Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi teď můj život - 7. Kapitola

06.02.2010 (21:15) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3180×

Nechal jsem svoje myšlenky volně plynout, když v tom jsem ucítil tu krásnou vůni. Vůni, kterou jsem necítil již devět let. Otočil jsem se za  onou vůni a …

… spatřil jsem tu nejkrásnější osobu, která na světě jen existuje.  Stála uprostřed dveří  a svými oči se vpíjela do mých. Byla tak krásná, že se to nedalo ani popsat. Její hnědé vlasy ji vlály v mírném vánku a lemovaly její sněhový obličej.  Dívala se na mě a já jsem se díval na ni. Byla dokonalá, i když její oči byli rudé jako krev. Ale i tak byla dokonalá jako vždy. Byla přesně taková jakou jsem si ji pamatoval. Ale nemohl jsem tomu uvěřit.  Je to opravdu ona? Vrátila se zpět? Musel jsem se ujistit,  že je to ona a ne jen dokonalý výmysl mé fantazie.  Musel jsem vědět jestli je to ona nebo ne.

„Bello?“ zeptal jsem se opatrně a bál jsem se, že se vytratí, tak  rychle jako se tady objevila. Tím jsem přerušil náš oční kontakt a také jsem tímto slovem přivolal celou rodinu. Celou rodinu kromě Renesmee, která byla  zrovna teď na lovu.

„Kde je Renesmee?“ zeptala se chladně Bella a pohledem projížděla po místnosti. Nemohl jsem tomu uvěřit moje Bella se vrátila zpět. Po dlouhých devíti letech se k nám vrátila. Vrátila se zpět a konečně budeme rodina.

„Bello, jsi to ty?“ zeptala se ji Alice a nemohla tomu uvěřit, co vidí. Nemohla tomu uvěřit stejně jako já, Carlisle, Esme, Emmet, Jasper a Rosalie. Nikdo jsme tomu nemohli uvěřit, že se vrátila. Všichni  mysleli na jednu věc:  ‘Bella se nám konečně vrátila.‘

„Kde je Renesmee?“ zavrčela na nás Bella a probodávala nás vražedným pohledem. Něco se mi tady ale nezdálo. Toto není ale moje Bella, kterou si pamatuji. Moje Bella by se k nám nikdy takhle nechovala. I ostatní pochopili, že tady není něco v pořádku. Ale proč je k nám Bella tak chladná a bezcitná? Copak nás nesnáší? Vrátila se jen proto, aby odvezla svoji dceru? Chce mi vzít i ji? Chce mě zničit? Chce mě zničit, protože je kvůli mně upírem? Nebo proč je taková?

„Renesmee šla na lov, Bello.“ Oznámil Belle  mezitím Carlisle.

„Kam?“ zavrčela Bella a z očí ji šlehaly plameny.To určitě nebyla moje křehká  a nemotorná Bella. Tato Bella byla plná bolesti a nenávisti, i Jasper to vycítil díky jeho schopnosti.

„Proč bychom Ti to měli říkat! Vzdala jsi se ji a odešla jsi od ni!  Devět let jsi tady nebyla! Dlouhých devět let!“ zakřičela na ni Rosalie a měla částečně i pravdu. Ona nás opustila. Dlouhých devět let jsme oni nic nevěděli.

„Ty se do toho nepleť, Rous!“ zakřičela na oplátku Bella na Rosalie a z hrdla ji vyšlo silné zavrčení. Emmet si ihned stoupl před Rosalie a chystal by se ji chránit vlastním tělem. Věděl, že před ním už nestojí jeho malá nemotorná sestřička, ale krvelačná a nebezpečná Bella. Toto už není naše Bella.

„Kde je Renesmee a ptám se Vás na posledy!“ Všechny nás sjela takovým pohledem, který říká ‚se mnou si nic nezačínejte nebo to dopadne s vámi zle‘.

„Měly bychom se všichni uklidnit a v klidu si promluvit.“ Mluvil jako vždy diplomaticky Carlisle, ale tady to nemělo žádný smysl. Tato Bella byla totiž stejně paličatá jako moje stará Bella.

„Jestli mi to neřeknete, tak  ji můžete tím zabít!“ zařvala na nás všechny Bella a já jsem nechápal význam jejich slov. Jak bychom mohli moji holčičku zabít, kdybychom Belle neřekli, kde je? A v tu chvíli mi to došlo.

„On ji chce někdo zabít?“ vykoktal jsem ze sebe a Bella jen přikývla a v tu  samou chvíli, kdy mi potvrdila tuto zlou domněnku jsem vyletěl z domu  a běžel jsem na místo, kde Renesmee obvykle lovila. Doufal jsem, že tam loví i dnes.  Všichni okamžitě běželi za mnou, i Bella, která byla o mnoho rychlejší než ostatní.

Když jsem se blížil  na místo, tak vítr ke mně zavanul vůni krve. Vůni krve, která patřila moji malé holčičce.  Nevnímal jsem okolí a  utíkal jsem, co nejrychleji jsem dokázal.  Konečně jsem doběhl na místo a uviděl jsem příšernou scénu.

Emmett

Seděli jsem v obýváků a Edward nám sdělovat informace ohledně Belliny fotky, která přišla Ness.

„Myslím, že bychom to teď měli nechat být. Pokud vím, tak jsi  říkal, že ji ta fotka přišla před měsícem a nic žádného  jí mezitím nepřišlo. Třeba ji opravdu poslala Bella, aby její dcera věděla, že i když tady není, tak ji stále miluje.“ Carlisle měl pravdu, a tak jsme to přestali řešit a všichni jsme šli do svých pokojů. Tedy kromě Edwarde ten šel hrát na klavír. Jak jinak.

„Rosalie víš, že jsi mi něco slíbila pokud vyhrajeme?“ začal jsem ji hned líbat jakmile se zavřely dveře od našeho pokoje a mezi polibky jsem se ji ptal  na její slib, který mi dala před hrou.

„Jistě, že si ho pamatuji ty můj opičáčku.“ A začala ze mě strhávat oblečení, tak jako já z ní. Vzal jsem ji do náruče a přenesl jsem ji na postel, kde jsem ji začal zasypávat polibky. Zrovna jsme se chystali na to nejlepší, když v tom Edward přestal hrát a vyslovil jméno, které bych nečekal.

„Bello?“ toto slovo upoutalo naši pozornost a okamžitě, tak jako ostatní členi naši rodiny jsem přiběhli do obýváků a nevěřili jsem vlastním očím. Ona tam stála. Stála tam moje malá sestřička. Ona se vrátila, ale když jsem si ji pořádně prohlédnul, tak jsem se lekl. Lekl jsem se jejích rudých očí.

„Kde je Renesmee?“ zeptala se nás  Bella, ale já jsem v tom hlase moji malou nemotornou sestřičku nepoznával. Její hlas byl tak chladný. Tak chladný a bezcitný.

„Bello jsi to ty?“ zeptala se ji Alice.

„Kde je Renesmee?“ zavrčela Bella a vypadalo to, že ji nic kromě Renesmee nezajímá.

„Renesmee šla na lov Bello,“ oznámil ji Carlisle. Ale i přesto na nás byla chladná a bezcitná.

„Kam?“ zavrčela. Kdybych ji neznal, tak bych se ji i bál. Vypadala, tak nebezpečně.

„Proč bychom Ti to měli říkat! Vzdala jsi se ji a odešla jsi od ni!  Devět let jsi tady nebyla! Dlouhých devět let!“ zakřičela na ni Rosalie.  Moje žena měla pravdu. Nebyla tady dlouhých devět let. Nedala o sobě vědět. Nezajímala se o tom jak jsme každý trpěli z jejího odchodu. Hlavně Edward s jejich dcerou.

„Ty se do toho nepleť Rous!“  zavrčela Bella na moji Rosalie. Neváhal jsem a bez rozmyšlení jsem si okamžitě  stoupnul před moji ženu, abych ji chránil, kdyby na nás chtěla Bella zaútočit. Ale to se doufám nestane, jinak by tu před námi opravdu už nestála naše nemotorná Bella, ale upírka, která udělá vše, aby měla co chtěla.

„Kde je Renesmee a ptám se Vás na posledy.“ Zakřičela znovu Bella, tak výhružně.  Už to nebyla ona. Nevím, co jí bylo a je horší.  Když nás opustila a my nevěděli, co s ní je nebo  to že tady teď stojí před námi.

„Měly bychom se všichni uklidnit a v klidu si promluvit.“ Snažil se diplomaticky Carlisle uklidnit situaci, ale tady to nemělo žádný smysl, protože tato osoba je stejně paličatá jako naše Bella.

„Jestli mi to neřeknete, tak  ji můžete tím zabít!“ zařvala na nás všechny. Nějak jsem nechápal co tím myslela dokud nepromluvil Edward.

„On ji chce někdo zabít?“  vykoktal ze sebe Edward a Bella jen přikývla a v tu  samou chvíli Edward vystřelil z domu jako blesk a Bella za ním. Jen, co jsme se všichni vzpamatovali jsme se za nimi taky rozeběhli, ale když jsme je konečně dohnali, tak jsem si přál, aby vše to všechno bylo jen zlý sen. Sen, ze kterého se všichni probudíme.  Renesmee ležela celá od krve a nad ní se skláněl cizí upír, ale když jsem se zaposlouchal do rytmu  jejího srdce, tak jsem se zděsil stejně jako ostatní.

„Néé!“ zakřičeli Edward s Bellou součastně.

předchozí << shrnutí >> následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi teď můj život - 7. Kapitola: