Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sto a jeden den - 29. kapitola

09.07.2013 (14:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1301×

Byla jsem si ze sedmdesáti pěti procent jistá, že jsem blázen. Přišla jsem o rozum kvůli lásce k vlkovi, který seděl vedle mě a svíral moji dlaň tak pevně, jak jen mohl, aniž by mi ublížil. Dával si pozor, aby mi netlačil na prsteníček, na kterém se skvěl a zářil prsten, který by mohla z fleku nosit kdejaká světová hvězda. Byl jemný, prostý, ale dokonalý. Kroužek spolu s velkým kamenem vypadal na první pohled jako každý jiný zásnubní prsten, ale byl výjimečný. Ve chvíli, kdy jsem vzlykla ano a nechala ho, aby mi ho nasadil, jsem věděla, že se u mě moc neohřeje. Vezmu si ho, nechám ho, aby náš slib zpečetil snubním prstenem, ale až se od něj v noci budu plížit ven, nechám tam oba. Stejně jako svoji duši a své srdce. Věděla jsem, že mě to zlobí a možná i zabije, ale byla jsem s tím smířená. Nemohla jsem mu jen tak říct, že ho pár dní po svatbě opustím a už se nikdy nevrátím. To by asi nepochopil. Ani já bych tomu nerozuměla.

„Nad čím přemýšlíš?“ vytrhl mě z mého rozjímání a pohladil mě po tváři. Usmála jsem se na něj a vysvobodila ruku z jeho sevření. Detailně jsem si prohlédla to, co mi daroval a málem se rozplakala znovu. Byl nádherný a přesně se ke mně hodil, stejně jako on.

„Budeš mým snoubencem jen pár hodin, uvědomuješ si to? Některé páry žijí zasnoubeni celý život,“ uvažovala jsem nahlas a byla překvapená tím, jak klidně můj hlas zněl. Všechno uvnitř mě se vařilo vztekem na moji matku a celou moji rodinu, na celý svět, ale na povrchu jsem musela vypadat jako normální spokojená snoubenka.

„Ale tvým manželem budu až do smrti,“ připomněl mi a já se musela podívat z okénka, abych se neprozradila. Položil si hlavu na moje rameno a povzdychl si.

„Vím, že jsem ti nedal prostor k tomu, aby ses vyjádřila, ale tohle je to, co chci. Vím, že i ty to chceš, protože jsme spojeni otiskem. Co je moje, to je tvoje. Co chci já, to chceš ty,“ povídal dál, ale já už to nemohla vydržet. Po tváři mi stekla slza a za ní hned druhá. Neobtěžovala jsem se s tím, abych je setřela. Prostě jsem se jen zhluboka nadechla a vydechla se vzlykem. Ihned na mě pohlédl a vyděsil se.

„Proboha, Ally, co se děje?“ vyptával se hned, ale já ho pohladila po tváři a pokusila se o úsměv. Nesežral mi to.

„Já tě vyděsil, viď? Promiň, lásko,“ omlouval se. Dlaň jsem přitiskla na jeho tvář a políbila ho. Nejdříve se chtěl odtáhnout a dát mi prostor, ale já ho nenechala. Jazykem jsem vyhledala ten jeho, protože už jsem věděla, co to s ním udělá. Možná jsem ze začátku chtěla jen trochu rozptýlení, ale když si mě obkročmo vysadil na svá stehna, vžila jsem se do toho. Zatínala jsem mu prsty do vlasů a snažila se nesténat nahlas. Když už jsme nemohli popadnout dech, odtrhl se ode mě a přejel mi palci po dolním rtu.

„Teď mám větší chuť než kdy jindy tě někam zatáhnout a ukázat ti, jak moc tě miluju,“ zapředl a to pro mě bylo znamení, abych přestala. Spát s ním jsem už nechtěla. Mé tělo po tom toužilo, ale až odjedu, vzpomínala bych z velké části jen na jeho tělo a to jsem nechtěla.

Byla jsem o něj opřená, dívala se na vycházející slunce a chvílemi dělala, že spím. Možná mi Noah uvěřil, možná ne, ale nic nenamítal a po chvíli začal potichu pochrupovat. Nechápala jsem, proč jsme se museli navléknout do slavnostního už před odjezdem, ale neptala jsem se. Když k nám přišla stevardka a všimla si, jak jsem do sebe zapletení, usmála se a zeptala se mě, zda nechci deku či polštář. Když jsem odmítla, povzdychla si a pramen svých černých vlasů si sčísla za ucho.

„Jste rozkošný pár. Všimla jsem si vás už v hale, jak vám navlékal prsten. Nikdy jsem neviděla tak mladého člověka s takovou láskou v očích,“ přiznala a já se usmála.

„On není jen moje láska. On je můj život,“ zašeptala jsem a pohlédla na jeho klidnou tvář. Ve spánku vypadal jako dítě. Klidný a k neuvěření krásný.

„Tak ať vám to vydrží. Hodně štěstí do společného života,“ popřála nám a za půl hodiny oznamovala, že budeme přistávat. To mého několikahodinového snoubence probralo.

„Už za pár hodin budeš moje,“ zapředl a já se zasmála.

„Jsem tvoje od první chvíle, co jsem tě spatřila. Nikdy na to nezapomenu, jak ses na mě podíval,“ zavzpomínala jsem a nechala se od něj uklidňovat, když s námi letadlo začalo trochu házet.

Když jsme došli k půjčovně aut, skoro jsem se rozplakala. Noah ke mně přijel přesnou kopií mého auta, jen s trochu jinou palubní deskou. Milovala jsem ten jeho smysl pro detail. Nastoupil a my se rozjeli směrem, který jsem neznala. Čekala jsem nějakou malou budku jako v těch filmech, kterým jsem se vždycky smála, ale míjeli jsme jeden herní park, potom druhý a nakonec i místo, které ve Vegas navštívil snad každý. Dojeli jsme k malému kostelíku na kraji města a já na něj zmateně pohlédla.

„Kde to jsme?“ zajímala jsem se a on zavřel oči.

„Kdysi dávno, když jsem byla ještě divoký a nezvladatelný, bydlel jsem tady s tátou. Jsem tu stále psaný jako spolumajitel jeho domu. Nechtěl jsem si tě brát ve Forks, tam nás každý zná. Chtěl jsem soukromí a místo, kde jsem nikdy neudělal nic špatného. Tady jsem nikdy nikoho nezmlátil, nikdy jsem tu nikoho ani slovem neurazil, protože jsem chtěl, aby mě měl táta rád. Tohle je místo, kde jsem se chtěl oženit. Chodil jsem okolo toho kostela každý den, potkával zamilované páry, jak jsou šťastní a spokojení a věděl, že nikde jinde to svoje štěstí nenajdu,“ rozpovídal se a já se musela zasmát. Byl v tu chvíli tak dokonale nevinný, až mi z toho poskočilo srdce.

„Zvedni se. Jdeme se vzít,“ popohnala jsem ho a sama rychle vystoupila. Neodpustila jsem si jeden kritický pohled do zpětného zrcátka a chytila se jeho připravené dlaně. Došel se mnou ke kostelíku a já se zastavila.

„Myslíš, že nám požehnají, i když jsme tak mladí a nebude tu nikdo, kdo by nás znal?“ začala jsem se strachovat, ale on nad tím jen mávl rukou a vtáhl mě dovnitř. U oltáře stál Max, Noahova sestra a kněz, který mi připomínal jednoho masového vraha z německého seriálu, který jsme chytali na kabelovce. Marně jsem se snažila skrýt úsměv.

„Maxíčku, tak přece jenom se znovu setkáváme,“ utahovala jsem si z něj a dloubla ho do žeber. Zasmál se, ale nijak to nekomentoval. Byla jsem zmatená z toho, že je tu jeho sestra, ale druhá žena se mi tu hodila, abych na ty tři chlapy nebyla sama.

„Reverende Luisi, myslím, že jsme připraveni,“ pronesl slavnostním hlasem Noah, když jsme se všichni přivítali. Neměla jsem tušení, co se bude dít dál, ale neměla jsem z toho strach. Byl tu Noah, muž, kterého miluji. Co se mohlo pokazit? Pokud mám odjet a oba nás tím zabít, proč neudělat nějakou hloupost, kterou si budeme pamatovat do konce svých životů?

Po prvotním šoku jsem byla dojatá a spokojená. Poslouchala jsem ta slova, která reverend pronášel do ticha gotického kostela, a věřila jim. Věřila jsem, že tohle je boží vůle. Tohle se má stát. Když přišla řada na sliby, ani jsem nehnula brvou. Měla jsem v hlavě něco, co jsem mu musela říct a v tato chvíle se jevila jako dokonalý okamžik.

„Než jsem tě potkala, byla jsem jen ušmudlaná holka z Aljašky, která nikdy nepoznala nikoho kromě své rodiny, ale když jsem odjela na svoji první návštěvu, věděla jsem, že se něco změní. Potkala jsem tebe. Nikdy už nebudu chtít nikoho jiného, tím jsem si jistá. Miluji tě, a pokud nás něco rozdělí, budu tě milovat i tak. Až do konce svého života,“ slíbila jsem mu a on vypadal jako nejšťastnější muž na světě.

„Byl jsem hrozný. To, co jsem provedl a co jsem dělal, bylo špatné a já to vím. Snažil jsem se napravit všechno zlé, co jsem udělal, protože jsem věděl, že jednou přijde někdo, kdo bude tak nevinný a čistý, že očistí i mě. Vpadla si do mého života přesně ve chvíli, kdy jsem to potřeboval. Udělala si ze mě člověka, jakým jsem si přál být. Brala si mě takového, jakým jsem byl, nebála ses. Za to tě miluji a budu tě na rukou nosit do té doby, dokud budu moct. Jsi moje všechno a já strávím zbytek svého života tím, že tě budu rozmazlovat a dokazovat ti, jak tě miluji,“ vydechl a po tváři mu stekla slza. To mě dojalo ze všeho nejvíc. Plakal kvůli mně. Hodila jsem za hlavu všechny tradice a naklonila se k němu, abych ho mohla obejmout a políbit. Max se zasmál a já se od něj odtáhla.

„Noahu Embry Uley, bereš si zde přítomnou Aleah Irinu Denaliovou za svoji právoplatnou manželku a budeš ji milovat a ctít, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se reverend a můj vlk mi pohlédl do očí.

„Sakra jo,“ vydechl a usmál se. Všichni jsme se zasmáli a já v hloubi duše věděla, že takový obřad jako je právě ten náš, tu ještě nikdy nebyl.

„Aleah Irinu Denaliová, bereš si zde přítomného Noaha Embryho Uleyho za právoplatného manžela a budeš ho milovat a ctít, dokud vás smrt nerozdělí?“ zeptal se pro změnu mě a já si mohla tím šťastným a dojatým úsměvem roztrhnout pusu.

„Ano,“ odpověděla jsem nahlas, jako by mě mohl slyšet celý svět, a když jsme si vyměnili prsteny, vrhla jsem se mu kolem krku a během polibku nemyslela na nic jiného než na to, že je můj. Hodila jsem za hlavu všechno ostatní, byla jsem jen já a on. Minulost krutá, přítomnost šťastná, budoucnost nejistá, ale já žila tímto okamžikem. Okamžikem, kdy mě vyzvedl do náruče a zatočil se se mnou.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sto a jeden den - 29. kapitola :