Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Starší než já - 16. kapitola

18.12.2010 (13:15) • Rosalie7 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1294×

16. kapitola – Esméin medovník

Bella byla chytrá. Trávila se mnou co možná nejvíce času; vozila mě v autě a přespávala u nás. A pak chodila za Jakem a zkoušela jeho reakci na můj pach. Když už ji asi týden uklidňoval, že opravdu nevybouchne, maximálně se z té mé odporné vůně pozvrací, s úsměvem mi ho představila. Trochu křečovitě se na mě usmál a podal mi ruku. Když jsem ji přijal, oba jsme sebou trochu cukli. Ten kontrast byl neuvěřitelný - oheň a led. Když se vezme v úvahu ještě rozdíl mezi mou bledou a jeho snědou kůží, je to vcelku úsměvné. Tedy bylo by to úsměvné, kdybychom oba nemuseli potlačovat vrčení.

Ale musel jsem uznat, že stisk má pevný, což v našem chlapském světě dost znamená. Třeba Odejdi z mého území, nebo ti pocuchám ciferník...

„Jacobe, tohle je Anthony. Tony, Jacob,“ usmívala se na Jaka a s uspokojením sledovala jeho ruku, která se navzdory jejímu očekávání netřásla. Když jsme si vyměnili zdvořilostní fráze – nutno podotknout, že tentokrát byly opravdu upřímné -, Bella se zarazila:

„Kde je Nessie?“

Ano, Nessie byla další problém. Vlastně teď už jediný. (Pokud mi tu Jake nehodlá vybouchnout.) Její odmítání nebralo konce a pohár nenávisti byl snad bezedný. Nechápal jsem ji. Její nenávist ke mně samému ano, ale proč si ji vybíjí na svém bratrovi – což si snad stále myslí, že jsem -, bylo nad rámec mého chápání. Ale nechtěl jsem na ni tlačit. Nepřestával jsem doufat, že mi snad jednou odpustí, ale ještě předtím jsem ji chtěl pochopit. Přál jsem si, aby mi byla schopná odpustit jako bratrovi. Musel jsem si být jistý, že je toho vůbec schopná. A taky jsem trochu doufal, že si mě oblíbí a později už vezme fakt, že jsem ve skutečnosti její otec, jako nečekaný bonus. Alice měla pravdu, když se občas nechala slyšet, že jsem nenapravitelný snílek...

Ale i tohle měla Bella promyšlené. Od chvíle, kdy vedle mě byl Jake schopný vydržet, aniž by svým vibrováním nezpůsobil zemětřesení a padání váz v nejbližším okolí, zvala mě na filmové večery. Dělala všechno možné, abychom s Nessie nakonec seděli vedle sebe. A Jake jí s tím ochotně pomáhal. Nakonec se jim osvědčilo sednout si na opačné kraje pohovky, a když chtěla Nessie sedět vedle Jakea, musela nějak přetrpět moji blízkost.

To, že je jí to velice nepříjemné, mi nezapomínala dávat najevo. Neignorovala mě, naopak – hlídala každý můj krok, aby se mi mohla vyhnout. Když jsem se jí na něco zeptal, nereagovala nebo odsekávala jednoslabičné odpovědi. Pořád jsem se nemohl rozhodnout, co je lepší...

Po dvou týdnech filmových maratonů jela k nám domů. Když už i Jake poznal moje rodiče, nedokázala odolat a svolila k návštěvě.

„Pojedu tam jen jednou a rozhodně to nedělám kvůli němu.“ Ne, ze zásady nemluvila přímo ke mně, nýbrž k tomu, kdo mi byl v danou chvíli nejblíže. „A taky proto, abyste vy dva konečně zmlkli,“ mračila se na své sourozence. Jake i Bella totiž tvořili neustálý psychický nátlak vyprávěním o Esmé a její výtečné kuchyni. Nakonec ji ale zlomila hmatatelná a zřejmě i velmi návyková ukázka – Esméin medovník.

Když spatřila náš dům, stejně jako ostatní obdivně zalapala po dechu, ale snažila se to přede mnou zakrýt. Když však viděla, že jsem její údiv zaregistroval, vyslala ke mně další dávku smrtících paprsků ze svých očí. Být to Jane, už dávno bych se rozpadl na prach. Určitě by mě s radostí smetla a popel vysypala do nejbližší žumpy.

Esmé s Carlislem na ni očividně udělali dojem. Vlastně dokázala vyjít s každým, když si to usmyslela. Měla v sobě neuvěřitelné kouzlo a oba dva si okamžitě omotala kolem prstu. Bavila se s nimi o škole a jejich práci, o svém vztahu s Jakem, jak ji Bella zlobí i o Krajince. Ale kdykoli jsem se objevil v doslechu, zmlkla a tím mi s neuvěřitelnou vytrvalostí připomínala, jak moc mě nesnáší.

Nepřijala ani můj dárek k narozeninám, jednoduchý stříbrný prstýnek s malým kamínkem – nemusela hned vědět, že je to diamant. Bella ten svůj na rozdíl od ní nosila. Ve skutečnosti mělo celé to divadlo pro Nessie nečekaně dobré výsledky. Jen nikdo předem nečekal, kde se projeví.

Už tak dobré vztahy s Bellou se ještě víc zlepšily a Jake se ukázal jako skvělý kluk a – přiznával jsem to velice nerad – potencionální budoucí zeť. Popravdě on to z nás všech měl nejtěžší, protože musel neustále dbát na to, aby si svým přátelstvím ke mně nepohněval Nessie. Ale zvládal to bravurně; kdykoli se schylovalo k Nessiinu výbuchu, rozptýlil její pozornost příhodnou hláškou nebo – i s tím jsem se kupodivu naučil žít – polibkem. Hodně mi připomínal Emmetta, jen byl trochu zodpovědnější. Nechodil za školu, a i když prý nemusel, pracoval na místní pile, aby přispěl do rodinného prasátka a zabil nudu. Přesto mi Bella naprosto automaticky oznámila, že na vysokou půjde, jen prý počká na Nessie. Jake to nekomentoval, jen se potutelně usmíval. A já byl zase na chvíli šťastný, protože z nich přátelskost přímo sálala.

Byl jsem si vědom toho, že starost o Jaka Krajinku rozptýlila a pomohla jí překonat to nejhorší období po mém odchodu. A opravdu jsem se modlil, aby Ness nikdy neublížil. Vyrostl z něj skutečně fajn chlap a já bych ho nerad zabil...

„Ahoj, lásky moje!“ Jake vlétl do domu a vlípl každé pusu na čelo. Pak zaregistroval moji maličkost a trochu zaraženě dodal: „Tony.“ Kývl jsem na pozdrav a Bella s Nessie se rozesmály. Byl jsem vcelku zvyklý na jejich familiérní oslovování, ale natolik rád jsem Jaka opravdu neměl a ani jsem to neplánoval.

„No jo, tak jste se pobavili, a teď už byste mi mohli dát večeři, ne? Tady se na pracujícího člověka neberou ohledy,“ mrmlal Jake a usedal za stůl s talířem horkých těstovin. Byl pátek večer a nás čekal další film. Esmé nám připravila zásoby různých pochoutek, které spolu s Nessie a Bellou připravily. Ness totiž svůj slib porušovala vcelku pravidelně – jak sama zdůrazňovala, jen kvůli Esmé a jejímu skvělému kuchařskému umu. Takovým jedlíkům, jako byla ona s Jakem, bylo lehké se zavděčit. Horší to bylo s velikostí porcí. Bella každý den navařila jako pro regiment, přičemž jsme se jí tam my dva s Nessie jen motali. Ness se totiž nemohla dostat blíž, jak do pětimetrové vzdálenosti, a poprosit mě o podání mouky nebo soli byl také hrozný problém. Pak Bella vyhlásila kuchařkou stávku a Jake následně zahájil strávnickou demonstraci, po které nám bylo oběma zakázáno společné vaření. Nakonec jsem ustoupil a spokojil se s pouhým pozorováním těch dvou, jak se snaží utišit věčné kručení v Jakově žaludku. Po čase jsem zjistil, že je to u takového vlkodlaka naprosto nemožné.

„Italská pomsta?“ Jake nedůvěřivě sledoval špagety a vypadal nanejvýš zklamaně. Bella si opřela lokty na stůl a dlaněmi podepřela bradu.

„Máš s tím nějaký problém?“ ptala se s andělským výrazem. Jake se zašklebil:

„Není v tom maso!“ Bella protočila očima a vzala mu talíř. Položila ho na linku a zamířila do obývacího pokoje. Jake ji šokovaně sledoval. „Co budu jako jíst?!“

„Asi nic,“ pokrčila Bella rameny. Jake se s poraženeckým výrazem zvedl a došel si pro talíř. Zmizelo to v něm tak rychle, že jsem to měl i jako upír problém postřehnout. Bella se vrátila a se spokojeným výrazem sledovala prázdný talíř.

„Vidíš, že to šlo.“ Jake se zapitvořil.

„Bylo to dobrý, ale smrdělo to málem,“ postěžoval si, provázen zakručením v břiše.

„Dítě, ty se nevyplatíš,“ povzdechla si teatrálně Bella.

„Vsadím se, že musel trénovat hodně dlouho, aby se naučil ovládat hladký svalstvo vůlí. Ale jde mu to - kdykoli se řekne jídlo, jeho břicho potvrdí, že měl Pavlov pravdu,“ spekulovala Nessie. Jake se zasmál a ukradl si jeden polibek alá spokojení manželé po dvaceti letech.

„Tomu nikdo neuvěří, ale zbyla nám včerejší večeře,“ ozval se Bellin hlas z lednice. Jakeova hlava vystřelila a Nessie si jen povzdechla:

„Vždyť to říkám!“ Jake si ji ale nevšímal. Měřil si Bellu podezřívavým pohledem a pak zalapal po dechu.

„Tys to věděla, ale nechalas mě to sníst. No to je neuvěřitelný. Strašný! Jsem tady jenom jako popelnice. Co budu dělat, až vám k Vánocům dám ten drtič odpadů?“ Jakeův zděšený hlas i šokující zjištění nás všechny pobavilo – a to mu dělalo moc dobře. Protože on, stejně jako Emmett, byl šašek, a pozornost přímo miloval. Najednou bouchnul do stolu. Hlavou. V tu chvíli musela být Bella vážně ráda, že už je talíř v mikrovlnce s další porcí jídla.

„Já jsem ten svůj dárek prozradil. A teď už mě nic jinýho nenapadne,“ postěžoval si.

„Hele, ty komediante, jestli nechceš být nahrazen nějakým jiným hlučným zařízením, být tebou bych moc nezdržovala.“ Nessiina dvojsmyslná poznámka, která by bez vyzývavého nadzvednutí obočí dvojsmyslná nebyla, donutila Jakea dojíst i svou druhou porci bleskovou rychlostí. Třetí talíř už si vzal s sebou do obývacího pokoje a usadil se na svém obvyklém místě.

„Jestli něco zapatláš, budeš muset být nahrazen jiným hlučným zařízením,“ vyhrožovala Bella a upřeně sledovala talíř s přetékající boloňskou omáčkou. Nessie to vyřešila tím, že mu donesla velký tác, políbila ho na čelo a se slovy: „Papej, ať je z tebe velkej kluk,“ se usadila vedle něj.

„Jak jste dneska na tom?“ zeptala se Bella a zamířila k obrovské zásobárně DVD. Děvčata měla jednu teorii, podle níž hodnotila filmy známkou od jedné do deseti. Nezáleželo však na kvalitě filmů, nýbrž na momentální kvalitě diváka. Proto když si chtěly odpočinout, volily menší čísla, a když na tom byly dobře, hlasovaly pro větší. Desítka pak byla obzvláště těžký kalibr, který podle jejich slov vyžadoval mimořádnou psychickou odolnost a vůli neusínat. Bylo strašně snadné si zvyknout na tenhle zajímavý systém. A když pak Bella započítala i můj hlas, měl jsem o to větší radost z toho, že patřím do rodiny. Protože tady byla moje přítomnost patrná, a ani Nessie s tím nemohla nic dělat.

„Devět,“ oznámil jsem, protože říkat pokaždé deset mi už nepřišlo vtipné. Jake zahlásil sedm a Bella s ním souhlasila.

„Jedna,“ zasyčela Nessie s rukama založenýma na hrudi a pohledem upřeným na mě. Mile jsem se na ni usmál. Už mě svým chováním nemohla rozházet, a nehodlal jsem jí to zlehčovat tím, že dám najevo, jak moc to bolí. Pak jsme se jako na povel všichni otočili k Belle, protože se od ní neozývala obvyklá nabídka akční-romantický-komedie? Upřeně sledovala jeden film a pak se s nadšeným výrazem otočila na Ness.

„Leito?“ zeptala se se zdviženým obočím. Neesie se rozzářila jak malé dítě pod vánočním stromečkem a zřejmě v tu chvíli vůbec nevnímala, že tu jsem. Jacob zaskučel.

„Mám se bát?“ ujišťoval jsem se, když Bella zapínala televizi. Jacob se na mě jen výmluvně podíval a zoufale pokrčil rameny.

„Docela jo. Film samotnej ujde, ale co tyhle dvě u toho dělaj!“ protočil očima a nechal větu vyznít do ztracena. Měl pravdu. Holky se opravdu chovaly jako malé. Začala to Nessie, která chtěla tu překrásnou krysu z úvodní scény. A pak přišel na scénu Leito. Hned v prvním záběru si jaksi „zapomněl“ tričko. Pak se sledování filmu proměnilo v symfonii nadšeného vzdychání a povzbudivého tleskání, když se strhla honička v parkurovém stylu. A my s Jakem jsme se jen smáli a chvástali, že tohle bychom dokázali také.

„Jak se tohle mohlo dostat až na šestku?“ smál jsem se, ale nemusel jsem být Alice, abych dopředu znal odpověď.

„Kvůli Leitovi!“ poučily mě holky unisono. Ness si to možná ani neuvědomovala, ale mluvila v tu chvíli přímo na mě. Usmál jsem se a Bella na mě vědoucně mrkla.

„A tohle já mám doma každej den!“ stěžoval si Jake. Jen jsem objal Bellu, která se potutelně usmívala, kolem ramen a spokojeně se opřel do sedačky. Uvědomoval jsem si, že tu nikdy předtím nebyla taková atmosféra. Když Nessie měla práci se sledováním polonahých chlapů a luxováním talířů, zapomínala mě nenávidět žárem tisíce sluncí. Usmál jsem se, když mi bylo řečeno, že existuje ještě druhý díl a já tak budu mít ještě minimálně hodinu a půl ze své dlouhé upíří existence, kdy mě nebude má dcera vraždit pohledem.

Pro někoho málo, pro mě víc, než jsem kdy očekával.

Jako by mi četla myšlenky, věnovala mi Bella další ze svých spikleneckých úsměvů. A pak, zrovna když se Damien pokoušel zneškodnit bombu a Leito mu v tom bránil, Bella jen tak mimochodem pochválila Esméinu kuchyni. Všichni jsme jí to odkývali, protože jsme většinu své pozornosti věnovali souboji v televizi.

„No, proto taky pochopím, když se ti sem nebude chtít,“ pokrčila Bella rameny. Nessie ztuhla a v neblahé předtuše se na ní nevěřícně podívala.

„Proč? Vždyť víš, že jsem tady rád,“ odvětil jsem ledabyle. Bella si odkašlala, aby na sebe upoutala pozornost:

„Já spíš myslela, jestli bys s námi nechtěl bydlet...“

Předchozí

Shrnutí

Další

Autor: Rosalie7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Starší než já - 16. kapitola: