Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upír nebo čaroděj? - 15. kapitola


Upír nebo čaroděj? - 15. kapitolaOtevřely se dveře a do haly vstoupila postava, zahalená v černém plášti tak dobře, že jsem neměl nejmenší šanci poznat, o koho se jedná. A jeho myšlenky mi taky moc nepomáhaly. Soustředil se jen na to, aby prošel ochrannými kouzly domu.

„Nebyl jsem to já, kdo tě zabil,“ řekl klidně, když se objevil Brumbálův přízrak, a já si nemohl pomoct od pocitu, že toho čaroděje znám. Pocity ale musely jít stranou. Mohli jsme být ve velkém nebezpečí.

„Ani hnout,“ zvolal jsem a vyskočil ze svého úkrytu s hůlkou v ruce.

 

„Tak rychle tam díra nebude,“ konstatoval Carlisle. Upíří oči už viděly, jak agresivní částečky jedu systematicky ničí vlákna, ale lidské oko ještě žádnou změnu nezaznamenalo. „Musíte si chvíli počkat.“ 

Za okamžik už byla v látce skutečně menší díra a údiv čarodějů stále rostl a rostl souměrně se zvětšováním otvoru.

„Kdy se to zastaví?“ otázal se Ron, když už by se dalo přes látku prostrčit ruku. 

„Nezastaví,“ odpověděl jsem. „Z tohohle kousku košile zbude už jen prach.“

„Hm, mám takový pocit, že jsme našli nový způsob, jak zničit viteály,“ řekl Harry s úsměvem. „Teď zbývá je jen najít.“ 

 

Uběhly dva dny a Krátura se stále neobjevoval. Začínali jsme být čím dál víc nervózní. Sice se to dalo zvládnout, ale pro nikoho nebylo moc příjemné být stále zavřený v domě a nesmět vyjít ven. A pro upíry to bylo ještě dvakrát horší. My potřebujeme prostor a pohyb. Jen jednou jsem vyšel ven, abych koupil nějaké jídlo a vodu pro ty, co nepotřebovali krev. Upíři se naštěstí nemuseli krmit každý den, a tak se obstarání potravy pro nás nijak neřešilo. 

Po dvou dnech ale přišlo jedno překvapení. Zrovna jsme seděli v obýváku a povídali si, když upíří uši zaslechly klepání na dveře a pak cvakání kovu, charakteristické pro odemykání vstupních dveří.

Nejvyšší možnou rychlostí jsem vystřelil do sedu.

„Zůstaňte tady, ale buďte připravení,“ řekl jsem ještě mé rodině, která mě chtěla následovat. Zmatení čarodějové po nás nechápavě hleděli a teprve se zvedali z pohovky. V té době jsem už stál ukrytý za sochou ve vstupní hale a čekal, kdy do domu vejde neznámý návštěvník. 

Otevřely se dveře a do haly vstoupila postava, zahalená v černém plášti tak dobře, že jsem neměl nejmenší šanci poznat, o koho se jedná. A jeho myšlenky mi taky moc nepomáhaly. Soustředil se jen na to, aby prošel ochrannými kouzly domu.

„Nebyl jsem to já, kdo tě zabil,“ řekl klidně, když se objevil Brumbálův přízrak, a já si nemohl pomoct od pocitu, že toho čaroděje znám. Pocity ale musely jít stranou. Mohli jsme být ve velkém nebezpečí.

„Ani hnout,“ zvolal jsem a vyskočil ze svého úkrytu s hůlkou v ruce. 

„Cedricu? Edwarde?“ zašeptal překvapeně, zatímco zvedal ruce nad hlavu. Přitom mu z hlavy sjela kápě a já konečně mohl přijít na to, kdo vešel do domu.

„Profesore Lupine…“ řekl jsem překvapeně, „co tady děláte?“

„Neměl bych se zeptat spíš já tebe? Ať jsi kterýkoliv z bratrů Diggoryových, oba mají být mrtví,“ řekl s kamennou tváří a už v hlavě vymýšlel plány, jak mě zpacifikovat. 

„Jsem Edward. A částečně máte pravdu, jsem v podstatě mrtvý. A všechno vám to vysvětlím, pokud přestanete vymýšlet, jak mě odzbrojit. Jsme na stejné straně,“ řekl jsem přísně a připravoval se, že budu muset zakročit fyzicky, to už ale ze schodů sbíhal Harry v závěsu s Ronem a Hermionou.

„Remusi!“ zvolal Potter a rozběhl se k němu.

„Harry!“ Na Lupinově tváři se objevil úsměv. Místo aby ho však objal, prudce Harryho schoval za sebe a namířil na mě hůlkou. Sice jsem to o desetinu dřív zaznamenal v jeho hlavě, ale byl jsem klidný. Neplánoval mě odzbrojit – a ani by se mu to tak lehce nepovedlo -, prostě jen bránil osobu, která je mohla zachránit před Voldemortem.

„To od tebe nebylo moc moudré,“ zašeptal profesor Harrymu, který stál šokovaně za ním. „Ani sis neověřil, jestli jsem to opravdu já. Ale to ti můžu prominout. Horší je, žes nic neudělal proti tomuto člověku. A mám pocit, že to je Smrtijed, v přestrojení za Edwarda Diggoryho.“

„Mýlíš se, Remusi,“ usmál se Potter. „Tohle opravdu je Edward. Je na naší straně.“

„Ale vždyť ani nevypadá jako on,“ hádal se s ním tiše a přitom ze mě nespouštěl oči. 

„Nevypadá. Protože není tak úplně člověk,“ vysvětloval mu Harry a já jen klidně stál a nechal je, ať si promluví. Bude to tak lepší, než kdybych do toho nějak zasahoval. 

„A i díky tomu vím, že jsi to ty a nemusím tě prověřovat. Edward spolehlivě pozná, kdo jsi.“

„Dobře. Budu ti muset věřit,“ přikývl rezignovaně, ale stále byl ve střehu. 

„Pojď se posadit nahoru. Vše ti tam vysvětlíme,“ zvolala Hermiona ze schodiště, na kterém spolu s Ronem stáli.

„A nelekni se. Je tam trochu víc… lidí,“ zasmál se Ron a u posledního slova trochu zaváhal. 

Vyšli jsme nahoru po schodech a já otevřel dveře do pokoje, ve kterém jsme trávili většinu času a ve kterém se zrovna nacházeli všichni Cullenovi.

„Co to sakra…“ Lupin zděšeně zase sáhl po své hůlce, ale Harry ho zastavil jemným dotekem ruky.

„To je Edwardova nová rodina. Chtějí nám pomoct proti Voldemortovi. Posaď se a my ti povyprávíme, o co tady vlastně jde,“ prohlásil náš mladý čarodějnický vůdce a sám zaujal jedno místo na pohovce.

Remus ho váhavě následoval a pak se zaposlouchal do příběhu, vyprávěného přes Pottera a doplňovaného mnou. Ze začátku se zdráhal tomu všemu uvěřit, ale fakta hrála proti němu, a když mu Emm ochotně ukázal jednu z našich vlastností – konkrétně rychlost -, nezbývalo mu než souhlasit, že říkáme pravdu.

„A vy, upíři, kteří s Voldemortem ani jinými čaroději neměli nikdy nic společného, jste se rozhodli bojovat proti našemu nepříteli, ano?“ zeptal se mé rodiny. Mě bral jako samozřejmost, protože jsem uměl kouzlit. 

„Edward je součástí naší rodiny. Nenecháme ho v tom samotného,“ řekl Carlisle klidně. Profesor jen v duchu tiše žasl a radoval se, že se šance na výhru dobra zase o něco zvýšily. 

„Dobře. A můžete mi říct, proč je venku tolik Smrtijedů?“ Otočil se zpátky k čarodějům. 

„Protože poznali, že se sem někdo přenesl,“ řekla Hermiona. „A jak si se sem vlastně dostal ty?“

„Já přiletěl na koštěti a pod rouškou kabátu a kouzel se dostal až na práh domu,“ vysvětlil. Všichni si oddechli. „Ale jak mohli poznat, že jste se sem přenesli?“

„To nevíme. Když se sem přenesl Harry a pak i Hermiona, okamžitě začali prohledávat okolí, protože naštěstí nedokázali poznat úplně přesné místo dopadu. Ale já se přemístil už několikrát a vůbec to nezaregistrovali,“ vysvětlil jsem. 

„To je opravdu velice zvláštní,“ zamyslel se Remus. „Nemohlo by to mít spojitost s tím, že jsi upír?“

„Taky mě to už napadlo, ale nemůžeme to nijak ověřit, protože zatím jsem jediný upír, který umí kouzlit. Mám teorii, že terén kolem tohoto domu je možná obklopen nějakým kouzlem, které odhalí každé přemístění čarodějů, a do té kategorie já už tak úplně nepatřím.“

„To by bylo možné, protože na jiných místech jsem se přemisťoval normálně,“ reagoval okamžitě. „Jiný vysvětlení zatím nemáme. Řeknu všem našim, že se sem nesmějí přenášet. Zatím bude lepší, když budeš jediný, kdo to bude zkoušet, Edwarde.“

„A co se vlastně událo na svatbě po našem odchodu?“ zeptal se Ron. 

