Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha XXII.

02.11.2010 (09:00) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3098×

„Jo, jasně,“ zrudl a zmizel z mého pohledu. Otočila jsem se a pomalu jsem procházela parkovištěm, spousta aut už zmizela, takže se tu dalo volně projít. Alec se opíral o dveře mého auta a usmíval se. Musí na sebe být hrdý, když zvládl první den, který bývá nejhorší.

Nasedli jsme do auta a jeli jsme mlčky až do domu. Na jazyku mě pálila otázka, ale nezeptala jsem se. Počkala jsem s tím až do bezpečí, které nám poskytoval dům. Vstoupili jsme do obývacího pokoje a Alec se zhluboka nadechl. Přišlo mi to komické, vzhledem k tomu, že my dýchat nemusíme, takže jsem se rozesmála a on se přidal. Přiskočil ke mně, zatímco jsem seděla na gauči a rozcuchal mě.

„Teda, tohle nebylo fér!“ vypískla jsem v závalu smíchu.

„Já vím,“ řekl a oslnivě se usmál. Proč já musím mít za nejlepšího přítele toho největšího blázna z Volterry? No, on to se mnou taky zrovna nevyhrál!

„Nezlobíš se na mě?“ posmutněla jsem. Zítra už budou všichni vědět, že spolu půjdeme na ples. Třeba chtěl pozvat někoho jiného, možná Karoline, Tess, či kohokoli jiného ze školy.

„Nemám důvod, proč bych se na tebe měl zlobit. Chtěl jsem tě pozvat dnes odpoledne na ples, ale ty ses pozvala sama,“ usmál se a já ho objala. Je to zkrátka ten nejlepší přítel. Zapomněla jsem, že je pořád uvězněn v mém štítu. Hned jsem ho sundala a Alec si došel do lednice pro další láhev zvířecí krve. Pije ji teď častěji, abychom co nejvíce předešli riziku, že by se napil lidské krve.

Chtěl na lov chodit sám, ale to jsem mu zatrhla. Může potkat nějakého člověka v lese a i pro upíra, který se zvířecí krví živý dlouho, je to velké pokušení. Nemáme důvod riskovat to, že někomu ublíží. Vlci by ho jistě chtěli zničit a to bych nemohla dopustit. Bylo by těžké stát mezi nejlepším přítelem a Billym Blackem, který je tolik podobný Jacobovi. Nemohla bych ublížit ani jednomu, vím, že Billyho vůbec neznám, ale už kvůli Jacobovi bych nemohla…

Prohlédla jsem se v zrcadle a došla jsem k závěru, že je můj vzhled bez chybičky. To jsou dost silná slova, většina dívek si to o sobě nemyslí ani jednou v životě. Konec konců, já nejsem obyčejná většina dívek, jsem nadlidský krásná a mocná upírka... Doběhla jsem zpátky za Alecem, který dopíjel láhev, a v jeho očích jsem už viděla lehký náznak zlaté barvy, kterou mám v očích já.

„Alecu, tak já jedu vyzvednout Tess a Karoline, jo? Zvládneš to tu? Budu mít u sebe telefon, kdyby se něco dělo, tak mi zavolej.“ Přikývl a rozloučil se se mnou. Nejdřív jsem chtěla přetáhnout přes dům svůj šít, ale pak jsem si to rozmyslela. Není k tomu důvod, Alec určitě nikam nepůjde a hlad by neměl mít. Obavy jsem nechala za sebou a už jsem si to šinula směrem k domu Tess, která už čekala venku. Pro Karoline musíme ještě trochu dál, ale to není problém. Jakmile mě Tess spatřila, tak se rozzářila a nadšeně nastoupila do auta.

„Ahoj,“ pozdravila mě a během chvilky už k nám přistupovala Karoline. V obličeji měla jasný výraz, který říkal, že hodlá projít všechny obchody, dokud nenajde ty pravé šaty. Takové odhodlání mě pobavilo, ale byla jsem na tom stejně, protože potřebuji ty nejkrásnější boty, které najdu.

„Takže, jste připravené na pořádnou nakupovací jízdu?“

„Že se ptáš! Já jsem jako na trní, že nic nenajdu!“ prohlásila Karoline a Tess jí přikyvovala. Tess toho nikdy moc nenamluví, ale je fajn. Dupla jsem na plyn a během chvíle jsme se ocitly v ohromném nákupním středisku, které se nacházelo v Port Angeles. Vstoupily jsme do prostorné haly, kde jsem naposledy nakupovala s Alecem a Alice.

„Vítejte v ráji,“ přečetla Karoline nahlas nápis, který stál před eskalátory, a rozeběhla se k regálům, které byly plné plesových šatů. Vyzkoušela jich nespočet, ale žádné nebyly tak hezké, jak si ona představovala. Měla pravdu, nebylo to ještě ono. Tess se tam jedny šaty líbily, ale nekoupila si je. Chtěla počkat na lepší, ale já si myslím, že krásnější šaty, které by jí takto padly, nenajde.

K jejím tmavým vlasům se olivová barva naprosto dokonale hodí. Šaty jí padly jako ulité a i Karoline překvapeně koukala, jak jí dokázaly proměnit. Vynikla v nich její ženskost, která moc často vidět není. Snaží se být přítelkyní, ale není dívkou, o kterou by se kluci prali. Kdyby ji v nich někdo uviděl, tak by doslova slintal!

„To snad není možný!“ zoufala si Karoline, když se Tess vrátila pro šaty, které jsme jí obě radily. Karoline stále ještě nenašla ty, které by jí padly do oka. Nechápu to, kolem je tolik krásných šatů, já sama bych si vybrala dokonce několik, ale ona nad všemi ohrnuje nos. Bylo mi jí líto, když jsem pozorovala její obličej, ve kterém se zračil smutek. Sama dobře ví, že si nakonec nějaké šaty bude muset koupit.

„To jsou ony!“ zavýskla a hnala se k regálu, který stál naproti. Prolétla okolo nás jako uragán a mně teprve teď došlo, že vidí ty pravé! Modlila jsem se, aby jí byly, takže jsem se ani nepodívala na to, jak vlastně vypadají.

Po chvilce vylezla s obrovským nadšením z kabinky a já jsem zůstala zírat s otevřenou pusou. Čekala jsem, že šaty, které si vybere, budou nějakým způsobem odlišné, ale rozhodně jsem nečekala, že budou celé růžové! Tedy je tu několik druhů růžové, které se překrývají volánky, ale stejně je to pořád růžová! Miluji barvy, ale přeci jen růžová zůstavá v pozadí těch, které bych nějakým způsobem vyhledávala...

Pravdou ale zůstává, že jí skutečně slušely. K jejím blond vlasům šla jakákoli růžová a ani u těchto šatů to nebylo výjimkou. Má opálenou kůži, o které já si můžu díky upírství nechat jen zdát. Svorně jsme s Tess zatleskaly a ona se nadšeně znovu převlékala. Potutelně jsem se na Tess usmála a ona mi úsměv opětovala. Obě jsme věděly, že tohle je jako hra na barbie, ale slušely jí a ona si je vybrala. I tak by nemělo žádnou cenu jí je vymlouvat, protože se rozhodla a přes její rozhodnutí nejede vlak.

„Holky, já mám takovou radost!“ hvízdala si Karoline, když jsme z onoho posledního obchodu vycházely. Radostně jsem se na ni usmívala, ale to, co upoutalo mou pozornost, byly nádherné boty, které jsem prostě musela mít. K těm šatům budou vypadat dokonale, tedy, ony tak vypadají i teď, ale to je jedno. Rychle jsem zaběhla do obchodu a štěstí bylo, že ještě měli moje číslo. Bylo tu totiž jen jedno poslední! Dnes se nade mnou štěstěna smilovala, díky!

Zpáteční cesta byla plná veselí a plánů na ples. Holky to měly dopředu rozmyšlené a i mě strhly svou skvělou náladou. Nakonec to může být legrace, pomyslela jsem si. Na posledním plese jsem byla, když jsem žila s Culleny. Sice se říkalo, že ve Volteře se také pořádají plesy, ale já jsem žádný nezažila, protože když onen slavný ples probíhal, tak jsem byla v cizině a ničila jsem nepřátelské upíry, či jsem uzavírala dohody.

Odvezla jsem holky domů a konečně jsem se sama dostala do našeho domečku. Popadla jsem tašky a s úsměvem na rtech jsem vešla dovnitř. Ticho, zvláštní ticho mi hučelo v uších. Neslyšela jsem tiché kroky, ani šustění stránkami knih. Bylo to, jako kdyby byl dům úplně prázdný, ale to je hloupost, vždyť je tu přeci Alec... Zamrazilo mě v zádech, když jsem prošla celý dům a zjistila jsem, že Alec tu není!

21. kapitola - Shrnutí - 23. kapitola

Dnešní dílek nebyl příliš důležitý k ději, ale nemohla jsem si odpustit, abych ho sem nepřidala...

Navíc na něj bude navazovat kapitolka, která už je o něco (možná i o hodně) důežitější. No, nechte se překvapit a komentujte. :-)

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha XXII.: