Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčnost je jen začátek - 15. kapitola

bel ami


Věčnost je jen začátek - 15. kapitolaSourozenci Cullenovi si hrají na dohazovače a chvílemi se zdá, že se jim to opravdu daří. Máme tu poslední kapitolu před návštěvou v Denali, která ovšem nebude tak zlomová, jak by si všichni přáli. Hezké čtení. :-)

15.    DENALI NEBO NE?

 

„Dneska se mě jedna holka ptala, jestli chci doučování historických tanců kvůli plesu, který je za týden. Vy tam jdete?“ ptala jsem se, když jsme se s Alicí loudaly k parkovišti společně s Rose, Jasperem a Emmettem, kteří měli španělštinu hned vedle naší učebny.

„No ano, ty taky,“ oznámila mi Alice a zamyšleně se tiskla k Jazzovi.

Překvapeně jsem se po ní ohlédla. „Já? To sotva. Co je to vůbec za ples?“

„Něco jako určeni jeden pro druhého – nejznámější páry v historii,“ odpověděla Alice.

Rose se připojila k rozhovoru. „Proč bys nešla? Všichni jdeme.“

„Definuj všichni,“ vzdychla jsem roztrpčeně.

Emmett se zasmál. „Všichni kromě Carlislea a Esmé, nebo jak já s oblibou říkám – Carlsmé.“

Tentokrát jsem se zasmála já. Carlsmé? Hezké. „Ještě někdo měl tu čest obdržet od tebe přezdívku?“

„Jo,“ vyhrkl a zase se zachechtal. „Vy jste Belward.“

„Emmette,“ oslovila jsem ho prosebně. „Není žádné ´my´.“

„Ale bude,“ stál si na svém. Byl stejně tvrdohlavý jako Alice. Vlastně, přestože nejsme pokrevně příbuzní, tohle máme v rodině. Vzdala jsem veškeré pokusy jim domluvit předem.

Došli jsme k autům. Edward už tam čekal, opřený o dveře Volva. Sledoval mě s přimhouřenýma očima. Pod jeho pohledem jsem mírně znervózněla.

„Co ta Aljaška?“ zeptal se náhle Emmett. Neudělal to schválně před Edwardem, byl opravdu zvědavý.

Pokrčila jsem rameny. „Pojedu.“

„Nemusíš, jestli nechceš,“ řekl Edward.

Podívala jsem se na něj. Vadilo mi, když si myslel, že si nedokážu prosadit svůj názor, tehdy se dostavila ta umanutost a naštvání. „Ne, já to zvládnu.“

„Jen chci říct, že bys neměla dělat něco, co nechceš.“

„Já vím přesně, co chci dělat.“

Periferním zrakem jsem viděla, jak Rose, Emmett, Alice a Jasper poodstoupili od nás se zvednutým obočím a nechali nás, ať si to vyřešíme. Což se ovšem nedalo říct o studentech. Naše hádka jim akorát přilévala vodu do mlýna.

„To se nám dneska prokázalo,“ zamumlal a podíval se stranou.

„Co tím chceš říct?“ vypálila jsem naštvaně, protože mi okamžitě došlo, na co narážel. „To byla tvoje chyba!“

„Moje chyba?“ vyhrkl a nevěřícně se krátce zasmál.

„Ano. Já nejsem ta, kdo má hypnotizující, omamující schopnosti!“ vyprskla jsem na něj, aniž by mi došlo, co říkám.

Edward se zarazil a přimhouřil oči se zaujatým úsměvem. „Omamuju tě?“

Uhnula jsem pohledem. „Jo.“ Bylo vidět, jak ho ten fakt potěšil, a já dostala chuť ho zchladit. „Ale to dělají všichni upíři,“ řekla jsem klidným hlasem, aby mě nikdo z přihlížejících nezaslechl. To, co jsem řekla, nebyla tak docela pravda. Upíři sice dokáží omámit svou kořist, ale to, jak mě Edward přitahoval, nemělo s jeho upířími schopnostmi co dělat.

„Moc dobře víš, že to není úplná pravda,“ opáčil s pátravým pohledem, upřeným do mého obličeje. Opravdu mi nečte myšlenky?

„Ty víš pořád všechno nejlíp,“ zamručela jsem.

„Spolu rozhodně nejsou,“ dolehl k nám něčí hlas, který se vůbec nesnažil šeptat.

Obrátila jsem oči v sloup a otočila se na nejbližší partu lidí, kteří nás se zájmem pozorovali a snažili se cokoliv porozumět. Naše hlasitá výměna názorů před chvílí jim problémy nedělala, ale my jsme teď s Edwardem stáli blízko sebe – ani nevím, kdy jsme se do téhle pozice dostali – obličeje v těsné blízkosti a nahněvaně si koukali do očí, takže to měli těžší.

„Nechcete si hledět svého?“ obořila jsem se na ně.

„Ani ne,“ odvětil mi někdo z hloučku.

Zpražila jsem tu skupinku nasupeným pohledem a vzhlédla zpátky k Edwardovi. Koukal za mě na ty pitomý puberťáky a přímo je vraždil pohledem. Vypadal jako anděl zkázy. Slyšela jsem, jak začíná tiše vrčet. Otočila jsem se rychle na ty zvědavce.

Ustupovali pomalu vzad a zrakem uhýbali před devastující sílou Edwardových očí. Páni.

Najednou se ozvalo kvílení pneumatik a žluté Porsche se vyřítilo z parkoviště.

„Já je roztrhám,“ ucedila jsem skrz zaťaté zuby.

„A já spálím,“ doplnil mě stejným tónem, jaký jsem použila já.

„No,“ vydechl a nahodil milý a přátelský výraz. „Chceš svézt?“ Co ta změna?

Odfrkla jsem. „Kdybys byl tak hodný,“ zavrčela jsem. „Mimochodem,“ zeptala jsem se ho, když jsem obcházela auto. „Čí to byl nápad?“

„Alice,“ zasyčel. Z jeho úst to znělo jako nadávka.

Ovšem, Alice. Byla jsem si však jistá, že i ostatní na tom mají podíl. To si s nimi tedy vyřídím.

Edward pustil rádio. Zpočátku jsem hudbu nevnímala, protože tu zase bylo to elektrizující napětí. Sevřela jsem dlaně v pěsti a sedla si na ně, abych se lépe ovládla. Slíbila jsem si, že budu mlčet po celou dobu.

Pak jsem hudbu rozpoznala a vzpomněla jsem si na okamžik, kdy jsem tohohle autora poslouchala naposledy. Neměla jsem ponětí, že má stejný vkus.

„Debussy?“ vyhrkla jsem překvapeně i přes svoje odhodlání nepromluvit.

Věnoval mi stejně překvapený pohled. „Ano. Ty ho znáš?“

„Samozřejmě,“ přitakala jsem, pohlcena rozhovorem a plna úžasu. „Je skvělý. Nejraději mám Clair De Lune.“

„I já,“ souhlasil. Byl stejně užaslý jako já. Vůbec neskrýval svůj zájem a všechny naše přetvářky šly stranou.

Jak jsme se navzájem fascinovaně pozorovali, vzrušeně mi bušilo srdce.

„Nevěděl jsem, že se ti taková hudba líbí,“ poznamenal a odbočil na příjezdovou cestu k našemu domu.

„A na jakou hudbu jsi mě tipoval?“ zeptala jsem se laškovně.

Zacukaly mu koutky, jak přemítal, co říct. „Jak kdy,“ řekl nakonec. „Někdy tam je i ten Debussy, ale převažuje spíš tvrdší styl. Víš, takovéto šílené ječení.“

Obočí mi vylétlo vzhůru a nevěřícně jsem se zasmála. Pak jsem se zamračila, částečně uražená tou představou. Nebyla jsem žádná drsňačka, přestože jsem se občas snažila chovat se před Edwardem tvrději. „Myslíš, že jsem takový typ?“

„Jak jsem řekl – někdy tak a někdy tak.“ Pokrčil rameny. „Já preferuju tu první stránku… pokud smím ventilovat svoje názory.“

Překvapeně jsem zamrkala a sklopila pohled. „Samozřejmě, že smíš.“

Zastavili jsme před domem. Ani jsem nestihla natáhnout ruku ke klice a už byly otevřené dveře. Stál v nich Edward s pokřiveným úsměvem a natahoval ke mně dlaň.

S úsměvem jsem ji přijala a vystoupila z vozu. Mlčky jsme šli k domovním dveřím, oba dva koukajíc stranou.

Vstoupili jsme dovnitř.

„No, ehm, tak děkuju za svezení,“ poděkovala jsem vděčně.

Přikývl. „Nemáš za co.“

Udělala jsem teprve krok od něj, rozhodnutá jít do našeho pokoje vydýchat dnešní den, když jsem narazila do skály v podobě mých bratrů. Stáli těsně vedle sebe.

„Tak jaká byla jízda?“ zeptal se Jasper a zahýbal obočím.

Emmett ho napodobil stejným výrazem. „Vsadím se, že to byla jízda. Alice je prostě geniální.“

„Ne každý má tak skvělé nápady,“ přidal se Jazz.

„To se jí musí nechat, přes to její módní šílenství.“

„A kde vůbec je? Určitě chce taky slyšet detaily.“

Zdvihla jsem oči vzhůru. „Žádné detaily nebudou.“

„Ne?“ vyhrkl překvapeně Jasper. „Po tom dnešku to vypadalo, že se na sebe vrhnete při první příležitosti.“

„Raději vypadněte,“ zavrčel Edward nabručeně.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se, než mohli ti dva blbové vzít jeho radu vážně.

Emmett konečně přestal rýpat. „Alice s Rose pomáhají Esmé vzadu na bazénu. Asi bychom se měli brzy přidat, ti chlápkovi je určitě otravují.“

„Na bazénu?“ Zmateně jsem nakrčila obočí.

„No ano,“ souhlasil Jasper. „Esmé se rozhodla k tomuhle domu přistavět ještě bazén, abychom si ještě vylepšili věčnost.“

Byla jsem překvapená; nevěděla jsem to.

„Jdeme právě s Jazzem na lov, jen tak pro zábavu. Tady je děsná nuda. Nepřidáte se?“

Edward pokrčil rameny. „Já půjdu.“

Všichni tři se naráz zadívali do mého obličeje.

„Já se spíš připojím k holkám.“

A už byli pryč.

Chtěla jsem být s ním, samozřejmě, ale věděla jsem, že mi prospěje být chvíli jen s holkami, stejně jako je pro Edwarda dobrý čas strávený s kluky.

Vyběhla jsem z domu a ne příliš rychlým krokem jsem zašla za něj. Neměla jsem tušení, kde se ten Esméin zázrak nachází, ale nechtěla jsem riskovat, že mě uvidí někdo z těch chlápků, co tu pomáhají.

Jakmile jsem zašla za roh, nestačila jsem žasnout. K zadní stěně domu byla přidána ještě jedna místo, takže se do ní dalo vcházet i zevnitř. Byla trochu větší, než aby se dala považovat za obyčejnou kůlnu nebo garáž, ale ne zase tak veliká, aby to bylo přehnané a podobalo se to aquaparku. Esmé to zkrátka uměla perfektně. Všechny tři strany byly bíle natřené a od stropu do poloviny stěn se táhla dlouhá řada oken.

„Bello,“ ozval se Esméin hlas a já sjela pohledem k bílým dveřím kousek přede mnou, které v té bílé barvě vůbec nebyly vidět. „Pojď dovnitř, chci ti to tu ukázat.“

Usmála jsem se na ni a poslechla ji. Když jsem vešla dovnitř, do nosu mě praštila vůně čerstvého nátěru, smíchaná s lidským aroma. Uprostřed místnosti byla vytvořena díra, nic přehnaného, ve které chybělo k úplnému výsledku už jen pár dlaždic světle modré barvy. Na pravé straně jsem koutkem oka zahlédla několik ještě zabalených lehátek. Na konci místnosti, na kraji bazénu, stála Alice s rukama v bok a ostrým hlasem dirigovala nějakého muže, aby tu dlaždici okamžitě narovnal.

Nevěřícně jsem se zasmála.

Těm čtyřem dělníkům, co kolem Alice pobíhali jako šílení a snažili se splnit každé její přání, teprve teď došlo, že se k nim někdo připojil. Vmžiku se na mě podívali a jakmile se jejich zrak zaostřil na můj obličej, vykulili oči a zalapali po vzduchu.

„Páni,“ zavýskl tiše jeden chlápek k druhému, jak předklonění zpracovávali cosi na dně bazénu.

„O těch si nech leda zdát. Pravděpodobně jsou to manželky nějakých mafiánů,“ zašeptal druhý v odpověď.

Skryla jsem úsměv, protože oni neměli nejmenší tušení, že slyšíme každé slovo.

Mafie ve Forks. To bychom to vyhráli, pomyslela jsem si s úšklebkem.

Rosalii, která šla po straně bazénu přímo k lehátkům, doprovázel klapot podpatků. Věnovala mi pobavený úsměv.

„Jak jste na tom?“ zeptala jsem se Alice, která mezitím došla ke mně a Esmé.

Pohodila rameny. „Ještě těch pár dlaždic a brzy budeme moci napouštět.“

Esmé přikývla. „To se udělá v pondělí. A v úterý už bude úplně hotovo.“

Zaslechla jsem šustění a otočila se k Rose, která právě odhazovala nějaké krabice a igelity stranou. Lehátka měly tmavě modrou barvu a díky Rosalii byly úhledně poskládané na sobě. I ona se k nám hned připojila.

Chvíli se na mě pátravě dívala a mě hned napadlo, že má stejné otázky jako Jasper s Emmettem.

„Přežilo Volvo?“ zeptala se žertovně Alice a drcla do mě loktem.

Sjela jsem jí nehezkým pohledem, ale… vždyť to bylo příjemné popovídání, koneckonců. Zhluboka jsem se nadechla a jemně se pousmála.

„Jen jsme si povídali.“

Rose se podivila: „Na tom parkovišti to vypadalo, že po sobě brzy skočíte – a rozhodně ne v boji.“ Zvonivě se zasmála.

„Přesně tohle řekl před chvílí Jasper,“ zabručela jsem.

„Rodina se nezapře,“ prohodila se smíchem Alice. „Takže jste nezdemolovali školu ani auto,“ ověřovala si.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Když jste odjeli, chystali jsme vaši vraždu, ale nakonec jsme si celou cestu hezky povídali.

„A o čem?“ zeptala se zvědavě Alice a všechny tři měli ve tváři nadějné výrazy.

Pokrčila jsem rameny. „O hudbě.“

Všechny najednou vyzdvihly obočí vzhůru a nevěřícně na mě zíraly.

„O… o hudbě,“ opakovala Rose překvapeně.

Alice se nespokojeně zaškaredila. „Takové téma můžete vymyslet jen vy dva.“

„O čem jste si myslely, že byla řeč, proboha?!“

Esmé se nevinně usmála a uhnula pohledem. Něco v mé hlavě udělalo hlasité cvak.

Odfrkla jsem. „Vy jste o nějakém mluvení vůbec neuvažovaly, co?“

Al s Rose se zasmály a Esmé zakroutila hlavou, aby vyjádřila svůj nesouhlas s mým předpokladem.

„Myslela jsem, že jste mluvili o vás dvou. To byl také účel Alicina plánu.“

Zašklebila jsem se. „To si nemyslím. Všichni čtyři chtěli akorát destrukci Edwardova Volva.“

„Slečno Cullenová?“ ozval se hlas jednoho z dělníků.

Všechny čtyři jsme se otočily a já, Rose a Alice jsme se naráz otázaly: „Ano?“

Místností se rozlehl náš krátký zvonivý smích a zrychlený tlukot čtyř lidských srdcí. Alice k nim společně s Esmé vykročila a šly vyřídit platbu a ostatní potřebné.

„Carlisle tu bude do hodiny a můžeme vyrazit,“ informovala mě Rose.

„Hm,“ zabručela jsem. „Tak já si jdu sbalit pár věcí.“ Otočila jsem se k odchodu.

„Bello?“ zavolala za mnou ještě Rosalie.

Tázavě jsem se na ni podívala. „No?“

„Edward Tanyu stejně nechce. Od té doby, co se znají, to na něj pořád zkouší a on ji neustále odmítá. Navíc, myslím, že nikomu z nich neujde, co se mezi vámi dvěma děje. Nemusíš si dělat starosti. A věř, že Edward nikdy nestál o nikoho tak, jako o tebe.“ Usmála se.

Hryzla jsem se do rtu. „Díky, Rose.“ Odešla jsem z místnosti a pomalým krokem se loudala k přední části domu. V duchu jsem uvažovala o tom, co říkala Rosalie.

Jak to myslela? ptala jsem se v mysli sama sebe. Nikdy o nikoho nestál tak, jako o mě? Na moment mě napadlo, že ke mně chová stejné city jako já k němu, ale nechtěla jsem si dávat příliš velké naděje, a tak jsem myšlenky tohoto typu odsunula do pozadí, kde prozatím nikomu neublíží.

Edward už měl určitě mnoho žen a to, že ani jedna z nich nebyla ta pravá, se kterou by chtěl trávit věčnost, láska jeho existence, neznamená, že ji brzy nenajde, nebo že bych to snad mohla být já, přesvědčovala jsem se. Rose to řekla určitě jen proto, že všichni doufají, že budeme spolu.

Vešla jsem do domu a vlétla do svého – našeho – pokoje. Vzala jsem těch pár věcí, co jsem se chystala vzít si s sebou, nedbajíc ohled na Alicinu spokojenost, a nacpala je do jedné malé tašky, kterou jsem si přivezla z New Yorku.

Nevěděla jsem, jaké to bude, až dorazíme do Denali. Byla jsem tam samozřejmě už mnohokrát a všechny jsem měla moc ráda. Carmen byla… něco jako Esmé. Neustále se usmívala a viděla ve všech to dobré. Eleazar mě uměl pobavit, ale také poradit, když jsem byla zoufalá – nutno dodat, že do minulého týdne jsem o zoufalosti nevěděla ani to nejmenší. Irina, Kate a Tanya pro mě byly jako sestry, přesně jako Alice s Rose, ačkoliv u sester Denaliových to pouto nebylo ani zdaleka tak silné, jako u těch dvou. Chodily jsme všechny společně nakupovat a nejednou z nás byli všichni v nákupním centru hotoví. Rosalie si to užívala, jak jinak, a ani ostatní k té pozornosti nevyjádřily byť jen malou nechuť. Mně to bylo naprosto jedno.

Dělala jsem si těžkou hlavu s tím, jak zvládnu první návštěvu Denaliových společně s Edwardem. Možná by to nebyl takový problém, kdybych nevěděla, že Tanya po Edwardovi jede. A doufala jsem, že na ni nebudu zbytečně nepříjemná…

Dobře, povolila jsem nakonec, když mi bylo jasné, že na ni nebudu nijak zvlášť milá. Když si o to bude říkat, mohu být malinko protivnější. Žárlivost snad její trestný čin, ne?

Vzdychla jsem a posadila se na postel, hlavu jsem si schovala v dlaních. Co jen budu dělat, když si Edward řekne, že už na mě nebude dlouho čekat a zpestří si chvilku s Tanyou v posteli? Netušila jsem, jestli pro něj milování znamená to samé, co pro mě. Něco posvátného, co by se nemělo zneužívat jen pro touhu, jako jsem ze začátku mého návratu tvrdila sourozencům.

To, že Edward už pravděpodobně někdy s někým spal, mi neleželo v žaludku tolik jako představa, že to udělá teď. Jo, taky jsem se nechala unést touhou a své poprvé prožila s naprosto neznámým upírem, který mi naprosto učaroval a později se z něj vyklubal můj nevlastní bratr, ale – opakuji – byla to správná věc. Nikdy jsem si ničím nebyla tolik jistá jako tím, že Edward je ten pravý. Věděla jsem to už tehdy a vím to i teď. V tom tedy nespočívá ten hlavní zádrhel, protože já mám ve svých pocitech jasno. Jenže nevím, co cítí Edward, a nechci se mu vnucovat se slovy „láska“ a „existence“ či „důvod mého bytí“. Nedovolím si ani doufat, že bych zrovna já mohla být ta pravá pro něj.

  


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věčnost je jen začátek - 15. kapitola:

 1 2   Další »
11. lala19941
06.04.2013 [21:24]

Náhodou som natrafila na túto poviedku a hned sa mi veľmi zapáčila, skvelá kapitola, som zvedavá ako to medzi nimi bude pokračovať, tak piš prosíím rýchlo dalšiu kapitolu a ja budem poctivo čakať, dúfam, že to bude čo najskôr Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Luna
06.04.2013 [20:31]

Moc pěkné, další pokračování Emoticon

9. BabčaS
06.04.2013 [0:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. Niki
05.04.2013 [21:53]

Krásné!:))))

7. Jsim
05.04.2013 [20:26]

skvělé- prosím další díl co nejdříve - nenechej nás dlouho čekat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.04.2013 [19:12]

KatherinaCullenSkvělá kapitola :) Už se nemůžu dočkat na další a na návštěvu v Denali :) Snad bude Bella brzo se Edwardem :)

5. Elie
05.04.2013 [19:12]

skvělé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.04.2013 [18:32]

JanaZ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. martina946
05.04.2013 [18:11]

Nadhera. Už aby byly spolu. Moc se těším až se tam objeví Tayna. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jsem zvědavá jestli pak bude Bella žarlit Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Prosím rychle další dil Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Seb
05.04.2013 [17:46]

Super kapitola, těším se na další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!