Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík 20. díl

23.01.2010 (08:00) • Anetanii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4993×

20. Kapitola – ,,AU!"

Edward se natáhl pro berle a vložil si je podél těla pod ruce, musela jsem nad tím kroutit hlavou, vážně si myslí, že jsem tak natvrdlá?... Ano myslí. To je smutný, musím uznat, že má o mě velice příjemné mínění.

Emmett se držel ze všech sil, aby působil solidárně, zatím se mu to dařilo, držel s bráškou za jeden provaz, kdyby tak věděli… tak ten provaz vzteky rozkoušou.

,,Bells buď na Eda prosím tě hodná, celou noc nemohl spát jak ho ta noha bolela.´´ Obšťastnil mě Emmett zářivým úsměvem a Eda se na mě podíval skrz své husté řasy smutným pohledem. Snad si nemyslí, že jim to žeru, jen počkej Edwarde Cullene, ještě budeš litovat, že jsi si na mě něco takhle podlého vymyslel, jediné co jsem mu věřila je to, že nemohl spát, určitě se celou noc bavil představou jak kolem něj budu skákat a oprašovat nádobí.

,,Jako kdybych mu ubližovala.´´ Vrhla na Emma naštvaně ironický pohled s viditelným protočením očí. Oba se na mě nevěřícně podívali jestli trpím amnézií. Dobře přiznávám vždycky jsem se nechovala podle pravidel, ale ty stejně nikdo nestanovil tak co si stěžujou.

,,To bych si o tobě nikdy nemyslel Bells, jen ho zkus po dobu rekonvalescence trochu šetřit, doktor mu doporučil klid a neustálé opatrování.´´ Teda, taky bych chtěla mít takového doktora, už vidím Carlislea jak mu něco takového říká, leda ve snu. A co to neustálé opatrování? To má být jako co? Mu mám nosit srnky až do postele? Nebo si ho mám snad přestěhovat k sobě, abych nemusela tak daleko chodit? Magoři. Ale jedno se jim musí nechat, mají to opravdu dobře vymyšlené.

,,Neboj Emme, já se o toho chudinku dobře postarám.´´ Usmála jsem se a vykouzlila oslňující usměv. Oba stuhli, tohle zdá se nečekali, Eda trochu přimhouřil oči a snažil se rozluštit můj zcela upřímný pohled.

,,Musím už letět do třídy Rose už na mě čeká, můžeš ho prosím tě doprovodit na matiku? Máte jí prý společnou a trochu mu pomáhej na ty berličky si ještě nezvykl.´´ Mrknul na Eda který po něm střelil naštvaným pohledem, jako, že už to trochu přehání, zřejmě se bál, že by se Emmett mohl každou chvíli prořeknout.

Za celou dobu neřekl ani slovo, zlomil si i jazyk? No mohla bych to hned zjistit, ale jeho nový tiskový mluvčí řekl žádné ubližování. Tak Bells drž jazyk za zuby.

Emm se vytratil s pořádným šklebem, který upustí hned za rohem a dá volný průchod smíchu.

Zůstala jsem na místě pouze s Edwardem.

,,Nemusíš to dělat.´´ Řekl mi s ničeho nic Eda a zkoumal mě pohledem, aby zjistil co to semnou dělá? Vážně ho zajímá jestli mi vadí jeho přítomnost? Vadí mi? Probůh Bells, jsi stejná jako oni, musela jsi se dočista zbláznit. Když on byl tak roztomile bezbranej. Klid je to jenom lítost, ale nad čím nic mu není jen to hraje, musím se na to přestat vymlouvat, no teď nad tím nebudu přemýšlet, ne když si mě se zájmem prohlíží a čeká co mu řeknu.

,,Vážně mi to nevadí, chvíli jsem brigádničila v domově důchodců, tak vím jak se postarat o nemohoucího.´´ Podíval se na mě zaraženě, tuhle odpověď nečekal. Je fajn vědět, že neví kdy mluvím pravdu a kdy lžu až se mi od pusy práší, no dobře už se v tom začínám ztrácet sama.

Přidržovala jsem ho opatrně s rukou položenou na jeho zádech, můj dotek si zřejmě užívat, šel pomalu jako jak mravenec a kdyby si nedával pozor tak by začal vrnět blahem, no přiznávám a já s ním.

,,Ještě se na mě zlobíš?´´ Zeptal se poklesle a tušila jsem, že ani nechtěl slyšet odpověď.

,,Už jsem ti řekla, že nezlobím, nemám důvod.´´ Trochu jsem to přehnala s lhostejností, vlastně důvod mám tohle nepotřebné překvapení, víc se mi líbilo, když mě uháněl než, když si hrál na chromáka.

,,V tom případě se smím chovat jako před tím?´´ To myslel jak? Jako před tím, než jsem se sem přestěhovala, žádný problém.

,,Jak před tím?´´ přimhouřila jsem oči a podezřívavě si ho měřila.

,,Vážně to chceš vědět?´´ Zeptal se povzbuzeně a oči mu zajiskřili. Co zase ten maniak chystá, začínám se bát.

,,No ani nevím.´´ Hlesla jsem k němu, když se zastavil a berli blíž ke mně si chytil do druhé ruky.

Natáhl se ke mně, chytil mě za vlasy a přitáhl si mě na sebe. Nevím proč ale užívala jsem si tu chvíli, zavřela jsem oči a nechala ho ať si dělá co chce.

Ucítila jsem jeho chladný dech který mi putoval po obličeji, až se zastavil u rtů.

,,Odpuštěno?´´ To mě trochu probralo, tak to zase ne, na tu nohu neexistuje odpuštění.

,,Hele Ede, je ti fajn?´´ Střelila jsem pobaveně k němu.

,,Jo proč?´´ Nechápal směr mé konverzace.

,,Já jen, že celou dobu se opíráš o tu strašně bolavou nohu, která tě v noci nenechala spát a nijak ti to nevadí?´´ Pozvedla jsem obočí a líbilo se mi jak se nechal nachytat.

,,ÁÁÁÁuuuu.´´ Ozvalo se s jeho úst a zase se držel za tu kamennou končetinu.

Musela jsem se chytit za hlavu, on je vážně vůl

,,Musela jsi mi to připomínat? Teď to bolí jako čert, budeš mi ji muset pofoukat.´´ Zamračil se a dovolil si mě obvinit.

Radim ti dobře Edwarde Cullene, hodně si rozmysli, co po mě teď chceš, jestli mě vážně donutíš si ohnout hřbet tak to bude jenom proto, abych tě od té nohy zbavila. Můžeš si ji aportovat na pozemku.

Všiml si mého výrazu, asi si uvědomil, že to přehnal a dál se v tom nenimral. Zase se postavil a mlčky se šoural do třídy.

Hodina byla nesnesitelná pro autentičnost tvrzení, celou hodinu hekal, hýkal a kňoural. Prostě vydával zvuky jako sob, jestli si to uvědomoval to nevím ale byl do toho kvalitně zapálenej. Snažila jsem si ho moc nevšímat, mé bránici to dávala zabrat a asi by nevypadalo dobře kdybych to teď neudýchala, zrovna v tom nejlepším, čekala jsem kdy dojde vrcholu.

Výklad jsem jen tak, tak, přežila ve zdraví, když konečně zazvonilo, to dějství divé Báry měl tak perfektně nacvičené, že jsem se bála, aby mu to nezůstalo. Určitě by pletl Jaspera na lovu.

Dovedla jsem ho do následující třídy a sama se vydala do svojí, naštěstí se procházka obešla bez zastávky a bez komentářů, byl pořád zabraný do těch prapodivných zvuků, kde je asi slyšel, koho kopíruje vrtalo mi hlavou při cestě.

Vešla jsem do dveří od učebny, kde jsem si všimla sedící Alice. Byla jsem mile překvapená, tak mám přeci jen s touhle mrškou jednu hodinu, culila se a už na mě mávala.

,,Ahoj Alice, ráno jsme se neviděli.´´ Nahodila jsem trochu dotčený výraz.

,,Věděla jsem, že spolu máme hodinu a stejně se uvidíme, tak jsem tě nechala si toho hlupáka vychutnat.´´ Zaťukala si na čelo a začala se hrozně smát. A já se konečně mohla přestat přetvařovat a snažit se o vážnost.

,,Můžu se zeptat? Tvůj bratr je jinak normální?´´ Nemohla jsem si nerýpnout.

,,Už dávno ne, v mládí měl úraz hlavy.´´ Odpověděla mi smějící se s protočením očí.

,,Prosím tě po tom divadélku v tělocvičně odjel za Carlisleem, toho přemluvil chudáček, aby mu vyrobil sádru, ten se s ním moc nepřel jen krotil hlavou, bylo mu ho líto ostatně jako celé naší rodině. Celou dobu si pobrukoval, takhle šťastného jsem ho neviděla ani, když si koupil Astona.´´ Smála se a vyprávěla. Eda musel asi všechny pobavit, takové individuum se jen tak nevidí.

,,Bells musí tě mít asi hodně rád, když se vzdal lovu jen, abys mu odpustila Jessicu.´´ Podívala se na mě úplně vážně a taky to tak myslela.

,,Mě?´´ To jako myslí vážně? Vždyť se nesneseme.

,,Bože Bells, ty jsi tak slepá, což pak nevidíš, že se může přerazit jen, aby jsi si ho všimla?´´ Pozvedla obočí a dívala se na mě jako jestli sem vážně tak hloupá nebo se jí to jenom zdá.´´

,,No - ééé - ne, promiň Alice ale o tom skutečně pochybuju.´´ Neubránila jsem se ironii ale v duchu jsem věděla, že na tom něco je.

,,Tak tomu sama nevěříš, a nemysli si, že nevím, co k němu cítíš ty, snad jsi neteřinko nezapomněla na mého emocionálně zaměřeného manžela?´´ Utahovala si ze mě, a jé jsem v koutě, to by mě zajímalo na co Jasper přišel, ale ať je to cokoli asi se mi to líbit nebude, radši se ptát nebudu.

,,Ví to Edward?´´ Zděšeně ze mě vypadlo.

,,Ne buď klidná, nic neví, Jezz si chrání myšlenky, zakázala jsem mu to říct, i když vyzvídal.´´ Uklidňovala mě.

Vytušila, že se o tom nechci bavit tak změnila téma.

,,Nechceš k nám večer zajít? Včera Emm konečně zpravil velikou zahradní vířivku, kterou s Rose zničili tak může být legrace.´´

,,Jo jasně to není špatný nápad, jo přijdu ráda.´´ Haha nenechám si ujít Edovo mlsné pohledy na mě v plavkách ve vířivce se zbytkem rodiny, no jo no chlapeček má sádru, protože ho bolí nožička, tak se může tak akorát dívat, sám si to vymyslel tak ať si to užije.

Alice se začala hrozně smát.

,,Teda Bello, kdy už ho konečně necháš vydechnout, to co chystáš je zločin.´´ Smála se jak Emmett v zoo.

,,Alice on naštěstí nepotřebuje dýchat a když? Můžeme pozvat Jessicu ta mu ráda poskytne umělé dýchání.

Předchozí - Další

SHRNUTÍ

Autor: Anetanii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Uprchlík 20. díl: