Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vraždící šelma - 8. kapitola

23.03.2013 (17:15) • Ace • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3607×

„Já jsem měnič a ty dnes zemřeš!“ Člověk, který je jenom napůl člověk, a mě odsoudí ke smrti bez dalšího vyptávání?! Všechno jsem měla v jeho hlavě jako na talíři. Když jsem se nadechovala k další kousavé odpovědi, z blízkého okolí vylezl další naháč. Hlavu jsem natočila doprava, abych si ho mohla lépe prohlédnout.

„Já jsem pouze poloupír,“ na slovo poloupír jsem dala zvláštní důraz, musím se naučit být hrdá na oba své rodiče, dřív jsem se schovávala před světem, ale nemůžu to dělat celý život, jenom utíkat, musím žít, „poloviční člověk. Lidi chráníte!“

„Paul lže, dnes nikdo nezemře, možná později,“ promluvil příchozí, další urostlý kluk s tmavou pletí a tetováním na rameni. Oba mají kmenové tetování. Škoda. Ten druhý kluk je hezčí, ale je stejně hloupý jako Paul. Měla bych mít strach, ale já ho nepociťovala. Potkala jsem horší bytosti, než jsou oni, a stále… žiju.

„Můžu to s ní vyřídit? Jaku?“ ptal se živě Paul a nespustil ze mě pohled ani na jednu sekundu.

„Ne! Dělal jsem si srandu. Možná je z části upír, ale má srdce, které bije. Samozřejmě, že ji nezabijeme,“ vyjel Jacob po Paulovi.

„Já nezabíjím lidi, srdce mi bije a jím lidské jídlo. Jsem Bella Swanová, a protože nikoho neohrožuji a nehodlám nikoho zabít, neznám důvod, proč bych nemohla běhat po území smečky stejně jako vy. Navíc, možná tady zůstanu déle, než jsem předpokládala.“ Paul konečně ze mě spustil hladový pohled a díval se na mě normálně, normálně, ale stále ostražitě. Jake je mnohem přívětivější, ale lehce se zamračil jako reakci na moje příjmení. Zmateně jsem se na něj podívala.

„Ve Forks bydlí rodina Swanů, možná to jsou tvoji příbuzní, bydlí tady strašně dlouho, i když my jsme původní obyvatelé, oni přišli s prvními kolonizátory. Ovšem jestli jim zkřivíš jenom vlásek, mír končí a bude se pořádat hon.“ Kluk se na mě poprvé usmál, má krásný úsměv, hřejivý, na rozdíl od pokřiveného Edwardova úsměvu. A vůbec mi nevadilo, že v úsměvu byla skrytá hrozba. On mě skenoval hladovým pohledem, ale ostražitost ho neopouštěla, smysly měl stále zbystřené. Byl neustále v pozoru, připravený k akci.

„Děkuji. Bydlím s Cullenovými. Chvíli se tady zdržím. Od dnešního dne nelovím žádné lidi a nehodlám se vyhýbat území smečky. Nejsem pro vás žádná hrozba.“ Naši debatu jsem považovala za ukončenou a připravovala jsem se k odchodu. Ale vyšší z nich, Jake, mě chytil za rameno a zastavil mě, já jsem se k němu otočila čelem.

„Zabíjela jsi lidi?“ zeptal se mě přísně a díval se mi do očí. V očích měl nějaký podivný lesk, nechápala jsem jeho otázku, vždyť mu to musí být jasné! Jsem upír.

„Ano,“ Paul na mě vycenil zuby, ale nebyl vlk, poztrácelo to smysl, a Jake sebou trhl, „ale pokud to smradlavou smečku psů uklidní, zabila jsem jenom spoustu lidí, kteří byli na pokraji smrti nebo vrahové.“ Jacob nahněvaně strčil do Paula a poslal ho pryč, Paul ho poslechl bez žádného zbytečného odmlouvání. Bylo to divné, jako pán a sluha.

„Rád jsem tě poznal,“ přiznal se Jake hned po odchodu Paula.

„Vážně?“ otázala jsem se.

„Vážně!“ potvrdil.

„I když se mi ulevilo, že nejsi skutečný vrah,“ dodal.

„Já v tom nevidím rozdíl. Čau.“ Opustila jsem vlka, který tam zůstal stát a díval se za mnou. Na kmenové poradě bude poprask, slibovali Jakeovy myšlenky. Povzdechla jsem si, když i v Jakeově mysli jsem viděla znovu a znovu svůj obličej jako u Edwarda, když si přehrával vzpomínky na mě. Ale mně připadali stejně krásní jako všichni chlapi před nimi.

Nejsem připravená pro návrat do vily. Jake mluvil o rodině Swanů. Zjistím, zda jsou moje rodina. Můj otec Charlie o rodině nikdy nemluvil, kromě mojí maminky, ale možná je to moje rodina, protože mi otec také vysvětlil, že žádný upír se nesmí po přeměně vrátit ke své rodině. Ale já jsem nebyla přeměněna, já jsem se tak narodila. Rozhodla jsem se vyhledat moji rodinu. Možná ani nejsou moje rodina. Shoda jmen.

Nehtem jsem si prořízla pokožku na levé ruce, protože jsem pravák. Když jsem přičichla k čerstvé krvi, necítila jsem žádnou potřebu někoho vypít, pouze jsme si zapamatovala složení a vůni krve. A jdeme na lov, na pátrání po své krvi. Dál jsem se nechala vést svými smysly. Ale Jake měl pravdu, oni jsou moje rodina. Na konci vesnice jsem našla svůj cíl. Bydlí v řádovém domku, který tady musí stát roky. V jednom domě žije pět Swanů, moji příbuzní!

Zhluboka jsem nadechla a zaklepala. Právě jsem dělala něco šíleného. Zjistila jsem podle myslí obyvatel domu, že dům obývá pět lidí. Starý pán a čtyřčlenná rodina. Nejhorší na tom bylo, že já je chtěla opravdu poznat. Když jsem se dostala až sem, nedokázala jsem couvnout. Najednou se mi vrátila vzpomínka z dětství, když jsem byla malá, navštívili jsme rodinu v tomto domě. To je nemožné!

„Přejete si?“ otevřel dveře muž v nejlepších letech, čtyřicátník. Muži se na nohu věší malý chlapec a tahá otce za tepláky. Musím se ze vzpomínky a šoku vzpamatovat, nejdříve se na chlapce usměji, než spustím svoji nacvičenou řeč. Muž mi nepřipadá povědomí.

„Já jsem Bella Swanová. Jsme vzdálená rodina. Moji rodiče umřeli, když jsem byla hodně malá, nemám nikoho kromě vás. Přišla jsem vás navštívit. Můžu mluvit s vaším otcem? On mi určitě poví víc.“ Muž se na mě nejdřív pozorněji zadíval, než mi otevřel dveře dokořán a syna si vzal do náruče. Starého muže jsem tipovala za otce neznámého muže, ale tipovala jsem špatně.

„Můj otec nežije. Moje matka a otec zemřeli při autonehodě. Pouze můj dědeček z otcovy strany je stále naživu. On je už hodně starý, ale určitě vám poví víc, paměť má pevnou jako skála a zdraví jako rybička,“ řekl mi muž.

„Já se jmenuji Brad Swan. Pojďte dál.“ Brad mě přivedl do obývacího pokoje, přiběhlo k nám starší děvčátko a začalo žárlit na mladšího sourozence a chtělo taky na ruky. Brad posadil syna do dětské ohrádky a poslal dceru si hrát. Dívka poslechla hned, ale nejdřív hodila ublíženým pohledem po svém bratrovi.

„Než vás pustím k dědečkovi, máte nějaký důkaz, že jste opravdu naše rodina?" zeptal se mě s obavami, připadala jsem mu sympatická, byl by zklamaný, kdyby se prokázalo, že jsem podvodnice. S úsměvem jsem mu přikývla a doufala, že nepůjdu za to do pekla, když se zničehonic objevím v jejich poklidných životech a s mým příchodem také jejich klid skončí. Zamračila jsem se pouze na chvíli, když jsem přemýšlela, co mu ukážu, aby mi uvěřil. Vzpomněla jsem si příhodně na pokrčenou a zmuchlanou fotografii v zadní kapse v džínech, která patří mému otci a matce, když oba ještě žili a byli spolu šťastní.

„Můj dědeček Swan," zalhala jsem. Nemohla jsem říct otec. Příliš velký věkový rozdíl.

„Vážně? Divné. Poznávám ho. Ta žena je jeho manželka? Dokonce to vypadá, že tvoje babička čeká už tvého otce. Pojď se mnou. Něco ti ukážu!" řekl mi celý překvapený a zavedl mě ke schodišti do prvního patra. Ukázal na jednu z fotografií. Na fotografii byli dva mladí, krásní a urostlí muži.

„Můj a tvůj dědeček. Tvůj dědeček zmizel, když byl ještě mladý. Ale oba byli už ženatí, fotografie je vyfocena těsně několik týdnů před svatbou. Po odchodu tvého dědečka jeho manželka zjistila, že je těhotná. Když jsme se o ni a o dítě nemohli postarat, neměli jsme peníze, odešli do Seattlu. Počkej, Lily, dcera syna tvého dědečka, je stále svobodná a někdy nám pošle pohled na Den díkuvzdání nebo o Vánocích." Muž, vlastně můj synovec z prvního kolene, mi ukázal svatební fotku mého otce. Nemůžu lhát, mladá dívka je stejně krásná jako moje matka. Srdce se mi rozbilo na dvě půlky. Jsem nemanželská. Táta už byl ženatý, přesto ho moje matka milovala? Věděla to vůbec? Možná, že ona byla náplast na hlubokou bolest z opuštění své novomanželky. Táta zřejmě musel opustit svoji rodinu, aby je všechny nezabil. A když překonal bolest a zkrotil žízeň po krvi, ale srdce měl stále prázdné, zamiloval se do mé matky. Už to tak vypadá. Ve světě mám další rodinu. Je toho ještě víc, než jsem chtěla zjistit. Lily Swanová, moje neteř. Hm. Další návštěvu zvážím. Je to nebezpečné. Ukáže již na třetí fotku v pořadí.

„Syn tvého dědečka, jeho manželka a jejich dcera Lily. Jedináček. Fotku nám poslali, když měla Lily pět let. Tento rok má Lily šestadvacet roků. Možná míň, možná víc." Fotka ukazuje mého bratra, švagrovou a neteř.

„Chvíli tě tady nechám,“ řekl mi Brad, šel oznámit své manželce, že mě zavede k Harrymu, jeho dědečkovi, mému strýci. Za moment byl Brad zpátky. Když jsme zastavili před dveřmi nejblíže schodiště po levé straně, zastavil mě a položil mi ruku na rameno, díval se mi přitom do očí.

„Jsi mladá, nevím, jak moc se dokážeš vcítit do starých lidí, můžeš se zeptat na cokoli, ale opatrně. Můj dědeček pochoval svého bratra, přestože jsme neměli tělo, malou dceru (Annie bylo deset roků!), o něco později mého otce s mou matkou a pak synovce a jeho manželku, manželku svého bratra a svoji vlastní manželku.“ Pohled jsem mu oplácela, neuhnula, ani nemrkla. Brad byl první, kdo přerušil naše oční spojení, a otevřel mi dveře do pokoje. Brad se na mě povzbudivě usmál, než jsem vešla do pokoje. On se pokoušel smazat předešlé varování.

Autor: Ace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vraždící šelma - 8. kapitola: