Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 21. díl

24.01.2010 (07:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5275×

21. Kapitola (Bella) – Vířivka

Když jsem uviděla Alici ve dveřích učebny, jásala jsem radostí. Teď jsem ráda, že už to mám za sebou.

Ještě chvíli by mé pocity pitvala jako žábu a začala bych z toho kvákat. Ale přivedla mě na zajímavou myšlenku. Jestli pak už ta pajdavá chudinka ví o tom, co ji čeká? Myslím, že ne, jinak by se tak v klidu ráno netvářila. V klidu? Jo to určitě, v očích měl vepsané všechny emoce, uvnitř něho to vřelo jako na Vesuvu, snad nečeká, že já budu jeho Pompeje. Pral se v něm pocit umlátit se smíchy až do němoty, a pocit nedoceněného, zraněného miminka.

Zatím se ovládal ale na jak dlouho? Ještě bude litovat toho hloupého nápadu. Jak dlouho mu vydrží ty klacíky, o které se decentně opírá, aby se neřeklo? Ty padnou první, jo a pak to odnese hodná Bellinka a bude ho s sebou všude tahat, jako Valach dříví v lese. S tím ať nepočítá simulant. Za to všechno? Ani kdyby byl doopravdy zraněný! Bych ho tu nechala ať si ho užije někdo jinej, nemusím mít všechno. Taková Jessica by tu dřinu brala jako výhru v tombole, no jo je fakt, že by se o ní Eda neměl šanci opírat, to ona by se opírala o něj a víc než ochotně.

Je pravda, že vidět Edu zavěšeného do Jessiky, jak ho za sebou vláčí až mu vlají nožičky ve větru, by byl vskutku božský pohled, i přes to, že se mi její přítomnost vedle Edwarda líbí asi tolik, jako moje vedle testu z matiky.

Dopoledne jsem strávila přecházením z jedné místnosti do druhé, která se lišila pouze rekvizitami u stěn. Svoje myšlenky jsem si vláčela poslušně s sebou a plánovala večer.

Konečně jsem se dočkala oběda, nikdo na mě nečekal, celá rodinka musela pomáhat nemohoucímu na nohy. Doufám, že ho neudrží a těch pár schodů do jídelny sjede hubou na před. Při mé smůle to zůstalo akorát zbožným přáním.

Prošla jsem chodbou, kde už na mě všichni čekali spořádaně u stolu. Jen Eda se stále držel na cestě, když drama, tak proč ne rovnou melodrama. Já mu ukážu žánr, který ho čeká jestli nepohne tou svou pěkňoučkou prdelkou, dál od mé plynulé chůze, kterou jeho kývavý pohyb narušuje.

Bože, ten upír kulhá jako pradlena po šichtě. Kdo ho to učil? Umím si docela živě představit jak celou noc zažraně pozoroval jeden film o Zombie za druhým.

Možná bych mu měla pomoct, zabírá tu většinu prostoru, tak se dá říct, že nemám na vybranou pokud ho nechci podlézat. Už jdu! Nemusím ho vidět ze všech stran.

,,Ahoj Edwarde, nepotřebuješ pomoct?´´ Zeptala jsem se ho sladce a rukou mu přejela ze zadu po kalhotách až leknutím stáhnul půlky.

Musel o mně vědět jinak by se tak nešoural, ale šlo mu dobře předstírat vajíčko na tvrdo.

Otočil se na mě a vypadal jako, když jsem poprvé přišla do školy a všimla si lačných pohledů místních hochů na mě, shrnutě? Jako na vánoční dáreček.

,,J – jo – e – jasně.´´ Vydal ze sebe zaraženě a určitě musel přemýšlet co ta náhlá změna ve mně, soudě podle jeho zmatených očí k závěru nedošel.

Doprovodila jsem ho ke stolu a opatrně ho posadila, aby se neuhodil. Do hlavy by to asi tak nevadilo, ta poškodit víc nejde, ale co kdyby si náhodou zase něco zlomil a já ho měla na krku celý zbytek roku, děs!!!

,,Teda Bells já se nestačím divit, sluší vám to spolu, Eda má druhou maminku jak roztomilý.´´ Šklebil se Emmett a ukazoval prstem na Edwarda, který okamžitě přešel z něžného úsměvu, který věnoval mně, do zlostného šklebu který pro tentokrát věnoval někomu jinému.

,,Nezáviď, s tebou by se nikdo netahal.´´ Štěknul po něm ironicky Eda a při tom neúmyslně naštval mě.

,,Super takže ti připadám jako mula?´´ Můj pohled by se nedal definovat, zaraženost sama.

,,Emmette myslím, že by sis  měl pro brášku pořídit kolečko, až ho budeš vláčet za sebou.´´ Vážně jsem pěnila, tak já se tu snažím jako kretén, rozchodit tohle nemotorný těžítko a on to ještě okomentuje takhle. Jak chce, chtěla jsem být večer shovívavá, teď? Uvidí sám.

Edward čučel jako jelito a doufal, že si spolkne jazyk jak to zase nezvládl. Zatímco Emm? Toho jsem neviděla, jen slyšela odněkud spod-židle.

,,Bells, promiň já to tak nemyslel, ty jsi to špatně pochopila…´´ Začal se ospravedlňovat což mě ještě víc vytáčelo, než očividná pravda. Musela jsem mu do toho skočit než zase něco plácne.

,,Edwarde, proboha drž pusu než budeš litovat, že ti kdy narostla.´´ Zavrčela jsem a on se leknutím opřel o opěradlo židle, které silou nárazu zanaříkalo.

,,Tak jo klid, máme s Bellou na večer takový plán, doufám, že se přidáte?´´ Zazpívala Alice z ničeho nic, aby ukončila nesmyslný rozhovor, který všem okolo připadal směšný.

,,Jakej plán Alice.´´ Vyskočil Emmett zpátky do sedla, které mu už za tu dobu co se cítil indisponován, pod stolem vystydlo.

,,Napadlo mě, že by jsme si mohli udělat vířivkovou párty, na počest znovu fungující vířivky a Bells je pro, co vy na to?´´ Samozřejmě už věděla, jak to dopadne, ptala se jen aby se neřeklo.

Všichni nadšeně souhlasili a Emm se zaculil na Rosalii.

,,Všichni si to báječně užijeme, teda kromě tebe Ede, ty do vody kvůli sádře nesmíš.´´ Mrkla na Edu, který se vztekal sám na sebe, že si vymyslel zrovna sádru na nohu a ne třeba na ucho, nebo jinou stejně dobře nezničitelnou část těla, která převládala na té méně chytré vrchní polovině.

Debata pokračovala celou pauzu na oběd jen Edward se neúčastnil na truc, že je z toho vynechán.

Po celou dobu odpoledního vyučování jsem ani jednoho nepotkala, až na parkovišti, kde mě Rosalie informovala, že mám přijet v sedm večer k nim.

Doma jsem byla brzy, rychle jsem do sebe dostala večeři a šla si zabalit, ve skříni jsem našla plavky, které jsem si koupila první den co jsem sem přijela, kdybych je náhodou potřebovala.

Bylo to malé, rudé, dvoudílné nic na zavazování na bocích a za krkem, prostě ideální na vytočení jedné bláznivé osoby, která si prostě pořád myslí, že má navrch.

V půl sedmí jsem zasedla do náklaďáčku, abych měla dost času, přece jen už bylo šero.

Přijela jsem k nim něco málo po sedmé. Hned mě všichni uvítali s nadšením, teda kromě toho nejdůležitějšího, který ještě nestihl vyjít schody ze školy nahoru do svého pokoje, natož dolů, aby mě přivítal, vždyť měl na to jenom pěkný čtyři hodiny.

Carlisle a Esmé se omluvili, že mají vlastní program a podle oblečení bych tipovala, divadlo nebo jinou, podobnou společenskou akci.

Odvedli mě na zahradu, která byla celá posetá barevnými žárovičkami. No jo Alice se zase předvedla. Všichni už na sobě měli plavky až na jednoho. Edward se potuloval po domě a vrčel. Docela mě mrzí, že ho neuvidím v plavkách, ten pohled bych si nenechala ujít.

Po nějaké době se přihrnul za náma na zahradu, aby nemusel trčet sám nahoře v pokoji, kam by za ním nikdo nešel, tím myslím hlavně sebe.

Kecnul si na zahradní plastovou židli, založil si roce a tvářil se nafoukle nepřítomně. Začala jsem se vyslékat do plavek, abych se přidala do bazénku, který byl větší než můj pokoj. Schválně jsem se postavila do směru pohledu toho naštvaného andílka a čekala až mě zpozoruje. Netrvalo dlouho a získala jsem si jeho zájem, nebo spíš moje skoro nahé tělo, který se promenádovalo před jeho osobou.

Teda ještě, že tu jsou lidi, jinak už bych tu jen tak nestála, děkovala jsem všem zúčastněným za pochopení, které mi naštěstí nevěnovali a slova, že někam nutně musí nepadla, na toaletu ne? A všichni najednou.

Edward vypadal jako by ho někdo praštil po hlavě, nereagoval, čelist se neudržela na pantech a klesla mu až do klína, který se jen tak mírně začal vzdouvat.

Na nic jsem nečekala, na tož na slovo boží a zalezla k ostatním do vířivky. Emmett se bavil jako malej, smál se, ječel, vyprávěl historky a když začal holkám stahovat vršky od plavek tak to Eda nevydržel a odešel.

Nikdo nic nechápal, jen se na něj zvědavě dívali. jak pajdá pryč.

,,Hej Ede, kam jdeš?´´ Křičel na něj Jasper, zřejmě musel vycítit náhlou změnu emocí ve vzduchu.

,,Najít igelitový pytel na zabalení sádry, abych se mohl přidat!´´ křičel na něj Edward z baráku. Chytrej asi má světlou chvilku, půl hodiny tu sedí a nezmůže se ani na zavření chlebárny, která mě pozorovala jako by mě chtěla spolknout, to mu svitlo brzy.

Další půl hodina uběhla a Edward pořád nikde, to už začínalo být divný, tak pomalej zase není, aby si to nechal uniknout.

Omluvila jsem se, že musím na toaletu a vydala se do baráku, nevím proč asi ze zvědavosti.

Když jsem procházela po chodbě, na které byly schody do pokojů, tak jsem uslyšela nadávání jak od dlaždiče, všude se rozléhalo sténání.

Neodolala jsem a vyběhla schody za tím zvukem, tak snad se nemám čeho bát. Vždyť jsou v domě jenom upíři.

Všechno vycházelo z Edwardova pokoje. No skvělé... ještě se můžu otočit a jít si po svém, přece neporuším poslední ze svých zakázaných bodů. Ale co, tak tohle mě zajímá.

Pootevřela jsem dveře a nakoukla dovnitř, na zemi seděl Edward v ruce igelitovej obal na šaty, zřejmě Aliciny šaty a šitíčko.

Začala jsem se strašně smát, to prostě nešlo, tak z našeho Eda se stala profesionální švadlenka. Každý máme koníčka.

Když mě zbystřil ani se neusmál, jen se na mě smutně zahleděl. Vypadal tak neskutečně bezbraně a smutně, že mi ho poprvé za celou dobu bylo skutečně líto.

,,Proboha co to tu smolíš?´´ Řekla jsem mu už klidně, zavřela za sebou dveře a posadila se vedle něho.

,,Hledal jsem pytel, ale žádný jsem nemohl najít, tak jsem si chtěl vzít tenhle přehoz ze skříně Alice, ale když jsem ho sundával z ramínka, vzal jsem ho omylem i s rukávem jejích šatů. A znáš Alici tohle by mi nedarovala, tak jsem si zaběhl k Emé do pracovny pro šití a snažím se to zamaskovat.´´ Řekl mi beznadějně a díval se mi upřímně do očí.

,,Jde ti to?´´ Musela jsem se zasmát.

,,Vůbec, dohání mě to k šílenství.´´ Smál se se mnou a vykouzlil nádherný úsměv.

,,Víc než já?´´ Zeptala jsem se zvědavě, tohle by mě zajímalo.

,,No to asi ne.´´ Přiznal s úšklebkem. Poprvé jsme se spolu bavili bez ironie.

,,Pujč mi to, já to zvládnu.´´ Vzala jsem si od něj tu katastrofu a snažila si nevšímat toho křížkového stehu, co zdobil půlku rukávu. Vypárala jsem ho a začala na novo, celou dobu seděl a pozoroval mojí techniku. Občas zvedl oči a zmapoval mojí tvář, byl to strašně vzrušující pocit, být s ním v jeho pokoji, sedět na zemi kousek od něj a nechávat se objímat pohledy.

Konečně jsem to zapošila, nebyla tam ani stopa po nehodě, kterou utrpěly neopatrným zacházením.

,,Na, tady máš, je to hotový, nic nepozná.´´ Usmála jsem se na něj a podala mu šaty.

,,Děkuju, zachránila jsi mi život.´´ Odpověděl upřímně a naklonil se, aby mi věnoval pusu na tvář.

Jen co se mě dotkl, bylo to jako Extáze, musel to cítit stejně, jeho rty sklouzly k těm mým, jemně se jich dotkl a čekal jak zareaguji, v tu chvíli mě opustilo jakékoli sebeovládání, vážně mě ani trochu nezajímalo, co vše jsme prožili. Naklonila jsem se k němu víc a vpila se do jeho rtů.

Jeho ruce mě chytily za boky a přitáhl si mě obkročmo na sebe, jazykem mě hladil po skoro nahém těle, které se na něj tisklo. Pořád mi nestačila jeho blízkost, žádná mezi námi nebyla, přesto jsem potřebovala stále víc.

Jeho rty se na mě přisávaly s obrovským chtíčem. Každým dotekem jeho jazyka, kterým mi pronikal do úst se vytrácela pochybnost. Hladově mi dlaní jezdil po páteři a přitahoval si mě k sobě v prudkých pohybech, které nás vzrušovaly.

Moje ruce zapluly pod tričko a přetáhly mu ho přes hlavu, zasténal jen co jsem se k němu zase přitiskla, dotýkal se mě nahou hrudí, která na mé pálila, nemohli jsme přestat, myslím, že nás to ani jednou nenapadlo. Hlasitě jsme dýchali, rukou jsem mu sevřela kořeny vlasu a nahnula si jeho hlavu na stranu, abych mohla slíbat jeho krk, zuby jsem mu jezdila po ušním lalůčku a užívala si jeho sténání.

Rozvázal mi vrchní díl plavek a sesunul mi ho z prsou, divoce se na ně přisál až jsem zatnula nehty a vzpínala se jeho rtům, nepouštěl mě. Jazykem mě dráždil po celém trupu a nedočkavostí se chvěl pokaždé, když mi prsa ztuhla pod jeho chladným dechem.

Pevně mě objal a položil se se mnou do hustého koberce, dlaněmi mi putoval po celém těle.

Najednou se napjal a posadil.

Nechápala jsem co se děje, co ho mohlo rozrušit natolik, aby dokázal přestat.

,,Alice,´´ zašeptal.

No jistě naše vědma, už ví o těch šatech, sakra ta si umí vybrat chvíli, přece by nám to tu jen tak nepřekazila kvůli kusu látky, ale jo překazila a moc ráda, když jde o její šatník nic není důležité.

,,Ach jo, už to ví, že jo?´´ zeptala jsem se ho naprosto smířeně.

,,Jo jde sem, teď to schytám.´´ Ušklíbnul se. Rychle jsem na sebe hodila podprsenku a zvedla se k odchodu.

,,Kam jdeš?´´ Zeptal se ohromeně.

,,Zdrhám z místa činu, nemusím být u toho až tu Alice budě řádit jako hurikán.´´ Mrkla jsem na něj a vytratila se ze dveří.

Na chodbě už jsem je potkala a všechny v zástupu.

,,Teda Bells, copak jsi tu dělala?´´ Zeptal se natěšeně Emmett.

,,Muchlovala se s Edwardem, jestli tě to vážně tolik zajímá.´´ Střelila jsem po něm suverénně.

Zarazil se, tuhle odpověď nečekal, byl v šoku.

,,Děkuji vám za příjemný večer, bylo to tu moc fajn, už pojedu domů, zítra jdeme do školy, tak si chci odpočinout, uvidíme se zítra.´´ Vypálila jsem ze sebe a zmizela.

Za sebou jsem ještě slyšela odpovědi, ale to už jsem byla ve dveřích jen s oblečením v ruce. Tohle bude masakr, Alice ho zmydlí. Musela jsem se usmát a jela domu.

Předchozí - Další

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík 21. díl: