Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Štěstí zvané mimčo 8

24.02.2010 (22:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6703×

,,Myslíš, že to bude s mámou dobré?“ zeptala jsem se.

,,Určitě bude, Charlie ji trošku uklidní. Byla vážně vyděšená, když jsi omdlela.“

,,Doufám, že mě nakonec podpoří.“

,,Neměj strach, lásko. Všechno bude v pořádku a teď už bys měla spát.“ Dal mi pusu na čelo a začal mi broukat. A já díky té úžasné melodii linoucí se z jeho úst usnula.

EDWARD

Byl jsem rozčílený do nejvyšší míry. To co Renée řekla Belle, se mi vůbec nelíbilo. Nelíbilo, je slabé slovo, já přímo zuřil. Když jsem zaslechl její myšlenky, nechtěl jsem tomu uvěřit. A potom co Belle začala radit, že by bylo možná nejlepší, aby se dítěte vzdala, viděl jsem rudě. Kdyby to nebyla Bellina matka, už dávno by letěla místností na protější stranu. V duchu jsem se uklidňoval různými představami, jak Renée letí a prudce naráží do stěny, jak se na ni vrhám a jednoduše ji jednou ránou pošlu do bezvědomí možná i hůř. Zároveň mi bylo z těch představ špatně přeci jen, je to Bellina matka. Ale ten její pitomý nápad s potratem mě rozhodně nenechával v klidu a Bellu jakbysmet.

Ačkoliv jsem nemohl Belle číst myšlenky, její reakce byla naprosto jasná. V tu chvíli, co to na ni její matka vybalila, začala soptit. Byla vzteklá a křičela na celý barák. Ano, přesně takto se projevila má Bella nyní poklidně oddechujíc v mém náručí. Byl jsem šťastný, jak dokáže být silná. Rvala se za naše dítě a ani k tomu nepotřebovala mou pomoc. Ono možná lepší pro Renée, protože je docela dost možné, že kdyby mě Bell o pomoc požádala, tak bych její matce nejspíš zakroutil krkem.

Vážně jsem nečekal takovou reakci ze strany Renée. Byla vždy tak milá a hodná. Milovala Bellu a byla šťastná, když byla šťastná i Bella. Tímhle mě opravdu překvapila a myslím, že jsem nebyl jediný překvapený. Charlie nevěděl co dělat. Nevěděl, jak ji má uklidnit.

Během toho, co Bella ječela na Renée jsem se musel trochu uklidnit. I přesto, že Bella dávala jasně najevo, že si chce dítě nechat, Renée v hlavě spřádala plány, jak jí to vymluvit. Byl jsem natolik znechucen z jejích myšlenek a zároveň zaneprázdněn svým uklidňováním, že jsem skoro na poslední chvíli uviděl Bellu, jak letí k zemi. Reagoval jsem rychleji, než myslel a Bellu pohotově zachytil. Charlie si oddechl a děkovně se na mě podíval. Byl jsem docela překvapen, že se i Renée o Bellu strachovala. Nečekal jsem moc dlouho a volal jsem Carlislovi. Nechtěl jsem nic riskovat.

Ještě předtím, než Carlisle dorazil, se Bella probrala a řekla tu nádhernou větu, ať ji odvezu domů. Byl jsem nadšený, že můj domov nazývá i svým domovem.

Má rodina se opravdu vyznamenala. V myšlenkách Carlislea jsem měl možnost zhlédnout jeho vyslovený zákaz, který udělil všem zbývajícím členům rodiny. Chtěl jet za Bellou sám, aby ji tím co nejmíň rozrušil. To by ale nebyla má rodina, aby nakonec nepřijeli všichni.

EMMETT

Užíval jsem si poklidné chvilky se svojí milovanou manželkou, když se rozdrnčel Carlislův mobil. Přestože jsme byli s Rose u nás v ložnici a Carlisle v obýváku, mohli jsme zaslechnou Edwardův vyděšený hlas. Říkal něco v tom smyslu, že Bella omdlela či co. Během vteřiny jsme byli s Rose oblečení a přiřadili se ke zbytku rodiny, která už byla u Carlislea v obýváku.

,,Co se stalo?“ ptala se vyděšená Esme.

,,Bella omdlela,“ odpověděl Carlisle a chystal se k odchodu.

,,Jedu s tebou,“ řekla pevným hlasem Esme a my ostatní sborově přikyvovali.

,,To nejde, měl bych jet jen já, abychom Bellu zbytečně nerozrušovali. Vy ostatní zůstanete doma,“ přikázal nám. Nejdřív jsme ho poslechli, ale jakmile jsme uslyšeli vzdalující se auto, bylo rozhodnuto.

,,Je mi jedno, jestli nám dal Carlisle zákaz, ale já jedu za Bellou, chci vědět, co jí je, a jestli se nestalo něco mému synovci nebo neteři. Kdo se přidá?“ zeptal jsem se a nečekal na odpověď. Vběhl jsem do garáže se zbytkem rodiny za zadkem. Naskočili jsme ke mně do Jeepu a já vystřelil z garáže jako raketa.

Byl jsem poháněn touhou zjistit, jak je na tom má oblíbená sestřička. Věděl jsem, že se dnes měla setkat se svou matkou. S Edwardem jí chtěli říct o tom malém zázraku. Bella se celý den klepala strachy ani Jazz ji nedokázal uklidnit a to se opravdu snažil. Podle toho, co se stalo, hádám, že schůzka s Renée nedopadla dle očekávání.

,,Tak co, Alice?“ zeptala se netrpělivě má choť.

,,Vypadá to, že je v pořádku, už se probrala,“ řekla Alice ve chvíli, když jsem parkoval před Charlieho domem.

Nečekal jsem na nic a na nikoho. Pro mě přirozenou rychlostí jsem doběhl ke dveřím a silně na ně zabušil. Můj upíří sluch zavětřil přibližující se kroky.

,,Emmette,“ vyhrkl překvapeně Charlie, když mě uviděl. Jaké pro něj ale bylo překvapení, když se do domu nahrnula celá naše povedená rodinka s jediným cílem – zjistit, jestli je Bella v pořádku.

Všechno se pak mlelo strašně rychle. Všichni se na něco Belly ptali, ale hlavní byla jedna věc. Právě v tuto chvíli se ukázalo, jak nám všem na Belle i tom maličkém záleží. Zbožňovali jsme ho už teď a to to byl sotva dvoucentimetrový prcík.

Rozhlédl jsem se po místnosti a spatřil Bellinu matku krčící se v rohu místnosti. Nechápavě a možná i trošku zmateně sledovala ten chumel, co se tu vytvořil. Zdálo se, že má z něčeho docela i strach. Celá mi přišla jaksi vykolejená. V jeden okamžik jsem zachytil Bellin nasupený pohled směřovaný právě k její matce. Takže matinka asi zlobila, to bych se tomu podíval na zoubek. Lehce jsem se zamračil, trochu vykulil oči, a abych tomu nasadil korunu, přihodil jsem zkřivený úsměv. Snažil jsem se o pohled „Šíleného vědce“ a podle ucuknutí a následného ukročení o krok vzad, což předvedla Renée, jsem si mohl říct, že mise byla úspěšně splněna. Jasper se na mě trochu zamračil a snažil se Renée uklidnit. Šlo mu to ale velmi těžce, protože jsem na něm viděl, že by jí nejraději urval hlavu od těla. Jak jsem říkal, všichni Bellu i to malé zbožňovali. Jazzí se dost snažil a zdálo se, že už je docela imunní vůči Bellině krvi. Pašák to byl a veliký. Bojoval s tím dlouho, ale jak se zdá nakonec vyhrál.

Po zběžné kontrole a následném změření tlaku, které praktikoval Carlisle na Belle, bylo rozhodnuto. Carlisle dal na Jasperovu inteligentní radu a rozhodl, že pojedeme do nemocnice. Samozřejmě, že jen pro jistotu. K tomuto přizval i Charlieho, který nadšeně souhlasil. Jediný koho jsme si za celou dobu nevšímali, byla Renée a tak tomu bylo i teď. Co by tam taky dělala čarodějnice jedna, když kvůli ní Bell zkolabovala. Carlisle sice tvrdil, že se to občas stává, ale já měl jasno. Beztak se o to zasloužila ta fůrie. Měla si pěkně zůstat v tom svým vytepleným světě a nás tu nechat pěkně v klídku žít pod příkrovem mraků.

V nemocnici jsme byli v cuku letu. Přes Carlislovo naléhání, že na ultrazvuk s Bellou půjde jen on a otec dítěte, což měl být Edward, jsme se celá rodina nahrnuli do ordinace s nimi. Tohle jsme si přeci nemohli nechat ujít. Nikdo z nás u toho ještě nikdy nebyl osobně, kromě Edwarda a Carlislea samozřejmě. Carlisle, jakožto lékař tohle zažít už mohl a Edward byl u prvního ultrazvuku s Bellou minulý týden.

Jej, to vám bylo něco. Jako vidět to malý na snímku super, ale vidět to naživo vážně k nezaplacení. Byl to vážně malý brouček, ale já ho byl díky mému zraku schopný vyhledat.

Rose vedle mě nadšeně vydechla, a kdyby mohla, tak se snad rozbrečí. Chytila mě za ruku a siněji ji mačkala. Byla šťastná, konečně měla zas pro co žít. Vždycky jsem věděl, že mě miluje, ale zároveň se nikdy nevyrovnala s tím, co je. Já jí tohle nikdy nemohl vyčítat, vždyť to bylo zcela pochopitelné. Ona je žena a určitě se v ní projevují mateřské pudy. Muselo pro ni být hrozné, když zjistila, že už nikdy nebude moct mít děti. Teď jsem na ní ale viděl tu lásku, která z ní vyzařovala. Strašně moc se těšila, až se to malé narodí a ona se bude moct stát jeho tetou. Věděl jsem, že kdyby se teď chtěl Belly někdo dotknou nebo jí jakkoliv ublížit, Rose by byla schopna ho klidně i zabít.

Ihned po kontrole jsme vyjeli domů. Bella už byla celkem unavená, tak jsme jí chtěli co nejdřív dopřát pohodlí domova. Ještě jsme Charlieho vysadili před barákem. Zaregistroval jsem zčásti odsunutou záclonku, z pod které vykukovala Renée.

Doma Bell zalezla do sprchy a Ed si zaskočil na menší lov. Potřeboval zklidnit své nervíky a nikdo mu to neměl za zlé.

Po čtvrt hodině nepřetržitého crčení vody, nastalo ticho. Rose se mi omluvila, že na chvíli zaskočí za Bellou. Slyšel jsem většinu z toho, co jí říkala a byl jsem velice potěšen. Rose to nedělala jenom kvůli tomu děťátku, ale také kvůli Belle samotné. Měla ji ráda. Jenom jí trochu dýl trvalo, než si to uvědomila.

Ani nevím jak, najednou jsme se s Jasperem ocitli u Edwarda v pokoji a oba se naráz svalili na postel k Belliným nohám. Pravděpodobně bychom tam oba i s našimi drahými polovičkami leželi až do rána, kdyby nás Ed nevyhnal.

EDWARD

Ozvalo se slabé ťukání a do pokoje vešel Carlisle.

,,Napsal jsem vám s Bellou omluvenku. Bude nejlepší, když dnes Bella zůstane doma a ještě si trošku odpočine.“

,,Díky, tati.“ Carlisle se usmál a vypochodoval z pokoje.

Bella ležela u mě v náručí a pravidelně oddechovala. Zaposlouchal jsem se do toho zvuku. Zdola jsem uslyšel, že se zbytek mých sourozenců chystá vyrazit do školy. Slyšel jsem je, jak se hádají s Carlislem a přemlouvají ho, ať jim taky napíše omluvenky. Chtěli zůstat doma jen z jednoho důvodu, aby se mohli starat o Bellu.

Bylo něco po osmé, když jsem zaslechl na naší příjezdové cestě zvuky pneumatik. Pomalu jsem ze sebe Bellu sundal, abych mohl zjistit, kdo se to zase ztratil.

Došel jsem sotva ke dveřím, když se v posteli Bella překulila.

,,Kam jdeš?“ zeptala se rozespale a její rozcuchaná hlava vykoukla z postele.

,,Někdo se asi ztratil na naší příjezdové cestě. Jdu zjistit, kdo. Zatím můžeš ještě spát, já jsem za chvíli zpět.“

,,Už asi nebudu spát, mám docela hlad.“

,,Dobře, řeknu Esme, aby ti něco udělala k snídani.“ Bella se začala škrábat z postele a ihned se vydala do koupelny.

,,Díky,“ křikla ještě, než zapadla dovnitř.

,,Za chvíli tu bude Charlie i s Renée,“ oznámila mi Esme, když jsem přišel dolů.

,,Co chtějí?“ zeptal jsem se.

,,Carlisle volal Charliemu, že dnes nejdete do školy. Charlie se maličko vylekal, tak se rozhodl přijet. A Renée si chce znovu promluvit s Bellou.“

Uslyšel jsem drobné krůčky, jak moje láska scházela ze schodů. Našlapovala velmi opatrně a přidržovala se postranního zábradlí.

,,Tak copak si dáš k jídlu, sluníčko?“ zeptala se Esme hned jak se Bella objevila.

,,Asi vajíčka.“

,,Zatím se posaď a zapni si televizi, já ti to hned přinesu.“

,,Díky, Esme,“ pověděla Bella a lehla si na sedačku. Přišel jsem k ní, tak se maličko nadzvedla a nechala mě si sednout. Dal jsem jí polštář pod hlavu a hladil ji ve vlasech.

,,My dnes nejdeme do školy?“ zeptala se náhle.

,,Carlisle říkal, že to tak bude lepší,“ odpověděl jsem jí.

,,Hm,“ zamručela. Přes triko si hladila své bříško a spokojeně se u toho tvářila. Maličko si tričko vyhrnula nahoru a tím odhalila svou pokožku.

,,Nezdá se ti trošku větší?“ zeptala se mě a dotkla se svého bříška.

,,Možná trošičku,“ odpověděl jsem. Položil jsem jí svou dlaň na břicho a ona se blaženě usmála.

Slyšel jsem brzdění auta, z čehož jsem pochopil, že už je tu Charlie. Esme zrovna vcházela do obýváku a nesla Belle pořádnou kupu vajíček.

,,Kdo přijel?“ zeptala se Bella zmateně a vzala si od Esme vajíčka.

,,Charlie a tvá matka,“ odpověděl jsem.

,,Nechci s ní mluvit,“ řekla trpce a pustila se do jídla, mezitím co Esme odběhla otevřít.

,,Ahoj, Charlie. Dobrý den,“ slyšel jsem, jak pozdravila každého zvlášť.

,,Esme, jak je Belle?“ ptal se hned Charlie.

,,Je v pořádku. Carlisle jí jen doporučil klid na lůžku. Po tom včerejším incidentu si chceme být jistí, že je Bella v pořádku.“ Esme je vedla do obýváku, kde mojí Bell chyběl poslední kousek, aby spořádala všechna vajíčka.

,,Asi jsem se přejedla,“ řekla, když do obýváku přišel Charlie.

,,Jsem ráda, že ti chutnalo, zlatíčko. Ukaž, skočím to umýt. Chceš ještě něco?“

,,Ne děkuji, bylo to výborné, Esme. Ahoj, tati,“ pozdravila a zvedla se na nohy, aby se s ní mohla přivítat. Z ničeho nic, ale změnila směr své cesty a vyběhla ke koupelně.

,,Ach ne,“ vztekala se, když si proplachovala pusu.

,,To bude dobré,“ chlácholil jsem ji a objal ji v pase.

,,Myslela jsem, že už mám tohle za sebou,“ vzdychla. Vrátili jsme se do obýváku, kde seděl Charlie, Renée i Esme. Bella se natáhla na sedačku a opět mě nechala, abych si sedl a ona mi mohla dát hlavu do klína.

,,To nevadí, Bello, zkusíme to s obědem,“ říkala jí moje mamka.

,,Bell, zlatíčko,“ promluvila náhle Renée.

,,Mami, všechno jsme si včera ujasnily. Už se o tom s tebou nechci víc bavit,“ řekla jí ostře Bella.

,,Ale já ti to musím vysvětlit,“ nedala se Renée odradit.

,,Ty nemusíš vážně nic, mami. Já tě naprosto chápu. Řekla jsem ti, že jsem těhotná a tys mi řekla, ať jdu na potrat. Jenže já si to maličké chci nechat, takže si myslím, že jsme domluvily. A teď, když mě omluvíte. Necítím se moc dobře, chtěla bych si ještě trochu odpočinout,“ zvedla se ze sedačky a odcházela nahoru.

,,Tohle je strašné,“ šeptla Renée Charliemu.

,,Víte, Renée, můžete si zato docela i sama. Chápu vaše obavy. Já i Bella jsme mladí, ale to neznamená, že ji kvůli věku budete doporučovat potrat. Bella byla tak statečná, že vám to chtěla říct osobně místo toho, aby vám to pouze zavolala. Celou dobu se děsila vaší reakce, ale ve skrytu duše doufala, že ji pochopíte. Nakonec si myslím, že jste nepřekvapila svou reakcí a já si myslím, že přehnanou reakcí jenom mě, ale i Charlieho a celou mou rodinu. Všichni se to snažíme Belle co nejvíc usnadnit a pak přijedete vy a ona se úplně zhroutí. Jen vám chci říct, že jestli to ještě jednou uděláte. Jestli řeknete něco, kvůli čemu se Belle zrychlí jen maličko tep, a věřte, že já tohle poznám, budete to řešit se mnou. Já nedovolím, abyste ji nějak rozrušovala,“ chrlil jsem jednu větu za druhou a nikdo se mě nepokoušel zastavit. Esme byla pyšná, jak jsem schopný ve všem za Bellou stát a Charlie se mnou souhlasil. Soudě podle jejich myšlenek. ,,A teď, když mě omluvíte,“ řekl jsem tu samou větu, co Bella před chvílí. ,,Mami budeš tak hodná?“ zeptal jsem se Esme a ta jenom přikývla. ,,Brzy se zase zastavíme Charlie nebo můžeš přijet ty k nám,“ pověděl jsem a odešel za Bellou nahoru.

Ležela na posteli stočená v klubíčku a četla si nějakou knihu.

,,Už jsou pryč?“ zeptala se, když jsem si k ní lehl a přitáhnul si ji na sebe.

,,Za chvíli pojedou. A jak se máte vy?“ objal jsem ji kolem břicha. Bell zaklonila hlavu a jemně mě políbila.

,,Celkem to jde. To víš, malé už dlouho nezlobilo, tak se rozhodlo, pročechrat mi žaludek.“

,,Vážně už je to maličko znát,“ řekl jsem a přitom ji hladil po břiše.

,,Docela už se těším, až to bude vidět. Já nevím, Edwarde. Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu mít dítě v osmnácti, ale jedno vím jistě. Není nikdo jiný než ty s kým bych to malé chtěla mít. Strašně moc se na něj těším.“ Otočila se ke mně čelem a přimáčkla se víc ke mně.

,,Děláš mě nejšťastnější bytostí na světě, Bell.“ Políbil jsem ji a přitom propletl naše prsty.

,,Nebude ti vadit, když si do oběda ještě trošku zdřímnu?“ zeptala se mile.

,,To vážně nebude,“ usmál jsem se pro ni tak oblíbeným pokřiveným úsměvem.

,,Ale vzbudíš mě, až bude čas na oběd?“ ujišťovala se, abych ji nenechal zase déle spát.

,,Slibuju, že vzbudím,“ odpověděl jsem a nechal ji upadnout do říše snů.

Předchozí

Shrnutí

Další

--------------------------------------------------------------

Snad se dílek líbil. Zkusila jsem zase pohled někoho jiného, tak doufám, že to alespoň za něco stálo. Budu moc ráda, když mi tu necháte nějaký ten komentář nebo kritiku, zkrátka všechno co Vás jen napadne. Díky moc.



Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Štěstí zvané mimčo 8: