Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný konec pro mě a moji lásku - 14. kapitola

27.12.2010 (10:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1416×

14. kapitola - To je tajemství, jež nikdo nezná

Za ta léta, která byla pro mě tím největším utrpením, jsem moc věcí nedostala, neměla… jediné, co jsem kdy vlastnila ve Volteře, byla knížka, která se jmenovala Zakletý v čase.

Tvá budoucnost je má minulost. Pro tebe se nic z toho ještě nestalo, ale pro mě… Znám tě už od svých šesti let. - Clare

Nejlepší věta z celé knihy. Ale teď kniha nebyla mojí nevětší prioritou. Musela jsem se rychle dostat s mými přáteli odtud pryč do bezpečí. Rychle jsem zaklepala na dveře a Afton mi otevřel.

„Zavři dveře a dobře mě poslouchej! Kde je Chelsea?“ zeptala jsem se ho a než stačil odpovědět, tak Chelsea vrazila do pokoje a v ruce měla pohárek krve.

„Dej mi to!“ řekla jsem a vypila to. Chelsea se na mě se zaujetím kouknula.

„Aha, takže se něco děje,“ řekla a zasmála se. Prázdný pohárek jsem dala na stůl a začala jim vše vyprávět.

„Aftone!“ vykřikla Chelsea. Afton zavřel oči a v mžiku je zase otevřel. Nikdy jsem nepochopila, jak ta jeho schopnost funguje.

„Nepustí nás, aniž by nám v tom zabránili, ale Aro nám dává 5 minut na to, abychom vypadli, jinak pošle všechny z hradu. Zatím poslal jen pár svých talentů… Heidi, Demetriho, Corin a pár dalších. Jane a Aleca nepustil. Myslí si, že by tě Jane zabila a to on nechce. Myslí si, že se jednou vrátíš. Že se jednou všichni vrátíme a on bude mít zase kompletní sbírku talentů. Obelhává sám sebe a myslí si, že od něho neodcházíme, a že mu přivedeme nové talenty,“ řekl Afton a u toho se smál.

„Já jsem věděla, že má něco na mozku a ani upíří jed to nemohl spravit,“ řekla Chelsea a usmála se.

„Na legraci teď nemáme moc času, musíme rychle vypadnout!“ řekl Afton, „ Bree koukej se do budoucnosti a já budu používat svoji schopnost, pokud by Jane přeci jen Arovi utekla, tak Chelsea zpřetrhej vazby mezi jejím bratrem a Demetrim a ještě něco. Miluji tě.“ Chelsea se usmála a políbila ho na tvář.

„Vyznávačky si necháme na později, miláčku, teď rychle z tohohle vězení vypadneme. Bree? Neříkala jsi náhodou, že Aro chce svůj vztah se svou manželkou zpátky?“ Přikývla jsem a Chelsea se začala soustředit a po chvilce na mě mrknula.

„Super, tak jdeme!“ zavelel Afton a bleskem jsme vyběhli z pokoje. Hned u dveří stál Felix a chystal se mě vzít pod krkem. Udělala jsem salto vzad a kopnula ho nohou. On mi ale vzal za nohu a hodil mě přes celou chodbu. Otřepala jsem se a vstala, jenže on už byl u mě a zvedl mě do vzduchu.

„Nemůžeš mě pustit?“ zeptala jsem se ho. Zasmál se.

„Nejde mi to,“ řekl a znova se zasmál. Tak a dost. Zařvala jsem mu, jak nejhlasitěji to šlo, v jeho hlavě a hned mě pustil.

„A pak, že to nejde.“ Chelsea na mě mrkla a běželi jsme dál. Afton se soustředil a hned nám ukázal, že za těmi dveřmi někdo je… Corin. Afton otevřel dveře a Corin mu urvala hlavu.

„Opovaž se to otevřít,“ řekla jsem potichu a šli jsme dál. Afton je ale otevřel a zabil Corin jedním škubnutím její hlavy.

„Nikdy jsem ji neměl rád,“ řekl si pro sebe a Chelsea protočila oči. Běželi jsme dál a najednou jsem viděla, jak se zčista jasna Chelsea zvedla do vzduchu a tak trochu jí někdo tahal za krk… Heidi.

„Pusť ji!“ vykřikl Afton. Nikdo se ale neozval. Najednou jsem ale viděla, jak Heidi, teď už viditelná, leží na zemi a drží se za srdce, které už jí hodně dlouho netluče.

„Řekněme, že teď už žádný vztah s Arem, jako Arova milenka, mít nebude,“ řekla Chelsea. Afton na Heidy plivl a běželi jsme. Poslední překážka byla Jane, která opravdu utekla Arovi.

„Tohle nechceš, Jane!“ vykřikla Chelsea.

„Jo? A co mi uděláš?“ zeptala se Jane a Chelsea se už kroutila na zemi v křečích. Dost. Začala jsem křičet v hlavě a Jane se pomalu svalila na zem. Chelsea se hned zvedla a zamžourala očima. Jane udělala přesně to, co před chvílí Heidi, Chelsea na ni použila svoji moc.

„S kým?“ zeptala jsem se.

„S Demetrim i s jejím bratrem… zasloužila si to,“ řekla posmutněle a najednou jsme slyšeli křik i v trůnním sále… Demetri a Alec to ucítili taky.

„Musíme rychle vypadnout, moc času nám nezbývá,“ řekl Afton. Potom jsme ještě další dva dny strávili ve Volteře. Tajně jsme se vloupávali Arovi do pracovny, brali jsme mu kreditky, oblečení, doklady a potom poslední den i auta. Vzali jsme si dvě. Já jsem si vzala BMW X5 a Afton s Chelsea si vzali Mustanga. Odjeli jsme pryč. Užívala jsem si tu jízdu. Zastavili jsme se v Anglii. Tam jsme přestoupili na Queen Mary 2. Zase budu na své půdě. Cesta lodí byla celkem otravná, už jsem se těšila na Rileyho. Po několika hodinách jsme dopluli do přístavu, nasedli jsme do aut a jeli jsme do Forks, jenže když jsme dojeli do Forks, tak tam nikdo nebyl. Běžela jsem do pokoje, kde jsme s Diegem spali, ale nic tam nebylo. Afton procházel celým pokojem, když pod jeho nohama najednou něco zaskřípalo. Že by moderní podlaha skřípala? To se mi nezdálo. Rychle jsem vběhla k té podlaze a hledala nějakou tajnou skrýš. Když se otevřela, kouknula jsem se na Chelsea… zatáhla za páku.

„Díky,“ řekla jsem a hned začala hledat. Našla jsem tam svazek dopisů, který byl spojený krásnou ozdobnou mašlí… bože, tyrkysová… má oblíbená barva.

„Riley,“ řekla jsem zasněně, a kdybych mohla plakat, tak by tu už bylo jezero slz. Afton a Chelsea mě nechali samotnou a šli pryč… nejspíš si šli zalovit. Rozvázala jsem svazek a vzala první dopis. Obálka nebyla zalepená, ale byla jen otevřená. Vzala jsem z obálky papír a začala číst.

Dopis č. 1

Drahá Bree,

tolik se mi po tobě stýská. Hned, jak si tě vzali Volturiovi, jsem se za tebou chtěl vydat, ale Jasper a Edward mě zastavili. Neměl jsem proti nim žádnou šanci. Každý den jsem chodil za Alice, aby mi řekla, kdy se vrátíš, ale ona mi pořád říkala to samé… dokud se někdo nerozhodne, že tě propustí, tak pořád bude tvá budoucnost ve Volteře. Bella, kvůli níž byla bitva, byla proměněna v upíra rok poté, co jsi odešla. Ještě před tím, než ji Edward proměnil, tak jako člověk porodila poloupírské dítě. Jestli chceš vědět, co se stalo s Diegem, tak Diego se potom zčistajasna vypařil. Myslím si, že šel do Volterry za tebou. Doufám, že ne… víš, jak tě miluji a že mě štve, že nejsem s tebou, ale musíš mi věřit, že kdyby bylo po mém, tak už teď bych tě objímal ve své náruči, hladil tě po tvých nádherných dlouhých vlasech a šeptal ti do ouška, jak tě miluji. Panebože, jak moc se mi po tobě stýská. Doufám, že se mi vrátíš v pořádku a celá. Miluji tě a těším se, až se znovu shledáme.

P. S. Jestli teď čteš tento dopis, tak tento dopis jsem psal dva roky po tvém odchodu a všichni se chystáme odjet na Aljašku. Miluji tě. Tvůj milovaný Riley

Založila jsem papír pod ostatní dopisy a začala číst další dopis.

Dopis č. 2

Milovaná Bree,

jelikož vidím, že ses mi ještě pořád nevrátila a dopis nenese stopy tvé vůně, tak ti píšu druhý dopis. Sem jsme se vrátili po 80 letech. Je to už 86 let, co jsi odešla a pořád se mi nevracíš. Mám chuť hned teď zahodit pero a plavat klidně přes moře i oceány, abych si pro tebe přišel. Alice tvoji budoucnost dál vidí ve Volteře a já s tím pořád nemůžu nic dělat. Emmett, Jasper a Edward mě mají už plné zuby a drží hlídky, abych nikam neupláchl. Víš moc dobře, jak tě miluji, a že jednou jim upláchnu a přijdu si pro tebe? Diego se nakonec k nám vrátil a říkal, že do Volterry jít chtěl, ale Jane ho nechtěla pustit. Říkala, že máš poměr s Alecem, a že jsi s ním. I když vím, že to není pravda (doufám, že není), tak tě strašně prosím, aby ses mi vrátila. Tolik tě miluji a strašně mě bolí, že znovu musím odejít. Musíme se přestěhovat, abychom nevzbudili podezření. Pořád si v hlavě přehrávám to datum, kdy jsi mi odešla… 13. 4. 2008. Píšu ti dopis zase v den, kdy musíme odjíždět… 16. 9. 2094. Byli jsme tu 4 roky, ale ty jsi nepřišla a já znovu musím opustit místo, kam se jednoho dne, v což doufám, vrátíš.

P. S. Stěhujeme se do Grónska. Miluji tě. Tvůj milovaný Riley

Začala jsem strašně vzlykat, ale i tak jsem zase založila papír za ostatní a četla dál.

Dopis č. 3

Má Bree,

pořád je tu ten svazek zavázaný a stále žádná stopa tvé překrásné vůně. Každý den si říkám, proč jsem jen nešel s tebou, proč jsem se za tebe nepostavil. Alice, která měla jít a ty jsi to pak vzala za ni, si to dává neustále za vinu a pořád se dívá do tvé budoucnosti… pořád se nic nezměnilo. Tvoje budoucnost je stále stejná. Vrátili jsme se sem po 150 letech a ty stále nikde. Diego si ze mě pořád utahuje a já už toho pomalu začínám mít dost. Pořád jsi v té zatracené Volteře a kluci mě za tebou nechtějí pustit. Alice s Jasperem se od nás odpojili a řekli, že se vrátí, až bude tvá budoucnost viditelná. Není to ale jen kvůli mně, že odešli, ale především je to kvůli Jacobovi a Renesmé (Bellina a Edwardova dcerka), protože oni blokují její schopnost a ona pak pořádně nemůže vidět do tvé budoucnosti. Chceš vědět, jaké je datum? Je 24. 6. 2249… teď jsme tu strávili 5 let a přišli jsme sem 9. 5. 2244. Já vím, je to strašné datum, ale je to tak. Myslel jsem si, že v téhle době už budou auta létat a budou na oxid uhličitý, ale je to tu pořád stejný. Bože… tolik tě miluji a místo toho, abych ti to naspal, tak ti tady píšu o autech a oxidu uhličitém. Moc tě miluji a vím, že se jednoho dne vrátíš, jen se bojím, jestli ještě budu žít, jelikož tím, že tu nejsi, mi uniká vzduch s plic, krev z těla a… vrať se mi, prosím.

P. S. Stěhujeme se do Jižní Ameriky. Miluji tě. Tvůj milovaný Riley

V obálce byla ještě fotka a já se na ni podívala. Byli tam skoro všichni Cullenovi kromě Alice a Jaspera včetně Diega, Rileyho, Jacoba a Renesmé, která byla už dospělá a měla stejné oči a barvu pleti jako její rodiče. Poslední dopis už na mě čekal a já ho s hlasitými vzlyky otevřela.

Dopis č. 4

Milovaná Bree,

píši ti a nevím, co napsat. Neviděl jsem tě už… bože… přes 350 let a stále na tebe nedokážu přestat myslet. Jak se máš? Co děláš? Jsi ještě naživu… ne, to si nesmím říkat… jistě, že jsi. Vím, že si jednou všechny tyhle dopisy přečteš a Edward říkal, že se sem vrátíme až za 200 let, takže tenhle je můj předposlední dopis, který ti píšu. Poslední dopis, který už mám dávno napsaný (Dopis č. 5), bude schovaný u mě a až se mi vrátíš, tak ti ho dám. Miluji tě a vždycky budu, ale 387 let je strašně dlouhá doba. Tenhle dopis píšu 19. 8. 2395. Stále se tu nic nezměnilo.

P. S. Stěhujeme se na Aljašku. Miluji tě. Tvůj milovaný Riley

Aljaška a… rychle jsem vyrazila k autu i s dopisy. Dnes bylo 29. 8. 2395, což znamená, že tu byl před více jak devíti dny. To je dobrý začátek, což znamená, že ten dopis psal před deseti dny… byl tu, jak jsem si mohla nevšimnout, že jeho vůně tu stále je? Afton a Chelsea za mnou jeli hned, jak si všimnuli, že jsem odjela. Afton nejspíš použil svoji schopnost, aby mě našel, protože jsem je viděla ve zpětném zrcátku. Dostat se na Aljašku byla fuška, ale zvládla jsem to. Když jsem dorazila na místo, tak vystoupila jsem z auta a rozeběhla jsem se k lesu. Potom… nevím, kde jsme to byla, jsem zastavila a zaposlouchala se. Rileyho budoucnost nebyla tady, kde jsem předpokládala. Šáhla jsem do kapsy od kalhot pro dopisy a znovu si přečetla poslední dopis.

P. S. Stěhujeme se na Aljašku. Miluji tě. Tvůj milovaný Riley

Na Aljašku, tak proč tady teda není. Najednou jsem uslyšela křupnutí větvičky. Rychle jsem se otočila, ale za mnou byla jen Chelsea a Afton.

„Promiň, že jsem tě vylekala,“ řekla a já se na ni smutně usmála.

„To nic, myslela jsem si, že jsi Riley. Není tu, nebo aspoň necítím jeho pach. Cullenovi mi o tomhle místě vyprávěli… kousek odtud je dům jejich přátel, ale nejdřív jsem chtěla zajít sem, ale ani stopa po jeho pachu… není tu. Něco se mu určitě muselo stát. Jak můžu vědět, že ty dopisy psal on? Ano, je z těch dopisů cítit jeho vůně, ale i tak mi to nedává žádný důkaz, že je naživu. Mám sice fotku, ale ta může být hodně dlouho stará… panebože, jak jsem si mohla myslet, že mě ještě po 387 letech bude chtít… určitě si našel jinou a…“

„To neříkej,“ řekla Chelsea a přiběhla ke mně. Objala mě a já najednou měla vizi. Upír… běží k nám upír.

13. kapitola - 15. kapitola

Pokud chcete vědět, jak to dopadne, tak chci, aby pod tímto článkem bylo minimálně 10 komentářů. Vaše Zira

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný konec pro mě a moji lásku - 14. kapitola: