Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voltérská děvka - 3. kapitola

23.03.2010 (09:30) • DamonsGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 7245×

3. kapitola

Ležela jsem na posteli a tělem mi probíhal oheň, bylo to trochu nepříjemné, ale nebylo to jediné, co jsem cítila. Kromě ohně se mi po těle rozlévalo hřejivé teplo, které jistojistě nevycházelo z toho ohně. Nevěděla jsem, co to znamená, ale doufala jsem, že se to brzy dozvím. Chtěla jsem otevřít oči, ale víčka se ani nepohnula. Pokusila jsem se pohnout, ale ani to nešlo. Kromě ohně a tepla jsem nic necítila, jako by mi to tělo, ve kterém se nacházím, vůbec nepatřilo.

Teplo pohltilo celé moje tělo. Oheň začínal ustupovat. Z končetin se stahoval do jednoho místa - do hrudi. Jakoby mi měly prasknout žebra, jako by byl můj hrudník moc malý, na takový žár. Snažila jsem se nadechnout, lapit do sebe trochu kyslíku. Snažila jsem se, ale nešlo to. Teď jsem dostala křeč do každého kousku těla. Prohnula jsem se v zádech a byla jsem mile překvapená, že to šlo. Jako bych posilovala, všechny svaly mě bolely.

Bylo zvláštní po té dlouhé době cítit něco jiného než teplo a oheň. Svaly mě bolely, jako kdybych uběhla maraton a měla v těle nedostatek kyslíku, zkusila jsem se znovu nadechnout, tentokrát to šlo, dokonce jsem slyšela, jak mé plíce nasály ten drahocenný kyslík a pomalu jsem vydechla. Oheň, který se stáhl do hrudi, začal pomalu uhasínat a od konce prstů se začalo stahovat i to teplo.

Po nějaké době se oheň ustálil v jednom místě a spaloval ho na prach. Tím místem bylo mé splašeně ubíhající srdce a já se modlila, aby ta bolest už konečně skončila, nebo se alespoň zmírnila na to teplo, které s lehkým mravenčením postupovalo k mému srdci a opustilo konce mých prstů. Tiše jsem vykřikla, když se ty dvě rozdílné bolesti slily v jednu.

„Slyším její srdce,“ řekl nějaký neznámý hlas.

„Ani kousnout pořádně neumíš!“ dobíral si někoho pro změnu Felixův hlas. Kromě těch dvou hlasů jsem slyšela ozvěny několika dalších, ale mluvili tak potichu, že mi to znělo nesrozumitelně. Rozhodně tedy nejsem v pokoji sama. Znovu jsem se pokusila otevřít oči, abych poznala, co se kolem děje, ale podařilo se mi jenom odlepit víčka na několik málo milimetrů a potom se znovu zavřely.

Zkusila jsem znovu od sebe odlepit víčka a tentokrát úspěšněji. Nestihla jsem však zaznamenat jedinou tvář, či zjistit kde to jsem, protože jsem je znovu stiskla pevně k sobě. Oheň i to doposud hřejivé teplo se stáhly do mého srdce, které splašeně bilo a snažilo se je ze svých útrob vyhnat. Přidušeně jsem vykřikla. Prosím, ať už to skončí. Zabijte mě, jen už mě nenechte trpět. To vše jsem chtěla křičet nahlas, ale nebyla jsem toho schopná. Nechtělo se mi věřit, že by se ta bolest mohla ještě stupňovat, ale bylo to tak. Celé mé tělo bylo v křeči, cukala jsem sebou, prohýbala se v zádech, až najednou bylo ticho. Hrobové ticho. Bolest zmizela a já neslyšela tlukot svého srdce.

Znovu jsem se odhodlala odlepit oči od sebe. Otevřela jsem je a srdce jako by dostalo elektrický šok a rozbušilo se. Konečně jsem mohla normálně z plných plic dýchat, ale ten žár mě přímo zabíjel. Hbitě jsem se posadila, což jsem neměla dělat, v hlavě mi začalo cinkat tisíc zvonečků. Sykla jsem bolestí a přiložila ruce ke spánku. Jako kdybych se probudila po hodně dlouhém sexu.

„Sakra! Klid, klid, jak se jmenuješ?" zeptala jsem se v duchu pro sebe. „Jmenuju se Sophie a pracovně Lulu," odpověděla jsem si taktéž v duchu. Fajn, takže všechno je v normálu, dobrá zpráva! Hned na to jsem se rozhlédla po místnosti a viděla kromě Demetriho a Felixe, kteří stáli k posteli nejblíže, dalších několik upírů. Přejela jsem pohledem po všech a oni se na mě taky zaujatě dívali. Podívala jsem se také na sebe a viděla, že jsem během toho divného procesu, který se s mým tělem děl, měla tenkou deku, která se mým rychlým posazením shrnula do půl pasu a teď jsem před nimi seděla skoro nahá. Stud mě nikdy netrápil, ale teď byla místnost plná a tak jsem sáhla po přikrývce a rychle se zakryla.

„Co se to-.“

„Šš,“ přerušil mě jeden z těch upírů a upřel oči na své společníky. „Slyšíte to?“ Všichni se na mě vykuleně podívali a já se pod jejich pohledem zavrtěla.

„Její srdce... Ono stále bije?!“ zašeptal překvapeně Felix.

„A - ale, jak je to možné?“ ozval se Demetri.

„To říkám, že neumíš ani pořádně kousnout, stejně jako bojovat." Na odpověď dostal jen hlasité vrčení, až jsem se přikrčila, ale Felixův úsměv nezmizel, dokonce se snad ještě víc rozšířil.

„Co teď s ní?“ zeptal se jeden z těch cizích.

„To je snad poprvé, co nejsi duchem někde jinde,“ dobíral si ho ten další. Další, kdo začal vrčet.

„Proč všichni vrčíte?“ vmísila jsem se do debaty já.

„Taky začneš,“ vysvětloval Felix. Pokusila jsem se o to, ale místo toho se mi zhrdla ozval krásný zvuk. Překvapeně jsem zamrkala, a nebyla jsem rozhodně sama, koho ten zvuk, který jsem vydala, překvapil. Všichni v místnosti ukvapením vykulili oči, jako by už tak je neměli dost navrch hlavy, pomyslela jsem si.

„Vysvětlí mi tedy někdo, co se to tu sakra děje?“ zeptala jsem se docela dost naštvaně. Všichni na mě hleděli, já vydávala zvláštní zvuky a navíc ani můj hlas nezněl tak úplně jako můj hlas. Zněl trochu víc smyslněji než normálně. Obvykle byl tak trochu nakřáplý a to se klientům líbilo, teď se ale líbil i mě a musím říct, že ať se, se mnou stalo cokoli, určitě to nebude špatné, nebo jo?

„To bychom rádi věděli taky,“ ozval se další upír, stojící za ostatními a vykukující z mezery mezi rameny jeho kolegů.

„Neměli bychom zavolat Ara a zeptat se ho?“

„Dojdu pro něj,“ přikývl jeden z těch upírů a zmizel z pokoje.

„Felixi?“ doprošovala jsem se odpovědi na svou předešlou otázku, ale on jen záporně zavrtěl hlavou.

„Vydrž, ani já tomu nerozumím.“ Povzdechla jsem si a složila ruce na prsou. Fajn, člověku tady udělají bůhví co a ani mu to nevysvětlí. Docela mě to rozčilovalo nevědět, co se semnou děje, nebo dít bude. Co se vlastně stalo předtím, než jsem pocítila tu hroznou bolest? Snažila jsem si vzpomenout, ale má mysl byla zahalena černým závojem, přes který se mi těžce dostávalo do mých vzpomínek. Nakonec jsem si přeci jen vybavila, že jsem byla s Demetrim. Líbali jsme se, dráždili a on… On se pak zakousl do mého krku. Zalapala jsem po dechu. To jsem teď jako oni? Z mých úvah mě vytrhl až příchod dalšího upíra. Super, kolik jich ještě přijde?

„Co se to tady-,“ nedořekl a jako ostatní vyvalil oči. Sakra, můžou začít mluvit, než jenom koukat? Chtěla jsem si odkašlat, jakože by měl pokračovat ve svých slovech, ale spíš to vyznělo jako zpěv.

„Tak přesně tohle potřebujeme vysvětlit,“ konstatoval Felix s očima upřenýma na toho divného upíra.

„Každopádně by to mohl být nějaký zmutovaný upír,“ říkal si pro sebe ten cizí upír.

„Chcete mi říct, že Demetri ze mě udělal mutanta?“ zeptala jsem se a vykulila oči. Všichni se začali smát, kromě tří mužů, kteří se na sebe dívali a snažili se asi tomu porozumět stejně jako já, no a ještě Demetri se nesmál. Ti tři si začali něco říkat, ale přes ten smích jsem nic neslyšela.

„Ticho!!!“ chtěla jsem, aby to bylo výhružné, ale spíš to připomínalo andílka. Všichni v místnosti hned ztichli a znovu na mě zůstali hledět.

„Asi začneme pěkně od začátku, kdo jsi a jak ses sem dostala,“ promluvil ten nově příchozí.

„Přivedla mě…“ rychle jsem začala vzpomínat, jak se ta upírka jmenovala, „jo, přivedla mě Heidy, ale než jste si na mě stačili pochutnat, objevil se u mě Felix, začal se semnou bavit. Potom přišel i Demetri a já jsem chtěla odejít, ale Felix mě zadržel a odvedl k sobě do pokoje,“ vzpomínala jsem a snažila se utřídit všechny myšlenky do správného pořadí, „no a to mi připomíná, že mi Felix ještě nezaplatil,“ řekla jsem a podívala se na dotyčného, který se na mě raději nedíval a pohledem provrtával podlahu.

„Nezaplatil? Za co by ti měl platit?“ vyzvídal ten, kterého označili za Ara.

„No,“ odmlčela jsem se. „Za jisté služby.“ Aro se zkoumavě podíval na Felixe.

„Felixi?“

„Omlouvám se, pane,“ promluvil tiše Felix oči přišpendlené k zemi.

„Pokračuj,“ pobídl mě Aro.

„Pak jsem nejspíš usnula, a když jsem se probrala, Felix už tam nebyl. Chtěla jsem se vypařit, jenže cestou mě odchytil Demetri a odvedl do svého pokoje, kde jsme, hmm…“ Nevěděla jsem, jestli to mám říct na plnou hubu, abych to Demetrimu nezavařila stejně jako Felixovi, ale Aro se nejspíš dovtípil.

„Ano, a dál?“

„Pak už si jen pamatuji, jak se Demetri zakousl do mého krku a tu bolest, když mé tělo začal spalovat oheň a teplo,“ dokončila jsem výklad mých vzpomínek.

„Teplo?“ zeptal se Aro a čelo se mu svraštilo.

„Ano, teplo. Byly to dva rozdílné pocity,“ snažila jsem se obhájit svá slova.

„Zvláštní. Ještě jsi nám neprozradila, kdo jsi?“

„Jmenuju se Sophie a bydlím tady ve městě,“ zkrátila jsem informace o sobě na to nejnutnější.

„Dobrá,“ přikývl Aro a začal zamyšleně chodit po mém pokoji.

Sem, tam, sem, tam, sem, tam, sem, tam… Proč pořád chodí?

„Řekněme, že tě Demetri kousnul, ale odtáhnul se dřív, než do tebe mohlo vniknout víc jedu," dostal konečně ze sebe, ale tohle mi na vysvětlenou nějak nestačilo.

„No, tak co semnou bude teď?" spěchala jsem trochu.

„Takže jsi vlastně člověk, ale zase jsi upír, a jelikož na tvou krev chuť nemám a necítím ji, takže ty dvě slova dáme dohromady a vznikne poloupír," pokračoval ve své teorii dál, jako by mou předešlou otázku neslyšel. „Jenže ty nemáš normální hlas, máš hlas tak nádherný," povzdechl si nakonec.

„Fajn a co semnou uděláte?" zopakovala jsem zase svojí otázku a trochu se zavrtěla, protože na mě hleděl takovým, skoro bych řekla, až hladovým pohledem, což mi nebylo zrovna příjemné, zvlášť když jsem seděla de facto nahá na posteli v pokoji plném chlapů, kteří ze mě nemůžou spustit zrak.

„Odejděte, všichni!“ rozkázal z ničeho nic, a když se na něj Felix s Demetrim překvapeně podívali, rozhodl se jim to vysvětlit, přestože jsem si byla víc než jistá, že je tu něco jako vládce a dělat by to nemusel. „Nevidíte, že je skoro nahá a vy na ni všichni tak civíte, určitě ji to přijde nepříjemné.“ Konečně si někdo všiml, že jsem nahá! Felix si povzdechl a v doprovodu Demetriho a ostatních opustil pokoj a zavřel za sebou dveře.

„Takže, co se mnou bude?“ zeptala jsem se znovu, když v pokoji nikdo kromě mě a jeho nebyl.

„To se ještě uvidí,“ řekl zvláštním hlasem, přešel místností a posadil se na postel vedle mě. Rukou mi přejel po paži a jeho dotek nebyl tak chladný jako Demetriův nebo Felixův.

Uhrančivě se na mě díval a ve mně se probudila znovu ta nezkrotná vášeň, kterou jsem byla ochotná dát každému muži. Aro mě pohladil po tváři a já slastně zavrněla. Byl to překrásný zvuk, který Ara vybičoval k akci. Povalil mě na postel, na které jsem prožívala svá předešlá muka, a začal okupovat mé rty. Trochu jsem je pootevřela a dovolila mu vniknout jazykem do mých úst, kde jsme je proplétali ve vášnivých rytmech tance. Poté se přesunul na můj krk a rukou mi hnětl ňadra.

Vzala jsem jeho hlavu a přitáhla si jí zpátky nahoru k sobě. Políbila jsem ho a převalila se na něho. Měl na sobě jakýsi plášť, který jsem mu odepla a odhodila někam pryč a rozepínala bílou košili. Jeho kalhoty se začaly nadouvat, což mě docela pobavilo. Rukou jsem přejela po jeho hrudi a stále níž a níž. Dostala jsem se až k jeho opasku u kalhot, který se mi vůbec nelíbil, takže jsem ho roztrhla. Rozepnula kalhoty a rukou zalovila v jeho boxerkách.

„Sophie,“ zavzdychal Aro a já se jen pousmála. Ano, dovádět muže k šílenství to mi vždy šlo. Zbavila jsem ho i posledního kousku oblečení a rozhodla se, že si s ním chvilinku pohraju. Líbala jsem jeho hruď, vypracované břicho a nakonec jsem do úst vzala jeho penis. Aro se pode mnou napjal, vzdychal, ale já byla nemilosrdná. Bavilo mě ho dráždit. Jenže Aro to dlouho nevydržel a silou mě donutil přestat. Jeho stisk mých ramenou zabolel, ale mlčela jsem, protože znovu začal plenit má ústa svým jazykem. Přetočil mě pod sebe a vynahrazoval mi mé mučení.

Objížděl svým jazykem mé bradavky, hnětl mi prsa a sjížděl stále níž. Jazykem zajel do mého pupíku, podbřišku věnoval pár polibků, až se dostal k mému nejcitlivějšímu místečku. Dráždil mě jak svým jazykem, tak prsty a já myslela, že se blahem rozplynu. Hlasitě jsem vzdychala a prosila, aby mě už netrápil. Aro mi však s chutí oplácel mé předchozí mučení a nechtěl se vzdát, jenže i na něm se podepsala rostoucí vášeň a tak po chvíli mého sténání spojil naše těla v jedno. Pomalu se ve mně začal pohybovat a stále přidával na rychlosti. Pak jsme ve stejnou chvíli dosáhli vrcholu a Aro se zhroutil na mou hruď.

„Zůstáváš," vzdychl nakonec Aro. Takže jsem si svoje postavení vydobila sexem? No bezva! Takže jsem tady asi tak 2 dny a už jsem spala se třemi muži s velkým vybavením... Už se těším na další!

~ Shrnutí~

~ 4.kapitola ~

Autor: DamonsGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Voltérská děvka - 3. kapitola: