Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Silná touha XXI.

23.10.2010 (10:30) • Lucka002 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2281×

Plácli jsme si s Alecem a oba jsme zamířili do koupelen, které jsme každý měli ve svém pokoji. Trvalo věčnost, než jsem dostala bílou barvu ze svých vlasů. Vážně jsem zuřila, ale nakonec se to přeci jen povedlo. Ucítila jsem zvláštní úlevu, klid a pohodu. Zdálo se mi, že jsem na nějaké studentské koleji se svým kamarádem. Ne, že jsem upír, co žije ve městě spolu se svým nejlepším upířím přítelem. Zvláštní…

„Tak jsi připraven?“ zeptala jsem se Aleca, když nastalo pondělní ráno, tedy čas, kdy bychom měli vyrazit do školy. Zkontrolovala jsem Alecovy oči, které měly přes čočky skoro hnědou barvu. Několikero dalších páru měl v tašce, protože jed v našich očích je během hodiny rozpustí.

„Jistě,“ odpověděl s úsměvem, ale viděla jsem na něm, že je trochu nervózní ujistila jsem ho, aby neměl strach, že jej zaštítím. Ráno vypil celou láhev zvířecí krve, kterou jsem mu připravila, a tudíž jsme byli připraveni odejít.

Miluji veselé barvy, takže jsem pro dnešní den zvolila zářivě žluté tílko, dosahující mi až pod zadek, které jsem přepásala širokým černým páskem. Tmavé džíny obtahovaly mou štíhlou postavu a zvýrazňovaly mé nohy. Zvykla jsem si, že se na mě lidé dívají a pozorují mě. Už dávno jsem přestala být stydlivá dívka, která se snažila, aby si jí nikdo nevšímal. Přes tílko jsem přehodila světle hnědé sáčko, aby nikomu nebylo divné, že mi není zima.

I Alecovi to velmi slušelo. Modré džíny, které vybrala Alice, mu padly jako ulité. Zelené tričko zvýrazňovalo několik svalů na jeho těle, ale nevypadal jako nějaký nabušenec. Tohle bylo sexy! Vlasy měl nagelované a skutečně mu to slušelo. Ještě si vzal tmavou bundu, která mu taky skvěle padla. Alice bude nadšená, až ho uvidí.

Usmáli jsme se na sebe a se všemi věcmi do školy jsme vyrazili. Vyjeli jsme trochu déle, takže bylo parkoviště poměrně plné. V autě jsem na Aleca povzbudivě mrkla a uvěznila jsem ho do svého štítu, přes který by nemohl nikomu ublížit. Mohl se pohybovat, mohl mluvit, potřást si rukou s ostatními a nic mu nevadilo. Můj štít těsně obepínal jeho tělo a v případě potřeby bych ho zapnula tak, aby se nemohl pohnout z místa.

Všechny pohledy lidí na parkovišti se stočily naším směrem. Alec ke mně přešel a počkal, až si vytáhnu tašku z kufru auta. Karoline překvapeně stála a já jsem se na ni zářivě usmála.

„Dobře, takže můžeme vyrazit,“ promluvil a s úsměvem na tváři se otočil tak, abychom mohli vyrazit ke škole. Poslouchala jsem, jak dívkám zběsile tloukla srdce a jak si šeptaly to, co si o mém nevlastním bratrovi myslí. Vyšel z jejich hodnocení skutečně perfektně, některé dívky si myslí, že je hezčí, než Edward Cullen. Tak to mě skutečně zarazilo! S něčím takovým jsem se ještě nesetkala.

Setkala jsem se s pohledem jmenovaného a nevím, co si o tom mám myslet. Tvářil se tak zvláštně, že to ani nedokážu popsat. Vypadalo to, jako když se v jeho tváři pere několik pocitů a on neví, který zrovna cítí. Lehce jsem zakroutila hlavou a už jsme stáli u Karoline, ke které se přidala Tess a Thomas.

„Ahoj,“ zašvitořila Karoline, zatímco mi Thomas vysekl poklonu. Musela jsem se usmát.

„Ahoj,“ pozdravila jsem je. „Tohle je můj nevlastní bratr Alec. Alecu, to je Thomas, Karoline a Tess, moji přátelé,“ představila jsem je. Alec se zachoval úžasně, s Thomasem si potřásl rukou a Tess s Karoline lehce políbil ruku. Připadala jsem si jako v nějakém starém filmu, ale vypadalo to hezky a na holky to udělalo dojem.

Thomas se vydal za klukama a nabídl Alecovi, aby šel s ním. Na chvilku zaváhal, ale souhlasil. Pro případ nouze máme společné heslo, které mi řekne, že potřebuje pomoc. Navíc je výhodou, že můj štít trochu izoluje i lidský pach. Ne zcela, ale podstatnou část nepropustí. Pozorovala jsem Alecova záda, která mizela v davu spolužáků.

„Máš krásný boty,“ začala Karoline s chválou, ale vím, že za tím něco bude následovat. Slušně jsem jí poděkovala a ona ještě chvilku mlela o blbostech, načež se vrátila k Alecovi.

„Tvůj brácha, on je fakt kořen!“ uznala a já jsem se musela začít smát, protože její výraz mě pobavil. Snad se nám Karoline nezamilovala, usmála jsem se.

„Není nejhorší,“ řekla jsem a ona se na mě překvapeně podívala. Začala jsem se šíleně řehtat, a když jí došlo, že jsem to nemyslela vážně, tak se přidala.

„Karoline má pravdu, je to nový střed dívčích zájmů,“ prohodila Tess a já jsem se na ni usmála. Věřím tomu, protože je skutečně hezký. Zaposlouchala jsem se do zvuků okolí a uslyšela jsem veselé hlasy, mezi kterými jsem uslyšela i trochu nucený, ale přesto veselý smích Aleca. Vypadá to, že nemá problémy, jinak by mě určitě zavolal.

„Kam bude chodit do třídy? S námi?“ zadoufala Karoline.

„Jo, Alec bude chodit s námi do třídy. Máme tam ještě volná místa,“ vysvětlila jsem a Karoline se zaradovala. Div nás do třídy na první hodinu nepopoháněla, aby tam byla rychle. Alec seděl v lavici, kde jsem mu řekla, že sedím já. Automaticky jsem si k němu přisedla. Alec měl ve tváři trošku dětský výraz, ale sebevědomé vystupování a dokonalý ohoz, jej ignoroval. Zamaskovaný byl dokonale, uznala jsem.

„Je všechno fajn?“ zeptala jsem se tak tiše, aby to mohly slyšet jen naše upíří uši, když vešel do třídy učitel. Ani se neptal na nového žáka, jen si ho zapsal do notesu a oznámil mu, že bude zkoušen, aby měl stejný počet známek, jaký máme my. Alec na mou otázku němě přikývl, ale všimla jsem si, že ruce, které má v lavici, jsou zatnuté v pěsti.

Položila jsem svou ruku na tu jeho a snažila jsem se, aby vycítil můj klid a přenesl se na něj. Musí to pro něj být hrozné a já mu bohužel nemůžu nijak pomoci. Ale byla to jeho volba, nemusel souhlasit. Věřím mu, že to dokáže překonat, jeho oči už ztrácely zářivě karmínovou barvu.

Na konci hodiny jsem na něm viděla, že je to trochu lepší, ale ruce měl stále zatnuté a dýchání jen předstíral. Nechtěl nic riskovat a já mu rozumím, sama jsem si prošla něčím podobným.

„Proč je tvůj brácha takovej zaraženej?“ zeptal se mě Thomas, když jsme si sedli na oběd a Alec ještě stál frontu na jídlo, které my stejně nejíme. Takže si toho všiml, není asi tak nenápadný, jak jsme si mysleli…

„On takový není, ale je to první den a navíc mu ráno nebylo moc dobře,“ vymluvila jsem se a on to uznal jako hodnotnou odpověď. To už se k našemu stolu blížila Tess a Karoline, které následoval Alec spolu s Jeremym a Patricem. Tvořili takovou skupinku kluků, kteří se s námi blízce přátelili.

„Už máte šaty na ples? Já ještě ne,“ zeptala se nás Tess, když jsme dojídali. Znechuceně jsem položila poslední kousek pizzy, který mi zbyl. Už jsem nemohla pozřít ani sousto, protože bych snad musela jít zvracet. A to se nám, upírům, nestává!

„Ne,“ zabědovala Karoline. Tím mě vážně překvapila, protože jsem si myslela, že ona, dívka, která o plese věděla jako první, už šaty mít bude.

„A co kdybych vzala auto a zajely jsme si do Port Angeles? Můžeme si zanakupovat,“ navrhla jsem a holky ihned přikyvovaly. Alec s úsměvem protočil oči a už jsme se chystali odejít. Zastavil mě Jeremy, takže se vydal napřed k autu.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se, když se od nás Alec trochu vzdálil.

„Já… Ehm… Chtěl jsem se tě zeptat, jestli… Jdeš s někým na ples?“ vykoktal a já jsem se zarazila. Chci jít na ples, ale nemám s kým jít. Chybí mi mnohem podstatnější věc, než boty. Já nemám tanečníka, se kterým bych na ten ples šla, ale jít s člověkem je příliš nebezpečné.

„No… Jeremy, já nevím, ale myslím si, že nejspíš půjdu s Alecem, je to můj bratr a ples bude už v pátek, takže…“ vymlouvala jsem se, ale bylo to nějak těžší, než obvykle.

„Jo, jasně,“ zrudl a zmizel z mého pohledu. Otočila jsem se a pomalu jsem procházela parkovištěm, spousta aut už zmizela, takže se tu dalo volně projít. Alec se opíral o dveře mého auta a usmíval se. Musí na sebe být hrdý, když zvládl první den, který bývá nejhorší.

20. kapitola - Shrnutí - 22. kapitola

Nastává taková tradiční otázečka... Jak se vám dnešní díl líbil? Já doufám, že alespoň na tolik, aby jste tu zanechali komentář. Takový komentář je pro autora doslova hnací motor, který ho popohání a nutí, aby ze sebe vydal to nejlepší. :-)

Vaše Lucka002

Autor: Lucka002 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Silná touha XXI.: