Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Útěk do Volterry - 3. kapitola

Water - ukázka


Útěk do Volterry - 3. kapitolaLáskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil.
Bellu čeká další rozhovor s Demetrim. Jak tentokrát dopadne?

Ráno jsem se probudila snad ještě ospalejší, než jsem v noci ulehala, protože mě trápily noční můry o Victorii a Demetrim. Podstatný rozdíl mezi těmi nočními můrami a skutečností byl ten, že v mých nočních můrách nebyl démonem, který se mě snaží připravit o tu krásnou výsadu žít. Byl mým andělem strážným, tím, kdo mě před Victorií vždy ochránil. V tom snu byl mým novým Edwardem.

Trvalo docela dlouho, než jsem byla schopna normálně dýchat. Když se tak konečně stalo, vstala jsem, utřela si slzy a pak jsem zamířila do koupelny. Cestou jsem se podívala na hodinky. Budu si muset pospíšit, nebo nestihnu jít na snídani. Můj žaludek hlasitě zaprotestoval.

V koupelně jsem rychle vykonala ranní hygienu. Letmý pohled do zrcadla mi napověděl, že vypadám děsivě. Už jsem navenek nebyla tou starou Bellou, teď jsem se spíš podobala nějaké zombii z béčkového hororu. Mrtvý pohled, tmavé kruhy pod očima a bledé, popraskané rty, to asi každého na mně nejvíc zaujalo. Uvědomila jsem si, proč se na mě malé děti dívaly tak vystrašeně. Zašla jsem do pokoje a z tašky vytáhla svou malou kosmetickou taštičku. Vrátila jsem se k zrcadlu a korektorem jsem zakryla kruhy pod očima. Oči jsem lehce zvýraznila tužkou a na řasy jsem nanesla trochu řasenky. Rty jsem potřela balzámem. Když jsem se znovu prohlédla v zrcadle, musela jsem usoudit, že vypadám mnohem lépe. Vrátila jsem se do pokoje a převlékla se do trička a džínů a seběhla jsem do hotelové restaurace na snídani. Zamířila jsem ke svému stolku a všimla si, že už je obsazený.

„Nechceš se se mnou dneska nasnídat?“ zeptal se mě Demetri a obdařil mě dalším ze své sbírky zářivých úsměvů. Jak to proboha myslel? V jeho chování jsem se nevyznala. Všechno nasvědčovalo tomu, že by mě nejraději zabil, ale proč to tedy neudělal? Odkašlal si - zřejmě čekal na odpověď. Už se netvářil tak sebejistě.

„Moc ráda,“ odpověděla jsem konečně a usmála se. Šlo mi to samo, nemusela jsem se nijak nutit, což mě potěšilo. Demetri vstal a odsunul mi židli, abych se mohla posadit, a když jsem si sedla, zlehka židli přisunul zpět ke stolu. Všimla jsem si, že je nakrátko ostříhaný. Musela jsem uznat, že díky tomu vypadá ještě lépe než minule.

„Co si dáš?“ zeptal se.

„No... ciabattku s cottage sýrem a čaj,“ odpověděla jsem. Ten přenádherný upír něco zamumlal k servírce a pak se otočil zpět ke mně.

„Takže tebe zajímá antický Řím?“

„No, vlastně ani moc ne, jen jsem potřebovala pryč,“ odpověděla jsem upřímně.

„Proč?“ zeptal se a zkoumavě si mě prohlížel.

„Promiň, nechci o tom mluvit,“ zamumlala jsem.

„To je v pohodě, taky mám pár věcí, o kterých nechci mluvit,“ odpověděl a smutně se na mě usmál. Pár věcí? Kromě svého jména mi o sobě ještě nic neřekl!

„Co na to tví rodiče říkali, že chceš odjet tak daleko?“ pokračoval v křížovém výslechu.

„Táta byl smutný, ale byl rád, že nechci hnít doma a budu se vzdělávat.“

„A máma?“

„Já nevím. Ona žije se svým druhým mužem na Floridě, už dlouho jsme se neviděly,“ pousmála jsem se.

„Stýská se ti.“ Nebyla to otázka, jen prosté konstatování faktu.

„Ano,“ přisvědčila jsem.

K našemu stolu se mezitím pomalu přiblížila servírka a položila na něj tác se snídaní. Začala jsem jíst.

„A co sourozenci? Byli rádi, že se tě zbavili?“ zeptal se pobaveně.

„Nemám sourozence. Máma od táty utekla pár měsíců po svatbě. Táta od té doby nikoho neměl a máma poznala Phila teprve nedávno.“

„Takže jsi vyrůstala sama?“

„Tak se to říct nedá. Vyrůstala jsem s mámou. Často se mi zdálo, že vychovávám spíš já ji, i když by to samozřejmě mělo být naopak,“ zasmála jsem se. I Demetri se smál. Jeho smích zněl jako ta nejdokonalejší symfonie. Jako když spojíte to nejlepší z Mozarta, Bacha a Beethovena a přidáte k tomu Smetanovy prvky.

„Tvým kamarádům se určitě stýská,“ poznamenal a zastrčil mi pramen vlasů za ucho. Jeho studený dotek mě příjemně pálil.

„Já vlastně moc kamarádů nemám,“ přiznala jsem a sklopila zrak. Moje odpověď ho z nějaké příčiny zaujala.

„Jakto že ne?“ zeptal se. Očima mi visel na rtech.

„Moc si s lidmi nerozumím,“ zamumlala jsem poraženecky. Tváře mi hořely. Demetri mlčel, zjevně ho má odpověď zaskočila. Párkrát otevřel svá dokonalá ústa, ale nevyšla z nich ani hláska. Po půlminutě mlčení (která však mě připadala jako celá věčnost a po kterou jsem se ani neodvážila nadechnout) se zřejmě rozhodl vsadit na odlehčenější téma.

„Máš ráda impresionistické malby?“ zeptal se zvesela. Znovu jsem začala dýchat.


< Předchozí - Nadcházející >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Útěk do Volterry - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!