Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vrah - 4. Kapitola

20.03.2010 (08:45) • Lenisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1956×

Vrah

4. kapitola

Isabellin pohled

Tma začala pomalu ustupovat. Byla jsem už schopná vnímat své okolí. Snažila jsem se přimět své oči, aby se otevřeli, jenže víčka jako by najednou vážila tunu. Zaměřila jsem se tedy na ostatní smysly. Jediné co mě bolelo, byla hlava. Kolem mě se rozléhal šum vody a ještě nějaké třepotání. Znělo to podobně, jako když se na naší půdě ubytovali netopýři. Mou domněnku jen potvrdilo táhlé zakvičení, které blízko u mě proťalo vzduch. Měla jsem sto chutí se po tom parchantovi ohnat, jenže jsem se nemohla pohnout. Vyděsilo mě to. Srdce mi začalo být rychleji. Cítila jsem ruce i nohy, věděla jsem, že je mám, ale ony jako by nepatřili k mému tělu. To už na mě bylo moc.

Nevěděla jsem, kolik času už uběhlo. Mohla jsem tu ležet pár minut, hodin nebo dnů. Nevěděla jsem. Čas mi splýval dohromady. Přepadla mě únava. Stále jsem se snažila přimět své končetiny k pohybu, ale najednou jsem už na to neměla energii. Chystala jsem se ke spánku. Už jsem skoro spala, když mě najednou něco zastudilo na čele.

Něco mi to připomínalo. Ten dotek od někud znám. No ták vzpomínej Bello! Pomalu jsem se ponořila do vzpomínek posledního dne. Vybavilo se mi vše od mého nevydařeného lovu až po ten pád ze schodů.

To je ten upírskej kluk! Co tady dělá? A kde vlastně jsme? Co sestra? Srdce mi znovu začalo bušit do hrudi. Tentokrát jsem cítila tepání i ve spáncích. Ze všech svých zbývajících sil jsem se snažila otevřít oči. S pořádnou námahou se mi to konečně podařilo a já otevřela oči, které jsem na něj následně vytřeštila.

Skláněl se nade mnou a otvíral při tom pusu jako kapr v posledním tažení. Měla jsem pocit, že na mě mluví, ale já slyšela jen hlasité hučení, které mi trhalo uši.

Ucítila jsem na hrudi strašnou bolest. Plíce jako by mi měli shořet. Uvědomila jsem si, že jsem se po celou tu dobu nenadechla. Bylo ale už pozdě. Před očima se mi zatmělo a já znovu upadla do bezvědomí.

. . .

„Vnímáš? Slyšíš mě?!“ Doléhaly ke mně vzdálené zvuky. Pomalu a opatrně jsem otevřela oči, ale obavy z prudkého světla byly zbytečné. Nacházela jsem se na nějakém temném místě. Na kamenném stropě byla přichycena spousta netopýrů, kteří stále někam poletovali. Do mého zorného pole se dostal ještě někdo. Chvíli jsem ještě zaostřovala a konečně jsem poznala tu osobu.

Byl to on. Opět se nade mnou skláněl a zmučeně na mě hleděl.

„Kde to jsem?“ zachroptěla jsem. Vůbec jsem svůj hlas nepoznávala. To na něj jsem vždy spolu s mým tělem všechny lákala. Zněl jako tisíce zvonečků a teď? Podobal se zapnuté cirkulárce. Na něj bych teď nenalákala ani žížalu.

On najednou zmizel. Vůbec jsem nepostřehla, že by se pohnul a nejednou byl prostě pryč. Zase jsem mrkla a zahlédla nějakou barevnou šmouhu, po které se vedle mě znovu objevil. Už jsem si myslela, že jsem se zbláznila, ale to on už mi podával láhev s minerálkou. Svou rukou mi podložil hlavu a otevřenou flašku mi nahnul k ústům. Zvedla jsem svojí zesláblou ruku a láhev si od něj přebrala. Hltavě jsem jí najednou vypila. Vůbec jsem si neuvědomovala, že jsem měla takovou žízeň, každopádně mi bylo po napití mnohem lépe.

„Už je ti líp?“ ptal se mě něžně. Tahle situace byla více než úsměvná. On, vrcholný predátor se stará o svou kořist, o mě. Nechápala jsem, kde se ve mně teď bere nálada na vtipkování. Možná to bude tou bolestí hlavy. Musela jsem se do ní pořádně majznout.

„Jo celkem. Neboj, už neomdlím… doufám. Ehm… Kde to jsme? Jo a ještě, jak se jmenuješ? Předtím jsem se tě zapomněla zeptat.“ Do tváří se mi nahrnula červeň. Jak já ji nenávidím!

„Jsme… No mohl bych říct u mě doma, ale tohle místo není zrovna tím, kterým bych se chlubil. Takže pro upřesnění jsme v jeskyni na západ od města. Jo a já jsem Edward.“ Wow! Jsem v jeskyni, která se nachází, bůh ví kde s upírem, kterej se živí lidskou krví a vůbec nikdo, kromě nás dvou o tom neví! Pravda ale je, že má hezký jméno. Je ale jak z pravěku…

„Ehm… Jenom Edward?“ Musí mít příjmení, každý ho má.

„Ne,“ usmál se na mě krásným, pokřiveným úsměvem. „ Celým jménem jsem Edward Anthony Masen. Budeš chtít i životopis?“ dodal s upřímným smíchem.

„Já jsem Bella. Jo a budu ti říkat Tony!“ spráskla jsem ruce a s námahou jsem se postavila na mé vrtkavé nohy.

„Proč Tony?! Vždyť je to hrozný!“

„A Edward je jak z pravěku! Ještě ti můžu říkat Anthonio.“ Co se škádlívá… Ne, tuhle myšlenku radši nedokončím. Krok za krokem, krok sun krok jsem se opatrně rozešla směrem k východu z jeskyně.

„Dobře, dobře. Klidně mi říkej Tony, ale na takovýhle moje ústupky si nezvykej! Ehm… Můžeš mi říct, co to děláš?“ zachytil mou ruku zrovna v okamžiku, kdy jsem se kácela k zemi.

„Díky… Co by si řekl, že asi tak dělam?! Ty si asi nikdy neměl zdřevěnělý nohy, co? Potřebuju se dostat za sestrou! Naposledy jsem ji viděla, když jí chtěl ten hajzl ublížit. Hned na to mi ten blbec pomohl uskutečnit malý letecký výlet. Moment… Nepřistála já jsem na chodníku před našimi dveřmi? Jak jsem se sem dostala? A jak jsem tu dlouho?“ Co se mezitím dělo s Piglolem? Jestli jí ten hnusák nějak ublížil?!

„Nekřečkuj! Já jsem tě sem zanesl, aby ti… tamten… nijak neublížil.“ Ke konci už jenom hrůzostrašně vrčel. Bezděčně jsem se před ním přikrčila. Chtě nechtě jsem musela uznat, že teď z něj šel strach.

„Neboj se mě, prosím. Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit. Jenže když si vzpomenu, co ti ten hajzl chtěl udělat! Měl bych se tam vrátit a urvat mu hlavu!“

„Ne,“ utla jsem ho už vyrovnaně, „tohle si musím vyřídit sama. Mohl by si mě prosím nějak dopravit za sestrou? Ale varuju tě! Proměníš se v netopýra a něčím tě majznu!“ koutky úst mu najednou vyletěli vzhůru, kde sebou následně začaly zběsile cukat. Po chvíli ale jeho tvář povolila a on se naplno rozesmál.

„My se v ně neměníme,“ vykuckal ze sebe nakonec.

„No, a kdo to má vědět?! Známe se ani ne den a to ještě omylem!“

„Chceš se teda na něco zeptat?“ ptal se mě otráveně.

„Jo! Odneseš mě za sestrou?!“ V tu chvíli se jeho krvavě rudé oči zazářily a on mi s ďábelským úsměvem zašeptal.

„Zavři oči.“

Na rovinu vám říkám, že napsat 4. kapitolu z pohledu Edwarda mě napadlo až dneska (17.3.) Ale řekla jsem si... Tuhle povídku napíšu JEN a POUZE z pohledu Belly. Jestli bude mít povídka ohlasy, tak to celé převyprávim z pohledu Edwarda. Takže se myslím máte na co těšit!

Moje shrnutí

Autor: Lenisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vrah - 4. Kapitola: