Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Stopařka - Kapitola 5.

Stephenie Meyer


Stopařka - Kapitola 5.Tak a máme tady další díl:) Znovu bych chtěl poděkovat všem věrným čtenářkám. Vaše komentáře nás moc těší. Děj této kapitoly se odehrává z části na letišti. Bella úspěšně zvládla cestu letadlem a čeká jí další postup na cestě za svou láskou:) Přeju vám pěkné čtení a doufám, že bude hodně kladných ohlasů:) Váš Marcus1932 a ♥BadLovelyLucy♥

Bella:

Zavřela jsem oči a přemýšlela jsem, jaké nástrahy mě na mojí cestě ještě potkají.

Pořád se mi v hlavě honila možnost, že to všechno, o co se snažím, je zbytečné. Nepovede se mi je přesvědčit, nebo to udělají, ale až budu jiná, zapomenu, proč to všechno dělám. Ale stále jsem důvěřovala svojí lásce k mému dokonalému andělovi. Nebylo možné na někoho, takového zapomenout, ani po určitém druhu smrti. Snad budu silnější a budu mít možnost, dotáhnout svoji cestu do konce. Až k němu.

Moje vzpomínky podkreslené hudbou od Edwarda mě dojímaly. Cítila jsem slzu, která mi stékala po tváři. Snad už brzo budu moct být s ním a to navěky. Každý je svého štěstí strůjcem a já se rozhodla vzít osud do vlastních rukou. Cítila jsem, jak se mi klíží víčka.

 

Stála jsem na louce plné rozkvetlých květin. Na naší louce. Rozhlížela jsem se kolem dokola, ale nikoho jsem neviděla.

„Haló, je tu někdo?“

„Edwarde, Alice?“ Mezi stromy napravo ode mě se něco pohnulo, ale když jsem se otočila, nic jsem neviděla. Stejná věc se opakovala několikrát, ale vždy když jsem se otočila, nikoho sem neviděla. Začínala jsem být zoufalá. Rozhlížela jsem se, když v tom mě zezadu kolem pasu objali studené paže. Byly to ty samé paže, které znám do nejmenšího detailu.

Otočila jsem se a on tam stál. Přímo přede mnou v celé jeho kráse. Kůže se mu na slunci třpytila a já oněměla úžasem.

„Jsi to opravdu ty?“ zeptala jsem se.

„Ano lásko, jsem to já a už budeme navždy spolu,“ řekl kouzelným úsměvem a já mu věřila každé slovo.

„Už tě nikdy neopustím, teď když jsi jako já. Nic nás už nerozdělí.“

Nechápala jsem, o čem to mluví. Co myslí tím, že jsem jako on? Edward mě vzal za ruce a já si konečně všimla, že se moje kůže třpytí stejně, jako ta jeho. Jsem upírka? Kdy se to stalo?

Měla jsem hlavu plnou otázek, ale proč se zaobírat hloupými dotazy, když mám to, po čem jsem celou dobu toužila. Objala jsem ho, jak nejpevněji jsem dokázala a začala ho líbat. Vroucně mi polibky vracel a já se cítila jako v sedmém nebi. Edward se ale zarazil a já nechápala co se děje.

Ozvalo se podivné hluboké burácení. Podívala jsem se Edwardovi do očí a vypadal vyděšeně. Náhle se začal vzdalovat. Konečně jsem pochopila, co bylo to burácení. Země pod mýma nohama se rozestoupila a já začala pomalu padat. Natáhla jsem obě ruce směrem k Edwardovi v domnění, že mě zachytí, ale vzdálenost mezi námi se zvětšovala a já začínala padat pořád rychleji.

Trhla jsem sebou a probudila jsem se. Byl to jen sen. Můj mozek si semnou jen zahrával. Všimla jsem si, že discman už nehraje, to znamená, že se vybily baterky. Neměla jsem představu o tom, jak dlouho jsem spala. Odchytila jsem proto letušku, která zrovna procházela, abych se jí mohla zeptat. Dozvěděla jsem se, že letadlo bude přistávat asi za 20 minut. Byla jsem překvapená, jak dlouho jsem spala.

Jason, který seděl vedle mě, byl vzhůru a vybarvoval omalovánky, které mu nejspíš přinesla letuška.

„Bude na tebe na letišti někdo čekat?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, bude na mě cekat babicka,“ zažvatlal sladce a já si začala uvědomovat, že děti nejsou zase takové zlo. Dokonce jsem asi chápala, co Rosalie tolik chybí.

Rozhodla jsem se, že mu pomůžu s kufrem a dovedu ho za babičkou. Byl to milý klučina, tak proč mu nepomoct. Letadlo začalo klesat. Konečně už budeme na místě. Byla jsem ráda, ale na druhou stranu i strach. Čeká mě ještě dlouhá cesta a navíc ani nevím, jestli dosáhnu svého cíle. Nezbývá, než doufat.

„Vážení cestující, za okamžik budeme přistávat, zůstaňte proto na svých místech a připoutejte se.“

Stejné hlášení následovalo i v italštině. Po celou dobu letu jsem byla připoutaná, takže jsem to měla bez starostí. Jenom jsem zkontrolovala, jestli je připoutaný i Jason a byl. Navzdory tomu, že mi to neděla dobře, podívala jsem se z okna a naskytl se mi pohled na krásné město.

Netrvalo dlouho a letadlo s drcnutím dosedlo a začalo brzdit. Konečně jsme zpomalili natolik, že zhaslo světýlko se symbolem pásu a my se mohli odpoutat. Teď už jsme museli jen počkat, až letadlo dojede k tubusu, kterým se dostaneme do letištní haly. Konečně jsme na místě.

Odpoutala jsem sebe a potom i Jasona. Letuška už otevřela dveře a lidé začali vystupovat. Vstala jsem, vzala si batoh a vyndala Jasonův kufr z přihrádky. Vzala jsem ho za ruku a vedla ho směrem k východu. Všechny letušky se s Jasonem rozloučili a od jedné dokonce dostal pusu na tvář.

Téměř všichni cestující, kteří letěli s námi, čekali na zavazadla u pásu. My jsme toho byli naštěstí ušetřeni. Nezbývalo než najít ceduli s nápisem Uscita, což znamená Italsky východ a mohli jsme se vydat hledat babičku.

Najít jí nebylo vůbec těžké. Hned jak jsme vyšli z bezcelní zóny, spatřila jsem starší paní s cedulí Jason Smith. Můj malý přítel se hned rozeběhl směrem k ní a nechal mě daleko za sebou. Trochu jsem popoběhla a došla jsem k nim zrovna, když se objímali. Postavila jsem kufr vedle Jasona.

Jeho babička mi moc poděkovala, že jsem na vnuka dala pozor a dokonce mě objala. Rozloučila jsem se a vydala se hledat cestovní kancelář, kterou jsem si našla na internetu. Jmenuje se Flortour a má pobočku tady na letišti. Pořádá poznávací zájezdy do různých měst v okolí Florencie, mimo jiné i do Voltery, což byl právě můj cíl. Asi po deseti minutách jsem našla, co jsem hledala.

Za pultem stála sympatická brunetka a naštěstí uměla anglicky. Zakoupila jsem si zájezd do Voltery. Jak jsem zjistila, mám štěstí. Autobus do Voltery totiž odjíždí asi za 5 minut. Zastávka byla venku hned u cestovní kanceláře a autobus byl už připravený. Nastoupila jsem a řidiči jsem ukázala papír, který jsem dostala.

Sedadla byla asi z poloviny obsazená. Sedla jsem si na třetí sedadlo vpravo vepředu a čekala jsem na odjezd. Byla jsem nervózní. Každý krok, který jsem na své cestě učinila, mě táhl k zemi. Zatetelila jsem se ve vypolstrovaném sedadle a netrpělivě těkala očima od okna ke dveřím.

Po chvilce nastoupila krásná blonďatá slečna. Na první pohled mě zaujaly hned dvě věci. Zaprvé to byla určitě upírka. Její pohyby byly tak přesné a celá působila tak dokonale jako moje rodina. Věděla jsem, že jsem na dobré cestě, ale i tak mě přemohl strach. A zadruhé její oči, byly fialové. Musela mít modré kontaktní čočky, jinak jsem si to nedovedla vysvětlit. A to znamená, že určitě není „vegetariánka“. Chopila se mikrofonu a krásným melodickým hlasem začala mluvit.

„Dobrý den, mé jméno je Heidy a budu vaší průvodkyní.“

 


« »

Shrnutí Marcus1932

Shrnutí ♥BadLovelyLucy♥



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stopařka - Kapitola 5.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!