„To je hlavní důvod, proč jsem přišel. Na svatbě se naštěstí nikomu nic zlého nestalo. Šli totiž po tobě, Harry,“ vysvětlil Lupin a všichni kolem na okamžik zadrželi dech. 

„Ve stejnou dobu přepadli domy všech lidí, spojených s Řádem. Vyslýchali mnoho z nás, ale myslím, že se jim nepovedlo nic zjistit.“ 

„A to se dostali přes všechna ochranná kouzla? Nebáli se použít násilí, jen aby našli Harryho?“ zeptala se nevěřícně Hermiona.

„Smrtijedi mají v moci celé ministerstvo. Neváhají před ničím, aby tě našli. A jako odůvodnění používají tohle.“ Remus se zaváháním vytáhl zpod pláště noviny a všem se tam naskytl pohled na to, co já už nějakou chvíli věděl z jeho myšlenek.  

„Hledá se kvůli výpovědi o smrti Brumbála,“ hlásal nadpis na titulní straně. Všichni na to chvíli šokovaně hleděli, pak noviny vzal do rukou Potter. Otevřel je, aby si přečetl prvních pár vět, a pak je rychle odhodil. Všem bylo hned jasné, o co jde. Jen hrstka osob věděla pravdu o tom, kdo zavraždil Brumbála. Větší polovina kouzelnického světa teď byla díky novinám a Smrtijedům přesvědčená o tom, že to neudělal Snape, nýbrž Harry. 

„Je mi to líto, Harry,“ řekl posmutněle Lupin. „A mám pro vás ještě jednu špatnou zprávu. Ministerstvo začalo podnikat kroky proti čarodějům narozeným v mudlovských rodinách.“ 

Nyní byla v šoku hlavně Hermiona. Věděla, co to znamená. A věděli to i Ron a Harry. Její rodiče rozhodně kouzelníci nebyli. A pokud teď Smrtijedi plánovali všechny „mudlovské šmejdy“- jak říkali někteří čarodějové s čistou krví těm z nečarodějných rodin – odstranit, mohlo Hermioně hrozit nebezpečí.

„Co když čistokrevní odpřísáhnou, že „mudlovský šmejd“ je součástí jejich rodiny? Řeknu všem, že Hermiona je moje sestřenice,“ zvolal Ron rozhořčeně. Pobuřovalo ho rozhodnutí Smrtijedů. Nejen, že neměl nic proti čarodějům z rodin bez schopností, tady se navíc jednalo o Hermionu. A ta pro něj byla… dalo by se říct, že vším. Už od nepaměti do ní byl tajně zamilovaný. Kdyby tak jen tušil, že ona jeho city opětuje. Možná už by byli spolu. 

„Děkuji, Rone, ale já…,“ začala, no, mladý Weasley ji přerušil.

„Nebudeš mít jinou možnost,“ řekl ohnivě.

„Myslím, že dokud budeme s Harrym Potterem, nejhledanější osobou ve vašem světě, stejně nemá cenu to nějak řešit,“ zapojila se do hovoru Alice. „Půjdou po vás i tak.“

„Máte pravdu, slečno Alice,“ obrátil se na ni Lupin s milým úsměvem. Má nová malá sestra se sem dokázala začlenit téměř okamžitě. Neuměla kouzlit – zatím – a stejně ji čarodějové brali skoro jako jednu z nich. 

„Další novinka je, že nyní je školní docházka do Bradavic povinná pro každého mladého čaroděje žijícího na území tohoto státu. Voldemort tak bude mít pod kontrolou všechnu kouzelnickou populaci už odmalička a „mudlovské šmejdy“ odhalí už na začátku.“

Harry už ani neměl sílu pořádně reagovat na další Remusovu zprávu. Celý jeho svět šel ke dnu a záleželo hlavně na něm, jak to dopadne. To břímě bylo děsivé. 

„Harry, chtěl bych se tě něco zeptat,“ pokračoval Lupin. „Fénixův řád si myslí, že ti Brumbál dal nějaký úkol…“

„Ano, dal. Ale nemohu ti říct, o co jde. Jediný, kdo o tom může vědět, jsem já a taky Ron a Hermiona – půjdou se mnou. A tito upíři už to ví také, jenže to je jiná situace. Nepatří přímo do tohohle světa.“

„Myslel jsem si, že to řekneš,“ přikývl posmutněle Remus. „Ale myslím, že bys měl zvážit, zda bych neměl jít s vámi. Víš, čím jsem. Mohl bych být užitečný.“

„Děkuju za nabídku, ale… Upíři nás ochrání. A nevím o nikom, kdo by porazil Edwarda s jeho schopnostmi. Navíc, jsi přeci ženatý. Co by na to řekla Tonksová?“ vymlouval se Harry. Neuměl si představit, že by s námi šel někdo, komu bychom nesměli prozradit náš cíl.

„Tonksová bude v pořádku. Je s rodiči,“ zamumlal s pohledem upřeným do země. Tušil, že teď bude muset vše vysvětlit a vůbec se mu do toho nechtělo. Trochu jsem ho chápal. Situace, do které se dostal, nebyla dvakrát jednoduchá.  

„Co se stalo mezi tebou a tvou manželkou?“ zeptala se Hermiona se špatnou předtuchou. Myslela si, že se ti dva jen pohádali. Já ale věděl, že je úplně mimo. 

„Vůbec nic,“ řekl Remus, ale po chvíli, kdy všichni čekali, mu nezbývalo než pokračovat. „Čekáme dítě.“

„To je úžasné!“ vykřikla Hermiona a Ron s Harrym se hned přidali ke gratulacím.

„Co je na tom úžasného?“ zeptal se se zlostí v hlase Lupin. „Její rodina ze svatby nebyla vůbec nadšená a víš, jak se bude cítit to dítě?! Pokud nepodědí mé vlkodlačí geny – a jsem si jistý, že je stejně podědí –, bude se za svého otce stydět! Víš, jak se na vlkodlaky dívá většina čarodějnického světa?! Bude lepší, pokud půjdu s vámi!“ 

Remusova zoufalost a bolest byla neskutečná. Pohledem jsem střelil k Jasperovi, který se jen mračil pod přívalem různých druhů emocí kolem.

„Jak můžeš říct, že by se za tebe tvoje dítě stydělo?“ zvolala nechápavě Hermiona. Schylovalo se k pořádné hádce. V mladém Potterovi to začínalo vřít, protože on zastával názor, že rodiče by nikdy neměli opustit svoje děti, pokud k tomu nebudou donuceni.

„Copak to nechápete?“ vykřikl rozhořčeně Lupin a v tom okamžiku se v jeho tváři dala zahlédnout stopa zvířecích vlastností. 

„Zadržte!“ Pokojem se rozlehl Esméin hlas v neobvyklé síle. Málokdy takto zvyšovala hlasitost. Všichni čarodějové, kteří už mezitím stáli na nohách, okamžitě utichli a překvapeně na ni pohlédli, jakoby zapomněli, že tu nejsou sami. 

„Remusi, buďte rád, že můžete mít děti. Jste dobrý člověk, co na tom, že na bedrech nesete nebývale těžké břímě. Jsem si jistá, že se za vás vaše dítě nikdy stydět nebude. Ani si neumíte představit, jak moc bych chtěla mít potomky, ale to upíři nemohou. Děkujte Bohu za to, že vy tu možnost máte, a vychovejte své dítě, jak nejlépe dokážete. Potkalo vás velké štěstí,“ řekla žena, kterou jsem bral skoro jako pravou matku, zase svým obvyklým tichým hlasem. Po ničem jiném netoužila víc než po dítěti, ale nebylo jí to dopřáno. A už ani nikdy nebude. 

„Mé dítě zemřelo a nedokážete si představit, jak obrovská bolest to byla. Tak jděte a starejte se o něj. Nedopusťte, aby se někdy cítilo smutně nebo osaměle.“ 

Vlkodlak s pokorně skloněnou hlavou přikývl.

„Omlouvám se za můj výbuch. Děkuju moc za uvědomění správné cesty,“ pravil tiše a vzal do rukou svůj kabát. „Doufám, že vaše cesta bude úspěšná a brzy se setkáme.“ 


 

Tentokrát jedna z nudnějších kapitol. Snad se Vám aspoň trochu líbila. Každopádně můžu slíbit, že co nevidět už se začne něco dít.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upír nebo čaroděj? - 15. kapitola:

 1
13.01.2013 [20:43]

Domikmoc se těším na další díl!

13.01.2013 [18:17]

klarushaDíky, holky. Emoticon Emoticon

12.01.2013 [19:18]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. kamčí
12.01.2013 [18:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. BabčaS
12.01.2013 [11:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. tina
12.01.2013 [9:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!