Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tabula Rasa - 40. kapitola

09.09.2010 (07:30) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3970×

Přestože jsme se v přízemí rozloučili kolem desáté hodiny večer, spát jsme šli mnohem později. Jakmile za námi zaklaply dveře Joshovy ložnice, strhl si mě do náruče a znovu ochutnal mé rty.

„Něco pro tebe mám. Když ses mi teď vrátila, chtěl bych začít nanovo,“ vysvětloval a podával mi malý balíček. Když jsem strhla papír, zůstal mi v ruce tlustý deník potažený v pravé kůži s mosaznou sponou a v předních deskách byl zasazen můj, nebo spíš náš, medailon.

„To je nádherný!“ vydechla jsem.

„To jsem rád. Napadlo mě, že takhle to nebude nikoho svádět. Bude to jako tabula rasa. Pěkně s čistým štítem,“ vyprávěl. „Doufám, že mi povíš o tom jiném světě víc,“ dodal, aby změnil téma.

„Někdy jindy, ano? Teď bych si dala horkou koupel,“ rozplývala jsem se.

„Napustím nám vanu,“ zašeptal a já osiřela. Rozhlédla jsem se po pokoji a měla jsem pocit neuvěřitelné úlevy. Vzpomněla jsem si na ten šok, když jsem viděla vilu vyhořelou. Tady to byl jiné. Tohle byl můj domov a sem jsem patřila. Joshova tvář vykoukla z koupelny a zazubila se na mě. Všimla jsem si, že už nemá košili a krev se ve mně začala vařit. Natáhl ruku a já ji přijala. Pomáhal mi pomalu z oblečení.

„Není ti to velké?“ zasmál se. Uvědomila jsem si, že mám jediný suvenýr z jiného světa. Roztáhla jsem tričko a smutně se usmála.

„To je tety,“ vzdychla jsem a přetáhla jej přes hlavu.

„I ty kalhoty?“

„Jo,“ souhlasila jsem.

„Sundej to, ať to můžeme vrátit!“ vybídl mě s hraným rozhořčením a během okamžiku jsem je měla dole. Spodní prádlo problém nebyl, protože jsem žádné neměla. Z Joshovy postele jsem do tetina světa zmizela jen v jeho tričku.

Josh si mě přitáhl blíž a opět mě vzal do náruče. S lehkostí a ladností mě poté posadil do vany plné vonící a horké vody. Mé tělo tleskalo radostí. On si vlezl za má záda, ale tentokrát pěkně do vody. Opřela jsem se mu o hrudník a poslouchala tlukot jeho srdce. Jediný zvuk, který jsem si přála po zbytek života slyšet. Byla jsem unavená, vyčerpaná a přesto plná štěstí, víry a lásky. Josh mi hladil ramena a přes krk putoval konečky prstů do pěny a zkoumal tajemství pod hladinou. Do ucha mi broukal nějakou skladbu a co chvíli mi líbal spánek.

„Dlužíš mi dva dny života,“ oznámil mi a já se začala smát.

„Jak to mám udělat?“

„Budeš to splácet, jak jinak,“ smál se.

„Dobře. Vymysli splátkový kalendář.“

„Plus úroky,“ vymýšlel.

„Kolik?“

„Zbytek života. Jsem drahý,“ šeptal mi do ucha.

„To ujde. Při nejhorším uteču k tetičce,“ rýpla jsem si.

„Opovaž se, Lure Blacková!“ vrčel.

„Chtěl jsi říct Moonová, ne?“ znejistěla jsem.

„Nelíbí se ti Blacková?“

„Líbí se mi Black,“ vymluvila jsem se.

„Myslíš, že jsem sobec, když bych tě chtěl napořád?“

„Jistěže! Jsi hrozný sobec, obzvlášť když jsi nesmrtelný a já ne.“

„No právě. Myslím, že bych dědu přemluvil, aby tě přeměnil,“ řekl opatrně a já znejistěla. „Kdybys chtěla, samozřejmě,“ dodal rychle.

„Bolí to?“ zeptala jsem se.

„Na to se budeš muset zeptat někoho jiného, lásko,“ vyhnul se odpovědi. „Já se jako poloupír narodil. Z vlastní zkušenosti to neznám.“

„Nemám ráda bolest,“ kuňkla jsem. „Jestli to bolí…“

Zvážněl. „Ano, bolí to,“ přiznal pak neochotně. „Chápu, to nevadí. Nezlobím se.“

Měla jsem pocit, že nelže. Vážně se nezlobil, ale v jeho hlase byl přesto náznak něčeho, co se těžko pojmenovávalo. Snad zklamání? Smutek? A pak jsem si uvědomila, jak bych se cítila já na jeho místě. Nesmrtelná… a on by vedle mě stárnul… a nakonec… ztráta.

„Promluvíme si o tom jindy, ano?“ navrhla jsem a pokusila se ho přivést na jiné, veselejší myšlenky. Otočila jsem se v té ohromné vaně a přitiskla se k němu čelem. Zmocnila jsem se jeho rtů a tentokrát jsem to byla já, kdo podnikl průzkumnou výpravu. Musela jsem přeci zjistit, jestli na něm nikdo nespáchal nějaký zločin a prohřešek.

Jakmile jsem se dotkla jeho klína, zmizela voda kolem nás a Josh mě unášel do ložnice. Jako porcelánovou panenku mě položil do polštářů a naklonil se nade mnou. Pohledem studoval mou tvář a jednou rukou mi odhrnoval vlasy z čela. Jazykem mi přejel po hraně čelisti a pomalými, lehkými polibky cestoval níž. Tam, kde se dotkl, zůstávala jen husí kůže.

Projela jsem mu prsty ve vlasech, když se jeho rty dotkly mého klína a Josh se jen tiše zasmál. Hořela jsem a před očima mi proběhl celý můj uplynulý život. Umírám! Pomyslela jsem si vteřinu předtím, než jsem se dotkla nebe. Když se opět Joshova tvář objevila nade mnou, spokojeně jsem se usmála. Dlaní jsem se opřela o jeho hruď a pokusila se ho vtlačit do polštářů.

„Vypadáš ospale, Zázraku,“ posmíval se mi.

„Jen počkej, ukážu ti ospalost,“ vrátila jsem mu a přišpendlila ho k matraci. Jazykem jsem mu přejela přes bradavky a z jeho hrdla se ozvalo tiché vzdychnutí. Nehty jsem ho pohladila po bocích až ke stehnům a jeho tělo se napjalo. Ústy jsem zavadila o jeho klín a Josh vytřeštil oči. Těsně předtím, než přišla jeho chvilka, se vymrštil a stáhl si mě pod sebe, aby spojil naše těla. Zatočila se mi hlava a Josh se kousl do rtu víc, než musel. Na spodním rtu se mu objevila kapička krve.

Když jsme vedle sebe potom leželi v objetí, vzpomněla jsem si na slova, která mě doprovodila z tetina světa… Bez upíří krve by to stejně nešlo…

Usnula jsem, jako když mě do vody hodí a měla jsem po dlouhé době klidný spánek. Beze snů, bez buzení nebo pocení.

Ráno to bylo horší. Bolelo mě celé tělo. Probudila mě povědomá vůně a hlavně zima. Postel byla prázdná a vedle ní na malém tácu tousty do tvaru srdce a míchaná vejce. Poslední dobou jsem jich měla víc než dost. Už jen to, že jsem je viděla, mě vyburcovalo k pohybu.

Jak já nenáviděla studenou podlahu koupelny.

„Dobré ráno, miláčku,“ křikl Josh přes dveře a odpovědí mu bylo jen mé dávivé volání do toaletní mísy.

„Lásko, jsi v pořádku?“ vyptával se.

„Jo,“ vyhrkla jsem jednoslabičné slovo, protože se blížil další stah. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem toho za poslední dny moc nesnědla, ale teď, když se můj žaludek svíral naprázdno a krkem mi létala jen žaludeční šťáva…

Možná jsem se měla překonat a sníst ta vejce… Ble!

„Lure! Zase zvracíš?“ odhalil mě Josh a bez ptaní mi vpadl do koupelny.

„Ne,“ lhala jsem zbytečně.

„Dědo!“ zaskučel Josh a Edward se objevil ve dveřích.

„Zase?“ nechápal.

„Jděte pryč! Tohle je masochistický!“ vřeštěla jsem a děkovala Bohu, že to přešlo alespoň na chvíli.

„Zavolám Bellu. Pomoz jí do postele, Nessie jí udělá hořký čaj,“ naváděl Edward a nadechl se.

„Vajíčka?“

„Jo,“ odsekl Josh.

„Tys vařil? Zase?“ ptal se Edward a Josh vystrčil vzdorovitě bradu.

„Všichni jste byli pryč, tak co jsem měl dělat?“ bránil se. Edward jen zavrtěl vymlouvavě hlavou a odešel. „Pojď, lásko. Pomůžu ti do postele,“ dodal Josh.

„Nechci! Ještě…“ nedořekla jsem.

„Ble!“ vyhrkl Josh proti své vůli a odvrátil se.

„Jdi pryč!“ vyháněla jsem ho vztekle.

„Co ti je? Chci ti jenom pomoct. Pojď. Jdeš do postele. Já z tebe zcvoknu. Jednou si zmizíš a pak zase budeš marodit,“ brblal a tahal mě na nohy.

„Pusť mě, chci si… vyčistit zuby.“ V puse jsem měla odpornou chuť a žaludek se mi znovu zvedal. Honem jsem si vrazila kartáček do pusy a zuřivě drhla. Nakonec jsem si opláchla i obličej. Josh mě celou dobu držel kolem pasu a jen jsem zavřela vodu, sehnul se, aby mi vzápětí podtrhnul nohy a v náruči mě odnesl do postele. Sám si sedl vedle mě a hladil mě po ruce, když přišla Bella.

„Jak ti je?“ vyhrkla Bella ve dveřích a v závěsu měla opět Rory.

„Už to je dobrý,“ lhala jsem.

„Z čeho to máš?“ vyzvídala Bella.

„Dělal jsem jí snídani,“zašeptal tiše Josh a vypadal, že má výčitky svědomí.

„Aha,“ odpověděla Bella a nastalo ticho.

„Hele, ale tak to asi nebude tím. Je to netknutý,“ ukazovala Rory plný talíř.

„Tys to nejedla?“ vyhrkla Bella.

„Ne. Poslední dobou jsem vajec přejedená. Jen jsem to cítila a bylo to. Hrozně to smrdí, promiň, Joshi,“ omlouvala jsem se.

Bella se začala smát.

„Dík, babi. To je milé,“ vrčel Josh a jako malé dítě mi složil hlavu do náruče.

„Ty jsi kůň, viď?“ smála se stále Bella.

„Nech ho, babi,“ zastala se Joshe nechápavě Rory.

„Nechám. Oba ven. Hned,“ vyhnala je. Sourozenci se v první chvíli chtěli bouřit, ale Edwardův hlas z přízemí je umlčel. Jakmile se za nimi zaklaply dveře, Bella se ke mně otočila.

„Vážně jsi neochutnala ani kousek?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„No, tak to vypadá, že jsi těhotná, Lure.“ Zadržela jsem dech a zalapala po dechu. Cože? Já? Z přízemí se ozvala dutá rána a Taavettiho smích.

„Fakt?“ vydechla jsem po chvíli a nevěděla, co říct. Jen jsem se přitrouble usmívala a těkala pohledem z deky na Bellu a zpět.

„Nejspíš ano. Ještě počkáme, co na to Edward, ale podle mě to tak je.“

„Páni.“

A pak mi to došlo a vše do sebe perfektně zapadalo… Bez upíří krve by to stejně nešlo… měla jsem ji sebou. Na mém výletě byla Joshova upíří krev se mnou. Nebo ne krev, ale část jeho. Tak já budu mámou a Josh?

„Kde je?“ vyzvídala jsem vyděšeně. Co on na to? Jak se k tomu ve svých osmnácti postaví? A co vlastně já? Vždyť mi je taky jenom osmnáct! Tak mladá a… Na dveře někdo zaklepal. Bylo to sotva slyšet, ale když se pohnula klika, bylo mi jasné, že se mi to nezdálo. V malé škvíře se objevila Joshova bledá tvář.

„Udělám ten čaj,“ vyhrkla Bella a vstala. Osaměla jsem s ním. Stál u nohou postele a tvářil se jako kluk, kterého v krámě chytí při krádeži sušenky.

„Já se omlouvám,“ zašeptal.

„To bys měl,“ odpověděla jsem a Josh se ještě víc nahrbil. „Nechat mě tu takovou dobu samotnou! To už nikdy nedělej!“ vyčetla jsem mu a v jeho tváři se rozzářily hvězdy, když mu došlo, že se na něj nezlobím. Natáhla jsem k němu ruce a nemusela ho ani moc přemlouvat.

„Miluju tě. Mám ohromnou radost, že budu tátou našeho miminka. Vážně,“ přísahal a já mu věřila. Všechno jsem mu věřila a bylo mi líp. Josh mi položil ruku na břicho, kde byla malá nepatrná vypouklina. Nebylo to moc brzy? Docházela mi i ta skutečnost, že porod bude hodně bolet. Pamatovala jsem si, jak to popisovala tenkrát Nessie. Bella o tom mlčela, ale Nessie… A přesto měla dvě dokonalé děti.

„Já miluju tebe. Na toho prcka si musím zvyknout,“ zašeptala jsem a pak jen šokovaně vydechla.

„Cítil jsi to?“ vyhrkla jsem. „Nejsem odborník, ale nemělo by to být až kolem pátého měsíce?“ panikařila jsem.

„Tohle je můj svět, lásko,“ zašeptal s pobaveným úsměvem Josh a vůbec tím nebyl překvapený.

„Jen tvůj?“

„Ne. Teď je i tvůj a já jsem tvůj. To si pamatuj. Přenesu kvůli tobě Everest do Kanady, když si to budeš přát,“ vyjmenovával a zveličoval na důkaz lásky.

„To nemusíš. Mně stačí, když budeš se mnou. Už napořád a hlavně, dlužím vám ty dva dny života, vzpomínáte, pane Blacku?“

„I s úroky, slečno Moonová?“ zeptal se a natáhl krk, aby mě políbil. Položila jsem mu prst na rty a on se zamračil.

„Paní Blacková, miláčku,“ zašeptala jsem a Josh se rozzářil. Kdesi hluboko v mysli jsem ucítila prasknutí řetězu, všech mých životních fobií a zaklapnutí jakési skládačky na to správné místo.

Josh měl pravdu. Začít znovu, pěkně od začátku a s čistým štítem – ve třech!

Předchozí Mé shrnutí Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tabula Rasa - 40. kapitola: