Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ten pravý - Epilog

halo


Ten pravý - EpilogJe to tady - konečně se dozvíte, jak to se slečnou Swanovou a bratry Cullenovými dopadlo. Naposledy přeji příjemné čtení. :)

EDIT: Článek neprošel korekcí gramatiky.

Seděla jsem mezi dvěma stromy na dece, o jeden se opírala a četla jsem si dopis od Mikea. Psal mi, že se jeho chlapci měli dobře. Thomas se oženil a z Williama se stal učitel, Mikeova druhá žena, kterou si před rokem našel, mu porodila krásnou dceru, kterou pojmenoval po své matce – Kate. Samozřejmě se mě také vyptával na to, jak jsem se měla já, jak se mi žilo a jestli zdraví sloužilo… Také mi jako pokaždé děkoval za peníze, které jsem mu posílala na syny. Ze začátku je sice odmítal, ale Mike byl praktický muž, věděl, že potřebuje pomoct, že sám dva malé kluky neuživí a nedopřeje jim všechno, co by si přál, a tak je později přijal.

Musela jsem se pousmát, byla jsem skutečně šťastná, že se mu dařilo. Zasloužil si to. Všichni jsme si to zasloužili.

Zaslechla jsem blížící se kroky a otočila se. Přišel ke mně můj manžel, dřepl si a pohladil mě po tváři.

„Kdo ti píše? Mike?“

„A kdo jiný?“ usmála jsem se na něj.

„Jistě. Abych nezačal žárlit, poslední dobou si dopisujete nějak často…“ upozornil naoko popuzeně.

„To nemusíš, ty jsi pro mne ten jediný.“ Políbila jsem ho zlehka na rty, které se mu roztáhly do širokého úsměvu.

„To rád slyším,“ odpověděl blaženě.

„Nicméně, potřebuješ něco? Nebo proč jsi přišel?“ optala jsem se zvědavě a složila dopis zpět do obálky.

„Nic. To nemůže jen tak muž přijít za svou krásnou ženou, aby se potěšil jejím úsměvem?“

Kdybych byla sto se červenat, jistě by mi tváře celé hořely. Takhle se mnou mluvil dobrých dvacet let a já si stále na jeho lichotky nemohla zvyknout.

„Jen si nevymýšlej… Co se děje?“

„Otec si chce promluvit o tom, kam se přestěhujeme.“

„To už?“ řekla jsem překvapeně a zároveň smutně. „Mně se tu ale líbí… Tohle místo má své kouzlo.“

„Ale lásko, takhle mluvíš o každém místu, kde se usídlíme,“ namítl a vzal mě za ruku.

Sklopila jsem zrak, v tomhle měl pravdu.

„Dobrá tedy.“

Vstali jsme, já oprášila deku a šla spolu s ním zpátky do domu. Uložila jsem dopis k ostatním a vydala se za muži do jídelny. Tchán a manžel již usedli a prohlíželi si mapy rozložené na stole, jeho bratr mi jako pravý gentleman odsunul a podržel židli. I po dvaceti letech mezi námi panoval zvláštní vztah.

Kdysi jsem byla zamilovaná do Jaspera, nikdy jsem to ovšem nahlas přímo nepřiznala, pokud jsem si vzpomínala dobře. Vždy jsem měla neskutečnou radost, když jsem mohla strávit chvíli v jeho společnosti, a byla jsem lehce zklamaná, když se místo něho ukázal jeho bratr. Dokonce i v době, kdy jsem byla nemocná a zraněná a Jasper se mi vyhýbal, jsem k němu chovala větší náklonnost.

Byl jen jediný okamžik, kdy jsem oba dva bratry milovala stejně – a to na sklonku mého života. Poté, co mi Carlisle řekl, že jediná možnost, jak mne zachránit, je proměna v upíra, jsem byla přesvědčená, že přišel můj konec. Ačkoliv můj názor na Cullenovi byl v té době už jedině dobrý a považovala jsem je spíš za anděli a ne za stvůry, nedokázala jsem si sebe samu představit jako upírku. Jistě, oni byli dobří, neživili se lidskou krví, ba naopak lidem pomáhali. Moc dobře jsem však věděla, že ne všichni jejich druhu byli takoví… A co kdybych ani já nezvládla být taková? Jako člověk jsem byla přesvědčená, že bych neublížila ani mouše… Ale neměla jsem nejmenší tušení, jaké by to bylo býti v kůži vampýra. Zamýšlela jsem tedy říct Carlisleovi, ať mi raději pomůže zemřít, nejprve jsem však pohlédla na jeho dva syny.

Oběma dvěma se v očích zračila naděje. Nevěděla jsem sice, co si přejí, abych odpověděla, ale v tu chvíli mi došla jedna velmi důležitá věc. Tito tři lidé se stali mojí rodinou, přestože jsem na ně křičela, bála se jich, nadávala jim… I přes to všechno se rozhodli mi pomoct, jak jen bylo v jejich silách. A já je přes všechnu počáteční nenávist milovala. Opravdu milovala. Také jsem byla přesvědčená, že i oni ke mně něco cítili, nejen proto, že by mne jinak zajisté dávno zavrhli, ale též kvůli těm pohledům, jež na mě upíraly. Ty říkaly všechno, co nebylo možné popsat slovy.

Kvůli tomu jsem si pomyslela, že s nimi to zvládnu, a kývla jsem na vévodovu nabídku.

O proměně se tvrdí, že je to velmi nepříjemný a přitom velmi důležitý zážitek v životě každého vampýra, na který se nezapomíná. Nemohla bych jinak, než-li souhlasit. Byly to tři dny agonie, kdy jsem o svém rozhodnutí pochybovala a přála si raději smrt. Poté však bolest ustala a já otevřela oči do světa, jenž nabyl zcela nových rozměrů. Nejen, že všechny mé smysly fungovaly lépe, že mé tělo bylo lepší a krásnější… Něco se změnilo i v mé mysli. Nebo spíše nezměnilo, jen jsem si to poprvé uvědomila.

Když jsem se jako člověk probouzela, doufala jsem, že po svém boku naleznu Jaspera s jeho medovými vlasy a vzácným úsměvem. Tentokrát to ovšem bylo jiné. Otevřela jsem oči a mé srdce toužilo po někom zcela jiném. Po Edwardovi.

Mám-li být upřímná, všichni z toho byli v šoku, nejen já. Navíc, jak jsem se později dozvěděla, pokud se upír zamiluje, je to navždy.

Zatímco mi Edward s otcem pomáhali pochopit nové věci, Jasper přemýšlel a došel k výsledku. On i Edward byli znudění a ztrápení svým životem, toužili po lásce – to byl důvod, proč si mne vzali na své panství. Ačkoliv jsem tomu stále nebyla sto uvěřit, zamilovali se do mě. Nebo to se alespoň domnívali. Ve skutečnosti se do mne zamiloval pouze Edward, Jasper sice taky choval ve svém srdci jistou náklonnost, avšak pravá upíří láska to nebyla. On byl ze svého života sklíčený více než bratr, a tak naléhavě hledal útěchu. A jak jsem zjistila až po přeměně, Jasper měl také dar, dovedl vnímat a ovládat emoce ostatních. Proto cítil Edwardovu lásku ke mně a sám sebe přesvědčil, že cítil totéž, dokonce se mu jeho schopnost vymkla z rukou, a i když byl zrovna ve fázi, kdy se mi vyhýbal, nevědomě na mě působil ve svůj prospěch. Ošálit člověka je snazší než upíra, Edward měl pravdu, když mi říkal, že vampýři cítili mnohem intenzivněji. A tak po mé přeměně nemohl mou pravou lásku zmást.

Jakmile zjistil, jaká byla skutečnost, byl z toho zdrcený. Litovala jsem ho, ale své city jsem změnit nedokázala a ani nechtěla, všechno bylo tak, jak to také být mělo.

Nikdy jsem ho doopravdy nemilovala a on nemiloval mě, přesto mezi námi vzniklo zvláštní pouto, které můj manžel respektoval.

Takto jsme tedy žili. Já byla šťastná s Edwardem a jeho bratr a otec bydleli s námi. Jasper sice nenašel to, co hledal, ale byl šťastný přinejmenším za svého bratra.

A pokud šlo o mě, tak já byla přesvědčená, že někde ve světě i na něj čekalo jeho „a žili spolu šťastně až navěky“. 


 Fuu... Co říct? Pokud nepočítám soutěžní povídky, tak tohle je první věc, kterou jsem dodělala, a ať už je (ne)kvalitní jakkoliv, jsem na ni hrdá. I když je teda ostuda, že mi tak relativně krátkou kapitolovku trvalo napsat necelé tři roky. Nejen proto vás obdivuju a jsem vám vděčná, že jste to se mnou vydrželi až do konce. Chci Vám všem poděkovat, především těm, kteří jste komentovali (i třeba jenom smajlíkem, stejně si toho vážím). Takže velké díky! Ale mimo jiné bych vám chtěla říct, že vím, že poslední kapitola a epilog šly pravděpodobně napsat lépe, ale já cítím, že tak, jak jsem to napsala, je to dobře. Možná to cítím špatně, možná ne, to posuďte sami... ;) Ale ať není tahle má poznámka delší než samotný epilog, mám k vám už jen jednu poslední věc. Samozřejmě posílejte komentáře, klidně i záporné, zlobit se nebudu! Zajímalo by mě však, jestli si stejně jako Bella (a já) myslíte, že Jasper si taky zaslouží najít svou lásku? V hlavě už mám dlouho hrubý náčrtek pokračování příběhu, jeho vznik ovšem záleží pouze na Vás. :) Ještě jednou děkuji! 

KateDenali11


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ten pravý - Epilog:

 1
4. betuška
21.03.2017 [22:42]

tiež by sa mi páčilo pokračovanie S Alicou Emoticon
ďakujem za dokončenie Emoticon Emoticon

3. emam
15.03.2017 [20:04]

emamTrošku jsem doufala, že si užiejme trošku romatičtějsí konec, ale je to dobře zakončené. A jestli mš v hlavě pokračování s Alicí SEM S NÍM!!!
Líbí se mi i to vysvětlenís Jasperem a vzhedem k jeho emotivními dary je to dost dobře pochopitelné. A stejně jsem si říkala, jestli Tím pravým nakonec nebude nikdo jiný. I když, to vrnění (či jak si to pojmenovala) při noční líbačce bylo jednoznačné.
Blahopřeji k dopsání Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.03.2017 [19:58]

Parádní povídka, přečetla jsem jí naráz Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Myslím, že by Jasper měl najít Alici Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
11.03.2017 [9:35]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!