Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - kapitola 5.

dhgdffd


Splněná přání - kapitola 5.Další dílek mojí povídky. Konečně se dozvíte co bylo v krabičce a uvidíte kam překvapení vedlo dál. Děkuji moc za komentáře. Jsem za ně opravdu vděčná. Jsem ráda, že se moje snaha vyplatila a, že se povídka líbí. Dnešní dílek věnuji uživatelce dorianna, která mi málem přivodila infarkt. Uhodla totiž odpověd na otázku v předešlé kapitolce. Myslela jsem, že jsem to už někde dávno vyklopila. Pročítala jsem pokráčka a hledala kde se stala chyba :-D.Ale děkuji i těm co měli jiné nápady. Dále ji věnuji všem co mi zanechali komentář. Přeji hezké čtení a hlavně mi zanechte prosím komentářek. Děkuji moc :-)

 

Čekal, až krabičku otevřu, ale já se k tomu moc neměla. Bála jsem se.

„Edwarde já…,“ snažila jsem se ze sebe vykoktat.

„Bello, neboj a otevři to!“ odhodlala jsem se a otevřela krabičku.

 

Byl tam větší klíč, starší a špinavý a na něm byla červená mašle. Překvapeně jsem se na Edwarda podívala a čekala na nějaké vysvětlení. Pozorně mě sledoval. Strašně moc se mi ulevilo, ale zase z druhé strany ne tak moc. Od čeho ten klíč může být?

„Od čeho je?“ zeptala jsem se. Nepatrně se usmál a pak mě obdařil tim nejkrásnějším úsměvem na světě. Rozbušilo se mi srdce a snažila jsem se popadnout dech.

„No ten klíč patří k takovýmu malýmu srubu v lesích. Dneska jsem ho koupil. Bude jenom náš,“ vysvětlil mi.

„Srub? Náš? Ty jsi koupil chatu?“ zamrkal na mě svýma krásnýma hustýma řasama a podíval se na postel. Vypadal rozpačitě.

„No říkal jsem, že něco vymyslim. Jak být spolu sami. Nikdo mimo Carlisla o tom místě neví. Je tedy jediný, kdo ví kde je. Alice ví, že jsem ho koupil, ale neví, kde se nachází.“

„A kde je?“

„Kousek před Forks. Hluboko v lesích. Během jsem tam za chvíli. Není zařízená zrovna moc hezky. Tak jsem myslel, že bysme mohli zajít koupit nějaký nábytek. Aby se ti tam líbilo.“ Moc se mi ten nápad líbil. Místečko jen pro nás dva.

„A kdy mě tam vezmeš?“ zeptala jsem se nadšeně. Očividně měl radost, že se mi jeho nápad líbil.

„No teď už se ti asi nechce, ale zítra by to šlo, třeba po škole,“ nabídl. Ale já to místo chtěla vidět hned.

 

Podívala jsem se směrem ke dveřím mého pokoje a snažila se zaposlouchat, jestli se ozývá televize z dolního patra. Přehoupla jsem nohy přes postel a hledala něco, co bych si vzala na sebe. Edward na mě nechápavě koukal.

„Děje se něco? Co děláš?“ Vyhrabala jsem ze židle džíny a natahovala si je na pyžamo. „Myslíš, že mě Charlie přijde zkontrolovat?“ Zeptala jsem se, zatím co jsem brala z šuplíku čistý ponožky a navlíkala je. Edward nejspíš pořád nechápal.

„No poslední dobou za tebou nechodí. Proč?“ řekl tiše. Oblíkala jsem si svetr a vyhrabala ze skříně kabát, který mi Alice koupila nedávno. Nechtělo se mi dolů pro bundu. Sedla jsem si na postel a obouvala boty.

„Spí už?“ vychrlila jsem ze sebe. Chtěla jsem co nejrychleji vidět to místo. Opravdu jsem z toho byla nadšená.

„Usnul už po první reklamě.“ Boty jsem měla nazuté, kabát oblečenej a Edwardova odpověď mi stačila, tak jsem si ho zapnula a šla k oknu. Edward na mě pořád koukal, jako kdybych se zbláznila.

 

„No co je? Ty mě tam nevezmeš?“ zahudrala jsem. Jako kdyby se probral ze zimního spánku. Hned stál vedle mě, až jsem zamžikala.

„Ty se tam chceš podívat hned?“ zeptal se udiveně a zároveň překvapeně.

„Už to tak vypadá,“ usmála jsem se a políbila ho na ústa.

„Tak to je jiná,“ vzal mě do náruče, vyhnul se taškám a už jsme mizeli v okně.

 

Uháněl lesem a já si užívala jeho blízkost. Po tom co seskočil na pevnou zem, si mě přehodil na záda a já klidně oddechovala. Poslouchala jeho vyrovnaný dech a vnímala vůni lesa. Byla to krása. Nestačila jsem si to ani pořádně užít a už zpomaloval. Přehodil si mě zase do náruče a lidským krokem se blížil k malému paloučku v lese. Byla tma a já neviděla skoro nic, ale tušila jsem, že budeme hodně blízko. Vyšel z lesů přímo na palouček, který ozářil měsíc. Zatajil se mi dech, byla to krása.

 

Palouček byl malý, vypadal tak skromně, ale zároveň bohatě. Byl plný květin, které měly schované své květy a čekaly, až se zase rozední, aby mohli ukázat svoji krásu světu. Byl obklopen kolem dokola hustým lesem. To místo vypadalo trochu strašidelně, ale s ním jsem se cítila tak v bezpečí. Podívala jsem se mu užasle do tváře. Pozoroval moje reakce, měsíc se mu odrážel od jeho krásné světlé pleti. Vypadal skoro stejně zářivě jako sám měsíc.

 

Pokynul hlavou a já následovala směr. Konečně jsem uviděla dřevěný domeček a vedle něho malé jezírko. K domečku vedla vyšlapaná cestička v trávě. Edward po ní pomalu kráčel a nesl mě blíž, abych si to všechno mohla prohlédnout zblízka. Šel pomalu a já se nemohla dočkat, až se té nádhery dotknu.

 

Konečně jsme byli dost blízko. Postavil mě na nohy a sledoval moje váhavé kroky a pohyby. Neodolala jsem a chtěla jsem si prohlédnout jezírko. Přidržel mě za ruku, asi se bál, že tam zahučim. Pousmála jsem se a nahlídla na hladinu, v které se odrážel zářivý měsíc a mi dva. Když v tom z jezírka vyskočila žába. Hrozně jsem se jí lekla a jak jsem se ulekla, ztratila jsem rovnováhu a posadila se na zadek. Ani Edward mě nestačil chytit.

Koukala jsem před sebe a začla se strašně smát. Opravdu umim zkazit každou romantiku. To mě Alice zabije, že jsem ten krásnej bílej kabát zapatlala od bláta. Nevim proč, ale ta situace mi přišla tak vtipná, že jsem nemohla se záchvatem přestat. Edward mě zvednul a nechápal, čemu se směju. Já vlastně asi taky ne. Ale pořád jsem se smála. Když jsem stála na svých, prohlídla jsem si velkou skvrnu od bahna, co jsem měla na zadku a pokrčila pobaveně rameny. Teďka se smál i Edward. Vzal mě znova do náruče.

„Neblbni, budeš špinavej a Alice tě taky přetrhne,“ znovu jsem se musela zasmát. Očividně myslel na to samé.

„Přece tě v tom nenechám samotnou,“ usmál se a šel ke dveřím chatky. Počkal, až vyhrabu klíč z kapsy, zasunu do zámku a odemknu. Panty zacvakaly. Edward zval za kliku a otevřel do krásné místnosti.

 

Byl to spojený obývací pokoj a kuchyň. Na jedné straně byla malá kuchyňská linka a starej zašlej sporák a vedle zelená malá lednička. Divila jsem se, že je do takové chatičky zavedená elektřina, ale byla. Prostor byl oddělen dřevěnou příčkou a za ní byl velký krb a dvě stará děravá křesla. Záclonky na oknech zažloutlé a přes okna nebylo ani vidět. Edward mě postavil na nohy a já nadšeně vlétla do pokoje. On jen pomalu vstoupil a pozoroval mě svýma krásnýma zlatýma očima.

„To je krása,“ vykřikla jsem a prohlédla si každý nábytek i zrníčko prachu. Edward pořád tak nejistě stál v povzdálí.

„Jsi si jistá?“ A pokynul ke sporáku a špinavým křeslům.

„No, je to sice malinko z módy,“ pousmála jsem se. „Ale jinak je to krása, uklidíme, něco natřeme a bude to.“ Konečně stál po mém boku. Přitáhl si mě blíž a zadíval se mi do očí.

„Ale my nemusíme natírat. Můžeme si koupit nový. Cokoliv se ti bude líbit,“ navrhl.

„Já vím, ale proč? Mě se to líbí takhle,“ vydrala jsem se mu z náruče a šla ke křesílkům.

„Měl jsem s tím počkat a nechat to Esme zařídit,“ povzdechl si. Otočila jsem se k němu.

„V žádném případě!“

„Bells, ještě chytneme blechy nebo já nevím co,“ zakabonila jsem se na něho.

„No kdybych věděl, že nebudeš chtít změny, uklidil bych to tady sám. Stejně sem sama netrefíš, tak buď bude po mém anebo nebude nic,“ řekl rázně.

 Vůbec se mi nelíbilo, že mi dává zase ultimáta. Mě, se to líbilo, jak to je. Nevypadalo to o moc hůř než u Charlieho doma. To, že nemáme moderní nábytek z časopisů, neznamená, že v něm přebývají breberky. Ale je pravda, že kuchyň vypadala šíleně a kdyby zůstala tak jak je, neodvážila bych se v ní nic ani pozřít.

„Tak?“ čekal, jak se vyjádřim.

Musela jsem ustoupit.

 

„No jo no. Máš možná pravdu. Ale ne, že to bude jako upíří doupě u vás doma. Žádný velký televize a drahý obrazy jasný?“ upozornila jsem ho na svojí podmínku. Smál se a přitom se blížil ke mně. Objal mě v pase.

„Neboj lásko, bude to přesně podle tebe.“ Bude se mi tu líbit, i kdyby to tu bylo celý růžový, hlavně že budu s tebou,“ políbil mě na čelo a pohladil ve vlasech. Přitulila jsem se k němu a všimla si dveří, které byli vedle krbu. Rozpletla jsem se z jeho objetí a šla je prozkoumat. Pomalu se posouval za mnou. Otevřela jsem je. Místnost byla menší než předešlá, ale ne zase tolik. Po straně byli dvoje palandy a jedna větší postel. Zem pokrýval ošklivý zelený koberec a okna byla zatažená hnědými závěsy. Zařízení pokojíku se mi opravdu nelíbilo, ale místnost to byla pěkná. Třeba, až tu bude velká postel a to harampádí bude pryč, by se tady dali trávit hezké chvíle. Začervenala jsem se z mojí bujné představivosti. Edward mě obešel a šel otevřít dveře, které byly přímo uprostřed zdi.

 

„Tady je koupelna. Ta kupodivu vypadá asi nejlíp,“ šla jsem se podívat na vlastní oči, a opravdu. Modré kachličky byli sice špinavé a plné vodního kamene, ale jinak to nevypadalo zase tak špatně. Bylo tam vše, co člověk potřebuje a to bohatě stačilo.

„Tak vyrazíme zítra na nákupy?“

„No asi by to nebylo úplně od věci,“ přiznala jsem. Edward se malinko uchechtl.

„No, ale co povím Charliemu? Další nákupy s Alice mi asi neprojdou,“ Přemýšlela jsem nahlas.

„No to asi ne, ale na něco přijdem. Stejně do večera než přijde z práce, máme času dost. A pak máme na to času, kolik budeme chtít. Můžeme pracovat i po večerech. Nebo spíš já,“ a setřel z poličky prach.

„Jinak se ti tady líbí?“ zeptal se uličnicky. Přistoupila jsem k němu blíž a toužebně jsem se na něho usmála.

„Jinak je to nádhera. Těším se, až si to tady zvelebíme a budeme tu trávit všechen volný čas. Bude to krása,“ přitáhl si mojí tvář za bradu a něžně mě políbil, ale já jsem chtěla víc.

 

Přisála jsem se mu na rty a silně ho objala. Vím, že jemu to nepřišlo silné, ale já ho chtěla mít u sebe blízko. Jemu se to, ale asi taky líbilo. Laskal mě ve vlasech a když jsem neměla dech, věnoval se mým uším a šíji. Něžně je líbal. Jeho ledový dech mě polechtal a já si vzrušeně vzdychla. Pochopil to jako pokračování a malinko přitvrdil. Vyzdvihl si mě a obtočil si moje nohy kolem pasu. Zajela jsem mu prsty do vlasů a pohlédla mu do očí. Byli skoro černé touhou. Dech se mi zrychlil a srdce bylo jako o život. Upíří rychlostí mě něžně opřel o zaprášenou zeď, a jedním trhnutím rozepnul můj kabát. Byla jsem celkem překvapená jeho touhou. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Sundal mi svetr a snažil se dostat přes tílko k mým ňadrům. Laskal mě a hladil po dekoltu. Šílela jsem z jeho dotyků. Chtěla jsem mu taky sundat bundu, kterou měl stejně pro nic za nic. Ale jeho pevné paže mi nechtěli dovolit ani letmý pohyb. Opřela jsem se o zeď a užívala si. Hladila jsem ho ve vlasech a letmě hladila po zátylku. Celý se otřásl a své rty přemístil na mé. Hladově mě líbal a vypadalo to, jako by zapomněl, že se potřebuju nadechnout. A nejradši bych se udusila, než se mu vymanit.

 

V tom mu zazvonil telefon. Ztuhl jako kámen, opustil moje rty a nedýchal. Já se pokoušela nabrat dech. Když jsem už zase vnímala pravidelné výdechy, držel Edward telefon u ucha a se zaťatými zuby drmolil slova.

„Alice, co je?“ odkašlal si, aby nebyl poznat jeho zastřený hlas. „Edwarde, měla jsem vizi!“ vykřikla vyděšeně do telefonu.

 

« Kapitola 4. ♥ Kapitola 6.»

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - kapitola 5.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!