Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vraždící šelma - 7. kapitola

zzzzzzzzzzzzzk14


Vraždící šelma - 7. kapitolaVraždící šelma - 7. kapitola. Bella přichází do nového, ale dočasného domova. Bude to tak? Víc a víc se dozvíte v nové kapitole. Děkuji, vy víte za co! Ace PS: Na obrázku Christian Grey, upír, který si hraje s ohněm, znovu se s ním někdy setkáme.

EDIT: Článek neprošel korekcí!

„Emmette, vypni televizi. Kdyby sis všiml, máme návštěvu,“ upozornila syna Esme, když nereagoval na příchod rodiny. Zatímco Edward parkoval své auto do garáže, zaslechla jsem další zvuk motoru přijíždějícího auta, které zaparkovalo hned vedle Edwardova Volva. Pouze jsem to odhadovala a správně!

„Emmette!“ zvýšil hlas blonďatý upír, který přišel z garáže přes dveře v kuchyni společně s Edwardem. Emmett se zašklebil, televizi konečně vypnul, posléze svou pozornost přenesl na mě. Ošila jsem se, nebyla jsem zvyklá na pohledy cizích upírů.

„Kdo si přivezl svačinku?“ zeptal se Emmett, oči mu hrály veselými jiskrami. Tipuji ji ho na veselou povahu s humorem bez zábran. Co bych mu mohla provézt, aby věděl, že nejsem proti jeho humoru bezbranná? Že by? Zákeřně jsem se usmála.

„Jsi svalovec, jsi nejsilnější z rodiny?“ zeptala jsem se a věděla jsem, že ano, přečetla jsem si to, Emmett přikývl a sledoval mě s nedočkavým výrazem, co si pro něj připravím, natáhla jsem ruku, z které mi vystřelil plamen, malý plamen, „jsem poloupír, ale neshořím, možná ani ty neshoříš. Pokud nemáš v kalhotách, dotkneš se ohně.“ Emmett se zamračil, koutkem oka se podíval po Edwardovi, který zakroutil hlavou. Emmett je dítě, udělal přesný opak, s výrazem zvědavého dítěte dal ruku do ohně a následně vyjekl vysoký hlasem, za který by se nemusela stydět žádná žena. Malý oheň nezpůsobil skoro žádné škody, ale kdyby Emmett měl v provozu slzné kanálky, pláče usedavě jako malé dítě.

„Myslím, že si to zasloužil. V minulosti provedl hrozné věci. Spoustu žertů. Emmette, konečně ses popálil, když jsi dělal něco, co jsi neměl, že? Přestaň si utahovat z lidí, upírů a poloupírů,“ poradila jsem mu vesele, když jsem se jedním rychlým pohledem ujistila, že žádný z upírů se po mě nechystá skočit a skolit mě na zem.

„Omlouvám se, jsem Bella, Bella Swanová. A vy?“ zeptala jsem se, čtením myšlenek jsem zjistila jejich pěkné i nepěkné vlastnosti, jména, minulost přítomných upírů, ale vše jsem chtěla slyšet od nich. Slova sbližující víc, než myšlenky získané neprávem, i když nechtěně.

 „Moje matka, Esme, můj otec, Carlisle,“ Edward se díval na své rodiče s láskou, lámalo mi to srdce, nejsem bez citů, „dál, tohle jsou moji sourozenci, kteří tvoří páry: Rosalie a Emmett, Alice a Jasper. Rodino, tohle je Bella. Bellu jsem potkal, když jsem vyzvedával šaty pro Alici,“ Alice se vědoucně usmála, Edward pokračoval bez přerušení, „nedopatřením získala moji schopnost, pokusím se jí to usnadnit, co nejvíce bude v mých silách. Na nějaký čas zůstane s námi. Souhlasíte?“ Dívala jsem se na jeho rodinu, láska mezi nimi se dala dýchat, krájet, nebyli to monstra bez duše jako Volturiovi. Všichni chtěli bez přemýšlení kývnout na souhlas. Nemohla jsem to nechat bez povšimnutí, jak si chtějí zničit rodinu.

„Ne!“ vykřikla jsem příliš zděšeně, musela jsem se uklidnit, než jsem znovu promluvila, Edward se na mě díval zničeně a oni překvapeně, „Já chci s vámi zůstat, ale nejdříve si musíte poslechnout můj příběh. Pak se rozhodnete.“ Nikdo dál zbytečně nemluvil, všichni si posedali na sedací soupravu, která byla veliká ve tvaru do elka. Všichni se na mě dívali, já jsem přecházela po pokoji jako chycený lev v kleci.

„Narodila jsem se 13. září 1953 člověku a upírovi, Renée a Charliemu. Matka zemřela při porodu, otce zabil upír jménem Ian, když mě bránil, aby mi nevysál ani kapku krve. Až teď jsem si uvědomila, že nejsem pyšná na nic ze své minulosti od té doby, co jsem utekla z dětského domova.“ Podívala jsem se na své ruce, abych se jim nemusela dívat do očí.

„Poprvé jsem se setkala s plnohodnotným upírem Ethanem, který byl novorozený a hladový, stali jsme se nejlepšími přáteli, i když se mě pokusil kousnout.“ Edward sebou trhl. Pohled jsem přesunula ze svých ruk na Edwarda.

„Byli jsme pouze opravdoví přátelé. Zemřel, když mi pomáhal pomstít smrt mého otce. Ian je mrtvý. Mám na svých rukou krev velkého množství upírů, ale na vraždu Iana Rankina jsem hrdá. To je vyjímka. Dnes se za ostatní vraždy spíš stydím, hlavně když se dívám na vás, ale oni byli všichni nomádi a zvrhlíci, blázni. Zachránila jsem spoustu životů. Volturiovi na mě vypsali velkou odměnu. Začínají se o mě šířit pravdivé pověsti. Začíná se proslýchat o poloupírce s mocným darem, která vraždí staré a mocné upíry na potkání. Aro zuří, připravuji jej o nadané upíry s darem, přivádí ho to rovnou do stavů šílenství. Jednou jsme se minuli, tehdy jsem nebála jako teď, unikla jsem. Dnes nevysílá z Volterry žádné své miláčky. Bojí se. Ale já se poprvé bojím také. Pokud s vámi zůstanu, dokážu zaštítit všechny členy vaší rodiny. Psychický štít přerostl po dovršení plnoletosti do fyzického štítu. Psychický štít má obranný mechanismus. Když někdo na mě použije dar psychického rázu, získám jeho schopnost. Působí i na dálku, opravdu velké vzdálenosti. Bohužel, fyzický štít se zdokonaluje rovněž, už jsem tímto způsobem získala i jednu schopnost fyzického rázu.“

„Jaké máš schopnosti?“ zeptal se užaslý Carlisle, který poslouchal mé vyprávění jako vytržený z reality

„O žádném poloupírovi jsem nikdy neslyšel!“ podivil se sám pro sebe a pohled ze mě nespouštěl stejně jako Edward.

„Fyzický, psychický štít, odsávání energie, čtení myšlenek a ovládám oheň - všichni jste viděli Emmetta, ale dokáže i zabíjet.

„Když jsme se viděli naposledy, oheň jsi neovládala,“ řekl Edward.

„Máš pravdu, potkala jsem jednoho upíra. Když mě chtěl spálit, fyzický štít absorboval jeho dar, já získala další dar. Ale nebojte, není šílený, odešel do druhého města. Nechala jsem ho žít, už nebudu zabíjet. Volturiovi si na mě brousí nože. Nechci nadále ohrožovat sebe, vás nebo kohokoliv jiného. Končím s tím nadobro. V autě jsme mluvili o tom, když s vámi zůstanu, že můžu všechny dlouhodobě zaštítit proti čtení myšlenek. Vlastně, „škádlivě s potutelným úsměvem jsem se otočila na Edwarda, „můžu zaštítit jenom Edwarda, aby nemohl číst myšlenky nikomu jinému než sobě. Co na to říkáš? Myšlenky v hlavě, které jsou jenom tvoje, nezní to lákavě?“

„Skvělé! Tebe nám poslal sám Bůh,“ pochvaloval si Emmett.

„Nevím, nejsem tím nadšený,“ vysoukal ze sebe Edward, „přijdu o prodlouženou ruku.“

„Já hlasuji pro, Edward si může odpočinout, my si odpočineme,“ utnula jeho vymlouvání Rosalie. Nikdo nepodpořil Edwarda, všichni proti němu zdvihli ruce nahoru. Edward se usmál, smířený s požadavkem rodiny, začínal se těšit na dobu bez cizích hlasů ve své hlavě.

 

Stála jsem v pokoji pro hosty, objala jsem si hruď pažemi. Můj pohled směřoval do celistvé přírody. Všichni souhlasili, že s nimi smím zůstat. Nejasně jsem si uvědomovala, že Edward má pokoj vedle mého. Skončit s vražděním? Tak náhlé, i když jasné.

 

Pomsta je jedna věc, přísaha druhá věc, ale třetí věc je vidět umírat tolik lidí, mladých i starých. Cítím se prázdná, jakoby s každým mrtvým upírem odešla jedna část mé duše. Něco na způsob Harryho Pottera. Voldemort zabíjel a ztratil svoji duši. Nikdy se nedostane do nebe. Cítím se jako on, duše roztržená na několik malých tisíc kousků, které už nepůjdou slepit.

 

Ano, měla jsem čas i na čtení. Číst jsem začala už v děcáku od útlého věku, protože jsem neměla kamarádky a naopak jsem měla spoustu volného času. Znám moderní i klasickou literaturu. Lope de Vega. Charles Dickens. Lev Nikolajevič Tolstoj. Thomas Hardy.

 

Upíři zabíjí lidí, lidi se zabíjí navzájem. Posraná křižovatka. Bohu se neodporuje. Ať to vyřeší on! Končím se zabíjením!! Všichni zůstali doma, ale někteří zůstali dole, a povídají si o mně, a někteří odešli do svých pokojů. Oni vědí o mé schopnosti, říkají o mně samé dobré věci, ale nemají žádné postraní úmysly, svá slova myslí vážně. Mají příliš skvělou povahu.  

 

Z Edwardova pokoje se linulo ticho. Když jsem nahlédla do jeho myšlenek, viděla jsem v nich svůj obličej. Přeskakoval z myšlenky na myšlenku, ale vždy se vracel k mému obrázku ve své hlavě. Vyvětrám si hlavu a protřídím si myšlenky. Odsunula jsem skleněné dveře na terasu a plavým skokem jsem vyskočila ze svého pokoje. Chvíli jsem se nechala unášet větrem, když mé tělo na chvíli překonalo gravitaci a vychutnávala jsem si s největší požitkem volnost a stav beztíže.  Ladně jsem přistála a pustila se do běhu. Brala jsem si energii z okolní přírody, byla jsem stejně rychlá jako kterýkoliv upír na světě, možná rychlejší.

 

Mihla se mi hlavou myšlenka na jídlo. Cullenovi tohle téma přeskočili, ale mě napadla nepříliš absurdní myšlenka. Přejdu na lidské jídlo. Táta mi prakticky nedával nic jiného, tehdy jsem protestovala a používala veškeré výmluvy, které mi právě přišly na jazyk. Dnes si to zvolím dobrovolně.

 

Zdálo se mi, že mě někdo volá, ale já jsem pokračovala dál, dál a dál. Běhání mě baví. Soutěžit s větrem o závod. Nechat vítr aby si pohrával s vlasy. Myšlenky jsem slyšela o pár sekund dopředu před srážkou, ale běžela jsem velkou rychlostí, když po mě skočilo velké zvíře a já se nestihla vyhnout srážce. Během sekundy jsem se postavila na nohy a velký pes na mě zběsile vrčel a štěkal. Zatoulaný čokl ze smečky, který si hlídá svůj píseček. Jeho myšlenky byly zajímavé.

„Jsi hluchý a tupý? Neslyšíš moje srdce! Pořád mě chceš zabít, hloupý pse?!“ Nebrala jsem si servítky, dál na mě bezdůvodně vrčel, není to zrovna příjemné. Po chvíli pes (Pes!), svraštil obočí a poodešel několik metrů a vrátil se jako… polonahý člověk.

„Kdo jsi k čertu zač?“ Neomalenec na mě bez pozdravu promluvil a měřil si mě nepěkným pohledem jako největší špínu na světě.

„Dovol, abych tobě položila stejnou otázku, kdo jsi, čokle?“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vraždící šelma - 7. kapitola:

 1
5. marcela
09.08.2013 [15:45]

Emoticon Emoticon Emoticon

4. BabčaS
22.03.2013 [23:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. 1ajjka1
22.03.2013 [23:25]

Emoticon Emoticon Emoticon super Emoticon Emoticon rýchlo ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

22.03.2013 [20:41]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
22.03.2013 [15:21]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!