Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voltérská děvka - 15. kapitola

24.04.2010 (15:30) • DamonsGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5407×

15. kapitola

Zavedla jsem ho až k sobě do pokoje. Jeho oči byly úplně černé, což byl důkaz toho, že mě chce. Hodila jsem ho do postele a sedla si na něho obkročmo. Rozepnula plášť a tričko mu roztrhla. Však on to přežije. Začala jsem ho líbat a přitom mu sundávala kalhoty, ale když už jsem byla u boxerek, zastavil mě. Zmateně jsem se na něho podívala, jeho oči byly pořád černé, tak v čem je problém?

„Jsi si jistá?“ zeptal se a já se lekla, co má za problém.

„Víc, než jistá,“ odpověděla jsem mu a na důkaz mé rozhodnosti, jsem si sundala plášť a sama si roztrhla tričko. Potom jsem se k němu přitiskla celou hrudí a hladově ho políbila. Nemusela jsem mu říkat, co má dělat a tak jsem se plně mohla oddat jeho dotekům.

(...)

Ležela jsem na Demetriově hrudi, když v tom do pokoje vtrhnul Felix. To snad ne! Zuřivě začal vrčet, Demetri tak samo.

„Ty grázle,“ vykřiknul Felix a vrhnul se Demetrimu na krk. Vlastně svým způsobem vyběhnul i proti mě. Přikrčila jsem se a doufala, že to neschytám taky, ale to už mu do cesty přišel Demetri a silou ruky ho svalil na zem. Byla to ta samá scénka jako minule. Doufala jsem, že to tak i nedopadne. Pořád do sebe jenom bušili, bez ohledu na ostatní věci, nebo omýtky. Do pokoje konečně někdo vešel, Jonathan.

„Pomož mi,“ zavolala jsem panicky na něho z postele, zamotaná do deky. Přikývnul, ale rychle utekl, nevěděla jsem vůbec kam. Rychle jsem tedy prošla ke skříni a ještě rychleji se oblékla a utíkala zpátky k posteli. „Dost!“ křičela jsem, co nejvíce jsem mohla.

„Zrádce!“ zuřil Felix a šlehnul s Demetrim o zem. Nevěděla jsem, jak bych je zastavila, aniž bych to neschytala já, když v tom do pokoje vešli další dva upíři a začali odtrhávat vzpouzejícího se Felixe od Demetriho. Oba pořád vrčeli, Felix se snažil těm dvěma vytrhnout a znovu se vrhnout na Demetriho.

„Proboha už toho nechte!“ vykřikla jsem hystericky a neměla jsem daleko k pláči.

„Jsi ubožák, Demetri. Ubožák! Slyšíš mě?!“ křičel po něm Felix a já nechápala proč.

„Ne, Felixi, mluvil jsem s ní a sama mi řekla, že mezi vámi nic není!“ vrátil mu to Demetri a Felix se po něm chtěl znovu vrhnout, ale pak mu došel význam jeho slov a podíval se na mě. V očích se mu zračila nesmírná bolest, ale já nevěděla, co měla ta bolest znamenat. Felix jenom nehybně stál. Ostatní už odešli, byli jsme v pokoji jenom my dva, ale když se rozhodl odejít, zastavila jsem ho.

„Ne, Felixi!“ křikla jsem po něm a on se v polovině pohybu zastavil, ale neotočil se na mě. „Chci, abys mi to vysvětlil!“ křičela jsem po něm nepříčetně.

„Vysvětlil, co?“ zeptal se mě ještě stále rozzuřeně.

„To, proč nenávidíš Jonathana, obrázky ženy ve tvém pokoji, to, proč žárlíš… Všechno!“ Byla jsem bezradná a taky to šlo podle hlasu poznat.

„Ty po mě chceš nějaké vysvětlení jo?! To se mi snad jenom zdá! Vždy, když vejdu do tvého pokoje, válíš se s někým jiným a TY chceš po MĚ nějaké vysvětlení?!“ Začal po mě skoro křičet a já jsem měla strach, ale zajímalo mě, proč šel znovu za mnou, když jsem mu jasně řekla, že si vystačím sama a nepotřebuju žádnou jeho pomoc.

„Ano, chci. Chci vědět, proč se ke mně chováš tak, jak se chováš. Proč se tolik nenávidíte s Jonathanem? Kdo je to Irena? Ani nevíš, kolika otázkami se užírám a neznám na ně odpovědi. Víš, jaké to je, když se ti v hlavě odehrává tolik různých scénářů a ty nevíš, jestli je to pravda nebo sis to jenom vybásnil?!“ Třásla jsem se zadržovanými vzlyky i zlobou.

„Takže ty chceš vědět, kdo je Irena?“

„Ano, chci vědět, kdo je Irena a kdo byla ta ženská, která sem vtrhla, když… když… když nám bylo tak dobře,“ dostala jsem nakonec ze sebe.

„Fajn, jak chceš, řeknu ti to. Možná na to máš právo,“ řekl, zavřel za sebou dveře a přešel k oknu. Stál ke mně otočený zády a dal se do vyprávění. „Irena a Kathy byly sestry už jako lidé, jednou se dostaly do hradu jako potrava, ale v obou jsem vycítil jistý potenciál a tak Aro rozkázal, aby došlo k jejich přeměně. Trénoval jsem s oběma jejich dary a během toho jsem se do Ireny zamiloval…“ Vzpomínal a mně se svíralo srdce, když řekl, že se do Ireny zamiloval. „… jenže naší lásce nebylo přáno. Několik let jsme byli spokojení, užívali jsme si, tedy do té doby, než přišel Jonathan.“

Začínala jsem tušit, co se stalo, ale chtěla jsem to slyšet na vlastní uši. Felix se stále díval oknem ven, kde právě vycházelo slunce. Pomalu jsem přešla až k němu a položila mu ruku na rameno. Střelil po mě pohledem a já viděla snad ještě větší bolest, než když mu Demetri řekl, že jsem řekla, že mezi námi nic není. Zraňovalo mě, vidět jeho bolest, ale nevěděla jsem, co mám udělat.

„Jonathan Ireně popletl hlavu, ona se do něho bláznivě zamilovala a jednou jsem je našel v našem pokoji… v naší posteli… Potom Jonathan odešel, Irena se změnila, nevěřil jsem, že se do něj mohla tak moc zamilovat, ale asi ano. Zamilovala se tak, že se ho vydala hledat. Když ho nenašla, vrátila se zpátky ke mně, ale už nic nebylo jako dřív. Po dlouhých třiceti letech se však Jonathan vrátil, ale nebyl sám, byla s ním cizí upírka a to bylo to poslední, co Irena snesla, a tak se rozhodla se vším skoncovat.“

„Irena se…“ Nedořekla jsem to a ani jsem nemusela. Felix se zhluboka nadechl a pokračoval ve svém vyprávění.

„Ano, požádala Ara o své zničení, ten ale odmítl. A tak se rozhodla, že když to nepůjde tohle cestou, bude muset porušit zákon. K tomu už Aro nemohl zůstat slepý a musel ji zničit. Neměl z toho pražádnou radost, a všichni to věděli. Od té doby chodím k jejímu hrobu každý rok a dávám tam čerstvé květiny. Když tehdy Kathy vletěla do tohohle pokoje, myslela, že jsem na Irenu zapomněl, sama velmi těžce nesla její smrt.“

„Miloval si ji.“ Neptala jsem se, jenom jsem vyslovila nahlas to, co bylo jasné. Felix jenom přikývl. „To potom vysvětluje ty fotky v tvém pokoji,“ promluvila jsem spíš sama pro sebe, ale Felix mě slyšel.

„Tys byla v mém pokoji?“ zeptal se a konečně se na mě podíval.

„Ano, víš, já… chtěla jsem o tobě vědět víc. Nevím, co mě to napadlo, a tak jsem tam šla a uviděla tam vaši společnou fotku,“ řekla jsem rychle a vyhýbala se kontaktu s jeho očima, ale potom jsem ucítila na bradě jeho chladné prsty a Felix mi zvedl obličej, ale dál jsem odmítala se mu podívat do očí. Nechtěla jsem, aby si v nich přečetl, jak moc jsem si oddechla tím, že je Irena mrtvá.

„Podívej se mi do očí, prosím,“ poprosil, ale já jsem nechtěla. Nakonec jsem to však vzdala a podívala se mu do očí, jednou by se to stejně dozvěděl. „Proč jsi o mně chtěla vědět víc?“

„Já… sama nevím,“ zalhala jsem, ale i mě samotné bylo jasné, jaký je to nesmysl. „A povíš mi, proč se ke mně chováš, tak jak se chováš?“

„Promiň, ale tohle ti říct nemůžu,“ řekl a sám se jako první podíval jinam.

„Proč mi to nemůžeš říct? Svěřil ses mi se svou láskou k Ireně a o tom, jak ti ublížila, ale proč se v tobě a tvém chování nemůžu vyznat, mi říct nechceš?“ Nechápala jsem to. Odhalil mi skoro celý svůj život a tuhle drobnost mi už říct nechce? Co to může být za tajemství.

„Tedy nejde tak o to, že ti to říct nemůžu, jako o to, že ti to říct nechci. Všechno by to změnilo,“ pokračoval dál ve výmluvách.

„Co by to změnilo? Náš vztah? A tobě to, co je teď mezi námi vyhovuje? Pořád se jenom hádáme!“

„To máš pravdu, ale potom by ses se mnou odmítla bavit úplně.“

„Když ti teď a tady slíbím, že se s tebou nepřestanu bavit, ať mi řekneš cokoliv, povíš mi to?“ Zkusila jsem to přes slib, samotné by se mi asi nelíbilo, kdybychom se přestali úplně bavit. Potřebovala jsem s ním mluvit, být v jeho přítomnosti.

„Já to neumím vysvětlit. Když jsem odjel pryč kvůli té misi, připadal mi ten týden hrozně dlouhý, už po dvou dnech jsem se nemohl dočkat, až tě znovu uvidím a potom… potom když jsem přijel a Demetri mi řekl, co s tebou je, nadával jsem sám sobě, že jsem tě tu nechal samotnou. Měl jsem chuť toho, kdo ti to udělal na místě zabít. No a ještě před tou misí, když jsem tě viděl s Jonathanem, vybavila se mi minulost a já se přestal ovládat, stejně jako dneska s Demetrim. Nevím, co se to se mnou děje, ale od chvíle, kdy jsi přišla na hrad, jsem se změnil… Nevím, co jsi to se mnou udělala, ale vím, že mě k tobě něco táhne…“

„Felixi…“ oslovila jsem ho a jmenovaný se ke mně otočil, na jazyku mě pálila jedna jediná otázka, „miluješ mě?“ zeptala jsem se a čekala na odpověď.

„Já… Ano, zamiloval jsem se do tebe, Sophi, miluju tě celým svým srdcem, dokonce víc než předtím Irenu a pokaždé, když vidím, jak se na tebe ostatní muži dívají, tak se můžu zbláznit žárlivostí,“ šeptal, ale mě to stačilo. Mé srdce bylo šťastné a konečně to ledové sevření kolem něho zmizelo.

„Felixi, teď se ty podívej na mě,“ řekla jsem rázně a Felix tak udělal, vyčkával a já měla velkou chuť mu skočit kolem krku a políbit ho. „Než Kathy vtrhla do pokoje, chtěla jsem ti něco říct, ale nestihla jsem to. Ptal ses mě, proč jsem šťastná a já jsem se ti chystala říct…“ popošla jsem o krůček k němu, „chystala jsem se ti říct, že jsem se do tebe zamilovala.“ Tak a bylo to venku. Vyčkávala jsem, jak na to Felix zareaguje, ještě před chvílí jsem ho samým štěstím chtěla zulíbat a teď jsem nevěděla, kam s rukama.

Felix si toho naštěstí všiml a během několika dalších sekund jsem se octla v jeho náruči. Pevně jsem se k němu přitiskla a měla přání, aby to takhle zůstalo navždy. Zvedla jsem hlavu, abych se na něj mohla podívat a Felix toho využil a spojil naše rty v nádherném polibku. Vyskočila jsem, omotala jsem si nohy kolem jeho pasu, abych tak vyrovnala výškový rozdíl a dál si užívala ten nádherný polibek. Rukama jsem přejížděla po jeho obličeji a zajížděla mu do vlasů.

„Miluju tě, Sophi,“ šeptal mezi polibky a já jsem měla pocit, že tolik štěstí snad nemůžu ani vydržet.

„Já tě taky miluju.“ Mezi tiše šeptanými vyznáními lásky jsme se líbali a já cítila, jak se Felix pohnul a přešel se mnou k posteli. Nemohla jsem tomu uvěřit, když byl ten týden pryč, měla jsem pocit, jako by to bylo snad sto dlouhých dní a teď ho můžu objímat, líbat a dělat s ním úplně všechno a vím, že on mě miluje aspoň stejně tolik, co já!

O dva týdny později:

Byla jsem pevně přitisknutá k Felixovi, aby mi neutekl. Hladil mě po vlasech a šeptal slova lásky. Ty dva týdny, jsme byli jako v ráji. Byli jsme jenom spolu, málo co nás rozdělilo. Na ostatní muže jsem se vybodla a zůstala jenom a jenom s Felixem. Jak já ho miluju! Jsme šťastný, milující se pár.

„Miluju tě,“ znovu jsem zopakovala to slovo, které jsem mu říkala, co minutu a reakce na to?

„Já tebe taky.“ A ještě k tomu dosadil Felix neodolatelný úsměv. Doufala jsem, že tahle chvíle nikdy neskončí, ale bohužel všechny skončily, ale já věděla, že budou další! Ozval se můj prázdný, hladový žaludek a Felix se zasmál. „Donesu ti něco k jídlu,“ řekl a políbil mě na čelo. Opatrně mě položil ze své hrudi na postel. Usmála jsem se a čekala, kdy se vrátí. Nemusela jsem čekat moc dlouho, byl do pěti minut zpátky s tácem plným jídla.

Mile jsem se usmála a posadila se. Felix si sednul vedle mě, tácek položil za nás a vzal kousek pomeranče, který mi dal do úst. Spokojeně jsem tedy žvýkala pomeranč a polkla. A nakonec jsem snědla všechno, co bylo na talíři. Věděla jsem, že to připravoval Demetri, můj osobní kuchař, kterého bych nevyměnila za nic, než za Felixe, který mě právě líbal.

I když byl polibek nádherný, můj žaludek se k téhle romantice nechtěl přizpůsobit, takže jsem musela odběhnout k záchodu. Nahnula jsem se a všechno jídlo, které jsem dostala do sebe, bylo hned venku.

„Lulu,“ strachoval se Felix. Ihned byl u mě a držel mi vlasy, které mi překážely. Když jsem dozvracela, lehce jsem se usmála na Felixe. „Jsi v pořádku?“ Pořád ještě panikařil. Měl o mě takovou starost, miláček.

„Jsem,“ ujišťovala jsem ho, „jenom si musím vyčistit zuby,“ dodala jsem a dala mu pusu na jeho strachy vrásčité čelo.

„Dojdu ti pro krev, abys vůbec v sobě něco měla,“ usmál se Felix smutně a už byl pryč. Zhluboka jsem se nadechla a začala si čistit zuby, když ta hrozná pachuť byla pryč, tak jsem neodolala pokušení a vlezla pod sprchu. Teplé kapky byly příjemné, ale Felixovy ruce, které se mi obmotaly kolem pasu, byly ještě příjemnější. Najednou se přede mnou ocitla sklínka plná krve. Usmála jsem se, vděčně sklínku vzala a napila se.

S plnou pusou krve, jsem se obrátila k Felixovi a políbila ho. Krev nám tekla po bradě, po hrudi, ale kapky vody, je smývaly. Felix byl nahý, čemuž jsem se divila, taková rychlost! Když byla sklínka prázdná, jednoduše jsem ji hodila pryč ze sprchy a dál se věnovala Felixovým rtům.

Kapky vody stékaly po našich nahých tělech a já se k Felixovi tiskla tak, jako by to mělo být naposledy. Když mi potom začal Felix umývat záda, musela jsem se usmát, protože mi to připomnělo naši poslední společnou koupel. Sama jsem si vzala do rukou šampón a začala mu mydlit vlasy. Oba jsme se u toho hrozně bavili a sem tam se letmo políbili.

Snad po hodinové koupeli si mě Felix vzal do náručí a odnesl do ložnice, kde si mě položil na postel a jak se nade mnou skláněl, skapávala mu z vlasů voda. Felix byl dokonce tak rozjařený, že zatřepal hlavou a celá postel byla hned mokrá, jak si vytřepal vodu z vlasů. Smála jsem se a užívala si svého štěstí. Venku opět zapadalo slunce, a tak jsme se po chvíli mazlení oblékli a šli do naší malé zahrádky pozorovat hvězdy. Stalo se to naší každovečerní tradicí. Nikdy jsme jich ale moc neviděli, protože jsme byli zaujati vlastní blízkostí a rty toho druhého, ale vůbec nám to nevadilo.

~ Shrnutí~

~ 16. kapitola ~

Autor: DamonsGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Voltérská děvka - 15. kapitola: