Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 24. díl - Edward

05.02.2010 (21:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4908×

Vešel jsem do jídelny a slyšel jsem přesně to, co jsem nechtěl. Nemohl jsem uvěřit tomu, že to myslí vážně. Tak nějak jsem doufal, že to s tím Mikem odvolá, ale pletl jsem se. Myslel jsem si, že je to mezi námi po včeřejšku tak nějak v pořádku, ale asi ne dost…

Neříkala mu náhodou tehdy, když se ji vyptával, že je to jen přátelská vycházka?! Jsem si jist, že určitě. Což znamená, že přátelé můžou být víc než dva, takže rozhodnuto.
Nenechám ji jít samotnou s ním, zvlášť když vím, co se mu honí v té jeho zvrácené a duté palici. Sice je fakt, že u mě to kolikrát vypadá stejně, ne- li hůř, ale to je přece něco jiného.

Protože tady nebyla ještě Alice, jen Bella která, vypadala jako myš v pasti, slyšel jsem Mikovy myšlenky. Dopředu si vymýšlel fígly, jak ji dostat, tak kam chce. To mu teda nevyjde, leda přes moji mrtvolu. Jen na ni zkusí sáhnout a utrhnu mu hnátu.

Potom co jsem došel k jejich stolu, tedy k našemu kam se Mike přicpal, jsem jim oznámil, že jdu s nimi.
Bella mě propalovala nechápajícím pohledem, který přešel do smířeného. Co to s ní dnes je? Nehádá se, ani mi neodporuje. Je jako vyměněná, bůh ví co se s ní stalo. Doufám, že nemá nic za lubem. 

Ale myšlenky toho ničemy jsem slyšel asi tak, jako kdyby stál vedle mě a řval mi to do ucha.

Jeho myšlenky zněly asi takto:
,To si ze mě děláš prdel Cullene! Ty s náma nikam nepůjdeš, jen počkej, hodím ji do auta a ujedu co nejdál a nenajdeš nás. Tohle rande mi nepřekazíš. To nedovolím, ani kdyby to bylo to poslední co udělám.’

Ani netuší, jak moc je blízko pravdě. Hodil jsem po něm výraz, který mu dával jasně najevo, že jestli jenom cekne, tak mu utrhnu hlavu a zahraju si s ní basket.

Když jsme dojeli domů, tak se Bella zabarikádovala spolu s Alice u mě v pokoji se slovy: ,,Kdo vleze, zemře.”
Tak mi nezbývalo nic jiného než čekat, ale to mě pekelně nebavilo. Bylo tu na mě až moc velké ticho a i přes to, jsem měl plnou hlavu. 
Rozhodl jsem se, že si zajdu na lov, pro všechny případy, abych někoho vážně nezabil a tím někým myslím především Newtona, který si zahrává s ohněm, což se mu může stát osudným. Aby ho ten oheň taky nespolkl.
Byl bych vůbec zvědavej, jestli bych kvůli Belle porušil své vegetariánství, ale myslím, že po tom co se stalo včera večer když spala, bych byl schopen všeho.

Vyběhl jsem hluboko do lesa, kde jsem konečně zavětřil krev. Počkat… krtek?! To snad není možný. Daleko, hluboko není nic? Teda hluboko jo, ale že by se mi chtělo se hrabat do země kvůli pár kapkám krve, kterou ani tak nutně nepotřebuji, to zase ne, tak špatně na tom nejsem ani já. Kašlu na to, kdyžtak si dám Mika jako hlavní chod.

Doběhl jsem tiše zpět k domu a zaposlouchal se do rozhovoru, který se ozýval z mého pokoje.
,,No tak Bello, tohle by ti moc slušelo,” žadonila Alice.
,,Jasně, k tomu dva copy a můžu jít do Pomády.”
,,Ty toho naděláš, tak si vezmeš tohle.” 
,,CO? Si ze mě děláš srandu ne?”
,,Nedělám. Neodmlouvej, tohle na tebe dostanu i kdybych to na tebe měla vlastnoručně narvat a věř tomu, že by se mi to povedlo!”

,,Alice, proč mi tohle děláš? Proč?” ptala se se zoufalým hlasem, až jsem chtěl jít za nimi a pomoct Belle, ale ozvalo se Alicino zavrčení. No jasně, viděla co chci udělat. Neměla by ale před Bellou vrčet, ještě si toho všimne a dostane nějaké podezření, i když je pravda, že mi kolikrát přijde, jakoby o nás už dávno věděla, ale jak by mohla? Jednou bych ji to měl nejspíš říct, ale na to je ještě čas, první je tu něco důležitějšího, něco co už více nesnese odklad.

Najednou se mě z ničeho nic dotkla něčí ruka. Uskočil jsem leknutím, protože jsem byl příliš zabrán do svých myšlenek na to, abych někoho slyšel. Nahrbil jsem se do bojovné pozice jak velbloud. Byla to naštěstí to jen Alice.

,,Tohle mi příště nedělej. Kde je Bella?”
,,To tě teď nemusí zajímat. Přišla jsem ti jen říct, že máš volný pokoj. Je nejvyšší čas se začít chystat nebo pro Mika přijedete pozdě.”
,,Jasně a to bych přece tak hrozně nerad ho nechal někde čekat a doufat, že ho odvleče medvěd hluboko do lesa a tam si z něj udělá nafukovací pannu.” Dořekl jsem jednu ze svých představ jeho smrti, Alice se jen ušklíbla a odešla dovnitř.

Slyšel jsem Bellin pravidelný tlukot srdce, který vycházel z Alicinýho pokoje. Chtěl jsem se tam jít za ní podívat, ale pak jsem si vzpomněl na svou poslední nepříliš úspěšnou návštěvu a obloukem jsem její pokoj obešel. 

Došel jsem do svého pokoje a zjistil, že je akorát tak na čase, abych zařídil ještě jednu drobnost. Takže první ta maličkost a pak teprve udělám něco se sebou.

Obstaral jsem, co jsem potřeboval a zalezl do sprchy. S ručníkem kolem pasu jsem se vydal zpět do svého pokoje, kde jsem měl na posteli od Alice nachystané oblečení, jak nečekané.
Navlékl jsem na sebe černou košili, džíny, které k mému velkému zděšení měly jemně prošoupanou díru nad kolen, to by nebylo ještě to nejhorší, ale ta díra byla i pod ZADKEM! Sakra a já jdu na ostro. No co… lepší jak si obléct trenýrky s kačenakama. To už na sebe nikdy nedám. Taková potupa to byla… kdybych se mohl červenat, byl bych rudej až na prdeli.

Už byl čas vyrazit pro toho parazita, který si přezdíval Mike. Doběhl jsem ke svému autu, kde jsem na zadní sedadlo položil ono překvapení, tak aby ho neviděla dřív než sem vůbec dojde.

Pak jsem konečně zaslechl její kroky a otočil hlavou tím směrem. Oči se mi vykulily, div mi nevypadly nad tím co jsem před sebou právě viděl.

Přede mnou stála nádherná dívka, jejíž vlasy byly dokonalé rovně a sahaly ji do půl zad. Oči měla orámované černou tak, že na sebe ještě více stahovaly pozornost a dokonale vynikaly. Jak se říká okno do duše. Ovšem co mě dostalo snad ze všeho nejvíce, bylo její oblečení.
Nevěděl jsem jak začít. Její nohy vypadaly ďábelsky nebezpečně na podpatcích, ne v tom smyslu, že by měla někoho zmrzačit, i když jsem si jist, že by to hravě zvládla, ale v tom smyslu, že vypadala naprosto dokonale.
Na sobě měla krátkou, opravdu hodně krátkou džínovou sukni, která měla na levé straně prošoupanou díru tak, že přes ní byla vidět její bělostná kůže. Teď už chápu, proč tak žalostně protestovala, ale já jsem rozhodně pro tuhle kombinaci.
Černé tílko, které měla obepnuté kolem svého úžasného těla mě přivádělo k šílenství. Měla hluboký výstřih lemován černou krajkou.

Kašlu na Mika, kašlu na kino, kašlu na všechno… Unesu ji!

,,Edwarde Cullene! Opovaž se jen dotknout mého mistrovského díla a uškrtím tě jako hada!” ozval se Alicin zuřivý hlas z domu. Myslím, že by ji měl Jasper víc zaměstnávat, pak by neměla tolik času na šmírování ostatních.

Pořád jsme tam stáli a hleděli jeden na druhého, oba dva neschopni jediného slova. Málem bych zapomněl na to překvapení. Otočil jsem se a vytáhl z auta obrovskou kytici rudých růží.

,,Krásné růže pro ještě krásnější ženu,” pošeptal jsem ji do ucha.
,,Děkuji, jsou nádherné,” odpověděla v rozpacích a ruměncem na tváři.
,,Ne tak jako ty,” řekl jsem a sledoval, jak se ji červeň rozlévá po tváři.
,,Eh, no… děkuji, asi bychom měli jet,” hlesla sotva slyšitelně.

Otevřel jsem ji dveře a počkal až nasedne do auta. Otočila se ke mně zády, což neměla dělat. Místo látky na zádech byla průsvitná krajka. To už pro mé sebeovládání bylo příliš.
Prudce jsem si ji otočil k sobě a přirazil ji na dveře a vrhl se na její pootevřená ústa. Můj jazyk si hrál s jejím. Nijak se nebránila, naopak, polibky mi vřela oplácela. Její ruka hladila můj zadeček a já svýma rukama jezdil pod jejím trikem.
Cítil jsem, jak reaguje moje tělo na její tření se o mě. Jednou rukou jsem ji začal vyhrnovat sukni, pohladil jsem ji po vnitřní straně stehně a ona mi tiše zasténala do úst. Poté mi rozepnula jedním rychlým pohybem knoflík u džin a rukou uchopila můj nástroj a to jsem zasténal já, nikoli tiše, ale velmi hlasitě jsem dával najevo co to se mnou dělá.

,,Chci tě,” zašeptal jsem mezi polibky, ale dřív než stačila cokoli odpovědět nebo udělat, se sem přiřítila zuřivá Alice a doslova mě od Belly odtrhla, nehledě na to, že jsme byli skoro vysvlečení.

,,Edwarde, já tě zabiju, vážně tě zabiju. Jsem ti jasně říkala, že na ni ani nesáhneš!” křičela na mě Alice. Měl jsem co dělat, abych ji neskočil po krku. To nás budou rušit až do konce světa nebo co? Proč nás nenechají na pokoji?! Alice si všimla mého rozzuřeného výrazu a nejspíš i viděla jak plánuji požár jejího šatníku, při nejmenším.

,,Edwarde, nech ji na pokoji.”
,,Alice, co to… proč?” vyhrkla ze sebe Bella a dívala se na ni stejně jako já se zuřivostí v očích, že by to chtěla taky tak moc jako já? Třeba by ji nevadilo, kdybychom Mika nechali mrznout venku a někam se vypařili.

,,Edwarde!” zařvala Alice. ,,Opovaž se. Oba dva toho nechte a jeďte do toho kina.”
,,Proč ti na tom tak záleží?” dostal jsem ze sebe nechápavě. Myslel jsem si, že by byla ráda, kdybychom to s Bellou dali dohromady, ale co když to Bella nemyslí vážně? Sice jsem ji neřekl, jak to myslím já, ale to snad už musela pochopit nebo ne?

,,Neptej se,” řekla pouze a vypařila se do domu a my tam s Bellou stáli a dívali se na dveře, ve kterých Alice zmizela, oba s nechápavým výrazem. 

,,No… asi… asi bychom mělo teda jet.”
,,Hmm,” zabručel jsem naštvaně. Co mám teď asi tak dělat s tím stožárem v kalhotách.

Nasedli jsme do auta a ani jeden nic neříkal, nastala trapná chvilka ticha, kdy ani jeden z nás nevěděl co říct a tak jsme oba raději mlčeli. Jediná záchrana, jestli se to tak dá říct, byla v podobě slintajícího Mika. Už z dálky jsem slyšel jeho myšlenky, jak to hodlá s Bellou navléct. Jestli si myslí, že zrovna ona mu bude zobat z ruky, tak se šeredně plete, na to ji znám až moc dobře, na rozdíl od něj.

Už byl na dohled. Stál tam vyšnořený jak Ivan z Mrazíka. Dojeli jsme až k němu a on se horlivě nahrnul do auta a podával Belle kytku a pak spatřil tu ode mě. Ta jeho nebyla ani poloviční, podíval se na ni, pak na tu svou a zrudl.

,,Díky Miku, je krásná,” vysoukala ze sebe, když viděla jak mění barvy. Zato já se cítil víc než dobře. Kdybych věděl, že to nikdo neuvidí, poklepal bych se po ramenu nebo si alespoň zatleskal.

,,Není za co, pro tebe všechno Bells,” vykoktal ze sebe.

,Sakra, proč mě nenapadlo, že ji Cullen koupí taky. Jenže kde bych vzal na takovou velkou obludu, doufám, že ty kytky mají aspoň trny a ona se o ně poraní, já bych ji pak pofoukal rány,’ pomyslel si a já při jeho představě tekoucí krve z Bellina prstu, sebou trhl. Bella si toho všimla, tázavě se podívala na mě, pak zamračeně na Mika. Tohle jsem nepochopil, vždyť to neřekl nahlas ne?!

Dojeli jsme ke kinu, chtěl jsem Belle otevřít dveře, jako pravý gentleman, ale ten slizák to stihl dřív. Vítězoslavně se na mě usmál a já měl chuť mu do jeho bělostných zubů vyrazit otisk mé ruky.
Pak ji nabídl rámě a ona ho PŘIJALA! To mě nas… štvalo, ztuhnul jsem na místě a z mé hrudi vyšlo zavrčení. Oni šli dál a já zůstával jako přikovaný na jednom místě, kdybych se pohl, zabil bych ho, to vím v tuto chvíli jistě.

Bella se po mně otočila a když mě spatřila, objevil se na její tváři strach a vydala se ke mně. Chtěla mě chytit za ruku a táhnout nejspíš za sebou, ale já na ni vyštěkl.
,,Nesahej na mě!” trochu se zarazila, na čele se ji objevila vráska nad tím, jak se mračila.
,,Jdeš teda taky?”
,,Jo,” odsekl jsem a vydal se rychlým krokem k budově.

Ve vnitř byla fronta a Mike se do ní zařadil, já zůstal stát bokem.
,,Bello, zvu tě jo?” usmál se na ni, Bella se podívala na mě, nevím co čekala, že udělám.
,,Ehm, no… já mám své peníze.” Snažila se z toho vykroutit. 

Přišel jsem k nim a konečně promluvil.
,,Já jsem Belle lístek už koupil,” řekl jsem ledově klidným hlasem.
,,Co? Kdy?” zeptali se oba naráz.
,,To je snad jedno.”
,,A jaký sedadla?” zeptal se Mike, ale já nehodlal odpovědět. 
,,Edwarde, kamarádi, pamatuj,” pokárala mě Bella a dloubla mě do žeber.
,,F 14 a 15.” Řekl jsem a strčil Belle do ruky lístek a vydal se do sálu. Sedl jsem si naštvaně na sedadlo a kdyby to bylo možné, tak mi z uší syčí pára.

Bella přicupitala chvilku po mně a usadila se na své místo.
,,Co to s tebou je Edwarde? Jsi jak vyměněný.”
,,Ty se ještě ptáš? Víš, co se mu honí hlavou?”
,,Zkusím hádat, nejspíš to samé co tobě.”
,,To je možné, ale já myslel, že mezi mnou a jím je nějaký rozdíl.” Podíval jsem se ji do očí a čekal na její odpověď. Místo ní se ke mně nahnula a krátce mě políbila a odtáhla se chvíli předtím, než se k nám přidal Mike. Tentokrát jsem si ho nevšímal, jen jsem pořád překvapeně hleděl na Bellu, která dělala jakože se nic neděje. Bella seděla mezi mnou a Mikem, který z toho byl nadšený a plánoval si jak večer zakončí vášnivým polibkem a jak se k němu dopracuje.

Světla se začala stmívat, na tento okamžik jsem vyčkával. Film začal a já opatrně a pomalu sunul ruku Belliným směrem, kde jsem očekávala její stehno. Dotkl jsem se ji a pomalým pohybem ji pohladil. Jel jsem po její hladké pokožce a ona se usmívala, jenže pak jsem o cosi zavadil, podíval jsem se a viděl Mikovu ruku, jak šmátrá po Belle. Podle jeho myšlenek jsem v tom šoku pochytil, že si mylně myslí, že to Bella ho pohladila po té ruce. Prý konečně nějak reaguje, já mu dám takovou reakci.

,,Heh,” uniklo Belle z úst, které měla přecpané dlaní. Snažila se ze všech sil, aby se nesmála.
,,Promiňte, musím si odskočit.” Vyhrkla ze sebe na jeden nádech a už pádila pryč.

,To vypadá nadějně, hodně nadějně. Nechá se ochmatávat a ještě mě povzbuzuje. To jsem to Cullenovi nandal,’ myslel si Mike a vypadal, že už jenom tohle ho přivádí k vrcholu jeho dosavadního sexuálního života.

,,To jsem tě pohladil já Miku. Teď mě omluv, jdu se vyzvracet.” Řekl jsem a raději ani nečekal, jestli z něj něco vypadne.

Šel jsem po Belliné vůni, která vedla na dámský záchod, za chvíli jsem slyšel nekontrolované výbuchy smíchu. 

,,Co je tu k smíchu?!” řekl jsem vážně, když jsem vrhl dovnitř.

,,T… t… ty,” dostala ze sebe sekavě a nepřestávala se smát.

Došel jsem až k ní a tvrdě ji přirazil na zeď, její smích utichl a čekala, co udělám dál. Jen co jsem cítil její teplé tělo na mém, dostavila se touha po ní. Na nic jsem nečekal a zuřivě ji políbil. Zprvu byla zaskočená, ale nebyla s ničím pozadu. Sama mi rozepínala knoflík u kalhot, srdce ji bušilo jako o život. Vyhrnul jsem ji sukni a prsty do ni vniknul. Zasténala a přirážela proti mým prstům, jak jen ji to prostor dovoloval.

,,Edwarde,” vzdechla. ,,Prosím.” Na nic jsem nečekal a její kalhotky byly pryč, tiskl jsem se na její tělo, mezi její stehna, která rozevřela ještě více, když jsem si ji přitáhl za zadeček. Už jen malý kousek nás od sebe dělil, jen malý kousek, který zbýval, abychom byli jedno tělo…

… když v tom dovnitř někdo vešel. Slyšel jsem bít dvě srdce a krátký rozhovor.
,,Mami, proč má ten pán holej zadek?” pronesl hlásek malé holčičky.
,,NO… no… pojď Anetko, půjdeme jinam.” A dveře se znovu zaklaply.

,,Tak myslím, že tohle byla perla večera,” začala se smát Bella. Já stál jak opařenej.
,,Na můj vkus se na tebe ta ženská dívala až moc mlsně,” dodala a začala si sukni shrnovat dolů.

PS. Připomínám, že některé scény (je jich dost) jsou z vlastní zkušenosti anetanii, takže pozorně čtěte :-D Doufám, že se díl bude aspoň trochu líbit.

« SHRNUTÍ (Ejdriana)  ||    SHRNUTÍ(anetanii) »

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík 24. díl - Edward: