Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voltérská děvka - 14.kapitola

21.04.2010 (19:00) • DamonsGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5642×

14. kapitola

Nevím jak, ale ležela jsem v posteli a pohodlně usínala na Felixově hrudi. Už to byly dva dny, kdy jsem začala znovu žít, pokud se tomu tak dá říct. Cítila jsem se mnohem lépe, s Felixem a Demetrim jsem chodila na procházky, abych si trochu procvičila nohy, Jonathan se v mém pokoji objevil jenom jednou, když si šel pro nějakou knížku a Aro mě pravidelně navštěvoval, aby zjistil, jak se cítím.

„Spi maličká, bude ti dobře,“ zašeptal mi Felix do vlasů a já se ponořila do spánku. V jeho náruči se mi usínalo skvěle, chápala jsem ten pocit bezpečí, protože jsem byla v náručí muže, kterého jsem milovala, přestože jeho srdce patřilo jiné.

Felix mě opatrně pokládal vedle sebe na postel, myslel si, že mě tím neprobudí, ale tohle mě probudilo vždycky. Chtělo se mi ještě ležet, tak jsem ho nechala utéct z pokoje s domněním, že ještě spím, ale nějak jsem nemohla znovu usnout, pořád jsem musela přemýšlet a chtělo to nějaké rozptýlení. Už dlouho jsem neviděla Aleca, že bych za ním zašla? To nezní vůbec špatně! Nebudu přece jenom s jedním, kterého miluju, když vím, že mě nemiluje!

Vstala jsem z postele a otevřela skříň. Co si na sebe vezmu? Nakonec jsem vytáhla bílou minisukni, černý top a bílé spodní prádlo. Obula jsem si černé balerínky a na sebe hodila plášť.

Šla jsem ještě do koupelny, abych se učesala a trochu namalovala. Musím přece zase vypadat normálně a svůdně! Musí se vrátit ta stará Lulu, která tu byla ještě před tím, než se zamilovala do Felixe. Usmála jsem se na svůj odraz v zrcadle. Rukou jsem si prohrábla své černé kudrnaté vlasy a na rty nanesla trochu bezbarvého lesku. Zkontrolovala jsem si svůj plášť a vydala se ven z pokoje.

Chodba byla k mému překvapení prázdná a tak jsem začala přemýšlet, kudu tudy k Alecovi do pokoje. Posledně jsem tam došla z kuchyně a do kuchyně se jde tudy. No asi mi nezbude nic jiného než jít k Alecovi přes kuchyň. Nenarazila jsem na nikoho, celou cestu mě doprovázely jenom zvuky mých kroků. Chodby byly prázdné, bylo to až zvláštní, ale konečně jsem narazila na Alecovy dveře. Zaklepala jsem a po chvíli vešla.

„Můžu dál?“ zamrkala jsem a usmála se.

„Jdeš hrát zase šachy?“ smál se, ale v obličeji měl něco, jako radost, že jsem u něho.

„Jasně, jestli chceš,“ mrkla jsem na něho a už seděla vedle něho na posteli. K mému velkému překvapení opravdu vytáhnul šachy. To zase budou sázky!

„O co se vsadíme?“ Usmál se šibalsky na mě. Pokrčila jsem rameny, že je mi to docela jedno a Aleca to dokonce snad potěšilo. „Tak víš co? Mám nápad, přemýšlel jsem nad tvou nabídkou a asi by nebylo špatné kdybys… kdybys…“ Chudák se úplně zakoktal.

„Kdybych tě trochu zaučila, myslíš?“ zeptala jsem se a celého si ho změřila.

„Asi tak nějak,“ řekl a pohledem provrtával podlahu.

„Ale to můžeme udělat i bez toho, že si zahrajeme šachy. Stačí jenom říct.“ Usmála jsem se na něho mile a Alec se mi podíval do očí.

„To myslíš vážně?“ zeptal se nevěřícně a oči mu začaly tmavnout nad tou představou.

„Tak vážně, jako že teď stojím ve tvém pokoji, ale půjdeme na to pěkně pomalu. První krok, a tedy líbání si zvládl na jedničku, ale pokud chceš být vážně dobrý, musíš trénovat,“ řekla jsem jako správná učitelka, přistoupila k němu blíž, vzala mu z rukou šachy, které jsem položila na stůl. Potom jsem si vzala jeho ruce do svých a dala si je kolem pasu. Alecovy oči už byly černé a to jsme ještě nezačali. Díky naší stejné výšce jsme se nemuseli ani jeden nijak přizpůsobovat tomu druhému a tak jsem přitiskla své rty na jeho. Na nic nečekal a už jsem ležela pod ním na posteli.

„Učíš se rychle.“ Usmála jsem se, když mi vyhrnul sukni a roztrhnul kalhotky. Něco mi říkalo, že to zase takový svatoušek není, ale co. Chystal se mi roztrhnout i tričko, ale v tom jsem ho musela zabrzdit. „Rada první - přemýšlej! V čem půjdu zpátky?“ Alec se jen nevině usmál a tričko mi přetáhnul přes hlavu.

„Půjčil bych ti košili, ale pokud na tom trváš,“ řekl s šibalským úsměvem a triko odhodil na druhou stranu pokoje. Jeho nedočkavé ruce začaly putovat po mém bříšku, až k okraji té krajkované podprsenky, co jsem si koupila při své poslední cestě do města.

„Na tu pozor, mám ji obzvlášť ráda,“ dodala jsem s úsměvem, když se ji chystal roztrhnout stejně jako tričko. Alec jenom zavrčel a začal si pohrávat se zapínáním podprsenky. „Počkej, jdeš na to rychle.“ Chytla jsem ho za ruce, sjela s nimi až k zadečku, na který jsem si je položila a potom jsem se opatrně přetočila tak, že jsem seděla na Alecovi.

„Tak tedy na to půjdeme pomaleji, paní učitelko,“ souhlasil se mnou a já cítila narůstající tlak v jeho kalhotách.

„Před samotným aktem se odehrává takzvaná předehra, milenci zkouší, co je tomu druhému příjemné a dráždí ho…“ Začala jsem svou lekci a rozepínala mu jeden knoflíček košile za druhým, „… Bývá to zábavná hra…“ Pokračovala jsem a políbila ho na obnaženou hruď a potom se na něj podívala. Oči měl přivřené a tak jsem se znovu sklonila k jeho hrudi a znovu ho na ni políbila.

„Ach…“ unikl mu povzdech a já se usmála. Jeho ruce se mi přitiskly ještě víc na zadeček a začal mě po něm hladit. Začala jsem se mu na klíně vrtět a cítila, jak se mu kalhoty ještě víc napínají.

„…Navzájem se zbavují všeho oblečení a dotýkají se po celém těle…“ Stále jsem ho líbala na hrudi, prsty jsem odepnula přezku jeho pásku a stahovala z něho kalhoty. Potom jsem znovu vzala jeho ruce do svých a přesunula je po zádech k podprsence a pomohla mu ji rozepnout. Jeho prsty pak zabloudily k mým ňadrům a začaly je laskat.

„Ach…“ zavzdychala jsem tentokrát já. V tom klukovi opravdu něco bude. Naklonila jsem se k němu a vlasy mi přepadly na jeho hruď. Přitiskla jsem se k němu a znovu ho políbila.

„Jsi skvělá učitelka,“ zamumlal, když jsem přejela rty k jeho uchu a začala si hrát s jeho ušním lalůčkem.

„A ty jsi jeden z nejlepších žáků,“ zašeptala jsem mu smyslně do ucha. V tu chvíli si mě Alec přetočil opět pod sebe.

„Co bude teď, paní učitelko?“ zeptal se a v hlase jsem zaslechla tu vášeň, která zmítala celým jeho tělem. Opět jsem si vzala do rukou jeho dlaně a začala s nimi jezdit po mém těle. Alec se sklonil a začal mi oplácet něžnosti, kterými jsem ho zahrnovala před chvílí. Líbal mě na bříško, potom se přesunul na ňadra a rukama nadále přejížděl po mém těle.

„Když už… Když už oba cítíte, že vaše touha po tom druhém už nemůže být větší… ach… dojde k samotnému aktu,“ udílela jsem mu pokyny a ztěžka oddechovala. Alec se nepřestával věnovat mým ňadrům a tak jsem mírně roztáhla nohy a objala ho jimi kolem pasu. Alec se na mě zvědavě podíval a já se na něho usmála. Byl tak mladý a nezkušený, až to bylo roztomilé. Trochu jsem se do něho opřela a zase jsem se octla nad ním a tak jsem mohla pokračovat ve výuce. Alec se na mě zvědavě díval a tak jsem se trochu zvedla a nasedla na jeho vztyčenou chloubu. Alecovi unikl z úst tichý povzdech a já ho znovu políbila na hruď, pak jsem se začala na něm pohybovat. Alec na mě vytřeštil své černé oči a já se znovu usmála.

Pohybovala jsem se nahoru dolů a vnímala, jak Alec ztěžka oddechuje. Cítila jsem, jak se pomalu blížíme k vyvrcholení. Cítila jsem tu slast, která vždy zachvátí tělo po dokonalém sexu a tohle bylo dokonalé. Alec dělal přesně to, co jsem mu řekla a já se cítila dokonale uspokojená. Naposledy jsem se k němu přitiskla a prohnula se v zádech. Oba jsme vzájemně vykřikli uspokojením. Poté jsem si lehla na jeho hruď a čekala, dokud se moje splašeně bijící srdce aspoň trochu neuklidní.

„Není tohle přece jen lepší, než nějaké šachy?“ zeptala jsem se a podívala se do jeho tváře, která byla ještě zkroucená do slastné grimasy.

„Nevýslovně lepší,“ zašeptal a já ho políbila na rty. „Jsi ta nejlepší učitelka, jakou jsem si mohl přát a omlouvám se, že jsem o tobě tvrdil, že jsi děvka.“

„Všechno odpuštěno. Musím říct, že na začátečníka sis nevedl vůbec špatně,“ pochválila jsem ho a byla jsem si jistá, že kdyby se mohl červenat, je teď rudý jako rajče. Dala jsem mu pusu na nos a chystala se vstát.

„To bylo všechno?“ zeptal se, když jsem si to mířila do jeho koupelny.

„A co jsi čekal?“ Otočila jsem se na něho zvědavě. Alec se zamyšleně podíval do dálky.

„Něco míň,“ smál se. S úsměvem jsem obrátila oči v sloup a pokračovala do koupelny. Rychle jsem si rozčesala to hnízdo na hlavě a vydala se zpátky za Alecem, který tady už nebyl.

Oblékla jsem se do toho, v čem jsem přišla, ještě si zapnula plášť, prohlédla se, jak vypadám a vyrazila zase někam jinam. Pomalu jsem šla po chodbě, a když jsem procházela kolem jednoho upíra, tak na mě zapískal. S pobaveným úsměvem jsem se na něho otočila a ten neznámý stál už u mě.

„Pěkná,“ konstatoval a pohladil mě lehce po vlasech. Měl takové zvláštní oči. Ne rubínové, spíš takové do černa.

„Armando?!“ Zvýšila za ním hlas nějaká žena. A jéje, další stíhačka, no potěš!

„Ano?“ odpověděl, aniž by se otočil a stále se mi díval do očí. Byly tak nádherné, tak dokonalé, ale změnily se na dost dobře známou černou barvu. Koketně jsem se na něho usmála a on mě plácl přes zadek a potom pokračoval ve své cestě. Měla jsem radost z toho, že jsem se vrátila do starých kolejích a mohla jsem za to poděkovat Alecovi, protože to nebylo vůbec násilné a dokonce se mi to i líbilo. Volnou chůzí jsem došla až ke kuchyni a rozhodla se pro malou svačinku. Říká se, že po sexu vytráví a u mě to platilo už jako u člověka dvojnásob.

Zrovna jsem si chystala něco k jídlu, když se mi kolem pasu omotaly něčí ruce. Nevěděla jsem, kdo to je, a tak jsem se nadechla a poznala Ara.

„Prý ses nám konečně vrátila,“ zapředl mi do ucha jako nějaký kocour.

„Ano, a zase se budu moct plně věnovat svým povinnostem,“ oplatila jsem mu jeho tón.

„A jaké jsou tvé povinnosti?“ zeptal se a tázavě nadzvedl jedno obočí. Otočila jsem se k němu úplně a přitiskla se k němu celým svým tělem. Zahleděla jsem se do jeho pozvolna tmavnoucích očí a políbila ho jemně na rty.

„Hádej,“ řekla jsem jemně a Aro mě už automaticky začal líbat a vhoupl mě na linku. Lulu, ne! Víš, čím je pověstná kuchyň! zablikalo mi v hlavě varování. „Tady ne,“ vzdychla jsem, když mi jeho ruce přejely po stehnech. Aro se odtáhnul se smutným výrazem.

„Stejně odjíždím, jenom jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku.“ Pohladil mě ještě naposledy po tváři.

„To je škoda, budeš pryč dlouho?“ zeptala jsem se smutně.

„Neboj, přijedu, jak nejdříve to půjde,“ slíbil mi, znovu mě políbil a potom se odtáhl a odešel. Seskočila jsem z linky a pokračovala v přípravě jídla.

Udělala jsem si míchaná vajíčka. Hladově jsem se do toho pustila, a když už jsem měla snědeno, přišel do kuchyně Demetri.

„Ty už jsi jedla? Škoda, mohl jsem něco udělat,“ řekl sklesle a tak jsem se na něho usmála.

„Nejsi přece můj osobní kuchař, abys mi musel vařit.“

„To sice nejsem, ale mě to začalo bavit,“ přiznal se a sedl si vedle mě na židličku. „Tak co, jak se dneska cítíš?“ změnil hned téma. Zřejmě se nechtěl moc zabývat tím, jak moc ho vaření chytlo. Musím uznat, že já vařila skvěle a ráda, ale musela jsem na to mít tu správnou náladu.

„Skvěle. Už dlouho jsem se necítila tak dobře jako dneska, není to zvláštní?“

„Tak to jsem rád, už jsem o tebe začínal mít strach a vlastně nejenom já, ale i Felix a ostatní taky.“ To, že zmínil Felixe, mě potěšilo, ale zároveň rozesmutnělo, dneska jsem ho už víc jak polovinu dne neviděla a trochu se mi po něm stýskalo, až moc jsem si zvykla na jeho společnost a teď se mi bude těžko odvykat.

„To je milé, ale už o mě starost mít nemusíte,“ usmála jsem se na něho a stoupla si. Demetri mě chtěl napodobit, ale naznačila jsem mu, aby zůstal dál sedět. Potom jsem si na něco vzpomněla. „Jak to vlastně dopadlo s Jane? Docela mě svým chováním vyděsila,“ přiznala jsem a sedla si mu na klín, doufala jsem, že znovu nepřijde. Vím, že jsem riskovala, ale mě to bavilo.

„Jane jenom žárlila, nedokázala by se smířit s tím, že bych ji opustil. Dokonce mi začala vyhrožovat, že pokud ji opustím, tak si něco udělá a Aro se mi pomstí, protože je to jeho klenot ve sbírce talentů.“ Tragicky si povzdechl.

„To je mi líto.“ Sledovala jsem jeho oči, jak se vsakují do těch mých a nakonec jsem ho letmo políbila. Rychle jsem vstala z jeho klínu a začala umývat talíře. Tušila jsem, kam by to vedlo, kdybych se hned nezvedla a nechtěla jsem tu nikomu dělat divadlo.

„Víš, že tě ve Volteře milují muži, ale ženy nenávidí?“ zeptal se na oko vážně.

„No a? Mně stačí mužská pozornost.“ Ďábelsky jsem se usmála a začala utírat. Najednou však položil otázku, která mě znepokojila.

„Miluješ Felixe?“ zeptal se a já ztuhla. Co mu na tohle mám odpovědět, ptala jsem se sama sebe.

„Proč se na to ptáš?“ Vždyť jsem mu nemohla říct, že jsem se zamilovala, tohle prostě nešlo.

„Jenom tak. Víš, pokud sis nevšimla, tak mám oči a to, co se mezi vámi děje, je opravdu zvláštní. Když se ti před čtrnácti dny stalo to, co se stalo, první, na koho ses ptala, byl Felix. Když se on vrátil a dozvěděl se, že jsi nemocná, tak bez jediného hlášení Arovi o proběhnuté misi se vydal do tvého pokoje a potom se tam o tebe celý týden bez přestání staral. Lulu, Sophie, já vím, co je to láska a to mezi vámi je láska,“ řekl a já odložila umývaný talíř.

„Možná lásku znáš, ale to co je mezi mnou a Felixem láska není, toho se nemusíš bát. Já nikdy nebudu patřit jenom jednomu muži, na to se můžeš spolehnout,“ odpověděla jsem mu trochu drsně a dala se do utírání nádobí.

„Jak myslíš, jenom jsem se zeptal.“ Vycouvával z téhle debaty a já mu za to byla vděčná.

„Co budeme dělat teď?“ zeptala jsem se ho nenuceně, když jsem ten talíř schovala a Demetri pořád mlčel.

„Co bys chtěla dělat?“ Oplatil mi otázku otázkou. Přistoupila jsem k němu a políbila ho.

„Tohle, ale ne tady,“ odpověděla jsem mu, chytla ho za límec košile a odváděla ho z kuchyně.

~ Shrnutí~

~ 15.kapitola ~

Autor: DamonsGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Voltérská děvka - 14.kapitola: