Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí srdce - 12. kapitola

alice :P


Vlčí srdce - 12. kapitola

Kate se po delší době setkala se Sarah, ale nedopadlo to podle jejich představ. Sarah se začala vyhýbat Kate, ale jednou se přeci jen setkaly. Jaký to bude mít následek?

Příjemné čtení přejí Kacennnka a Pagas99.

Kate:

„Vždyť už jdu!“ zakřičela jsem směrem ke dveřím a sestupovala ze schodů a po cestě jsem se dooblékala. Znovu se ozvalo klepání. „Vždyť už jsem tu!“ houkla jsem tím směrem a vzala za kliku. Jen co jsem otevřela dveře, Paul mě objal a políbil. „Děje se něco?“ ptala jsem se skoro vyděšeně, když jsem viděla jeho blažený výraz.

Široce se usmál. „Sarah se proměnila zpátky,“ odpověděl. Do očí se mi nahrnuly slzy štěstí, které mi nezastavitelně tekly po tvářích. „Katie?“ ptal se starostlivě Paul. Usmála jsem se na něj.

„Myslela jsem, že už se nikdy nepromění,“ zašeptala jsem.

„Říkal jsem, že se jednou promění,“ usmál se. „Chce se tu stavit, ale teď se šla trochu dát dohromady k Jakovi, přeci jen byla ve vlčí podobě čtrnáct dní.“ Jenom jsem přikývla, protože jsem nebyla přes slzy schopná slova. Paul mě pevně objal.

***

„Kate?" ptala se nejistě Sarah.

„Sarah? Kde máš vlasy? Co to máš na ruce? Sarah?" ptala jsem se rychle.

„Jsem v pořádku... Jen to teď bude trošku... trošku jiné." Přisedla si ke mně.

„Jak to myslíš?" zeptala jsem se.

„No, budu teď asi víc pryč... Dále jsem uvažovala o tom, že bych nešla do druháku, ale to ještě není jisté... A Sam si myslí, že bych se na nějakou dobu měla přestěhovat k Jakovi... Prý jsem... jsem... nebezpečná, protože jsem... protože..." Hlas se jí zlomil a z očí jí vytryskly slzy. Začala se třást. „Promiň," omluvila se a vyběhla z domu. Hned za ní běžel Jacob. Nechápavě jsem se podívala na Paula.

„Ach...,“ povzdechl si. „Ještě se nedokáže moc ovládat, ale časem to bude v pohodě,“ vysvětloval.

„Zase časem,“ zamumlala jsem.

„Dej jí čas, zase se to srovná,“ utěšoval mě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Vzal mě za ruku.

„Hm,“ zamumlala jsem. „Jak vypadá ve vlčí podobě?“ ptala jsem se.

„Je menší než my a je celkově drobnější. Barvu má takovou bílou, ale trochu do modra a má stále svoje hnědé oči,“ popisoval mi ji. „Nevím, jak vypadá teď, když se ostříhala, ale předtím měla chlupy skoro až na zem, vypadalo to... komicky,“ zasmál se.

„Řekni mi o vás ještě něco,“ prosila jsem ho.

„Jsme prakticky nesmrtelní, prostě nestárneme. Ale když se přestaneme přeměňovat, tak zase zestárnou můžeme,“ odpověděl mi.

„Jak dlouho ti je devatenáct?“ ptala jsem se.

„Skoro dva roky,“ odpověděl trochu smutně.

„A Sarah tedy bude navždy šestnáct?“ ujišťovala jsem se. Přikývl. Zavřela jsem oči a poslouchala jeho tiché vyprávění. Vyprávěl mi staré legendy, o Třetí ženě a... pak jsem usnula.

Probudila jsem se až o několik hodin později. Jako obvykle jsem ležela na gauči přikrytá dekou, ale něco mi na tom nesedělo. Se stále zavřenýma očima jsem natáhla ruku dozadu. Do něčeho jsem narazila. Pomalu jsem otevřela oči a otočila se. Vedle mě ležel roztažený Paul přes polovinu sedačky. Ruce i nohy měl roztažené do všech stran a mělce oddechoval. Usmála jsem se sama pro sebe a pohlédla na hodiny, které ukazovaly půl šesté.

Usoudila jsem, že nemá cenu pokoušet se ještě usnout, a tak jsem se rozhodla, že něco k snídani uvařit dokážu. Však nakonec ani nebylo třeba testovat mé kuchařské dovednosti, protože jsem v troubě našla schovaná míchaná vajíčka od Emily. Šla jsem se tedy osprchovat a převléknout.

Když jsem se vrátila dolů, Paul už byl vzhůru. Cítila jsem se provinile, protože tráví skoro všechen volný čas se mnou, dnes to sice bylo poprvé, co tu spal, ale skoro všechny dny - hlavně v poslední době - tráví v mé přítomnossti. Když mě slyšel scházet ze schodů, otočil se a usmál se na mě. Zase mě polilo horko a zrychlil se mi tep, ale teď jsem si řekla: „Je možné, že já jsem pro něj ta pravá?“

***

Dny se vlekly šíleně pomalu. Veškerý čas jsem trávila doma nebo v garáži a myslela na Sarah. Neviděla jsem ji zase skoro čtrnáct dní. Paul sice říkal, že už se dokáže proměnit zpátky, ale že se bojí, aby mi něco neudělala. Občas mě pozdravuje, ale to je všechno. Nejdřív jsem přišla o mámu, potom o tátu a teď polovičně i o moji sestru. Stín, který mě poslední dobou obklopoval ze všech stran, dokázal prosvětlit jen jeden člověk - Paul.

Naštvaně jsem odkopla jeden kamínek do moře. Nebe bylo zatažené, ale nevypadalo to, že bude pršet. Léto se blížilo ke konci a ochladilo se asi o pět stupňů, ale já jsem stále stála na kraji pláže jen v triku. Každý den si začínám uvědomovat, že za necelé dva týdny by měla začít škola. Ale nastoupím tam vůbec? Sarah se rozhodla přerušit studium, Paul a Jared školu už dávno vyšli a ostatní přerušili studium na dobu neurčitou. K čemu by mi tady vlastně byla škola?

Uslyšela jsem vedle sebe kroky. Otočila jsem se tím směrem. Překvapením jsem zjistila, že ta osoba je asi 150 metrů daleko. Jak jsem ji mohla slyšet? Zahleděla jsem do dálky a poznala Sarah. Šla jsem proti ní.

Šla jen v nátělníku a kraťasech, krátké vlasy měla trochu zacuchané a rozfoukané větrem. Na paži měla už zdálky viditelné tetování.

„Ahoj,“ pozdravila mě plaše a zastavila se asi 30 metrů přede mnou. Také jsem se zastavila.

„Ahoj,“ odpověděla jsem jí. „To je taky dost, že tě vidím,“ pokračovala jsem.

„Mrzí mě to, ale není to bezpečné. Časem se to srovná,“ odpověděla tiše, ale zřetelně jsem ji slyšela.

„Jděte s tím časem do háje!“ zaječela jsem na ni a začaly se mi třást ruce.

„Já jsem si to nevybrala!“ ječela na mě nazpátek.

„Alespoň jsi o sobě měla dát vědět!“ stále jsem na ni křičela. Celé mé tělo se třáslo. Bylo mi horko a po páteři mě pálil oheň.

„Nikdy bych si neodpustila, kdybych ti ublížila!“ Udělalo se mi špatně. Viděla jsem najednou až moc ostře a slyšela vzdálené zvuky - auto projíždějící na silnici, dětský smích vycházející z nedalekého domu.

„Ani jsi se mnou nezkusila mluvit!“ zaječela jsem na ni. Ozvalo se hlasité rupnutí, přehlušené zvukem dopadnutí něčeho těžkého do písku. Stále jsem hleděla na Sarah, která na mě vyjeveně zírala. Slyšela jsem vzdálené kroky. Instinktivně jsem se otočila. Běžel k nám Paul a po cestě shazoval oblečení.

„Řekni to Jacobovi, a ať se nikdo nepřeměňuje!“ křičel. Ozvalo se další hlasité rupnutí a na místě Paula se objevil vlk. Vše mi zapadlo dohromady. Jsem vlk, jsem obrovský vlk. Začala jsem panikařit, ale nohy jsem měla jako přimrazené. Odvrátila jsem se, abych mu neviděla do tváře. Jak jsem se na něj mohla teď podívat?

Jen co se ozval dopad dalších tlap, v hlavě jsem viděla další obraz. Viděla jsem na něm sněhově bílého vlka s rudo-hnědou špičkou ocasu a špičkami uší - byla jsem to já.

Jsi nádherná, prolétly mi hlavou cizí myšlenky. Kate, to jsem já, Paul. Musíme zmizet v lese, slyšela jsem jeho myšlenky. Poslechla jsem ho. Pomalu jsem se rozeběhla směrem k lesu. Dávala jsem si pozor, kam jakou nohu dávám, abych nezakopla. Nakonec jsem zjistila,  že je to pro mě tak automatické jako běhat po dvou.

Tak, zašeptal mi v hlavě. Stál kousek za mnou, slyšela jsem jeho dech, v klidu, nic se neděje. Otoč se, žádal mě. Ani jsem se nehnula.

Ne, prolétlo mi v hlavě.

Přeci jsi čekala, že se to jednou stane, opáčil klidně. Nic se neděje, pokračoval. Prosím, otoč se na mě, prosil. Pomalu jsem se začala otáčet.Viděla jsem obraz sama sebe, jak se pomalu se sklopenou hlavou otáčím. Pak se moje zelené oči setkaly s temnýma očima Paula.

Najednou se zastavil celý svět. Vše, na čem mi záleželo, se odsunulo do pozadí a dopředu se postavila ta nejdůležitější věc - Paul. Tak tohle je tedy otisk?

Předchozí < Kacennnka = Pegas99 > Další

Kacennnka & Pegas99



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí srdce - 12. kapitola:

 1
1. Ceola
31.03.2012 [22:09]

Nádhera! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!