Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šťastný konec pro mě a moji lásku - 13. kapitola

20.12.2010 (09:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1405×

13. kapitola – Smrti se nebojím, ty osudem jsi mým nejdražším

Zahryzla jsem se jí pořádně do krku a nasála její krev. Cítila jsem, jak můj jed proniká mými ústy až do jejího těla. Když jsem se od ní s obtížemi odlepila, začala se zmítat v bolestech. Po dvou dnech jsem uslyšela za dveřmi kroky a do pokoje se vřítil Alec.

„Ty děvko. Co si myslíš, že… to není možné,“ řekl hned, jak uviděl Giannu na zemi. Celá její proměna byla dokončena. Teď už jen, aby otevřela oči. Zvedla jsem se ze země.

„Co je, Alecu? Děláš, jako bys viděl ducha?“ řekla jsem a usmála se na něho. Hned mu vylítla ruka, dal mi facku a já se sesunula k zemi. Rychle jsem se zvedla ze země a znovu se na něho usmála. Přišla jsem k němu po špičkách. Musela jsem udělat, co bylo potřeba. Dala jsem rty na jeho krk a pak celý jeho krk zlíbala. Zavrčel. Rukama jsem mu zajížděla pod triko a on se svýma rukama prohraboval v mých vlasech. Ani nevím, jak jsme se dostali do ložnice tak rychle, ale prostě jsme tam byli a stalo se to. Zase. Jenže tentokrát to nebylo nepříjemné, když jsem se nebránila. Proto se tomu asi říká znásilnění. Aleca jsem dokázala rozptýlit natolik, aby zapomněl na Giannu a věnoval se mně. Jenže v ložnici v posteli jsme se nejen milovali, ale i líbali, což bylo u znásilnění, které jsem s ním zažila… bylo to prostě jiné. Jenže jsem nemohla zapomenout na Rileyho.

„Myslíš si, že jsem na Giannu zapomněl?“ zeptal se mě odpoledne Alec, když jsme spolu leželi v posteli a já ho líbala na jeho hrudi.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se a podívala se na něho.

„Ty víš, jak to myslím. Bree, já hraju hry častěji než ty. Moc dobře vím, jak zaměstnat osobu, aby myslela na něco jiného, a to teď ty děláš. Nechci říkat, že to nebylo pěkné rozptýlení, ale ty jsi Giannu proměnila, aby mi mohla něco udělat? Zabiju ji dřív, než ovládne svoje schopnosti,“ řekl mi, a tak se taky stalo. Tryskem se oblékl a běžel do pokoje, kde měla být Gianna. Rychle jsem běžela za ním… i když neoblečená, ale v županu, a když jsem tam dorazila, tak mi spadl kámen ze srdce. Gianna tam nebyla. Závažnější otázka ale byla, kde je právě v této chvíli. Alec se na mě otočil a potom ke mně přiběhl a velkou silou mě přitiskl ke stěně. Panebože… teď mi to došlo.

„Vždycky, když jsi ve stresu, nebo jsi rozčílený, tak mě znásilníš. To je tak vtipný. Většina lidí se přejídá jídlem, nebo se cpe prášky, ale ty se dopuješ sexem. To jsi sexuální maniak, nebo co?“ zeptala jsem se ho a on se udivil. Pustil ruku z mého krku a já se nadechla, i když jsem to nepotřebovala.

„Tak trochu.“

„To sis zatím nenašel tu pravou? Co třeba Corin?“ zeptala jsem se ho. Šla jsem zatím do našeho pokoje a oblékla se.

„Corin je… hezká a okouzlující, ale je jen hračka… na vážný vztah prostě nejsem ten pravý,“ řekl zklamaně.

„Víš, že kdybys na mě nebyl tak surový a nechal náš vztah postupně probíhat, tak bychom za pár roků byli v jiné situaci?“

„V jaké?“

„No, že bys mě nemusel dostávat do postele násilím, ale že bych šla dobrovolně a mohl bys to udělat, kdykoliv bys mohl chtít,“ řekla jsem.

„Aha… to mě nenapadlo, ale stejně bych nevydržel čekat… nejsem moc trpělivý… nemám to v povaze,“ řekl. Gianna byla moje poslední naděje a nejspíš… zdrhla. Hned, jak měla to, co chtěla, tak zdrhla. Ve Volteře jsem už víc než přes 387 let a pořád nic se tu neděje. Alec a já sice děláme, že jsme spolu, ale poté, co jsem objevila novou schopnost… telepatii, tak jsem ho pokaždé zkrotila, když si chtěl se mnou zase něco začít. Řvala jsem mu do hlavy tak strašně silně, že mu pomalu praskla hlava… a já měla pokoj s jeho slabou stránkou… více méně jsem ji pohřbila hodně hluboko na to, aby se mi už nikdy neukázala. Po nějaké době jsem ten náš imaginární vztah skončila a řekla Arovi, ať mi najde jiný pokoj. Jenže když to uslyšela Jane, tak byla silně proti a naverbovala mě zpátky k němu.

„Tak to ne… jasně jsme se dohodly, že…“

„Ne, ty ses dohodla a já už toho mám po krk. Nebudeš mi rozkazovat, co mám dělat se svým životem,“ vykřikla jsem na ni a hned jsem ucítila očekávanou bolest.

„Nic jiného nesvedeš?“ zeptala jsem se jí a z posledních sil jsem jí začala řvát telepaticky v hlavě. Bolest přestala a já mohla vstát. Viděla jsem, jak se chytá za hlavu.

„Jistě, že dovedu,“ řekla obratem a znovu jsem ucítila oheň po celém svém těle.

„Myslíš si, že jsi tu jediná, kdo má nějakou schopnost, která někomu ubližuje? To se teda pleteš, holčičko,“ vykřikla jsem a Jane znovu slyšela můj křik ve své hlavě.

„Přestaň!“ vykřikla náhle.

„Ne, pokud ty nepřestaneš první,“ řekla jsem a ucítila další proud bolesti.

„Ne, ty první.“

„Tak to ani náhodu, pak už nebudu mít sílu ti něco udělat,“ řekla jsem a dál se svíjela v křečích na zemi.

„Tak dobře na tři,“ řekla.

„Tak dobře.“

Raz - dva - tři.

Bolest ustala a já zůstala ležet na zemi. Jane se také nehýbala a Aro se jen smál.

„Nevím, co je tu k smíchu, Aro, ale už toho mám dost,“ řekla jsem a postavila se na nohy.

„Říkal jsi, že až mé služby nebudeš potřebovat, tak mě necháš jít. Jsem tu už víc jak přes 350 let a stále se nic neděje. Pomohla jsem ti v hodně bitvách, našla ti spousty talentů, kdy už mě konečně pustíš ven? Já chci jít domů, jestli vůbec ještě, po tak dlouhé době, nějaký domov mám,“ řekla jsem a podívala se na Arův obličej. Byl zmatený, nejspíš si myslel, že tohle je můj domov.

„Volterra ti nepřijde jako…“

„Domov? Ani náhodou. Tohle je jen vězení. Chelsea už tu držíš víc jak přes 500 let a mě přes 350. Jak vůbec můžeš být tak necitelný? Jsi sice upír, ale to neznamená, že bys nemohl být taky trochu milý,“ řekla jsem a hned jsem schytala facku od Caia.

„Jak se vůbec opovažuješ mluvit takhle se svým pánem?“ zeptal se mě a vlepil mi další facku.

„On už není můj pán. Vlastně nikdy nebyl. Byla jsem tu dobrovolně, protože kdybych se rozhodla odejít a někdo by mi v tom bránil, Caie, tak bych mu udělala tohle,“ řekla jsem a začala mu ječet v jeho hlavě. Všichni se na něho dívali a se zájmem si ho prohlíželi. Přestala jsem a koukla se na něho. Rychle se posadil na svůj trůn a radši nic nenamítal.

„Už tu nechci zůstat ani o vteřinu navíc,“ řekla jsem a ještě dodala, „a Chelsea a Aftona si beru sebou, jestli ti to nebude vadit, Aro. A pokud nás necháš odejít po dobrém, tak se možná u tebe přimluvím u Chelsea a možná ti dá zpátky tvůj vztah k tvé manželce,“ řekla jsem a odešla ze sálu. Bože…, ať už je to za mnou a já vypadnu z téhle díry.

12. kapitola - 14. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastný konec pro mě a moji lásku - 13. kapitola: