Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Splněná přání - Kapitola 21.


Splněná přání - Kapitola 21.Vy mě umíte ukecat. :-D ani jsem nečekala, že to napíšu tak rychle, ale vy jste mě tak vyhecovaly, že to šlo prostě samo :-D Díleček je z velké části z pohledu Edwarda, jak jste chtěly. Tentokrát píši upozornění 18+. Mě to tak hrozný nepřijde ale v komentářích se objevil nesouhlas :-D takže radši uvádím vyšší. Děkuji moc za komentáře a přeji hezké čtení :-)

 

Edward:

Stál jsem v proudu ledové vody a doufal jsem celou duší, že mi sprcha pomůže. Duší. Tse. No ale dejme tomu. Sice tomu moc nevěřím, ale Bella tomu věří. Tak pro tentokrát na ni dám. A zase je tu ona.

 

Moje mysl nedokáže myslet na ni jiného. Úplně z ní blázním. Konečně mi nedělá problémy ovládat svoji žízeň a nakonec bude problém v mé touze. To by mě opravdu nikdy nenapadlo.

Už mě to přestávalo bavit. Nejradši bych si přilehl vedle svého strážného anděla a poslouchal její klidný dech. Jestli pak stále tak klidně spinká.

 

Zaposlouchal jsem se do ticha srubu. Její dech jsem slyšel zřetelněji. Byl těžký a srdeční tep zrychlený.

V tom mi došlo, že už není v posteli ale ve stejné místnosti jako já. Jak jen jsem ji mohl přehlédnout? Celý jsem se napnul.

Pomalu jsem se otočil tváří k ní. Svoje nahé tělo jsem raději neobracel. Nechtěl jsem ji přivádět do rozpaků.

 

Stála tam zabalená do bílé deky. Přidržovala si okraje látky na svém nahém těle.

Byla tak roztomilá, sladká akorát k pomilovaní. Byl jsem ze svých myšlenek zoufalý.

„Jak to, že nespíš?“ vyhrkl jsem netrpělivě.

„Nechal jsi mě samotnou,“ řekla něžně a lehce se začervenala rozpaky. Byla tak milá.

„Jdi si hezky lehnout, hned budu u tebe. Ano?“ byl jsem okouzlen jejími něžnými pohledy. Pokusil jsem se jí oplatit něžný pohled a úsměv.

 

Po tváři ji přelítla hříšná myšlenka.

„Nemohla bych se přidat k tobě?“ navrhla. Nevěřil jsem vlastním očím ani uším.

Opravdu to řekla, nebo to bylo jen moje přání. Usmála se na mě a zamrkala svými dlouhými řasami. Vypadala tak cudně, ale věděl jsem, že se tak rozhodně chovat nebude.

 

Vypadala jako by se sama se sebou hádala. Poznal jsem to na ní. Poznal jsem, když se jí hlavou honilo několik myšlenek najednou a já nemohl odhalit ani jednu jedinou.

Pozoroval jsem ji a nevěděl jsem, jak se mám ovládat.

Její ruce pustily lemy látky, do které byla zahalená. Stála přede mnou nahá. Krásná. Vypadala jako nejvyšší anděl.

 

Bože odpust mi. Už jen za tohle patřím do horoucích pekel. Smýšlím o někom, jako je ona tak hříšně. Káral jsem se v myšlenkách a doufal jsem, že mi to k něčemu bude. Ale mě to bylo všechno jedno.

 

Nedokázal jsem ovládnout ani svůj zrychlený dech. Pozoroval jsem její kočičí chůzi, jak pomalu přicházela ke mně blíž. Kdyby tak věděla, jak působila sexy. Odsunula dveře od sprchy. Ladně natáhla nožku pod proud vody. Byla ledová. Usykla a skousla si spodní ret. Pozoroval jsem její každý pohyb. Když vlezla dovnitř, přestal jsem pro jistotu dýchat.

 

Po očku si mě prohlížela. Zkoumala moje tělo a všiml jsem si, že se jí líbí to, co vidí. Letmo zavadila pohledem i o můj natěšený klín. Nespočinula na něm dlouho, rychle jím raději uhnula.

Tušil jsem, že si na sebevědomou ženu jen hrála, ale málem bych jí na to skočil. Šlo jí to moc dobře a zajímalo by mě, kde se to v ní vzalo.

 

Ustoupil jsem jí z cesty, natáhla se k regulaci vody a já pocítil horký dotek kapek. Vzala si z poličky lahvičku sprchového gelu a vymáčkla si ho trochu do dlaně. Opláchla si nahou pokožku a vtírala si mýdlo na překrásných ňader. Prohýbala se jako kočičí žena a hladila sama sebe tak vzrušeně. Dokázal jsem na ni jen zírat. Na nic víc bych se nedokázal zmoct.

 

Nedokázal jsem svůj pohled udržet ani na její tváři. I když to by mi asi taky stačilo. Přivírala toužebně oči a já si představoval, jak se jí dotýkám místo ní. Očima jsem sklouzl na její prsa a pak ještě níž. Styděl jsem se za sebe. Vždy jsem byl slušně vychovaný. Teď jsem si připadal jako šmírák. Taková neúcta.

Znovu jsem se raději nadechl. Nešlo to vydržet. Potřeboval jsem dech. Jinak bych se asi udusil. Byla to hloupost, ale v té chvíli to tak bylo.

 

Z mého snění mě probral její potěšený usměv. Přestala se dotýkat hladké pokožky a omývala se vodou. Spláchla si i dlouhé vlasy a já se skoro začal i modlit aby mě už netrápila. Aby se umyla a radši odešla. Ale ne, zacházela ještě dál.

 

Položila mi dlaň na moji hruď a já pocítil ten hřejivý dotek. Cítil jsem, jak do mě proudí teplo a rozlévá se po mém těle. V druhé ruce měla mýdlo.

Zářivě se na mě usmála a pak se mě zeptala na takovou hroznou věc. Ona mě chce umučit. Teď jsem si byl jistý.

„Umyješ mi záda, prosím?“ usmála se jako to nejzářivější slunce a nedala mi vlastně ani na výběr.

 

Otočila se ke mně zády, odsunula si mokré vlasy, které se jí rozprostírali po zádech. Zavlnila se v bocích. Na chvíli jsem zaváhal. V mé představě se vytvořila šílená myšlenka. Přišlo mi, jakoby mě tím zavlněním vábila k sobě.

Zavrtěl jsem hlavou a vytáhl jsem všechnu svoji soustředěnost a kontrolu z hlubin své mysli. Cítil jsem se na chvíli bezpečný. Nic se nestane, říkal jsem si.

 

Došlo mi, že lžu sám sobě, když jsem se jí dotkl. Hladil jsem její ramena a přejížděl namydlenými dlaněmi po jejích zádech.  Bylo to uklidňující. Zavřela oči a na něco vroucně myslela.

 

V tom jsem jakoby oslepl. Osleply moje myšlenky. Vyskytl se mi v hlavě obraz.

Takový záblesk. Nechápal jsem co to je. Soustředil jsem se na něho důsledněji. Byla tam Bella, klečela před mužem a laskala jeho mužství.

Obraz se mi vytratil a pak se zase objevil. Viděl jsem svoji tvář, byla zkřivená extází. Znovu mi to vše vypadlo z hlavy.

Moje tělo fungovalo samo za sebe, stále umývalo Bellino tělo.

 

Znovu a na posledy mě zahltil ten záblesk. Viděl jsem to všechno znovu, zřetelněji. Cítil jsem ty dotyky jakoby, byli opravdové. Cítil jsem Bellina ústa ve svém klíně. Cítil jsem ten pocit, který to ve mně vyvolávalo. Obličej, který jsem měl ve svém záblesku, se určitě ztotožňoval s mým. S tím co jsem měl právě teď.

 

Probouzelo se ve mně něco zvláštního. Vždy jsem věděl o svém démonovi, který se na mě škodolibě usmíval a popoháněl mě ke krvelačnosti.

Tento démon byl jiný. Byl tak opravdový. Nebylo to nic, co bych mohl zastavit anebo přemluvit. Cítil jsem, jak se rozlévá po celém mém těle. Putoval mnou a ovládal každou moji buňku. Byl jsem jako uvězněný v jeho pařátech a nemohl jsem ven.

 

Moje tělo přirazilo Bellu prudce ke zdi. Lehce vzdychla údivem. Neprotestovala. Bylo by jí to k ničemu. Laskal jsem její šíji. Líbal jsem ji vášnivě. Držel jsem jednu její dlaň v té mojí a působila jako pouta. Přitiskl jsem ji dlaň nad hlavu a pokračoval v láskání jejího nádherného krčku. Druhou dlaní jsem ji držel v pase a tiskl jsem si ji k sobě. Snažil jsem se pravidelně dýchat a její pokožka na můj dech působila husí kůží.

 

Už jsem to nemohl déle vydržet. Moje tělo ovládal někdo jiný, někdo koho jsem neznal. Ale věděl, co dělá. Přestal jsem Bellu laskat. Prudce jsem si ji otočil čelem k sobě. Chytil jsem ji za heboučký zadeček a vyzvedl jsem si ji do náruče. Opřel jsem ji znovu o zeď. Ruce mi dala kolem krku. Hebká stehna roztáhla od sebe a nohy mi omotala kolem boků. Měl jsem ji tak blízko.

 

Pohlédl jsem jí do očí. Koukala na mě jakoby sama poznávala toho cizince ve mně. Ale její otálení netrvalo dlouho. Přisála se na moje rty a provokovala mě zuby. Nevydržel jsem to dlouho. Musel jsem spojit svůj toužebný jazyk s jejím.

 

Pohodil jsem jejím tělem a přirazil jsem ho, na svůj vyčnívají a nedočkavý klín. Prohnula se mi v náručí a tak ještě poškádlila naše spojená místa. Přirážel jsem rychle. Nekontrolovatelně jsem sobě způsoboval rozkoš. Nemyslel jsem na nic kolem sebe. Jen jsem myslel na tu extázi, kterou jsem cítil při tom záblesku. Cítil jsem Beliny prsty vrývající se mi do ramen. Nezajímalo mě to. Nedokázal jsem povolit svoje sevření ani rychlost, kterou jsem ji přirážel k sobě.

 

Opustil jsem její odulé hladové rty a opřel jsem si hlavu o její rameno. Vnímal jsem její vůni a to mě pohánělo ještě víc. Letmo jsem zaslechl její výkřiky. Plně jsem se soustředil pouze na svoje pohyby v jejím těle. Cítil jsem, jak se ta síla, která mnou procházela, soustředí do mých prstů. Svíral jsem v nich její zadeček a vrýval jsem do něho svoji dlaň. Nedokázal jsem sevření povolit. To samé se dělo s mojí druhou rukou, kterou jsem měl přitisknutou na jejím pase.

 

Přirážel jsem rychleji a rychleji až mě z toho skoro vyrušilo Bellino hlasité zakřičení mého jména. Vzbudilo to ve mně tolik touhy, až přetekla a já se ji pokusil uvolnit pomocí hrubého zavrčení. Zachvěl jsem se a tělo mého anděla reagovalo stejně.

 

Všechno se vypařilo. Démon odešel a zanechal mě v jejím těle. Zanechal mě na místě samotného a ten kdo se bude muset zodpovídat jeho činům, jsem já. Co si to nalhávám. To já jsem ten démon. To já jsem to dělal. Moje tělo mě úplně ovládlo. Cítil jsem se hrozně. Místo toho abych byl rád, že napětí z touhy pominulo. Bella byla stále v mé náruči. Pomalu uklidňovala svůj zrychlený dech a já měl tvář zabořenou do jejích vlasů. Cítil jsem se tak vinný.

 

Zkameněle jsem stál s jejím tělem v náručí. Pomalu jsem se nadechl a nevěděl jsem jak se mám chovat dál. Pocítil jsem úlevu na jejím dechu. Uvolnil jsem prsty z míst, kde jsem jí svíral. Odtrhl jsem tvář z jejích vlasů. Neodvážil jsem se jí podívat do očí. Pomalu jsem jí postavil na nohy, ale zavrávorala se. Přidržel jsem ji aby nespadla. Cítil jsem její zvídavý pohled na své tváři, ale nereagoval jsem. Opřela se o zeď a vypadala, jakože se už na unavených nohách udrží. Přestal jsem se jí dotýkat. Otočil jsem se k ní zády. Byl jsem tak zahanbený.

 

Nechal jsem stékat vodu po svém obličeji.

„Omlouvám se,“ zašeptal jsem. Bylo to jediné, co jsem mohl říct. Věděl jsem, že to nestačí.

„Za co?“ zeptala se mě vyděšeným tónem.

 

Nechápal jsem, jak se mohla takhle ptát. Copak si toho nevšimla? Toho si nešlo nevšimnout.

Rychle jsem se k ní otočil a upřel jsem svoje oči na ní.

 

„Musíš se ptát? Byl jsem tak hrubý. Neovládl jsem se. Určitě jsem ti ublížil. Věděl jsem, že je to hloupost. Neměl jsem si až tak moc věřit. Bylo to tak zvláštní. Viděl jsem záblesky. Ty jsi,“ zarazil jsem se. Nemůžu to házet na nějaké hloupé myšlenky. Přece se jí nesvěřím s takovou hanebností.

„Co jsem?“ zeptala se zvědavě. Chtěl jsem jí to říci. Na malou chvíli jsem se chtěl o to podělit, ale rozmyslel jsem si to.

„Nechám tě o samotě,“ řekl jsem na konec. Vylezl jsem ze sprchy, vzal jsem si ručník a odešel jsem.

 

Omotal jsem si ručník kolem pasu. Setřel jsem si mokré vlasy a prošel jsem obývákem na malou terasu. Opřel jsem se o zábradlí, dýchal jsem čerstvý vzduch. Tam venku bylo všechno o tolik snazší, když jsem necítil její vůni tak zřetelně. Díval jsem se na měsíc a přemýšlel jsem o tom, co se stalo.

 

Bylo to jiné než normální myšlenky. Vypadalo to spíš jako vize, které jsem četl v Alicině mysli. Ale vize to nebyla. Bylo to spíš něco jako přání. Nikdy se mi nic takového nestalo. Co to mohlo způsobit? Bylo to z mojí hlavy nebo snad z jiné mysli? Ale koho. Jedině, že by byli Belly. Ne to určitě ne. Pochybuji, že ona myslí na něco takového. Hloupost.

 

Zavrtěl jsem hlavou a pořád dumal co se to tak mohlo stát. Normálně bych zavolal Carlislovi ale nechtěl jsem kazit ten klidný večer. Ted už vlastně noc.

 

Bella:

Osprchovala jsem se. Celou dobu jsem vzpomínala na to úžasný milování. Moc dobře jsem věděla, že kdykoliv se budu sprchovat, vzpomenu si na to a nebudu nikdy klidná. Myslela jsem i na Edwarda a na jeho chování. Bylo mi to líto. Tak nějak jsem si to brala na sebe. Nejspíš se mu to nelíbilo.

 

Osušila jsem se a v prádelníku jsem si našla kalhotky a obyčejné tričko. Myslela jsem, že je Edward v kuchyni, ale nikde nebyl. Krb byl už skoro vyhořelý, ale stále z něho sálalo teplo. Napadlo mě se podívat ven. Otevřela jsem dveře a byl tam. Seděl na schodech. Nahý. Vlastně jediné co měl na sobě, byl ručník, který měl kolem pasu.

 

Měsíční svit se odrážel od jeho pokožky. Byla skoro stejně blýskavá jako na slunečním světle ale ne tak jasně. Hleděl na nebe, ale jeho obličej nebyl zrovna sdílný, ale i tak jsem poznala, že ho něco trápilo. Zhluboka jsem se nadechla a posadila jsem se vedle něho.


Zanechtě prosím komentář, sami vidíte co semnou dělají :-)

Jinak děkuji všem stálým čtenářkám

 

 « Kapitola 20. ♥ Kapitola 22.»

Shrnutí

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Splněná přání - Kapitola 21.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!