Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire reality - 19. kapitola

Rose a Em


Vampire reality - 19. kapitola Další díl, tentokrát z pohledu Sim. Tento díl vám odhalí menší tajemství. Ukáže, čeho všeho je Aro schopen, aby dosáhnul svého a získal to, co chce.

Mohla jsem si vykřičet hlasivky z toho, jak moc jsem byla v koncích, ale nepomohlo by to. Jak se říká, že boží mlýny melou pomalu a jistě, tak na upíry se to zřejmě nevztahuje. A pokud jo, tak Volturiovým se mlýny obloukem vyhnuly. Byla jsem znechucena z toho všeho. Z mého nynějšího života, z Ara, z toho, co mi provádí. Jako by vždy měl něco v záloze. Pomalu se smiřuji s tím, co mě tu čeká a on mi ještě víc naloží. Na, co mu krucinál bude nedobrovolný svazek? Nic se nezmění, nic! Ledaže…

Těsně před naší ložnicí jsem se zastavila. Musím s ním okamžitě mluvit, jestli jsou mé domněnky pravdivé, tak nevím, co udělám.

Z mých úvah mě vytrhl hluk, který se ozýval z pokoje. Otevřela jsem dveře a šla se podívat po zdroji rámusu.

„Co ty tu děláš?“ zasyčela jsem na ni. Už v minulosti jsem ji moc nemusela. První pohled z očí do očí a já věděla, že ta žena není dobrá. A to jsem ani netušila nic o daru, jenž má. Naprosto nenuceně se na mě podívala. V tváři znechucenost, jako obvykle, když jsme v místnosti o samotě. Kdykoliv je přítomen i Aro, tváří se jak neviňátko.

„Přeměřuji to tu,“ promluvila po chvíli na mě.

„Proč? Nemáš tu co pohledávat. Nikdo tu nesmí vstoupit!“ zvýšila jsem hlas. Přiblížila se ke mně tak těsně, až jsem si myslela, že mě chce roztrhat na kousky.

„Jsem tu na příkaz vládce. A ty nemáš žádné právo mi přikazovat, trosko,“ zavrčela a v karmínových očích se jí zablýsklo. Pozdvihla jsem jedno obočí a znechuceně si odfrkla.

„Tvé chování se nijak nezměnilo, jak jde vidět. Mohla bys mi, Chelsea, vysvětlit, proč to tu přeměřuješ a na co?“

„Mohla, ale nechce se mi,“ vypařila se z pokoje dříve, než jsem stihla jakkoliv zareagovat. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se zeptat samotného vládce.

 

Neobtěžovala jsem se klepat, vtrhla jsem jak vichřice. Může si vřískat, jak chce, dneska mě vytočil nadmíru.

Výjimečně neseděl za pracovním stolem, stál před ním a ledabyle se o něj opíral. Zřejmě tu už byla Chelsea nebo tušil, že se vrátím.

„Copak tě vytočilo tentokrát, Sim?“ otázal se mě a škodolibost se nedala přeslechnout. Byl jak malé děcko, které rádo oplácí rány, které jste mu uštědřili. Zhluboka jsem se nadechla a upravila si šaty.

„Co ta malá mrcha pohledávala v naší ložnici?“ odvětila jsem mu otázkou. Přešel ke mně, pohladil mou levou tvář, poté se dal opět do pohybu a začal mě obcházet dokola. „Naše ložnice, už si zvykáš?“ pronesl tichým, avšak pevným hlasem a dokonce se vítězně pousmál.

„Ráda tě provokuji, nic víc v tom nehledej. Kdybych ti napsala výhružnou sms nebo na tebe poslala Al-Káidu, budeš to brát jako vyznání lásky, a to bych opravdu nerada riskovala.“ 

Jeho úsměv se více rozšířil a zastavil se přímo přede mnou.

„Jsi roztomilá. Nicméně abych ti odpověděl. Chelsea má za úkol přestavbu naší ložnice. Byl bych rád, kdybys jí s předěláním pomohla.“ Dal si velice záležet na slově naší. Opět se mě chtěl dotknout, ale já provedla úhybný manévr a přešla jsem k policím plných knih.

„Proč, nemáš důvod to dělat. Nemám důvod jí pomáhat, nech to tak, jak to je. Hnusné. Hodí se to k tobě,“ mrkla jsem, abych tomu dodala šťávu. Aro se jen zasmál a znovu ke mně přistoupil. Natiskl se na mě a pevně sevřel mé paže v jeho dlaních. Zakroutila jsem v záporu hlavou a dělala jsem, že přemýšlím.

„Nebo že bys chtěl začít s novým štítem? Svatba rovná se nový začátek? Brouku, zapomínáš, že se to tou fraškou nezmění. Budu stejná.“ Prudce jsem sebou smýkla, abych se dostala z jeho sevření, ale nešlo to, svíral mě velice pevným stiskem, až jsem měla dojem, že chce mé paže urvat.

„Přijde doba, kdy se změníš, a tuším, že to bude velice brzo, Simone.“ Jeho tvář, ten výraz. Byl si natolik jist, až mě z toho mrazilo v zádech, a že upíra jen tak něco nevyděsí. Pravou paži uvolnil ze sevření. Uchopil mou tvář a přitáhl si ji k té své.

„Polib mě,“ rozkázal mi a očima se vpíjel do těch mých. Zamrkala jsem a vysmýkla jsem se mu. Konečně jsem mohla, tlak už nebyl tak silný.

„Nech si to na svatbu,“ zavrčela jsem a měla se k odchodu. Jenže jeho tělo mi východ zatarasilo. Zastavila jsem se kousek od něj.

„Ještě dnes mě sama od sebe políbíš,“ procedil skrz zuby a nasadil tvrdou masku.

„Je fajn, že upír v tvém věku věří na pohádky. S tvým dovolením, vládce,“ uchopila jsem šaty a udělala pukrle. „Nesmím promeškat ani jednu minutu příprav naší svatby,“ pronesla jsem vesele s obrovskou dávkou sarkasmu, odstrčila ho od dveří a odebrala jsem se za Noemi. 

„I cigaretu, prosím.“ Její pohled plný zoufalství.

„Tak to bychom mohly ke mně. Budu velice ráda, když to tam zahulíš. Aspoň Aro nebude křičet, že jsem nepomohla s rekonstrukcí,“ zákeřně jsem se usmála a promnula si ruce. Chce, aby ta mrcha předělala ložnici? Jak je libo, ale ručím jí za to, že bude mít s tím hodně práce.

„Jaká rekonstrukce, co to plácáš?“ vyhrkla ze sebe Noe nechápavě. Mávla jsem rukou ve stylu Pak ti to povím a nabídla jsem jí rámě. Dál se nevyptávala, přijala nabízenou ruku a společně jsme se vydaly do mé a Arovy ložnice.

„Už mi konečně řekneš, o čem jsi předtím mluvila?“ pronesla má nejlepší kamarádka mírně nedočkavým hlasem, když jsem jí podávala skleničku skotské. Volterra má tvrdé ženské, tvrdé zdi a tvrdý alkohol. Nic jiného tu nenajdete.

Usadila jsem se do křesla vedle ní, nohu přes nohu.

„Když jsem sem přišla, hned poté, co mi Aro řekl, co má za lubem, načapala jsem tu Chelsea. Víš, že jsem ji nikdy moc nemusela, navíc si myslím, že mě nesnáší. Protože o mě Aro stojí víc, než o ni. Zeptala jsem se jí, co tu pohledává, něco vyštěkla a zmizela pryč. Tak jsem se šla zeptat Ara. Prý se tento pokoj bude rekonstruovat a já mám Chelsea pomoc, chápeš to? Na, co mu to je?“ ke konci už jsem začínala být mírně hysterická. Noe zvedla sklínku a jemně s ní zatřásla.

„Tohle by ti pomohlo.“

„Ne, nechci v sobě alkohol. Nemám chuť, i když by to možná pomohlo na určitou dobu.“

Pokrčila rameny a na ex do sebe kopla obsah skleničky.

„Chtějí nám vzít poslední spojení s nimi. Odtrhl mě od Jaspera, odtrhl mě od nového stylu života, odtrhl mě od našeho manželství, odtrhl mě od rodiny, ach, Sim. Kdybych jen neměla stále nutkání urvat mu ten jeho protivnej ksicht! Stokrát jsem si představovala, jak ho zabiju, ale nemohu. Umřel by Nate, a to nemohu dovolit. On je můj důvod žít, to víš.“

„Vím a chápu to. Pro ně jsme jen loutky, s kterými si mohou hrát a těší je naše bolest, ale…“ Pevně jsem ji sevřela za zápěstí a zadívala se jí do očí. „Nikdy nedostanou naši lásku, a to je bude štvát. Protože oni nechápou jednu důležitou věc, láska se nedá vynutit. Mohou si brát naše těla, ale naše duše a srdce budou patřit Carlisleovi a Jazzovi. Zanechala jsem svého muže a děti tam, v bezpečí. Bolest, které jsem se vystavila, mě mučí den ode dne víc a víc, ale těší mě pocit, že jsem je ochránila. Tolik bych chtěla ochránit tebe i Natea…“

„Jsme v tom společně, Sim. Ty a já. Budeme si krýt navzájem záda, rozumíš? Společně.“ Stiskla mi ruku a usmála se na mě povzbudivým úsměvem.

„Společně,“ přitakala jsem jí a taky se na ni usmála.

Vzápětí se otevřely dveře a v nich stáli vedle sebe Caius a Aro. V duchu jsem zasakrovala. Ti dva nás prostě nikdy nemohou nechat dlouho o samotě. Musí se nám vtírat do všech pěkných chvílí tady, a že jich je opravdu minimum.  Oba pohledem přejeli láhev skotské na stole a doutníky, které jsem vytáhla pro případ, kdyby to tu Noe opravdu chtěla proměnit na kuřácké doupě.

„Noemi, jdeme,“ rozkázal jí Caius. Stoupla jsem si a zakryla ji za sebe.

„Nikam nepůjde. Ještě jsme spolu nedomluvily, nechte nás být!“ zavrčela jsem jeho směrem.

„Ty nemáš právo se tu osočovat. Je má budoucí žena a bude poslouchat!“

Odskočil od Ara a stáli jsme tváři v tvář.

„Chceš snad boj? Víš, že to pro tebe zatím nikdy nedopadlo dobře, Caie,“ pronesla jsem posměšným tónem. Viděla jsem na něm, že má obrovské nutkání mě roztrhat, ale Ara ho zastavil, tím, že se v mezi nás dva vmísil.

„Oba přestaňte,“ otočil se na Noe a nahodil vlídný kukuč, ani jedna jsme mu to nežrala. „Mohla bys prosím jít s Caiem? Chce s tebou probrat něco ohledně Natea, je to tak?“ ohlédl se na Caia. Ten mírně pokýval hlavou na souhlas.

„Hm, ano, je to tak.“

Nemusela jsem se ptát sama sebe, zda jim věřím. Důvěru jsem k nim nepociťovala snad nikdy. Zatnula jsem pěsti a byla jsem odhodlaná se i s Caiem porvat, abych oddálila další kousek utrpení, který chtěl Noe naservírovat. Jenže její ruka na mém rameni mě zastavila. Přes rameno jsem se na ni udiveně zahleděla.

„To je v pořádku. Umím se o sebe postarat,“ zašeptala mi do ucha. Prosmýkla se kolem mě a Ara. Společně s Caiem odešli z ložnice a ponechali mě jen v přítomnosti Ara. Zadívala jsem se na něj, vypadal, jako by čekal, co provedu.

„Co chceš?“ zamručela jsem podrážděným hlasem. Přistoupil ke stolku, kde byla láhev alkoholu společně s doutníky.

„Pila jsi?“ otázal se mě místo odpovědi. Zakroutila jsem hlavou.

„Dobře,“ sebral láhev i doutníky a šel je schovat na jejich původní místo.

„Zítra ráno sem přijde Chelsea. Bude se ti věnovat a podle tvého vkusu a přání přestaví naši ložnici,“ promlouval na mě, během ukládání doutníků do dřevěné krabičky.

„Aha,“ pronesla jsem, pevně jsem sevřela opěradla obou křesel a mrštila s nimi o zem. Přiskočila jsem k toaletnímu stolku, urvala jsem zrcadlo, které bylo k němu přišroubované, a hodila ho po Arovi. Natahovala jsem se i po samotném toaletním stolku, ale Aro mě strhl na stranu.

„Co to do tebe vjelo?“ vyhrkl ze sebe a zatřásl se mnou.

„Rekonstrukce podle mého vkusu, přesně jak sis přál.“

„No to je vrchol! Ty jedna…“ nedořekl to, byl natolik rozzuřen, že nemohl najít ta vhodná slova. Doslova mě zvedl ze země a hodil mě na postel.

„Ne,“ sykla jsem na něj, zapřela jsem se dlaněmi do peřin a odtáhla jsem se od něj. Jenže on byl rychlejší, uchopil lem mých šatů a škubl s ním směrem k sobě. Takže si mě přitáhnul a ještě mi serval půlku šatů.

„Ale ano,“ zamručel chraplavým hlasem, nechtěně jsem se dotkla jeho klína, když jsem se snažila vyškrábat zpoza něj, byl vzrušený. Ve rvaní šatů pokračoval, dokud jsem se pod ním nevzpouzela pouze ve spodním prádle. Bušila jsem pěstmi do jeho kamenné hrudi a všemožně se snažila ho kopnout do citlivých míst. Aro si to samozřejmě nenechal líbit. Pevně sevřel obě má zápěstí a přirazil mi ruce po stranách hlavy. Zahleděla jsem se do jeho karmínových očí plných chtíče.

„Proč to děláš?“ špitla jsem sotva slyšitelně. Tlak na zápěstí trošku polevil.

„Protože toužím po tvé lásce,“ odpověděl na mou otázku a snažil se mě políbit. Uhnala jsem hlavou na bok, takže se jeho rty otřely o mou levou tvář.

„Ty netoužíš po mé lásce, ty toužíš po mém těle,“ řekla jsem tvrdým hlasem.

„Mýlíš se, miluji tě,“ odporoval mi, pustil má zápěstí a natočil si můj obličej přímo k tomu svému.

„Já miluji Carlislea, a to nezměníš.“

„Možná nezměním tvé city k němu, ale určitě změním tvůj postoj ke mně.“ Opět jsem viděla skálopevné přesvědčení, které se odráželo z jeho očí. On má nějakou páku, která bude hodně silná. Snad neuvěznil Carlislea nebo někoho z dětí, proboha…

„Proč jsi si tak jist? Kde bereš tu jistotu?“

„Brzo se dozvíš odpověď na své otázky.“

 

Jakmile Aro ukojil svou touhu po mé lásce, jak to nazýval, odebral se do koupelny, kde jsem vzápětí uslyšela puštění vody. Odhodila jsem ze svého těla pokrývku a vyskočila jsem z postele. Sebrala jsem Arův župan, který měl přehozený přes noční stolek a oblékla si ho na své nahé tělo, jež bylo jím před chvílí opětovně pošpiněno. Přešla jsem k jeho věcem a snažila se najít jeho telefon. Musela jsem to udělat. Nutkání slyšet to, co mi bylo odepřeno, bylo silnější než rozum a strach z následků, které potom přijdou. Láska nikdy nebyla věc rozumu, ale srdce. Když jsem nahmatala, to, co jsem potřebovala. Urychleně jsem se vypařila z komnat. Znovu jsem využila tajných chodeb. Obloukem jsem se vyhnula Jane a Felixovi, kteří pravděpodobně mířili za Arem. Poslední dobou jsem je vídala až nepřirozeně často s Arem. Oni něco plánují a já nevím co, budu to muset zjistit.

Až jsem se dostala, v rámci mezí na bezpečné místo, trochu jsem si oddychla. Mnoho místností tu nikdo nepoužívá a neudržuje a tahle byla jedna z nich. Studená, kamenná místnost, která se spíše podobala kobce, než pokoji.

Vyťukala jsem číslice a přiložila si mobil k uchu. Se zatajeným dechem a bolestí v srdci jsem čekala…

„Doktor Cullen, kdo volá?“ Nemohl tušit, kdo jsem – pochybuji, že má Ara ve své pětce nebo vůbec v telefonním seznamu.  

Bože, jeho hlas. Každé slovo se mi víc a víc zabodávalo do srdce. Nechtěla jsem, aby to zavěsil, nechtěla jsem, aby ten hovor ukončil. „Zůstaň se mnou, Carlisle, prosím.“

„Haló? Je to nějaký žert? Ozvěte se!“

Hlasitě jsem vzlykla a hned na to se chytla za krk. Sakra! Nechci na něj mluvit, chci jen slyšet jeho hlas. Chci vědět, že tam stále je, že nebyl snem.

„Stalo se vám snad něco? Prosím vás, komunikujte se mnou,“ mluvil do telefonu a já prostě nevěděla, co dělat. Byla to hloupost, volat mu. Co jsem si sakra myslela? Vždyť ho Aro zabije! Jedním stisknutím jsem ukončila hovor a odhodila mobil na zem, jako by to bylo žhavé uhlí.

„Sim si hraje na zlobivou holčičku?“ vzhlédla jsem a spatřila jsem Ara, jak se potutelně usmívá. Z pravé strany stála Jane, z levé Felix. Všichni mě sledovali, avšak ti dva s absolutním nezaujetím, na rozdíl od Ara. 

 

„Je mi to líto, nechtěla jsem…“ začala jsem se zbrkle omlouvat, přešla jsem k Arovi a snažila se ho dotknout, ale on se kolem mě prosmýkl a zvedl ze země telefon.

„Vyřiď to,“ rozkázal Felixovi a hodil mu ho. Felix pokýval v ten samý moment, co se mobil rozezvučel. Hrklo ve mně. Co má vyřídit? Chce snad Carlislea zabít?

„Aro!“ vyjekla jsem vyděšeně, chňapla jsem ho za loket a pevně jej sevřela. Tím jsem si získala jeho pozornost. „Prosím!“ naléhavost a úzkost v mém hlase nešly přeslechnout. Podíval se za mě na ty dva.

„Jděte, už vás nebudu potřebovat,“ přikázal jim a oni uposlechli. Svou pozornost přesunul na mě, usmál se na mě a pohladil mě po vlasech.

„Nezabiji jedinou páku, kterou mám na tebe, drahá,“ šeptl a líbl mě na čelo. Cítila jsem, jak má úzkost polevila a já se mohla volněji nadechnout. Mohla jsem se na Ara obořit, že si se mnou tak pohrává, ale volila jsem pasivnější cestu.

„Děkuji,“ pronesla jsem tichým hlasem. Objal mě kolem ramen a přitáhl si mě silně ke své hrudi. Nebránila jsem se, nemohla jsem, byla jsem stále paralyzovaná tím, co jsem provedla, tím, jak se to zvrtlo a jak se Aro zachoval.

„Takhle je to dobře, pšt, má malá. Přesně takhle to mělo vypadat už předtím,“ promlouval na mě a já si až teď uvědomila, že tiše vzlykám. „Říkal jsem ti, že časem si zvykneš. Ten čas právě nastává, Simone. Jsem trpělivý a přináší mi to ovoce. Já jsem tvůj stvořitel, ne Carlisle, patříš jedině mně.“ 

Vykroutila jsem se z jeho objetí a pár kroků od něj odstoupila.

„Tohle si myslíš? Dejme chvíli stranou tvou posedlost mnou. Opravdu si myslíš, že jako můj stvořitel máš právo o mně rozhodovat?“

„Jistě, já tě přeměnil, já z tebe vytvořil to, čím jsi.“

„A kde bereš tu jistotu, že jsem tím chtěla být? Chtěla jsem mít rodinu, chtěla jsem žít! Ale ty jsi mi všechno vzal, nikdy jsi mi nedal možnost volby.“

„Myslel jsem, že jako každá smrtelná bytost budeš prahnout po věčnosti.“

„Po věčnosti? Kdo by chtěl žít věčně, když ani neví, co dělat o víkendu! Já nesmrtelná býti nechtěla, to tys mě chtěl navždy po svém boku!“

„Nechápeš, že jsem pociťoval něco mně neznámého? Chtěl jsem tu směs emocí uchovat. Chtěl jsem, abys je opětovala!“

„A proto jsi mě zavřel do zlaté klece jako předtím Sulpicii? Copak za ty roky nevíš, jaká jsem? Vždyť jsi četl v mé mysli. Viděl jsi, co jsem a taky jsi musel vidět, že odepřením svobody mě zničíš! Nedokážu dýchat v této kleci. Nikdy jsem to nedokázala. Potřebuji svobodu, ale ty jsi to nikdy nepochopil. Od prvního okamžiku jsi mě chtěl vlastnit, jako bych byla drahocenný kůň nebo nějaký kus nábytku. Chceš doopravdy vědět, proč byl můj vztah s Carlislem tak harmonický? On mi nikdy nic nezakazoval, podporoval mě v rozvoji mé osobnosti. Nechal mi prostoru kolik jsem potřebovala. On ví, jaká jsem a chce mě tak ponechat, ne předělat k obrazu svému, jako to děláš ty!“

„Ale no tak, nečerti se. Budeš mít vše, o čem jsi snila. Krom doktůrka a Cullenů.“

Zmateně jsem na něj hleděla, netušila jsem, co se v jeho chorém mozku odehrává, a bála jsem se nejhoršího.

„Co mi chceš dát?“ zeptala jsem se nahlas. Natáhnul ke mně ruku a čekal, až do ní vložím svou. Když jsem tak učinila, sevřel ji a odváděl mě pryč. Přitáhla jsem si k tělu víc župan. Přemáhala jsem se, abych si v mysli nevytvářela ty nejhrůznější scénáře.

Vedl mě různými chodbami, jež jsem nepoznávala. Přišlo mi, že hrad znám jako své boty, ale Aro mě vyvedl z omylu.

„Kam mě to vedeš?“ otázala jsem se ho.

„Za kým je vhodnější otázka,“ odvětil mi a přidal do kroku. Po určité době, kdy jsme minuli několik chodeb a komnat, zastavil. Otevřel bezpečnostní dveře a vstoupil společně se mnou do nitra.

Zarazil mě splašený tlukot srdce, bilo tak rychle.

Do zorného úhlu mi vpadla Chelsea. Otočila se na nás, v náručí chovala něco, co bylo skryté v bílé dečce, dobrotivý Bože…

„To je dítě?!“ vykřikla jsem zděšeně, odtrhla jsem se od Ara a přikryla si ústa. Ara pokynul Chelsea, ta se dala do pohybu, šla přímo ke mně a podala mi ten uzlíček.

„Chelsea, můžeš odejít,“ propustil ji Aro a my osaměli. Prsty jsem odkryla dečku a spatřila drobnou tvářičku spícího dítěte. Nebylo ale lidské.

„Poloupíří dítě, Aro, co to má znamenat?“ obořila jsem se na něj a čekala na jeho odpověď.

„Sledoval jsem tě delší dobu. Viděl jsem tvou idylku s Carlislem, což mě ničilo, ale přece nic není dokonalé, že? Vím o těch vašich hádkách skrz touhu po dítěti, která se v tobě objevila. Navíc, chtěl jsem studovat novou možnost života, a jelikož mi Marcus nikdy nedovolil studovat Natea, musel jsem se zařídit jinak.“

„Proč až teď? Nebo jich máš víc?!“ Mráz mi běžel při představě, že si tu Aro tvoří menší armádu poloupířích potomků. Zrovna on, který nemá ani špetku lidskosti v sobě.

„Ne, Sim. Řekněme, že mi trvalo trošičku déle zkrotit svůj upíří temperament, během plození případného potomka. Na rozdíl od Caia mi na těch ženách vůbec nezáleželo.“

„Těch? Kolik, Aro? Kolik si jich zabil, abys získal poloupíře tvé krve? Kde je matka toho dítěte?“

„Stojí přede mnou, ty budeš jeho matkou.“

„Kde je jeho pravá matka!“

„Kde? To netuším, ale vím, v jakém stavu se nachází, je mrtvá. Pravděpodobně ji v tento moment zakopávají do země, v lepším případě, samozřejmě.“

„Jsi zvíře, jak jsi jen mohl!“

„Vzpomínáš si na dnešní dopoledne, lásko? Řekl jsem ti, že mě sama od sebe políbíš.“ Překonal vzdálenost mezi námi dvěma a snažil se dotknout mé tváře. Jenže se mu to nepovedlo, byla jsem rychlejší.

„Tak takhle to je? Dáš mi do rukou dítě a tím se vše vyřeší? Budu tě poslouchat na slovo? To ses tedy zmýlil! Já o dítě nestojím! Dej ho zpátky Chelsea, dělej si s ním, co chceš. Ale já dávám ruce od toho pryč!“

„Fajn, tak bude následovat svou matku, stejně je to holka a já jako správný vládce se držím tradic.“

„To bys neudělal, vždyť je to nebohé dítě!“

„Ty naděláš! Na světě jsou miliony nebohých dětí, o které se nikdo nezajímá. Proč bych já měl mít starosti skrz jedno dítě?“

„Nedovolím, abys to dítě zabil! Budu hrát v tvém plánu podělané upíří rodinky! Ale zkus na ni sáhnout a přísahám…“ zarazila jsem se, jeho potutelný úsměv. Ta rekonstrukce…  

„Proto přestavba? Svatba? Máš nějaký úchylný vzorec rodinky, podle kterého tohle všechno provádíš?“

„Máš na výběr, buď mi to dítě dáš a už ho nikdy v životě neuvidíš. Nebo se s ním odebereš do našich komnat. Můžeš ho sama vychovávat, svěřím vše kolem něj do tvé péče, a když budu provádět nějaké testy společně s doktorem Hayem, budeš u toho, nic se mu nestane. Stačí jen, když mě políbíš.“

„Dobře víš, že bych ho neposlala na smrt.“

„Tedy?“ pozdvihl jedno obočí a vyčkával. Pohlédla jsem na drobnou holčičku, která pokojně spočívala v mém náručí. Překlenula jsem vzdálenost mezi mnou a Arem a políbila ho.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vampire reality - 19. kapitola :

 1
6. Kaja
30.08.2012 [10:29]

Prosím honem pokráčko :D

5. MaryAliceBrandonCullen1
25.08.2012 [18:29]

honem další kapitolku! Emoticon Emoticon

4. dm
29.07.2012 [12:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. nika
27.07.2012 [17:58]

to je totálne úžasný...... další díl honem :D

26.07.2012 [21:43]

Elisme7Aro je vládcem oprávněně, je to chytrá liška, která ví, jak dosáhnout svého. Emoticon
Pěkná kapitolka. Emoticon

1. Kačka
26.07.2012 [19:24]

Kapitola byla moc pěkná a povedená!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ale už se těším na HE Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!