Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ublížils mi! Opustils mě! Co chceš víc, Edwarde? - II. část

Stephenie Meyer


Ublížils mi! Opustils mě! Co chceš víc, Edwarde? - II. částOtisk je silné pouto. Bella a Jakob jsou spolu šťastní a vše vypadá na láskyplný konec pohádky. Co se ale může změnit, když se na scéně objeví Cullenovi? Vrátí Edward Belle paměť? A vzpomene si Bella na jejich lásku?
Jeden mě opustil, druhý mi lhal...
Přeji příjemné počtení při druhé části povídky, Rock.

II. část

Už to byl měsíc od té doby, co jsme se s Jacobem do sebe otiskli. Ze začátku jsem byla ze všeho zmatená a jediné, co jsem věděla, bylo, že se Jacob najednou stal tou nejdůležitější osobou v mém životě.

Jeho vlčí podstata mě ze začátku trochu děsila, ale můj vnitřní pocit mi říkal, že je to v pořádku, že se nemusím bát. Bylo to jeho součástí - a teď i mé.

Dneska jsme s Jakem vyrazili do Seattlu. Myslím, že na první pohled jsme mohli vypadat jako obyčejná milenecká dvojce, která se procházela v parku, ale oba jsme věděli, že to bylo jinak.

„Ještě musím koupit Charliemu dárek k narozeninám, nevím, kdy se sem zase dostanu,“ porušila jsem příjemné ticho mezi námi. Jake se zasmál.

„Nemá narozeniny až tak za měsíc?“ Zpražila jsem ho pohledem. Zvedl ruce v obraném gestu. „Jen se ptám,“ řekl a uchichtl se.

Protočila jsem oči a táhla ho směrem k nejbližšímu obchodnímu domu. Jak jsme šli, zamračila jsem se na oblohu, která zakryla slunce šedými mraky. Vypadalo to na déšť.

Když se na zem začaly snášet malé kapky deště, chtěla jsem zatahat Jakea za rukáv, abychom popoběhli, ale najednou jsem si všimla dvou lidí stojících pár metrů před námi, zírající na moje prsty propletené s těmi Jakeovými.

Byl to muž a žena, pravděpodobně pár. Neznala jsem je, ale z nějakého důvodu mi přišli povědomí, hlavně ten kluk s bronzovými vlasy. Oba vypadali maximálně na osmnáct, i když ta krátkovlasá černovláska vypadala trochu starší. Najednou jsem ucítila šílenou bolest v srdci.

„Au,“ kuňkla jsem. Jacob mě naštěstí zachytil, jinak bych se pod mýma vetchýma nohama svezla až na zem.

„Jsi v pořádku, Bells?“ zeptal se a otočil se směrem, kde byly dvě osoby, na které jsem zírala.

„Bello?“ zašeptla ten kluk bolestně a pomalu se rozešel ke mně.

Vůbec jsem ho neznala, a přesto mi jeho přítomnost způsobovala velikou bolest, jenže... Když jsem pomyslela na to, že se teď otočím a uteču pryč, nechtěla jsem to. Bála jsem se odloučení. Přestávala jsem sama sobě rozumět.

„Nepřibližuj se k ní, pijavice,“ zavrčel Jacob a schoval mě za sebe. Jacobovo oslovení mě zarazilo, stejně silně jako jeho ochranný postoj. Pijavice? Oni byli upíři! Zalapala jsem po dechu.

„Oni jsou -“

„Pššt!“ zašeptal a otočil se čelem ke mně. Zmateně jsem pokukovala na Jakea a ty dva upíry za jeho zády. Ta černovláska se držela za hlavu a něco mumlala. Vypadala, že nevnímá okolí. Druhý upír se zastavil v pohybu a zíral na mě a Jacoba s bolestným výrazem.

„Bello,“ zašeptal ke mně a mě plně zasáhl jeho sametový hlas. „Ty si mě vážně nepamatuješ?“

Chvíli jsem váhala a potom pomalu zavrtěla hlavou, načež se jeho jinak krásný obličej zkřivil ještě větší bolestí. „Možná je to dobře,“ zamumlal.

„Jdeme,“ přerušil ho Jake a znovu se otočil na něj. „A ty i ta vaše celá pijavičí sebranka se k ní nepřibližujte! Je to jasný?“ Nečekal na odpověď, chytil mě za ruku a táhl odtamtud pryč.

 

Celou cestu domů jsme ani jeden nepromluvili. Odhodlala jsem se k tomu, až když Rabbit zastavil na naší příjezdové cestě.

„Kdo to byl, Jacobe? Jakto, že mě znali? Copak já znám nějaké... pijavice?“ Poslední slovo mi šlo přes jazyk mnohem hůř než kdykoli jindy. Povzdechl si a zavřel oči.

„Žili tady ve Forks, říkal jsem ti o nich, vzpomínáš? To jsou ti upíři, kvůli kterým jsme se začali zase měnit. Chodili na stejnou střední jako ty, asi tě znají odtamtud.“ Otevřel oči a usmál se na mě. „Omlouvám se, jestli jsem tě předtím vystrašil. Měl jsem o tebe jen strach.“ Usmála jsem se a pohladila ho po tváři.

„To nevadí, už je to pryč.“ Rychle jsem se s Jakem rozloučila a vydala se domů.

 

Po večeři jsem zalezla do postele a chtěla spát. Doufala jsem, že usnu brzy bezesným spánkem - ten se však nedostavil...

Zhluboka se nadechl. „Bello, odjíždíme.“

Edward váhal, aby otestoval sám sebe, aby viděl, jestli je to bezpečné, aby se ujistil, že pořád ovládá své nutkání.

A pak se jeho studené mramorové rty velmi měkce přitiskly na moje...

Viděla jsem, že ruku položenou na levé noze má zaťatou v pěst, až mu pod bledou kůží vystupovaly šlachy...

 

„Ten oheň! Uhaste někdo ten oheň!“ křičela jsem, jak mě to pálilo.

„Carlisle! Její ruka!“

„Kousl ji.“

 

„Zůstaň,“ zadrmolila jsem nezřetelně.

„Zůstanu,“ slíbil.

 

„Ty… mě… nechceš?“ zkusila jsem říct a zmátlo mě, jak ta slova divně znějí, seřazená takhle za sebou.

„Ne.“

 

Pohladila jsem ho po tváři. „Podívej,“ řekla jsem. „Miluju tě víc než cokoliv na světě. To nestačí?“

„Ano, to stačí,“ odpověděl s úsměvem. „Stačí to navždy.“ A sklonil se a znovu mi přitiskl studené rty na krk...

 

„... Bude to, jako bych nikdy neexistoval.“

 

S trhnutím jsem se probudila, srdce mi hlasitě bušilo a ztěžka jsem oddechovala.

„Edwarde!“

 

Ráno jsem se vyhrabala z postele dřív, abych zastihla Charlieho doma a mohla si s ním promluvit. Rychle jsem sešla dolů do kuchyně a viděla ho, jak se snaží připravit snídani, tedy… myslím.

„Dobré ráno, Bell. Ty už si vzhůru? Tak brzo?“

„Chtěla jsem se tě na něco zeptat. Včera... s Jakem jsme na někoho narazili v Seattlu... na Edwarda.“ Když táta zaslechl jeho jméno, trhl sebou. Přestal s přípravou a otočil se na mě.

„Vzpomněla sis,“ zašeptal.

„Ano, zdálo se mi o něm. Kruci, tati! Jak jste mi to mohli zatajit! Nikdy jste mi o něm nic neřekli, ani že jsem znala celou jeho rodinu, ani pitomé jméno! Jak jste mohli?“ křičela jsem na něj.

„Jak jsme mohli?“ křikl zpátky celý rudý. „Pokusila ses kvůli němu o sebevraždu, Bello! Bolelo mě to vidět tě - s prázdným výrazem, jak pořád myslíš na něj. Tvoje ztráta paměti byla jako dar. Mohla jsi začít znovu, bez bolesti! Pořád se musíš ptát proč?“

Po jeho proslovu jsem se cítila provinile. Měl pravdu... z větší části.

„Promiň,“ řekla jsem a vyběhla do svého pokoje.

Pocit viny mě zasáhl jako blesk z čistého nebe. Najednou jsem si uvědomila, že to táta s Jakem dělali jenom kvůli mně, ale přesto - nemohla jsem se zbavit pocitu křivdy - ať to udělali pro mě, nebo ne. Lhali mi.

Připadala jsem si rozpolcená a nevěděla, komu věřit. Celou tu dobu jsem byla přesvědčená, že Jake je ten pravý, že mezi námi nikdy nikdo nebyl, není a ani nemůže být. Ale teď? Moje vzpomínky byly zpátky. Vzpomínky na moje chvíle s Edwardem - mojí první láskou.

Nevyznala jsem se ve vlastních pocitech a to mě děsilo.

Jeden mě opustil, druhý mi lhal...

 

***

 

Odpoledne jsem se vydala za Jacobem, vlastně ani nevím, jestli jsem chtěla vysvětlení, jak to tenkrát bylo, nebo aby mě ujistil, že mě miluje a chce být se mnou. Možná jsem mu chtěla jen vynadat? Nebyla jsem si jistá. Posledních pár hodin to byl můj nejčastější stav.

Nic jsem nevěděla, připadala jsem si prázdná, opotřebovaná a k ničemu. Nikdo si mě nevážil natolik, aby mi řekl pravdu. Vážně jsem byla tak špatná osoba?

Zaparkovala jsem před Jacobovým domem a zhluboka se nadechla. Napočítala do tří, pomalu vystoupila z auta a vydala se k domu. Několikrát jsem zaváhala, než jsem konečně zaklepala.

Jake otevřel a na tváři měl obrovský úsměv, když ale viděl můj výraz, opadl.

„Co se stalo?“ zeptal se a tlačil mě dovnitř.

„Já...,“ nevěděla jsem, jak mu to mám říct. Doufala jsem, že mě to napadne, ale když jsem viděla jeho tvář...

„Bello,“ položil jednu ruku na mou tvář. Už jenom to oslovení říkalo, že si všiml, že něco není dobře. „Uklidni se a řekni mi, co se stalo.“ Dlouho jsem byla potichu a jenom koukala do jeho ustaraných očí.

„Dneska se mi zdál sen,“ řekla jsem nakonec. Jake nasadil nechápavý výraz. Povzdechla jsem si. „O mé minulosti. Vzpomněla jsem si, Jakeu.“

Jacob vykulil oči a zacouval kousek dozadu. Pomalu zavrtěl hlavou a něco mumlal.

„Charlie mi řekl, že jste mě chtěli chránit, ale tys mi ani včera nic neřekl. Myslíš, že si nezasloužím znát pravdu?“ Jake konečně přestal něco mumlat a podíval se na mě.

„Bál jsem se, že tě ztratím. A to nechci, Bello.“

„Sakra, Jakeu, proč jsi mi to neřekl? Víš, jak je matoucí, když cítím šílenou bolest, kterou mi způsobil - ale i lásku - a vůbec si nepamatuju, že bych ho znala, a pak se mi o něm zdá?“

Jacob na to nic neřekl, jen se dál tvářil umučeně, a tak jsem pokračovala: „Jenže větší část mého srdce máš ty, ale ty jsi mi lhal. Proč? Jakeu, proč? Vždyť jsme se přeci do sebe otiskli, tak co by to mohlo změnit?“ Jakeův výraz se změnil na bolestný.

„Třeba je otisk špatný, třeba to změní opravdová láska a -“

„A co, Jacobe?“ Všimla jsem si, jak mu z pravého oka unikla malá slza a razila si cestu po jeho tváři. Skousla jsem si ret. „Může se otisk zlomit?“ zašeptala jsem a podívala se mu zpříma do očí.

„Já nevím, Bells,“ zašeptal.

 

>>> III. část <<<

 


 

Díky, že jste si přečetli II. část. Doufám, že se vám líbila stejně, ba možná i více než část předešlá. Vaše komentíky mě velice potěšily, tak doufám, že tomu bude stejně i u tého části.

Díky, Rock

 




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ublížils mi! Opustils mě! Co chceš víc, Edwarde? - II. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!