Nikomu jsem o svém druhém daru neřekl, protože by mě tu drželi ještě těsněji.

„Myslím, že vám můžu věřit. Mám ještě jednu moc, můžu na pár vteřin vidět myšlenky. Když Jane dávala facku Felixovi, myslela na tebe. Na tvoje rty, vlasy, postavu,“ pověděl jsem mu a on se na mě šťastně usmál.

„Nejspíš nebudeš tak hroznej, jak ostatní říkali. Nikomu o tvém druhém daru neřekneme, ale Aro by si to mohl přečíst v našich myšlenkách,“ svěřil se mi a já dostal nápad.

Nikdy jste neslyšeli o mojí druhé moci, ale víte, koho Jane miluje, pomyslel jsem si a usmál se. Tahle moc se mi líbí.

„Mimochodem, já jsem Lukas a tohle je Alec, Janein bratr,“ představil se a po té ukázal na muže vedle sebe. Měli stejné tváře a malou pihu na bradě. Podal jsem si s nimi ruce a byl rád, že jsem konečně potkal někoho, kdo je alespoň trošku normální.

„Alexi, když si přišel, volal si nějaké jméno. Zajímalo by nás, čí to jméno bylo,“ zašeptal Alec a usmál se na mě. Smutně jsem svěsil hlavu a vzpomněl si na její tvář.

„Volal jsem Lilly,“ řekl jsem a uslyšel zalapání po dechu.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Všechno bude dobré - 3. kapitola: