Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrah - 3. Kapitola

nej ložnice


Vrah - 3. KapitolaNa téhle kapitolce jsem se pěkně vyřádila! Tak doufám, že budou v komentářích alespoň nějaké ohlasy!

Vrah

3. kapitola

 

Isabellin pohled

Pohlédla jsem do černých očí nějakého kluka, který mě držel pod krkem přitisknutou na zdi. Z úst se mu ozývalo zlověstné vrčení jako od nějakého zvířete. Co je sakra zač?! Co sestra?! Nemůžu tady takhle zemřít! Kdo se o ni postará!?

Z nedostatku vzduchu se mi začalo dělat mdlo. Ten kluk se mi ještě jednou podíval do očí. Nevím, co v nich našel, ale začal se přibližovat k mému krku. Nechápala jsem, co dělá, ale bylo mi jedno, jestli mě zabije. Co mi ale jedno nebylo, bylo, co bude s mou sestrou.

„Klidně mě zabij,“ zachroptěla jsem a on se zastavil rty, kousek od mého krku. „ale musíš se postarat o mou sestru. Nemá nikoho jiného než mě.“ zašeptala jsem a dál zírala na jeho rameno. On trochu odvrátil svou hlavu a zahleděl se na mě.

„Víš, kdo jsem?!“ zeptal se mě klidným, mrazivým hlasem. Povolil trochu svůj stisk okolo mého krku a spustil mě na zem. Rychle jsem do svých plic nabrala tolik potřebný kyslík a lehce zakroutila hlavou, na znamení, že nemám šajna kdo je.

„Jsem upír,“ pověděl mi tajemně.

„Pořád lepší upírská společnost, než ta jakou má doma. Pokud se ten barák tak dá nazývat,“ odpověděla jsem mu stejným tónem.

„Svěřila by si svou sestru do rukou nebezpečného, krvelačného monstra?!“ ptal se dál nechápavě a pořád u toho pobaveně kroutil hlavou ze strany na stranu.

„Nezabiješ ji. Ona je nevinná.“

„A to mi má jako vadit?!“ smál se mi. Ale mě neoblafne.

„Jak teda vysvětlíš proč ses, jako upír vrhnul na mě, ale ne na zraněného, krvácejícího člověka? Ta jeho krev tě musí dráždit. Vsadím se, že upír by se vrhnul po krvi, která ho přilákala. Pokud bys tedy, ale nepřišel z jiného důvodu,“ odmlčela jsem se na chvíli zamyšleně a poté pokračovala. „Příčí se ti zabíjet nevinné? Chceš mít lepší svědomí? Proto ses vrhnul na mě jakožto na zločince a ne na toho kluka?!“ Myslím, že jsem na to kápla. Jeho zmatený pohled byl k popukání. Spustil ruku z mého krku a poodstoupil ode mě o dva kroky.

Najednou, jako by mozek doplnil zásobu kyslíku, mi začínal docházet význam jeho slov. Je to upír! Nebo blázen. Nic takového přece neexistuje! I když by to vysvětlovalo to, že jsem ho nepostřehla přicházet a taky to jeho vrčení.

„Máš odvahu, víš to? Nepotkal jsem ještě nikoho, kdo by mě přečetl za takovou chvilku a navíc mě prosil místo o svůj život o to abych se postaral o někoho jemu blízkého,“ pronesl zamyšleně.

„Možná to bude tím, že na jejím životě mi záleží víc než na mém vlastním.“ Asi jsem cvok. Bavím se s… upírem… o své vlastní smrti.

„Šlechetné… víš… po tomhle už ani nemám chuť tě zabít, takže jestli chceš, doprovodím tě domů.“ Gentlemansky mi nabídl své rámě, které jsem s váháním přijala.

„Bojíš se?“ ptal se mě tichým hlasem, který překypoval ironií.

„Trochu… přece jenom si první upír, kterého jsem poznala. Můžu mít otázku?“ zeptala jsem se nesměle.

„Ale jistě. Chceš vědět co je na povídačkách o upírech pravdivé co? Víš, teď docela lituji toho, že jsem ti prozradil tohle tajemství.“

„Proč? Budeš mě muset zabít?“ Ptala jsem se pobaveně, ale můj úsměv mi ze rtů zmizel hned, jakmile jsem uviděla jeho vážnou tvář.

„Máme zákony. Jeden z nich zní tak, že nesmíme prozradit naši existenci. Dotyčného upíra potrestají a osobu, která to ví, buď přemění v jednu z nás, nebo ji jednoduše zabijí. I kdy mi tvoje krev neskutečně krásně voní… nesnesl bych, kdyby tě zabili,“ řekl mi jemně a než jsem stihla postřehnout, zmizel pryč. Byla jsem už jenom blok od našeho domu, tak jsem akorát přidala do kroku a pořád dokolečka si v duchu opakovala jeho slova.

„Nesnesl bych, kdyby tě zabili.“ Znělo to tak krásně. On byl krásný. Jako z mramoru vytesaný anděl. Anděl smrti. Stejně jako já, přináší smrt. Je nádherný. Bronzový rozcuch, rudě červené oči, krásný pokřivený usměv, vypracované svaly. Pan božský… Ani mi neřekl své jméno. Sem to ale husa! Ani na jméno se nezeptám. Pochopím, že jsem se nezeptala v té uličce, ale když jsme se bavily…

Už jsem viděla náš dům, náhradní domov. Vlastně to ani nebyl domov, bylo to jen místo našich problémů. U baráku parkovalo jen Tomovo auto, takže megera jela někam pryč. Alespoň se vyspíme. Odemkla jsem vchodové dveře a hned při prvním kroku jsem zmrzla na místě. Vypadalo to tu jako po rvačce. Z horního patra se najednou ozval přidušený křik mé sestry. Neobtěžovala jsem se ani zabouchnout domovní dveře a rychle jsem vylítla schody a pádila do jejího pokoje. Rozrazila jsem dveře a uviděla tu svini, jak se válí v posteli po mé sestře. Celou jí zalehnul, takže měla jen velmi omezený pohyb, tudíž se nemohla ani bránit. Tom jí hrubě líbal a dotýkal se jí všude po těle těma jeho slizkýma upocenýma rukama. Ani nezaregistroval můj příchod, takže jsem neváhala ani vteřinku a shodila toho hajzla z mé sestry. On akorát dopadnul na zem a hned se rozhlédl, kdo to udělal. Jakmile mě spatřil tak se mu v očích objevil vztek a nenávist, kterou vůči mně choval.

Sestra se celá sesypala a jen bezmocně ležela schoulená v klubíčku na posteli a brečela. Tom se rychle postavil na nohy a hněvivě si mě měřil pohledem. Potom na nějaký neviditelný signál vyrazil přímo proti mně a snažil se mi dát pěstí přímo do obličeje. Zorničky se mi úlekem rozšířili. Bleskově jsem uhnula a kopem do zad ho vyrazila z pokoje. Přiblížila se k němu a nohou ho silně popostrčila směrem k okraji schodiště, u kterého se právě nacházel. Konečně se mi povedlo převalit jeho tělo přes hranu, a když už se chystal na první otočku celého složitého postupu kutálení se dolů, mě ještě stačil čapnout za kotník a stáhnout mě s sebou. Skutáleli jsme se ze schodů a já vylítla ven teď zcela otevřenými dveřmi, které se shodou okolností nacházeli hned naproti schodům. Tvrdě jsem dopadla na chodníček přímo vedle skoro už uvadlých růží. S námahou jsem zvedla hlavu a podívala se směrem ke dveřím, z kterých právě vystupoval Tom s mým nožem v ruce. Musel mi jistě při tom pádu vyletět z pouzdra u opasku.

„Konečně se tě zbavím, ty jedna čubko. Na tuhle chvíli jsem se tak těšil!“ přibližoval se ke mně s šíleným výrazem vepsaným hluboko ve tváři. V hlavě mi od toho pádu nepříjemně tepalo a neustále se mi ve stále zrychlujících se intervalech zatmívalo před očima. Začala mě strhávat temnota. Naposledy jsem mrkla a viděla, jak se Tom s mým nožem stále přibližuje blíž a blíž ke mně. Už jsem neměla sílu s temnotou dál bojovat, proto jsem se nechala stáhnout do té uklidňující nevědomosti.


4. Kapitola

Moje shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vrah - 3. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!