Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Třináctka - 3. kapitola

27.12.2010 (21:45) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1698×

V jedné místnosti centra nepříčetně pochodovala ta, která to celé vedla.

„Jak jako utekla! Jak jste to mohl dopustit!?“ řvala a pěstí bouchla do stolu – bylo až zarážející, že to přežil.

„Nedala jste mi potřebné informace. Řekla jste, že nejí!“ opětoval křik zaměstnanec, který měl na starost mnoho subjektů a jedním z nich byla i 702.

„No právě, ona nejí. Nechal jste se zmást pouhou ubohou lží. Byla to vaše chyba, ponesete následky. Začneme tím, že...“ Nemohla domluvit, protože byla přerušena dalším zaměstnancem, který vběhl do kanceláře.

„Třináctka je pryč!“ vyhrkl.

„Cože? Si ze mě snad děláte ***!“

„Její cela je pryč, podle záznamů několik dní nejedla, takže je téměř čistá. A Dashwoodová mi odmítá cokoli říct, nejspíš si to ani nepamatuje. Ale našel jsem u ní kontrolní náramek a...“

„Já ji asi zabiju... Věděla jsem, že ji nemám přijmout,“ šeptla naštvaně a zmáčkla jedno z tlačítek na jejím stole.

„Dashwoodová, specialistka nDU druhé úrovně, ať se neprodleně dostaví do kanceláře vedení,“ ozvalo se hned na to celou budovou.

„Já ji přetrhnu...“ mumlala si stále dokola a opět několikrát bouchla do stolu.

„Vy si mezitím sedněte, vyřídím to s vámi později,“ kývla na jednoho a pak se podívala ke druhému.

„Můžete jít.“

„Chtěla jste se mnou mluvit, madame Silky?“ zeptala se nevinně Dashwoodová, když překročila práh místnosti.

„Proč bych vás asi volala, že? Víte, proč jste tedy?“

„Ne,“ řekla jednoduše.

„Co všechno si pamatujete z posledních dvaceti minut?“ řekla až podivně klidným hlasem.

„Vycházela jsem z místnosti pro zátěžové testy a víc si nepamatuju.“

„Tak to bych vám měla osvěžit paměť. Možná to bude trochu bolet, ale zkuste sebou necukat.“ Obešla stůl a obě ruce přiložila zaměstnankyni na spánky, trvalo to jen pouhou chvilku.

„Vy jste...“

„Telepat, něco takového, nebo spíše má matka byla,“ doplnila a pak pokračovala. Jak podivné, že někdo takový ničí životy ostatních mu podobných...

„Takže, vysvětlete mi, jak je možné, že jste ji nechala uprchnout?“

„Já... Já.“

„To jsem si mohla myslet! Víte vůbec, co je ona zač?!  Neumíte si absolutně představit, co se může stát, až přestane A-C12 působit! Co když si vzpomene, tušíte vůbec, jak je nebezpečná! Co kdyby někomu vyžvanila o naší práci v centru a nedej bože o Dimenzi Nhoar?! Navíc se nám u ní stále nepodařilo uzavřít průchod a lezou sem další - stále nové druhy. Nějaký návrh na řešení? Ne? To jsem si mohla myslet. Víte, co děláme se zaměstnanci, kteří už nám jsou k ničemu?! Brzy to poznáte... “

„Omlouvám se,“ špitla.

„Omluvami toho moc nespravíte. Můžeme jen doufat, že se vrátí sama, až nastanou abstinenční příznaky...“

Pohled Třináctky

Za nějakou dobu:

Tak lákavá, tak lákavá...

Nerozuměla jsem tomu, ale každičký sval mého těla hořel. Měla jsem neskutečnou žízeň, která mě trhala zaživa. Nešla uhasit, ničím... Přála jsem si umřít, přála jsem si konec. A prosit bylo zbytečné. Bylo mi tam lépe... bolelo to, ale bylo mi tam lépe.

Jedna část mě se tam chtěla mermomocí vrátit, být v teple, dostávat jídlo... Druhá to ihned zavrhovala – za bolest.

„Tak lákavá vůně,“ vyslovila nahlas a snažila se udržet. Snažila jsem samu sebe přesvědčit, že to, co říkala ona... anděl... nebyla pravda, že upíři neexistují, že nejsem jedna z nich, že nejsem stvůra. Ale, proč mi na zahnání žízně nestačila voda.

Proč?

Chytila jsem se za hlavu, myslela jsem, že se mi rozletí na miliony kousků. Nešlo to vydržet. Chtěla jsem usnout a probudit se v pořádku... Kdy jsem naposledy spala? Spala jsem vůbec někdy? Potřebovala jsem se najíst. A všude byla tak lákavá vůně, tak sladká, tak chutná. Byla jsem tak slabá, nedokázala jsem ovládat své nohy a složila se k zemi. Chtěla jsem jen spát...

Pohled nikoho

To samé místo, tentýž moment:

Kdyby jen věděla, že místo, které si vybrala k odpočinku, nebylo to nejvhodnější.

Nevnímala ten řev motoru blížícího se auta, možná nechtěla. Blížilo se, byla tma a řidič si jí nemohl všimnout. Ozvala se tupá rána a auto s jekotem sjelo ze silnice.

Po tlumeném výkřiku, se Třináctka objevila o několik metrů dál, k jejímu překvapení všechny části jejího těla stále držely při sobě. Nejhorší, alespoň pro řidiče, bylo, že ona cítila tu krev, která mu vytékala z čela a úst, slabě slyšela jeho tep.

Najednou se cítila silnější než kdy dříve – byla na lovu a chytře vyčkávala, až její kořist přijde za ní. Měla pravdu, přeci jenom se v muži, který se domníval, že ji přejel, našel kousek svědomí. On musel zjistit, jestli dotyčná žije.

Ozvalo se tiché žíznivé vrčení, kterého si pouhý člověk nemohl všimnout.

„Haló? Můžete mluvit?“ zavolal muž a kulhavou chůzí se blížil k místu, kde čekala.

„Slečno?“ houkl, když byl už jen dva metry od Třináctky, která nehybně ležela, čekala.

„Slyšíte mě?“

Odpovědí se mu stalo hlasité vrčení, vteřinu na to ležel na zemi neschopný pohybu. Ústa Třináctky byla přisátá k jeho tepně, hltala, seč jí síly stačily a absolutně si neuvědomovala, co dělá. Nebyla při smyslech.

„Tak sladká a chutná,“ znělo jí hlavou stále a stále dokola. Nepřestávala hltat tu tekutinu, kterou nasávala plnými doušky, a nevědomky zarývala své prsty do masa na paži muže, který jí jen chtěl pomoct. Smutné...

Po minutě se téměř nedobrovolně odtrhla a z její mysli opadala rudá mlha.

Konečně si začala při pohledu na znetvořené tělo uvědomovat, že anděl měl pravdu.

Je upír - zrůda.

„Ne,“ vzdechla do ticha noci, a kdyby to bylo možné, její oči by zalily slzy.

„To nejsem já, nechci,“ pokračovala a s těmito slovy se sesunula k zemi. Ani si nevšimla toho dokonalého upíři hlasu, který na ni volal.

Ale na zemi se neocitla z nenávistí k sobě samé, ale z té bolesti, která ji rvala vnitřnosti. Z jejích úst vytryskl proud lidské krve, kterou její zničené tělo nedokázalo přijmout.

Zůstala bezmocně ležet v kaluži krve a plakala bez slz.

„Všechno bude zase dobré,“ uslyšela za sebou ten nejdokonalejší hlas.

>>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Třináctka - 3. kapitola: