Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vládce upírů - 6. Volná a nespoutaná

zapomenuto


Vládce upírů - 6. Volná a nespoutanáBella bloudí lesy, nevnímá svět ani čas. Pak narazí na tajemného upíra jmnénem Élevé a ten jí oznámí, že je vyvolená. Vládkyně upírů.

 

VOLNÁ A NESPOUTANÁ
(Bella)

 

 

Vrátila jsem se z letiště do našeho domku. Ještě ani nezačala škola. Zavolala jsem tam a obě nás odhlásila. Pak jsem si vzala jednu tašku přes rameno a naházela do ní vše potřebné a pro mě důležité. Osobní věci, doklady, oblečení. Pak jsem zavolala do realitní kanceláře a prodala dům. Peníze jsem nechala poslat na účet Vicky. Auto jsem jí nechala přepravit na její novou adresu.  Nechtěla jsem je znovu vidět, bylo by to horší. Musím zapomenout. S tím jsem vyběhla do lesa za domem, rozhodnutá jen tak bloudit lesem a stranit se lidské či upíří společnosti.

Běžela jsem den, dva, tři, týden, měsíc… nevím to jistě, nevnímala jsem čas. Taška s mými věcmi se už dávno stala zbytečností. Teď jsem vlastnila už jen potrhané a špinavé šaty. Původně byly bílé, teď se jejich barva dala jen těžko určit. Zelená od trávy, hnědé od bláta, rudé od krve. Jen jsem běžela a běžela. Když jsem měla žízeň, ulovila jsem jelena, medvěda či pumu. Nevnímala jsem čas, stejně jako jsem na nic nemyslela. Jen jsem utíkala a nechtěla zastavit. Bloudila jsem lesy už několik let. Nikdy jsem na nikoho nenarazila. Už dávno nevím, jak zní můj hlas. Jak ho vůbec mám použít. Dlouho jsem neviděla ani svou tvář. Dlouho jsem se nemyla. Poslední roky nebo měsíce tu je jen sníh a led. Voda je zamrzlá, nemohu se ani opláchnout nebo vyprat své šaty. Nepoužívala jsem ani své schopnosti. Nejspíš už ani nevím jak. Sníh mě do bosých nohou nestudil a já dávno přestala vnímat i své pocity. A tak šel čas a já stále běžela, se zastávkami pouze na lov. Byla jsem volná a nespoutaná…

A pak jsem jednou, po neskutečně dlouhé době, narazila na jezírko. Chtěla jsem do něj vběhnout, umýt se. Pak jsem si ale všimla, jak uprostřed na tom kameni sedí někdo neskutečně nádherný. Srdce mu netlouklo, nepulzovala v něm krev, byl krásnější než jakýkoliv upír, kterého jsem kdy viděla. Naprosto mě okouzlil a já na něj jen tupě zírala. Tohle nebyl obyčejný upír, to vím jistě… Bylo mi ho líto, skočila jsem do jezera a umyla jsem se. Bylo mi jedno, že kousek ode mne sedí někdo cizí a mohl by mě v okamžiku zabít. Nic jiného jsem si ani nepřála. Když jsem byla hotová, všimla jsem si, že se ani nepohnul. Připlavala jsem k němu blíž a vylezla na kámen k němu. Zase se ani nehnul, jen tiše vzlykal. Posadila jsem se naproti němu a snažila se pohlédnout mu do tváře. Skrýval ji pod blond kudrnatými vlasy. Byl kouzelný. Nebyl to obyčejný upír, to jsem věděla.
„Kdo jsi?“ zachraptěla jsem. Hlas jsem už dlouhá léta nemusela používat. On zvedl hlavu a pohlédl mi do tváře. Byl tak nádherný, ale v jeho obličeji se zračila bolest mnohem větší, než jakou jsem kdy viděla. Ta moje, po tom co mě Edward opustil, mi v porovnání s tím připadala jako nic. Pak tiše promluvil, přestože jeho hlas byl naplněn bolestí a zoufalstvím, byl to ten nejkrásnější hlas ve vesmíru.
„Já jsem Élevé. Pán všech upírů,“ řekla jakoby nic. „A ty jsi Bella,“ řekl to, jako bychom se znali léta. Jen jsem přikývla.
„Vím, kdo jsi,“ zašeptal. „Také vím, co se ti stalo.“ Dál jsem na něj nechápavě zírala a nebyla schopná slova. On pokračoval.
„Mám moc nad všemi upíry, dokážu vše, na co si jen vzpomenu. Kromě jedné jediné věci. Vzkřísit mrtvé. Jsem nesmrtelný a to do slova. Zuby, vlkodlaci, měniči, oheň… nic na mě neplatí. Žiji již miliony let a měním se, podle toho, jak se mění lidé,“ dokončil svůj výklad.
„A proč jsi tak smutný?“ zeptala jsem se lítostivě.
„Měl jsem ženu, družku, lásku. Sdílel jsem s ní celou svoji nekonečnou existenci a miloval ji jako nic na světě. Ale nedokázal jsem ji ochránit. Můj mladší bratr ji zabil, když jsem byl tady dole na lovu. Chránil jsem ji před vnějším světem, ale nedokázal ochránit před vlastní rodinou. Můj bratr nemá ani zdaleka takovou moc jako já. Je jen obyčejný upír a chtěl moji moc. Věděl, že mě nemůže zabít a tak sáhl na něco mnohem důležitějšího než můj život. Na moji Ravissante.“ Pak se rozvzlykal. Ze zlatých očí mu kanuly slzy temné jako noc. Jeho oči však nebyly jako oči vegetariánů. My je měli zlatohnědé. On v nich měl to nejčistší zlato. Bylo mi ho líto.
„Můžu ti nějak pomoct?“ hlesla jsem slabě a věděla, že nemohu. On je pánem upírů a já jen upírkou, tak jako stovky dalších. O to víc mě jeho odpověď překvapila.
„Doufal jsem v takovou odpověď. Čekám tu na tebe milá Isabello. Jsi vyvolená. Nechci nikoho do ničeho nutit a tak se tě ptám, jsi ochotná mi pomoct i za cenu svého života?“ zeptal se a já bez rozmýšlení kývla. Hledala jsem smrt, a jestli bych jí někomu pomohla, ráda to přijmu.
„Dobře, říkal jsem, že jsem nesmrtelný, ale já bez své lásky nechci žít. Miliony let jsem ji miloval tak zoufale a teď je pryč. Ale je tu jedna možnost, jak zemřít a dostat se za ní. Předat svůj osud, svoji moc do někoho stejně laskavého, rozumného a čistého jako jsem byl já. Tobě Bello.“ Tak tohle jsem nečekala.
„Vážně si myslíš, že se na to hodím?“ zeptala jsem se pochybovačně.
„Ano, vím to. Ty jsi vyvolená!“ řekl klidně.
„No… já nevím,“ vysekala jsem ze sebe rozpačitě.
„Vím, že jsi také ztratila svoji lásku, ale stejně tak vím, že ji znovu najdeš,“ zamrkal na mě. Nebyla jsem schopná slova.
„Souhlasíš?“ zeptal se hlasitě.
„Ano,“ vzdychla jsem. „Když myslíš, že je to dobrý nápad.“
„Já to vím a teď mi podej ruce. Neboj se, všechno ti vysvětlím.“ Podala jsem mu dlaně a zavřela oči. Cítila jsem, jak do mě proniká síla, energie a moc. Bylo to vážně něco. Trvalo to asi minutu a přestalo to. Pomalu jsem otvírala oči…

 

 

=>




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vládce upírů - 6. Volná a nespoutaná:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!