Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčnost je jen začátek - 21. kapitola

Jacob


Věčnost je jen začátek - 21. kapitolaBella s Edwardem jsou teď přátelé ve výhodě, ale jen oni dva nevidí, že je mezi nimi něco víc. Žárlivá scéna. Jiná realita. Candice.

Jak jsem řekla, je to oddechová povídka, takže nečekejte žádné zvraty. Snad už vás to nenudí. ;)


21.    CANDICE DĚSÍ

Hodiny s Rosalií byly vždycky jako balzám na nervy; žádný stres, žádné rady. Nenápadně jsme si povídaly a já pochopila, že ona je jediná, se kterou si můžu povídat, aniž by se řeč stočila k Edwardovi. Řešily jsme všechno možné – módu, hudbu, bazén, který bude dnes dopoledne dokončený, a do kterého po škole nedočkavě naskáčeme, uvažovaly jsme, jakou hru bychom si v něm mohli zahrát,… Zkrátka a dobře, ani jednou nepadla nějaká poznámka o tom, že bychom se s Edwardem konečně měli dát dohromady. A já za to byla Rose ohromně vděčná.

S Jasperem už to taková pohoda nebyla, protože byl samozřejmě zastánce stejného názoru jako jeho manželka. Byla jsem ráda, že už zapomněl na ten včerejší incident u bazénu, protože mně se to podařilo.

První hodinu jsme hráli piškvorky a lodě. Byly to úplně primitivní, dětské hry, ale když je hraje jeden upír a jeden poloupír, není to nic lehkého.

V půlce druhé hodiny, kdy jsem uznala porážku v piškvorkách, hned poté, co jsem se vrátila do tabule, kde mě učitel zkoušel z poslední látky ze zemáku, se na mě zamyšleně podíval a pak se zeptal, jestli už mi Alice říkala něco o tělocviku.

„Jo, popřála mi, ať si ho užiju,“ řekla jsem kysele. Pravděpodobně narážela na můj poslední tělocvik, který se tak úplně nevydařil a já to odnesla zlomenou rukou – sice asi tak na deset minut, ale přesto. Uvědomila jsem si, že ta pitomá dlaha je ještě pořád pod sedačkou řidiče v Rosaliiným kabrioletu – nikdo z lidí ale naštěstí nepobral nějaké podezření, jak rychle se mi ruka zahojila.

Jasper přikývl a podíval se stranou, jako by už byl zase zaměstnaný něčím jiným.

„Ty o tom něco víš?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Ne, nic,“ odpověděl nevinně. „Jen to, že tam bude i Edward. Bude mít teď tělocvik úterý i čtvrtky.“

„Stejně jako já,“ utrousila jsem s pohledem upřeným do neznáma.

Jasper zamručel na souhlas.

Samozřejmě jsem po zbytek hodiny byla dost nervózní. Nejenže na sobě budu mít ty neskutečně titěrný kraťasy a triko, z kterého mi málem kouká celý břicho, ale nebudu se moct vůbec na nic soustředit. Navíc, byla jsem zvědavá, co ho přinutilo změnit si hodiny.

Když zazvonilo na přestávku, šla jsem si do skříňky pro převlečení a pak jsem se loudavým krokem ploužila k tělocvičně. Žádný spěch, říkala jsem si v duchu a nervózně v ruce žmoulala lem halenky. Vždyť o co jde?! pokračovala jsem a cítila, jak se mě zmocňuje hysterie. No tak se mnou bude mít společný tělocvik – to je toho! Co nejhoršího se může stát? Znovu se na něj vrhnu…

S hrůzou jsem zjistila, že jsem před tělocvičnou. Vkročila jsem do šatny a šla se převléct. Většina holek už byla hotová, ale přesto v místnosti zůstaly a sledovaly mě zvláštním, pátravým pohledem. Ten pohled byl stejný, jaký dnes použil pan Clinton. Jako by přemítaly, co ony dělají špatně, že chce Edward mě.

Vzdychla jsem, když zazvonilo na hodinu, a následovala ostatní do tělocvičny.

Kluci už samozřejmě byli připraveni a já jsem proti své vůli vyhledala Edwarda. Stál s Emmettem kousek od hloučku kluků, kteří se bavili o nějakém zápase, a něco s ním zaujatě rozprávěl. Jakmile vycítil můj pohled, podíval se mi do očí.

Pousmála jsem se, ale jemu do smíchu nebylo ani trochu. Sjel mě od hlavy až k patě a tiše zavrčel. Oči mu nabraly černou barvu. Emmett do něj drcnul.

„No tak, klídek, brácho,“ řekl mu a uchechtl se.

Edward se na něj podíval a něco procedil skrz zuby, ale bylo to příliš potichu, abych mu rozuměla.

Pokrčila jsem ledabyle rameny a odhodlaně přešla k nim. Nutně jsem ho potřebovala aspoň chytit za ruku. Jenže v tom nutkání a té touze mi nedošlo, co mám na sobě, a právě díky tomu jsem si s tím přestala dělat starosti.

„Hoj,“ pozdravila jsem je.

„Ahoj,“ oplatil mi Emmett.

Edward se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. „Ahoj,“ řekl mi sametovým hlasem, něžně se usmál a objal mě kolem pasu. A tohohle boha jsem já někdy chtěla od sebe odehnat? Musela jsem být padlá na hlavu!

Vtisknul mi polibek do vlasů a já ho objala.

Emmett si teatrálně odfrkl.

„Co ti zase vadí?“ zamumlala jsem do Edwardovy hrudě.

„Právě že vůbec nic,“ odvětil klidně. „Jen bych se chtěl zeptat, abych v tom neměl zmatek… Pořád předstíráte, nebo tohle už je doopravdy? Nikdo na vás totiž nekouká, tudíž nevidím důvod, proč se k sobě takhle máte.“

Našpulila jsem rty. „My jsme s Edwardem teď přátelé.“

„Ve výhodě,“ doplnil mě s úsměvem.

„A tomu mám rozumět…?“

„To je na dlouho,“ odbyla jsem Emmetta a čtverácky se usmála.

Ozval se zvuk píšťalky a my jsme stočili hlavy k trenérovi, který právě vešel do tělocvičny.

„Takže, dnes máte na výběr, protože mi není zrovna nejlépe – volejbal, nebo basketbal.“

Většina hlasovala kupodivu pro basketbal, takže se všichni přesunuli na jednu polovinu tělocvičny a zbytek – sedm lidí – šlo na volejbal. V jednom týmu jsem byla já, Edward a Emmett, a ve druhém Cassie, Jessica a nějací dva kluci.

„Dneska jim to natřeme,“ pošeptal mi Emmett, když jsem kolem něj procházela na podání.

„To si piš, že jo.“

Už jsem neměla takové problémy s koordinací, Edward byl kousek ode mě a překvapivě se mi podařilo udělat si v mozku rozumný prostor i na ostatní činnosti než jen na myšlení na něj. Občas jsem zachytila jeho pohled a s poloúsměvem jsem mu ho oplácela.

Vyhrávali jsme se slušným náskokem. Protější družstvo dalo jen dva body. Vlastně, oni nedali, to Emmett podával a přehodil hřiště. Myslela jsem si, jak jsem v pohodě, že zvládám hrát s čistou hlavou, ale když jsem si všimla, jak smyslně se Jessica na Edwarda usmívá, zmrzl mi úsměv na rtech a já nedokázala racionálně uvažovat. Přece jsem jí říkala, že u něj nemá šanci, navíc ví, že s ním chodím!

Zatnula jsem čelist a na poslední chvíli jsem si všimla letícího míče. Vypálila jsem dopředu a měla déjà vu… Zamotali se mi do sebe nohy a letěla jsem k zemi. Pravděpodobně bych se na ní rozplácla, kdyby mě nezachytily silné paže. Podívala jsem se na mého zachránce, i když mi bylo předem jasné, kdo to je. Edward se na mě díval s něžným výrazem v očích, držel mě kousek nad zemí pouze na rukou, jako by to byl závěr nějaké taneční choreografie, kdy tanečník se svou partnerkou ve finále udělá záklon. Většinou drží v zubech růži, nebo ji dlouze políbí. No, tady žádné květinářství nebylo, žádné tango se netancovalo a polibek se také nekonal. Jen jsme si dlouze zírali do očí, okouzleně, fascinovaně, něžně a mně po chvíli bylo jasné, že i zamilovaně.

Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a s jeho pomocí se postavila, při čemž jsem si s ním propletla prsty, aby mi hned tak neutekl.

„Co tě tak rozrušilo?“ zeptal se se zájmem, ignorujíc pohledy, co naši dvojici sledovaly.

Kousla jsem se do rtu – mám, nemám? „Jessica,“ zabručela jsem v odpověď.

„Ano, její myšlenky byly dost nemístné, a kdybych mohl, asi bych se chvílemi i červenal.“

Zaťala jsem znovu zuby a hněvivě jsem se na dotyčnou podívala. Uhnula před mým spalujícím pohledem, který v tu chvíli dokázal snad i vraždit.

„No tak, ona by mě neotravovala, když vidí tebe,“ uklidňoval mě. „Tobě si nedovolí konkurovat žádná. Jsi ta nejkrásnější bytost na světě.“ Zvedl volnou ruku a odhrnul mi vlasy z čela, při čemž mě pohladil prstem po tváři.

Nebyl to jen ten spalující dotyk, který způsobil červeň na mých tvářích. Jeho slova na tom měla také svůj podíl. Přestože na nás pravděpodobně mnoho lidí zíralo, v jeho očích nebyl jediný náznak klamu. Věděla jsem, že upíři umějí dobře lhát, zvládají své pravé emoce skrývat, ale nač by to bylo Edwardovi? V těch zlatých studánkách byla pouze upřímnost, něžnost a láska.

Vedle nás se ozvalo přidušené odkašlání, ale ani jeden z nás tomu nevěnoval pozornost, přestože jsme oba moc dobře věděli, komu ten zvuk patří. Jenže brzy mě někdo popadl za paži a odtáhl mě od Edwarda.

Tiše jsem zavrčela a ohnala se po Emmettovi, který na nás se zdviženým obočím koukal, dlaně položené na mém rameni a Edwardově. Z Edwardovy hrudi šel ten samý tichý, vzteklý zvuk jako ode mě. Emmett naše zběsilé vrčení úplně ignoroval, v očích mu hrály pobavené jiskřičky.

Zavrtěl komicky hlavou. „Jojo, jasně, hrajete to moc hezky, kamarádi.“ Zachechtal se a poodešel pryč, aby mohl pokračovat ve hře, kterou jsme my s Edwardem přerušili. Podívala jsem se na něj, najednou v rozpacích a strachy plná. Možná mi vynadá, že jestli si dělám plané naděje, tak raději nebudeme ani přátelé…

Zamyšleně mě sledoval a mně přišlo, že v jeho očích vidím přesně ty stejné obavy. Pousmála jsem se na něj a ukročila stranou, abych se připojila k Emmettovi. Naštěstí naše představení trvalo velmi krátkou dobu, tudíž lidé nepojali příliš pozornosti. Ani naše vrčení nemohl nikdo zaslechnout.

Ohlédla jsem se po trenérovi. Co tomu asi říkal on? Ale viděla jsem ho u skupiny, která si vybrala basketbal, jak jim něco horečnatě vysvětluje, při čemž divoce gestikuluje rukama. Neměl nejmenší potuchy, že se hra na moment pozastavila.

Podívala jsem se dopředu, připravená hrát. Jessica se zmateně zvednutým obočím podala míč, ale musela být hodně mimo, protože se trefila přímo do sítě.

Jakmile skončila hodina, rozešla jsem se do šatny, abych se rychle převlékla. Začínala jsem mít celkem hlad. Po cestě jsem zaslechla rozhovor Jess a Cassie. Byly několik kroků přede mnou a mluvily tolik potichu, že je nikdo jiný nebyl schopný zaslechnout.

„Taky jsi to viděla?“ zeptala se Cassie.

„No jasně. Nebylo možné to nevidět. Čekala jsem, kdy se začnou před námi ocucávat.“

„Je to tak romantické. Ti dva se milují – a to neskutečně. Je to na nich vidět, každý pohyb jejich těl, každá věta, každý pohled – to všechno dotvrzuje, jak moc se milují. Měli bychom je už nechat být. Je nic nerozdělí.“

„Hele, ty naivko. Kdo řekl, že je chci rozdělit? Na Edwarda má zálusk každá holka na škole a na Isabellu každý kluk. Neříkej, že ty bys byla proti, kdyby si k němu měla volnou cestu.“

„Samozřejmě že nebyla, ale jak vidíš, volná cesta není a nebude.“

„To není jisté…“

Cassie překroutila oči a Jessiky si dál nevšímala. Nechápala jsem, jak jsem si kdy mohla myslet, že je to hodná holka, vrtalo mi hlavou. Vždyť ta je skrz na skrz špatná! Do šatny jsem rychle zaplula a převlékla se, abych už byla rychle pryč od těch zvědavých puberťaček. Člověk by řekl, že v sedmnácti už budou mít dostatek rozumu a nebudou se lidem plést do soukromých záležitostí.

Emmett s Edwardem už šli pravděpodobně napřed, takže jsem se vydala do jídelny za nimi. Vešla jsem dovnitř a automaticky šla k výdejnímu okénku. Moc lidí tam nebylo, asi měli prodloužené hodiny, nebo co. Každopádně, spokojená, že už se konečně můžu najíst, jsem přicupitala k našemu stolu, odkud na mě už koukaly dva páry zlatavých očí. Edward drobil v prstech dalamánek a díval se na mě a Emmett přeskakoval pohledem ze mě na něj. Ostatní tu ještě nebyli.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se, když jsem se posadila.

Edward pokrčil rameny. „Učitelé si je ještě odchytli, aby nahlásili, s kým půjdou na ples.“

Sklopila jsem pohled. Půjde tam i on? A jestli tam půjde, pozve mě? Je vůbec nějaká šance, že bychom spolu nešli? Kdy se mě zeptá? Otázky se valily jedna za druhou a já bohužel byla natolik zbabělá, že jsem je nevyslovila nahlas.

„Hele, už jdou,“ ozval se po chvíli Emmett a já zvedla hlavu od poloprázdného talíře. Místnost se, jak jsem zjistila, naplnila, ale já byla tolik ponořena do myšlenek, že jsem to vůbec nezaregistrovala.

„Bazén je hotový,“ informovala nás Alice, jakmile dosedla na své místo, doprovázená Jazzem a Rosalií. „Esmé je nadšená a vy budete určitě také.“

„Tak to ho hned dnes musíme ozkoušet,“ navrhl Jazz a mrknul na Emmetta, který mi věnoval šibalský pohled – co zase kují za pikle?!

Pak jsem si vzpomněla, co mi chybí ke vstupu do bazénu, a ohlédla jsem se po Alici. „Nemám plavky.“

Mávla ledabyle rukou. „Já mám asi patery, takže ti jedny z těch nových klidně můžu darovat.“ Usmála se na mě.

Pokusila jsem se jí úsměv oplatit. Ona ale nechápala, že jsem se prostě nechtěla ukázat před Edwardem. Dobře, uznávám, už mě viděl jen v ručníku, dokonce i celou nahou, ale stejně… věci se změnily, a jestli ti dva troubové vymyslí zase nějakou pitomou hru, tak nevím, jak se udržím.

„Už jsem vymyslel, co bychom si mohli zahrát,“ prohlásil Emmett. No, neříkala jsem to?! „Kdo dřív koho shodí.“

Jeho slova vyvolala vzpomínku na ten živý sen na ostrově Esmé, který se mi včera zdál. Najednou mě opustilo nutkání vymluvit se na něco, protože jsem začala strašně toužit vidět Edwarda v plavkách.

„Budeme hrát v párech a bude to skvělé!“ rozplývala se Al a přitom nadšeně potleskávala rukama.

Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala v jídle. Věděla jsem jistě, že Esmé s Carlislem se této hry nezúčastní, a nemusela jsem ani já, ale náhle se mě zmocnil pocit, že chci hrát. Hrát s Edwardem v týmu. Snažit se vyhrát. Spolupracovat. Zakončit to vítězným polibkem…

„Halo? Země volá Bellu,“ zahučel mi do ucha Jasper, při čemž mi někdo mával rukou před obličejem.

Vylekaně jsem poskočila a snažila se zorientovat. Všichni na mě váhavě a zvědavě koukali a pravděpodobně se snažili odhadnout, na co myslím. Nevěděla jsem, jaký byl můj výraz v obličeji, ale musel být dost zasněný, protože to všechny zmátlo.

„Už jsem na příjmu,“ zamumlala jsem a odložila talíř.

„Poslední dobou se hodně často ponořuješ do myšlenek,“ poznamenala Rose a zamyšleně přimhouřila oči a kousla se do rtu.

Nenápadně jsem očima střelila k Edwardovi, doufajíc, že se na mě nedívá. Všem muselo dojít, že moje mysl je plná právě jeho. Jestli jeho těla, nebo jeho samotného – na tom už nezáleželo.

Měla jsem samozřejmě smůlu a Edward mě pozoroval tím svým pátravým a něžným pohledem. Normálně bych okamžitě sklopila zrak, když mě nachytal, ale tentokrát jsem to neudělala. Nechtěla jsem. Opětovala jsem mu pohled plný lásky, něhy, touhy a všeho, co jsem v jeho přítomnosti cítila. Edwardovy oči prozrazovaly jisté známky něhy a štěstí, ale nebyla jsem tak dobrý čtenář, abych vyčetla víc.

To Jasper měl očividně větší štěstí.

Odkašlal si a okatě se podrbal na zátylku.

„Už jsou zase mimo?“ zaslechla jsem Emmetta, jak se ptá Jazze.

„Zase?“ zopakovala zmateně Alice.

Emmett se uchechtl. „Jo… no, dneska na tělocviku byla taková chvíle, kdy si zůstali civět do očí. Nereagovali na studenty, kteří si je okázale pozorovali. Nevšímali si mého přemlouvání, ať toho nechají. Nakonec jsem je od sebe musel odtrhnout, a to byla teprve mela.“ Zachechtal se.

„Jak to myslíš?“ otázal se Jasper.

„Začali na mě vrčet,“ odvětil Emm s ledabylým pokrčením ramen.

„Co?“ vyhrkly tři sametové hlasy překvapeně.

Bezděky jsem k Edwardovi natáhla ruku a propletla si s ním prsty. Bylo to… jako bychom byli v jiném vesmíru, ve kterém je nám ovšem umožněno slyšet, co si povídají ostatní. Slyšeli jsme jejich hlasy, ale nevnímali je tak, abychom na ně byli schopni odpovědět.

„Normálně – vrčeli jako ztřeštění, že jsem je od sebe oddělil. Nakonec se uklidnili. Teď jsou to totiž kamarádi ve výhodě.“ Emmett se pobaveně zasmál a zakroutil nevěřícně hlavou. „Akorát jsem stále nezjistil, co to znamená, museli to domluvit včera, když jsme byli zaměstnáni jinak.“ Zahýbal obočím směrem k Rosalii.

Vzdychla jsem a odtrhla od Edwarda oči přesně ve chvíli, kdy mi v kapse zazvonil telefon. Nikdo mi nikdy nevolal. Rodina jedině v naléhavých případech, takže to mohla být snad jen Candice. Jenže, co mohla chtít?

Vyndala jsem telefon a podívala se na displej. Opravdu to byla ona, podivila jsem se. Překvapeně jsem zvedla hovor a hodila omluvný pohled k ostatním u stolu.

„Bello?“ ozvalo se z mobilu.

„Ahoj, Candie. Co se děje?“ Byla jsem zmatená. Týden jsme spolu nemluvily a já už myslela, že na mě zapomněla, protože tráví všechen čas s Marcusem.

Zněla zadýchaně a uplakaně, když mluvila. „Já… já jsem v děsným průšvihu,“ vyhrkla na mě a já zamrkala. Candice a problémy? Nemožné! Ona byla ta vzorná, ta hodná, ta chytrá. Nikdy nedělala žádné hlouposti a ani se do nich nenechala namočit.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se, ukázala rukou ke dveřím, abych rodině dala najevo, že chci soukromí, a následovně se k nim i vydala. Tedy, oni mě stejně uslyší, ale budu se cítit líp, když neuvidím jejich výrazy.

„Já jsem totiž...“ Vzlykla a popotáhla. „Udělala jsem pitomost.“

Vyšla jsem ven a opřela se zády o omítku zdi. Zděšeně jsem si prohrábla rukou vlasy. „Can, co jsi provedla?“

„Opila jsem se za bílého dne!“ vyhrkla mi se smíchem do telefonu.

Zaťala jsem čelist, abych nezačala zlostně řvát, ale nakonec jsem stejně vybuchla. „To má být vtip?! Vyděsila jsi mě k smrti – víš, jak jsem se bála, co se ti stalo? A teď mi řekneš, že jsi opilá! Candice, já tě roztrhám! To vůbec nebylo vtipné.“

„Já vím,“ hekla do telefonu tím pravým hlasem ožralů. „S Marcusem jsme dneska oslavovali jeho narozeniny. Představ si, že mu rodiče koupili vlastní byt přímo v centru New Yorku. Je to tady děsně obrovský a ta postel! Tomu bys nevěřila.“

Candice se často neopíjela, ale když tak udělala, mlela hlouposti a nebyla k zastavení. Byla sice vzorná a hodná, ale to neznamenalo, že se občas neuměla rozjet a vypustit na povrch tu rebelku, co v sobě má.

„Perfektní,“ zamumlala jsem sarkasticky. „Prosím tě, poslouchej mě. Teď si zavolej taxíka, jeď domů a pořádně se vyspi. Nech Marcuse Marcusem – vsadím se, že i jemu by se hodil odpočinek. Jak vás znám, paříte už od včerejšího večera. A zavolej mi, až budeš střízlivá.“

„Ale on má narozeniny dneska,“ protestovala rozčileně, jako by to byla malá holčička, jejíž maminka zaměnila jména dvou panenek.

Vzdychla jsem. Tohle by chtělo Emmetta – ten by ji srovnal. Vzpomněla jsem si, jak jsem se já opila. Tehdy jsem opravdu procházela pubertou. Bylo mi pět a vypadala jsem na patnáct a i jsem se tak chovala, tudíž se nemohl nikdo divit, že jsem si chtěla užít. Šla jsem do svého prvního baru, a jelikož to Alice neviděla, nikdo mi to nemohl zakázat, a tancovala jsem ostošest. Vypila jsem pár skleniček, ale brzy si pro mě přijel Emmett, který našel reklamní leták toho klubu na mé posteli, a žhavá noc skončila. Ráno, když jsem se snažila vypořádat s kocovinou, mi dal pěkně ostrou přednášku o slušném chování, kterou by nikdo od takového srandisty a optimisty jako je Emmett nečekal.

„Myslím, že už jste je dost oslavili včera a dnes dopoledne. To stačilo. Marcus ti určitě bude vděčný a vyřiď mu, že mu přeju všechno nejlepší.“ Užuž jsem chtěla položit.

„Dobrou noc, Izzie,“ zasípala ještě Can, než položila hovor. Byla jsem si jistá, že se hned svalila na zem, tudíž se asi ve svém pokoji nevyspí. Byla tak mimo, že jí nedošlo, že tuhle přezdívku totálně nesnáším. Snažila jsem se to přejít jedním hlubokým nádechem… No, možná dvěma.

S nevěřícně kroutící hlavou jsem se vrátila zpátky do jídelny k rodině, která na mě s pobavenými úsměvy a zmatenými výrazy koukala.

„Co to bylo?“ odsekávala Alice zvědavě a zmateně, když jsem dosedla na židli.

„Nemám tušení,“ odvětila jsem a zaraženě se opřela do židle, koukajíc do prázdna. Candice mě vyděsila a zároveň i naštvala, protože mi málem přivodila infarkt. Když mi řekla, že je v průšvihu, hlavou se mi honily různé scénáře – těhotenství, vyhazov ze školy, bouračka, ztráta peněz, podvedení Marcuse… A mnoho dalších. Díkybohu se jen opila.

  


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věčnost je jen začátek - 21. kapitola:

 1
10. DoEmm
07.06.2013 [23:12]

DoEmm Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. BabčaS
03.06.2013 [23:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Jana
03.06.2013 [18:26]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Jsim
03.06.2013 [16:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. bara
03.06.2013 [10:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.06.2013 [0:21]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Niki
02.06.2013 [23:02]

Krááásnááá :)))

3. Seb
02.06.2013 [21:55]

Moc se mi tenhle díl líbil. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Luna
02.06.2013 [21:15]

Pěkné, rychle další díleček Emoticon

1. martina946
02.06.2013 [21:15]

Prosím tě, jak by nás něco takového mohlo nudit? Já přímo miluji oddechové povídky, to se člověk nemusí bát buch ví co se nestane. A neb co neprovede tahle nová postava. Člověk si u nich muže krásně odpočinout, třeba po náročném dni a tak Emoticon Emoticon Emoticon Musím řict, že Bella s Edwardem jsou tak roztomilí jak je to k sobě pořád táhne. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jen doufám, že Edward Bellu pozve na ten ples. Jo a tam by se mohli dát už doopravdy dohromady, protože ti kamarádi ve vyhodě, je tak takový zvláštní. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale ne necham to na tobě, dej si je dohromady až uznáš za vhodné. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ten telefonát mě dostal já už čekala jak vybafne že je těhotná nebo něco takového a ona se jen opila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Být Bella jsem z ní na mrtvici. moc se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!