Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčnost je jen začátek - 16. kapitola

bell


Věčnost je jen začátek - 16. kapitolaVzpomínky na Denali a noční můra. Bella s Edwardem se nám na chvíli trochu odpoutají, ale naše poloupírka bude mít ráno menší zatmění... Hezké čtení a děkuju za komentáře u předešlé kapitoly. :-)

16.    NOČNÍ MŮRA

 

Znuděně jsem sledovala Vancouver z okénka Carlisleova Mercedesu. Věděla jsem, že ještě zdaleka nejsme zpátky ve Forks, a netušila jsem, co dělat. Trvala jsem na tom, že pojedu s Esmé a Carlislem jeho autem, protože jsem se nechtěla dál potýkat s Edwardovou přítomností. Mamka či táta se po mně každou chvílí starostlivě ohlédli, ale já jim pohled neopětovala, ani jsem je neujišťovala, že jsem v pořádku.

Přestože jsem o to ani v nejmenším nestála, začala jsem vzpomínat na Denali. Odstrčila jsem pytlík z McDonalda, jehož obsah jsem před chvílí dojedla. Polední slunce vykouklo z mraků a jeho paprsky vesele tančily na vozovce. Ta jejich šťastná nálada ostře kontrastovala s mou nabručeností. Opřela jsem se pořádně do sedačky a hlavu si položila na opěrku. Zavřela jsem oči a ponořila se vzpomínek.

 

Objala jsem se s Kate, poslední členkou Denalijské rodiny, a jako na trní se ohlédla po Tanye, která se ladným krokem blížila k Edwardovi. Závistivě jsem hleděla na její chůzi, na celý její zjev. Nikdy proti ní nebudu mít šanci, pomyslela jsem si zoufale v duchu.

„Edwarde,“ pozdravila ho zvonivým hlasem a já jsem sevřela dlaně v pěst. Cítila jsem nutkání chytit Tanyu za ty její blonďaté vlasy a odtáhnout ji na míle pryč od něj. Bylo mi jasné, že po dobu naší návštěvy by bylo lepší, kdybych se od ní držela dál.

Edward jí pozdrav oplatil s vřelým úsměvem – nebyl vřelý až moc? „Ahoj, Tanyo,“ řekl a natáhl se pro objetí. Scvakla jsem čelist, což určitě ostatním neušlo.

Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila, ale nebylo to nic platné – začala jsem vidět rudě, přestože se Jasper snažil, seč mu síly stačily, aby zklidnil mou zuřivost. Tanya měla hlavu na Edwardově rameni blíž ke mně, takže jsem viděla, jak spokojeně přivřela oči a usmála se. A to byl poslední bod mé trpělivosti.

Bez přemýšlení jsem udělala těch pár kroků směrem k nim, oba dva je chytila za ramena a odtrhla od sebe. „Dobrý, to stačilo,“ řekla jsem a sladce se na Tanyu usmála.

Oba dva se na mě zmateně dívali, i když bych přísahala, že Edwardovi v očích jiskřilo pobavení a radost.

„Už mám docela hlad,“ vymluvila jsem se. „Nepůjdeme se najíst?“ Vůbec mi nedošlo, co říkám, jak jsem rychle potřebovala dostat ty dva od sebe. Pak jsem si to uvědomila. „Teda… ehm, já – já se půjdu najíst. Jo, to jsem myslela.“ Carmen vždy, když jsme se chystali k nim přijet, nakoupila nějaké potraviny pro mě.

Tanya přimhouřila oči, plna zmatku, když jsem všechny, máchajíc rukama, popoháněla k odchodu do kuchyně. „Co se tu právě stalo?“

Nevinně jsem se na ni podívala. „Co by se mělo stát? Chtěla jsem si s vámi povídat, zatímco budu jíst.“ Přikročila jsem blíž k Edwardovi, úplně nevědomky a automaticky.

Zhluboka se nadechla a obočí jí překvapeně vylétlo vzhůru, jak si dala dvě a dvě dohromady. „Vy jste spolu? Proč jste to neřekli?“

„Ale my – „ Začala jsem mluvit, ale byla jsem nemilosrdně přerušena Emmettem.

„Oni už to berou jako takovou samozřejmost, že vám to zapomněli oznámit,“ vyhrkl spěšně, než jsem mohla cokoliv namítnout.

„Aha,“ utrousila Tanya. Viděla jsem jí na očích, jak ji to bolí, ale nevěřila jsem, že je to bolest z pravé lásky, té upíří. Možná to bylo jen pobláznění.

Vzdychla jsem a zpražila Emma vražedným pohledem.

„My spolu nejsme,“ ozval se najednou Edwardův hlas a já se na něj vyděšeně podívala. Už se rozhodl? Bude raději s Tanyou, než s tou, která ho neustále odmítá? Ta hra ho už přestala bavit? Chce pravý vztah? Vůbec o mě nestojí? V hlavě se mi honilo tisíce myšlenek, zatímco jsem na něj zděšeně a strachy plně kulila oči.

Edwardův výraz byl naprosto klidný, téměř lhostejný, když vysvětlovat Tanye, co se stalo. Zmíněná se dvakrát ujišťovala, jestli spolu tedy nejsme, načež Edward řekl, že nejsme, ale někteří – vrhl pohled na Emmetta – to stále nedokáží pochopit. Viděla jsem, jak se Tanya snažila potlačit úlevu, a píchlo mě u srdce. Samozřejmě že spolu nejsme, ale proč to ihned popřel?

Sklopila jsem pohled, aby nikdo neviděl ty slzy v mých očích. „Já se dojdu najíst,“ zašeptala jsem a zmizela do kuchyně.


Další vzpomínky už nebyly tak bolestivé, jako tahle. V noci jsem spala v pokoji pro hosty a od Emmetta, přestože jsem ho o nic nežádala, přišel úplně sám, jsem dostala slib, že jakmile by Tanya něco zkoušela, nebo se dokonce k něčemu schylovalo, hned mě vzbudí, abych jim ty kraviny, jak řekl, mohla zatrhnout.

V sobotu jsme všichni byli nervní, tak jsme se rozdělili do skupinek, i když podle mě ty sestavy nebyly zrovna nejvhodnější vzhledem k situaci. Kluci si jeli zablbnout na lov grizzlyů, takže jsme o nich celý den nevěděli. No, my holky jsme šly na nákupy.

Zpočátku jsem ani nevěděla, že nebudeme den trávit společně. Po snídani jsem vešla do obývacího pokoje s otázkou, co budeme dělat, když mě zarazilo, že jsou v místnosti jen holky. Doufala jsem, že to vydržím, protože nejenže jsem byla pořád rozesmutnělá a zoufalá z toho Edwardova rázného zamítnutí našeho vztahu, ale také jsem neustále kontrolovala Tanyu, jestli je s námi a neprchá tajně za láskou mé existence.

Holky si nákupy užívaly, žádný stres, žádné problémy, i když občas se po mně starostlivě podívaly. Esmé se tomu jejich bláznovství vyhýbala, takže po většinu času se mnou seděla před kabinkou a komentovala jejich modely.

Den utekl překvapivě rychle, za což jsem byla vděčná, protože jsem se nemohla dočkat, až budeme zpátky ve Forks. Žádná Tanya. Samotnou mě překvapilo, jak jsem se k ní teď chovala, a několikrát jsem si všimla, jak se na mě zamyšleně zahleděla, a napadlo mě, jestli se jí třeba nedotklo, že jí teď víceméně ignoruju.

Večer, když jsme se všichni vrátili, jsem nachytala Tanyu s Edwardem samotné v obýváku. Tedy, nachytala asi není to správné slovo, protože technicky vzato nic nedělali. Každý seděl na jiném konci místnosti a oba si četli.

 

Posadila jsem se do křesla kousek od Edwarda, který byl ponořen do knihy. Trochu od ní vzhlédl, aby se na mě podíval, ale pak k ní zase sklopil pohled. Vzdychla jsem a natáhla se po časopise, co byl položený na stolku.

Nuda, nuda, nuda, pomyslela jsem si v duchu, zatímco jsem se ovívala nicneříkajícími stránkami. Odhodila jsem časopis zpátky na stůl a po očku se podívala na Edwarda. V tu chvíli knihu zaklapl a podíval se mi přímo do očí. Nervózně jsem mu pohled opětovala a doufala, že v mých očích nevidí to jezero bolesti, co tam jeho slova zanechala.

Jak jsem se tak trápila, uvažovala jsem, jestli mu bylo stejně, když jsem pořád všem dokola omílala, že spolu nechodíme.

Tanya také odložila knihu a snažila se nekoukat se na nás.

„Teda, tady je ale napětí,“ ozval se Emmettův hlas a vzápětí se objevil i jeho majitel. Sedl si vedle Edwarda na pohovku a vesele se usmál. „Co tu vyvádíte?“

Edward pokrčil rameny. „Nic.“ A zmizel z pokoje.

 

A to bylo naposledy, co jsem se takhle nervovala v jejich přítomnosti, protože jsem dnes ráno zaslechla jejich hádku. Zpočátku jsem neměla ponětí, o čem se tak mohou hádat, ovšem když zaznělo mé jméno, leccos mi začalo být jasné.

 

Přestože nekřičeli, probudili mě. Byla jsem oblečená za pár vteřin, a i když jsem věděla, že ví, že je slyším, potají jsem se plížila po schodech. Doufala jsem totiž, že aspoň uvidím, v jaké jsou pozici.

„Tanyo, já už to nebudu opakovat,“ zavrčel Edward naštvaně.

Ta blonďatá upírka zaskučela, i když to nevypadalo, že si předtím dělala velké iluze. „Nikdy jsi to se mnou nezkusil, nemůžeš vědět, jaké by to bylo.“

„Pochop, že o tebe opravdu nemám zájem.“

„Je to kvůli ní?“ vyprskla náhle a mně poskočilo srdce. „Vypadá to, že o sebe dost stojíte, kdybyste se tak viděli! Tak proč spolu nejste?“

„Kéž bych to věděl,“ zamumlal tiše Edward, že jsem si nebyla jistá, zda-li to skutečně řekl.

„Tanyo,“ napomenula svou sestru Irina. „Do tohohle ti vůbec nic není. Nech je být.“

Tanya odfrkla. „Máš pravdu. Nebudu lézt do něčího soukromí, ale nejsem slepá. Nechápu, proč si takhle navzájem ubližujete.“

„Takže myslíš, že kdybych s tebou začal trávit čas, byli bychom všichni šťastnější?“ zeptal se ironicky Edward.

„To jsem neřekla. Už tě nechám na pokoji, ale vy dva… vzájemně se zničíte, jestli s tímhle nepřestanete. Doufám, že se zase brzy uvidíme.“ Uslyšela jsem tiché zaševelení větru. Tanya na mě evidentně nečekala, abych se s ní rozloučila.

Sešla jsem schody a namířila si to k hloučku upírů, kteří se dívali rozpačitě do země.

„Přišla jsem se rozloučit,“ řekla jsem tiše.

Edward po mně šlehl pohledem. „Jo, jasně,“ zamručel. „Jen načase se vrátit domů.“ Připadalo mi, že mě propichuje nenávistným pohledem, a tak jsem se na něj opatrně podívala. Ano, jeho oči po mně opravdu téměř šlehaly plameny, ale jakmile se podíval do mých očí, neviděla jsem žádné negativní emoce. Byla tam pouze něžnost a zoufalost. A byla jsem si jistá, že přesně tohle on vidí u mě.

„Má pravdu,“ vyhrkla náhle Alice. „Proč tohle kruci děláte? Řekněte nám důvod, proč si – „

„Ne,“ odpověděli jsme jí s Edwardem unisono a šli sbalit věci.

 

Ani nevím, kdy se vzpomínky změnily v sen. Edward ležel na mé posteli v našem pokoji a ublíženě na mě koukal.

„Hrozně to bolí,“ oznámil mi.

Klekla jsem si k němu a rukama začala máchat nad jeho tělem, jak jsem nevěděla, co mám dělat. „Co tě bolí? Jak ti můžu pomoct?“ ptala jsem se zoufale.

„Hrozně to bolí,“ opakoval. „Už mě neodmítej. Prosím.“

„Nebudu, přísahám,“ šeptala jsem a hladila jsem ho po bolestně zkřivených rysech obličeje.

Najednou se scenérie změnila; jsem ležela na posteli a pozorovala jsem Edwarda, jak šťastně objímá Tanyu. Oba dva stáli nade mnou a lítostivě si mě prohlíželi.

„Proč?“ dostala jsem ze sebe s pohledem upřeným na něj.

Lhostejně pohodil rameny. „Tanya je lepší. A mě už to čekání na tvé rozhodnutí děsně nudilo.“

„Ale já tě miluju!“ zakřičela jsem.

„Pozdě,“ prohodil a odcházel z pokoje.

„Ne!“ Snažila jsem se běžet za ním, ale byl příliš rychlý, příliš nedosažitelný. „Ne!“

 

Vykřikla jsem hrůzou a pomalu otevřela oči. Objímaly mě silné paže a já okamžitě poznala, čí jsou. Byla jsem v obývacím pokoji na sedačce v Edwardově náruči. Pozorovalo mě sedm krásných starostlivých obličejů.

„Ne, ne,“ šeptala jsem vystrašeně, ještě mimo ze snu. Ta noční můra na mě měla takový účinek, že jsem si ji úplně spletla s realitou. V tu chvíli mi bylo jedno, jestli si to špatně vyloží, nebo jestli ho to naštve. Hodila jsem všechno za hlavu a poslechla to nutkání mu vysvětlit všechno, co jsem nestihla ve snu.

„Edwarde,“ zašeptala jsem plačtivě, zavřela jsem oči a pevně se mu zavěsila kolem krku. Z očí mi vyhrkly další slzy, které tekly bez přestání, a z hrdla se mi vydral vzlyk. „Edwarde.“

„Já jsem tady, jsem tady,“ šeptal a kolíbal mě ve svém náručí. Ucítila jsem jeho rty na svém čele a poté i ve vlasech. „Nikam nejdu.“

„Je mi to líto,“ zamumlala jsem. „Nechtěla jsem, abys trpěl.“

Teď byl jeho hlas zmatený a podezíravý. „Já ale netrpím, srdíčko.“

Neměla jsem čas přemítat nad jeho oslovením, stále jsem byla ve snu. „Ale ano, proto sis ji vy-vybral,“ dostala jsem ze sebe mezi vzlyky.

„Koho?“ Tenhle hlas nepatřil Edwardovi, to jsem jasně poznala. Byl Jasperův, myslím.

Zavrtěla jsem hlavou, jak jsem se snažila dostat z hlavy ty obrazy, co mi stále tančily pod víčky. „Tanyu.“ Popotáhla jsem a zaklonila hlavu, abych mohla nos přitisknout do důlku mezi jeho ramenem a krkem a zhluboka nasát tu lahodnou vůni. „Prosím. Neodháněj mě od sebe.“

„Já tě přece neodháním, Bello,“ řekl mi a tón jeho hlasu byl zoufalejší, než kdy jindy.

„Já už to nikdy neudělám, slibuju. Mi-mil…“ Začínala jsem znovu usínat.

„Je unavená. Vezmi ji do postele,“ poradil Edwardovi Carlisle. Cítila jsem mírné houpání, takže mi došlo, že ho poslechl.

Za moment jsem pod sebou ucítila peřinu. Edward mě na ni položil, pohladil mě po tvářích a sesbíral slzy. Pak už jsem necítila ani jeho vůni ani jeho přítomnost, a to mě vylekalo.

„Ne, ne!“ začala jsem panicky nabírat na hlase.

„Co se děje?“ ozval se Edward najednou vystrašeně vedle mé hlavy.

Hmatem jsem nalezla jeho krk a přitáhla si ho k sobě. „Prosím, zůstaň tu se mnou. Neopouštěj mě.“ Postel se zhoupla. Objal mě pažemi a přitiskl k sobě. Pravou nohu jsem obmotala kolem jeho nohou, pravou ruku jsem pevně zahákla za jeho trup a hlavu si položila na jeho hruď. Byla jsem nanejvýš spokojená.

„Zůstaň,“ zamumlala jsem ještě.

„Nikdy tě neopustím, lásko,“ zaslechla jsem sametový hlas u ucha, než jsem totálně vytuhla.

 

Spokojeně jsem se usmála; takhle dobře jsem se ještě nikdy nevyspala. Přejela jsem nosem po Edwardově hrudi a nasávala jeho vůni. Tohle mi nikdy nezevšední, nikdy nebudu z té vůně otrávená.

Šokovaně jsem vytřeštila oči, když mi došlo, co vlastně dělám. Zvedla jsem se na loktu a zmateně se na něj podívala. Na rtech mu pohrával drobný úsměv a oči mu svítily starostmi a… strachem.

„Ehm,“ zamumlala jsem a stáhla k sobě nechápavě obočí. „Promiň,“ omluvila jsem se tiše a odtáhla se od něj. Bůhví proč jsem měla pocit, že mu moje blízkost nemusí být zrovna dvakrát příjemná.

Po jeho tváři se mihla bolest, ale nevěděla jsem to s určitostí. Bezmocně se mi podíval do očí. „Za co se omlouváš, Bello?“

Zoufale jsem pokrčila rameny. „Já nevím. Asi za to, jestli jsem ti v noci nějak vadila, když jsem na tebe byla tak přilepená.“

Přejel si rukou po obličeji. „Ne, nevadila jsi mi. Vlastně… bylo to víc než příjemné.“ Pokřiveně se usmál.

Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne červeň. „Můžeš mi vysvětlit, co jsem v noci vyváděla?“

Překvapeně vykulil oči. „Ty si to nepamatuješ?“

„Ne,“ hlesla jsem.

„Nic z toho, co jsi říkala?“

Zavrtěla jsem záporně hlavou.

Zamyšleně se podíval do prázdna a přimhouřil oči. Napadlo mě, že uvažuje, co mi má odpovědět, a bála jsem se, že si něco vymyslí. Ale pak jsem se v duchu okřikla – Edward by přece něco tak nečestného neudělal. Nikdy.

„Evidentně jsi měla noční můru. Myslím, že se ti zdálo něco o tom… že jsem si vybral Tanyu. Pořád ses mi omlouvala a přísahala, že už to neuděláš. Zůstal jsem tu s tebou přes noc, protože jsi mě prosila, abych neodcházel.“

Přidušeně jsem zasténala, když jsem si vzpomněla na každý detail toho ošklivého snu. „A-ano, už si vzpomínám.“

„Je vše v pořádku? Chceš mi o tom vyprávět?“ nabídl se.

Chvíli jsem se mu dívala do očí. Byla jsem si jistá, že jakmile bych mu vylíčila svou noční můru, nastal by ten zlomový okamžik, kdy by mi řekl, co ke mně cítí, ale já jsem se právě té chvíle bála.

„Ne, díky. Raději se… půjdu osprchovat.“ Plácla jsem si ruku na čelo, jak jsem si uvědomila, co je dnes za den. „Kolik je hodin?“

„Neboj se,“ uklidňoval mě. „Škola začíná až za 45 minut, do té doby máš spousty času.“

Pousmála jsem se na něj a vstala, abych si vzala čisté oblečení. Pak jsem zalezla do koupelny a cítila, jak se mi srdce snaží vyskočit z hrudi.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věčnost je jen začátek - 16. kapitola:

 1 2   Další »
11. Luna
20.04.2013 [23:36]

Krásné rychle pokračování, už se nemůžu dočkat Emoticon

13.04.2013 [23:24]

jesikatauzasne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon rychle dalsi Emoticon Emoticon Emoticon

9. martina946
12.04.2013 [15:16]

Krasa. Že by se už konečně dali dohromady? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon No upřimně si myslím že už by bylo na čase Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale musím řict že mě tayna překvapila, čekala jsem že to s ní bude horší Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Prosím rychle další dil Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Romi
12.04.2013 [14:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Niki
12.04.2013 [14:25]

Krásné !!! :)))

6. ja
12.04.2013 [14:20]

Je to super prosííím rychle pokračování Emoticon

5. monika
12.04.2013 [11:42]

aj mne uz srdce vyskakovalo!!! pls pokracko pokracko kapca bola skvelaaaa Emoticon

4. Sim
12.04.2013 [11:28]

To je krava...

12.04.2013 [9:57]

JanaZjsem zvědavá, kdy sye ti dva dají konečně dohromady :D

2. Jana
12.04.2013 [9:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!