Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tanec života - 5. kapitola


Tanec života - 5. kapitolaTak a je tu další kapitolka:) Doufám, že se bude líbit, ale asi bude trochu nudná. Když jsem to dopisovala, necejtila jsem se ve svý kůži. Hlava mi celkem třeštila :(:) Budu ráda za komentíky a za vaše názory, kritiky atd :)

Nechápavě jsem koukal na ty dvě. Byly na vlas stejné!

„Ty kráso, už zas čumí jak slabomyslnej,“ podotkla Kristen jedovatě, a musím uznat, že celkem trefně.  Pořád jsem stoprocentně nevnímal. Snažil jsem si dát věci trochu dohromady. Takže je Bella, ale je dvakrát. Uf, cože? Zní to trochu komicky. Je Bella a Kristen.

„Isabello, možná bys ho měla proplesknout. Nebo víš co? Já to s radostí udělám za tebe,“ pochechtávala se neustále jedovatě Kristen.

„Kristen, nech toho. Je to pro něj prostě šok. Dej mu chvíli,“ klidnila ji Bella a snažila se sejít schody. S tou nohou jí to ovšem moc dobře nešlo. Teprve když Bella došla ke mně, a dotkla se mé ruky, vzpamatoval jsem se. Byl to příjemný dotyk, nechtěl jsem, aby mě pustila, bohužel se stalo.

„Takže, vy jste… dvě,“  téměř jsem ze sebe vypotil.

„No né! Nejdřív to vypadá, že by nenapočítal ani do nuly, a teď se na něj koukni! Zmákne to i do dvou,“  vyprskla Kristen. Díky svému upířímu zraku jsem zahlédl, že i Belle trochu zacukaly koutky, ale ovládla se.

„Ano, jsme dvojčata, jednovaječná,“ ujistila mě Bella. Pořádně jsem se na ně zahleděl. Byly si podobné, jako vejce vejci. Trochu jsem se nadýchl, ani ve vůni jsem teď nenašel žádný rozdíl. Ale znám je jen krátkou dobu, jejich vůni ještě dostatečně neznám.

Panebože, ale jak já je rozeznám? Žádné myšlenky, prostě žádný záchytný bod! Tak tohle se mi tedy opravdu v mém upírském životě ještě nestalo.  Upír v nesnázích, díky člověku, uchechtl jsem se v duchu.

„Nevítaný návštěvníku, je celkem pozdě. Já bych chtěla jít spát a byla bych nerada, kdyby se mi tu potuloval někdo cizí a k tomu nevítaný. Takže-“

„Kristen! Jak se to chováš?“ utla Bella Kristen ne v moc přátelském proslovu, který byl věnován mě. No, ale měla pravdu. Měl bych jet domů, všichni už se patrně vrátili z tanečních.

„Ne v pohodě Bells, už pojedu,“ usmál jsem se na ni a ona na mě překvapeně pohlédl. Srdeční tep se jí trochu zajíkl, když zaregistrovala můj úsměv. Jak uklidňující pro mě bylo její bušící srdce. Zajímavé. Jako by to Bellino srdce přehlušovalo to Kristenino. Skoro jsem ho nevnímal. Jako by mi Bellino srdce bušilo přímo v uších.

„Dobře, jak chceš. Ještě jednou děkuju za pomoc a odvoz. I za to v nemocnici,“ začervenala se Bella. Narážela na to, jak mě objala? Jak rád bych si přečetl její myšlenky! Opět jsem se na ni usmál a vydal se ven. Když jsem startoval, stihl jsem ještě zachytit kousek rozhovoru.

Cos mu řekla? Proč si ho nechala tady samotného, když víš jak to má teď s tlakem?“ ptala se plačky Bella.

Co je mi do toho! Nepustil mě s Jakem ven, tak jsem mu pouze řekla, co jsem si myslela! A dej mi pokoj!“ zavrčela Kristen.

Kris! Co se s tebou posledních pár měsíců děje? Mohlas ho zabít! Copak ho nemáš vůbec ráda? Copak nás opravdu všechny nenávidíš? Musíš to dělat ještě horší, než to je?“ vzlykala Bella. Už jsem zajížděl za roh, ale slyšitelnost byla stále dobrá. Měl jsem sto chutí to otočit a jít utěšit Bellu. Nevypadalo to, že Kristen dokázala s někým jednat přátelsky. Jak rozdílné byly. Poslední věta, co jsem zaslechl, byla od Kristen.

Já, že to dělám horší? Já se neprosila, abych se sem musela s TEBOU stěhovat! Mohla jsem zůstat ve Phoenixu! Měla jsem skvělý život, než ses mi v něm objevila ty!“ zaječela velmi ošklivě a pak jsem zaslechl prásknutí dveří. Vzlyky Belly se mi začaly vzdalovat, a nakonec jsem ztratil i je. Nebo to byly vzlyky Kristen? Ach bože, nevědomost je opravdu nesnesitelná!

Ať tak či tak, chtěl jsem Bellu uklidnit. Chtěl jsem jí být na blízku. Ale to teď nebylo možné.

Když jsem dorazil domů, Alice se mi vrhla kolem krku.

„Jsem tak šťastná!!“ zvolala, přitisknutá ke mně jako klíště.

„A z čeho prosím tě?“ snažil jsem se ji shodit. Držela pěvně. Na tohle jsem teď neměl náladu.

„No z tebe ne? Sice jsem byla trochu naštvaná, když jsi utekl, ale když jsem zjistila s kým! Všechno jsem ti odpustila! Kdy s ní můžu jet na nákupy?“ poskakovala kolem mě. Aspoň, že mě pustila.

„Prosím? A s kým?“ ptal jsem se zmateně. I když jsem to patrně tušil.

„No přece s Bellou ne?“ zeptala se trochu vykolejeně Alice.

„Proč bys s ní někam jezdila? Vždyť ji ani neznáš! Aby ses trochu nesekla, při výběru. Abys nešáhla po tý špatný Belle.“ Podotkl jsem trochu ironicky.

„Jak to myslíš?“

„Jsou dvě, Alice. Kristen a Bella! Jsou dvojčata. Tys to snad neviděla?“

„Ne, neviděla…“ hlesla Alice. To mi vzalo vítr z plachet. Tak nejenom já jsem zklamal? Tyhle dvě dívky skrývaly velké tajemství. A mě lákalo ho rozluštit. Hlavně to Bellino. Jak rád bych ji dnes ještě jednou viděl, hm.

„Jen běž. Užij si to,“ usmála se na mě Alice a tím mě vyvedla z myšlenek.

„Kam?“ zeptal jsem se zmateně. Místo odpovědi mi ukázala vizi. Byl jsem v ní já a Bella. Stál jsem u její postele a díval jsem se na ni, jak spí.

„Prosím tě, proč bych se na ni koukal, jak spí?“ ptal jsem se, abych zakryl opravdové rozpaky, které mě popadly z ničeho nic. Za upírský život, jsem je ještě nezažil. Tak proč teď?

„Edwarde, já už to vím! Neschovávej to!  Jo ať nemá strach, Charlie bude v pořádku. Zítra ráno se probudí a za 10 dní už bude doma.“ Usmála se na mě a odešla do pokoje za Jasperem. Začali se oddávat svým vášním. Tak tohle poslouchat fakt nemusím. Rychle jsem vklouzl do svého pokoje, převlékl se, ani jsem nevěděl proč.  Vydal jsem se, jako každý večer, na svůj výlet. Na svoje místečko. Když je to moje místečko, tak proč jsem si po cestě představoval, jak jsem tam s Bellou? Proč jen se mi ta krásná lidská dívka pletla neustále do mysli? Co jsem s ní měl společného?

Ležel jsem na louce a zavřel jsem oči. Okamžitě se mi vybavila červenající se tvář Belly. Byla roztomilá, takhle červená. Pak jsem si něco uvědomil. Takhle přece lidé přemýšlejí o svých milovaných polovičkách! Já jsem byl…. Zamilovaný? Ne, to není možné. Vždyť ji neznám. A ona nezná mě. I kdybych byl zamilovaný, což samozřejmě nejsem! Nesmím být! I kdybych byl, co bych tak udělal?

Uklidnil jsem se. Nemůžu být zamilovaný. Nemám duši, jak bych se tedy mohl zamilovat do lidského děvčete s tam krásnou duší, jakou měla Bella?

Utvrzený a uklidněný, že je vše, tak jako bylo včera a před dalšími dny (že nejsem zamilovaný), jsem se vydal zpět domů. Ale moje nohy mě netáhly ke mně domů. Frčely si to k domu Swanových. A já je nechal.

 

4. kapitola Shrnutí povídek 6. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tanec života - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!