Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sedm dní na seznámení - 3. kapitola - Je to podobné tučňákovi...

03.07.2012 (20:30) • KateSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2323×

„Bobe! Bobe!“ vykřikovala naše čtveřice, zatímco jsme se hnali k autu vysvobodit toho chudáka z úděsného pekla, které musel zažívat. Sice nesvítilo slunce, takže se nemohl úplně uškvařit, ale bylo dusno, což dokonale stačilo.

„Dělej!“ pobízela jsem skoro hystericky Jessicu, která horečnatě hledala klíčky od auta ve svojí kabelce.

Konečně je našla. Okamžitě jsme skočili ke kufru a otevřeli ho, připraveni na nejhorší. Uvnitř ležel Bob, natažený přes celou jeho délku – pokud to umožňovala ostatní zavazadla – a vypadalo to, že spí. Zatrnulo mi, jestli není mrtvý… dvě hodiny bez vody a přívalu kyslíku v uzavřeném prostoru můžou člověku udělat cokoliv.

„Bobe?“ žďuchl do něj jeho kamarád opatrně, aby ho probudil. Nic. „Bobe?“

„Hej! Dělej!“ křikl na něj Jacob tak nahlas, že by to vzbudilo i mrtvého. Rozhodně s tím žádné cavyky nenadělal.

„Co?“ hlesl a v mžiku otevřel oči. Když nás tam tak viděl stát, pomaličku mu docházelo, co se děje. „Vy jste mě tu nechali?! Jen tak, prostě jste si odešli a na mě zapomněli?! Jak dlouho už tu vlastně jsem? A co všechno jsem prošvihl? Tohle vám neprominu! Mohl jsem tu umřít!“ rozčiloval se, možná až moc přehnaně, ale oprávněně.

„Promiň, my jsme nechtěli,“ omlouvala se za nás za všechny Jess a dělala u toho smutný kukuč, jako kdyby za to všechno mohla jen ona. Což vlastně byla z části pravda.

„To vám tak budu…“ podíval se na ni a najednou ztratil řeč.

Svraštila jsem obočí a pořádně si ho prohlédla. Blonďaté vlasy se mu kroutily podél obličeje k ramenům a díky nim vypadal jako ovečka. Bledý obličej plný pih se zeleně bažinatýma očima obracel k mojí kamarádce a nespouštěl z ní zrak. Přímo na ni zíral – vyvalené oči, nepřítomný pohled a kdybychom mu nechali chvilku, určitě by se mu otevřela pusa do O. Uniká mi něco, nebo to opravdu vypadá, že se nám hošánek zakoukal? Tohle byl přímo ukázkový příklad, jak poznat, když někdo potká lásku a úplně ho okouzlí.

„Bobe, jsi v pohodě?“ zaregistroval i jeho kamarád změnu a ihned se k němu vrhl.

Jeho nepřítomný pohled se vytratil, trochu se oklepal a několikrát zamrkal, jako by se znovu vzbudil. „Jo… v pohodě.“ Rozhodně tak ale nevypadal.

„Nechceš něco přinést k jídlu, pití?“ starala se Jess.

„Dobrý, musím to jen rozdejchat…“

„No, když už se tady Bobovi udělalo dobře a není v ohrožení života, co kdybychom si šli konečně užívat prázdnin?“ navrhl Jacob, trochu otrávený z toho, že tady musí kysnout.

„Bezva!“ vypískla a já jsem pokrčila rameny. Kam jde Jess, jdu i já. „Tak… se uvidíme později.“ Potom zaujala místo po boku Jacoba a odešla pryč.

Okamžitě jsem se vydala za nimi. Vtom jsem ale kýchla tak mohutně, že jsem se musela přidržet auta. Au, to docela bolelo. Zatracená alergie na posekanou trávu.

Dál jsem následovala ostatní, ale jen jsem popošla pár metrů a zjistila jsem, že mám rozvázanou tkaničku. Normálně bych si toho nevšímala, ale jsem pověstná svým zakopáváním o vlastní nohy, takže… Skrčila jsem se na bobek za auto, kde mě nebylo vidět.

„… klidně odjedeme.“

„Ne, to je v poho. Zvládnu to…“

Jejda! Někoho omylem odposlouchávám… To je Bob s tím svým kamarádem?

„Fajn. Něco na posilněnou?“

„Díky,“ oddechl si Bob a hlasitě něčeho usrknul.

Tkaničku jsem si už zavázala a chystala se odejít.

„Musíme si ale něco najít, krve už je málo.“

Krve? Slyšela jsem dobře? Třeba se přeřekl… No, to není moje věc.

***

„Lidi, spousta z vás za mnou chodí, že máte hlad a nechcete sahat na svoje zásoby. Takže nápad – co kdybychom si objednali pizzy?“ navrhoval Jacob, okolo něj hlouček lidí, včetně mě a Jess.

„Jo!“ ozývalo se ze všech stran.

„Bezva. Každý si to zaplatí sám, teď mi jen řekněte, co jakou chcete.“

„Hawai! Šunkovou! Sýrovou!“ začali na něj sršet objednávky.

„Už to jsou všichni?“ Mával asi po pěti minutách bločkem, do kterého si poznamenal, kolik jich má vzít.

„Ne!“ vyhrkla Jess. „Ale teď mi vypadlo, jak se jí říká… je to prostě z ryby – no, z ryby ne, tahle je menší – takže z rybičky, takový tý hnědo-růžovo-šedivý barvy…“ popisovala to.

„Myslíš lososa?“

„Ne… je to…“ bylo úplně vidět, jak se snaží zapojit mozkové závity, „je to podobné tučňákovi…“

„Tuňák,“ pomohla jsem jí.

„Jo, to je ono!“

***

Zrovna jsme seděly s Jess u sebe na posteli, když k nám přišel náš ubytovatel s dvěma krabicemi.

„Čerstvá donáška přímo z pece! Pro dámu s hnědými vlasy tu mám něco extra, čtyři druhy sýrů! Prosím, madam.“ Podával mi ji, jako by byl nějaký číšník, a nezapomněl se uklonit, přičemž já jsem se neopomněla červenat. „A pro druhou dámu tu mám opravdu něco unikátního, tučňákovou pizzu!“

„Fuj! Takhle mi to znechutit!“ mračila se na oko, ale s díky si ji od něj vzala. „Ten servis bych si ale nechala líbit… Ještě kdybys u bazénu měl pláž a podával nám drinky s čerstvou jahodou… Jo, to by bylo bájo!“

„Co není, může být,“ mrkl na ni. „No, já se odporoučím, přeju dobrou chuť!“ A odešel.

Jen co za ním zapadly dveře, obě jsme si povzdechly.

„Já ho fakt žeru,“ nechala se slyšet Jess.

„To mi povídej,“ přitakávala jsem. „Ale vypadá to, že po tobě jede.“

„Po mně? A to jsi vzala kde?“ vrtěla hlavou. „Copak si nepamatuješ, jak ti ještě před hodinou dole dával tu modrou růži?“

„Tobě ji dal taky.“

„To jo, ale tobě jako první, mně ji dal jen tak, aby mi to nebylo líto. Bello, Bello, ty jsi fakt nevšímavá!“ kárala mě.

„Hele! Nebyla jsi to náhodou ty, kdo mi říkal, že o nás nemá zájem? Tak jsem si ho nevšímala…“

„Tohle mi chceš nakecat? Jak tě tak znám, určitě jsi o něm přemýšlela, říkala sis, jaký by to bylo hezký s ním chodit, jak byste se vodili za ručičku…“

„Tak fajn, fajn,“ poraženecky jsem zvedla ruce nad hlavu, aby s tím přestala, a raději jsem převedla řeč jinam, „ale jak jsem tak pozorovala, ty máš taky nápadníka. A jak se na tebe díval…“

„S Bobem na mě nechoď!“ ozvala se hned.

„A to proč?“ nechápala jsem.

„Nechci mít nápadníka… Sice se mi líbí být žádaná, ale o takovýhle kluky nestojím.“ Co prosím? Bob byl super kluk – sice jsem ho viděla jen chvíli a vůbec nic o něm nevím, ale přijde mi fajn. Co já bych dala za to, kdybych aspoň jednou měla nějakého nápadníka!

„Myslím, že by sis měla jít potřást rukou s naší milovanou blondýnkou,“ zmínila jsem naši „kamarádku“ s nafrněným nosem.

„Potřást rukou? Spíš jí praštit knihou přes hlavu, aby se jí konečně rozsvítilo… Ale ne, ty nevíš, jak to myslím… Já chci kluky, kteří jsou něčím super, unikátní… nechci nějakého průměrného vlezdoprdelku…musíš to prostě zažít, jinak to nepochopíš…“

„S mojí smůlou to nezažiju nikdy,“ povzdechla jsem si.

„Haló?“ ozvalo se zpoza dveří. Sakra, snad neslyšel to, co jsme si tady povídaly.

„Dále!“ vykřikly jsme unisono.

„Pozor, už jsem tady zase!“ usmál se na nás Jacob, nonšalantně se opírající o rám dveří. „Máte asi magický pokoj nebo něco, protože mě to k vám pořád táhne… A vida, koukám, že jste ještě nic nesnědly. A zrovna jsem si říkal, že by se vám mohlo líbit, kdybychom se šli podívat k bazénu a něco si tam dát…“

„A bude drink s jahodou?“ vyzvídala Jess.

„Pro vás cokoliv,“ mrkl na mě a potom i na Jess.

„V tom případě,“ zvedla se z postele, „okamžitě odcházím s tebou. Jdeš taky?“ otočila se na mě.

Mám nebo ne? Nechci propásnout jakoukoliv příležitost být s Jacobem, ale chci se pořádně najíst a trochu klidu mi neuškodí… „Ne, zůstanu tady. Vám to určitě nebude vadit. Nebudu se vtírat.“

„Ty? Ty se nikdy nebudeš vtírat!“okamžitě mě přesvědčoval. „Kdykoliv jsi u mě vítaná. Kdyby tě náhodou rodiče vyhodili z domu, kdybys cokoliv potřebovala… u mě máš dveře otevřené,“ řekl naprosto vážně.

„Díky, doufám, že to nebude potřeba,“ usmála jsem se a sáhla po krabici se skoro vychladlou pizzou.

Jen co se odporoučeli, vzala jsem si do pusy kus jídla a přemýšlela.

Jess má pravdu, je to fakt kus. Ale nejde mi na rozum, proč by chtěl zrovna mě. Co na mně může vidět? Vůbec nic. Asi si to jen vymýšlím, určitě je to jen moje fantazie… Ale přesto jsem se začala zaobírat vzpomínkami na Jacoba, co jsem s ním všechno zažila. Když jsme si rozdělovali pokoje, sám nám ochotně pomohl a vyvedl tu blondýnu pryč. Když nás provázel po domě, vždycky stál vedle mě – z druhé strany byla Jess, ale to je vedlejší. Když mi dával tu modrou růži a přitom se na mě díval tak uhrančivým pohledem… Když nám přinesl pizzu, nejdřív ji dával mě… Vždycky pro nás přišel a někam nás vytáhl, bral na mě ohled a staral se o mě…

Ještě že tady nikdo není, protože kdyby mě viděl, říkal by si, co se to se mnou děje – rychle jsem mrkala, trhala hlavou ze strany na stranu, blbě se usmívala, srdce mi sprintovalo jako o závod… Do háje! Já se zamilovala! Jess mi ještě kladla na srdce, abych nefantazírovala… a ono ejhle!

Úplně živě jsem si ho představila, jak sedí u nás na verandě, vedle něj Charlie, který se s ním o něčem baví, a já jim tam přináším limonádu… Tak to je hodně blbý! Když si někoho takhle dokážu představit, je to tutovka…

„… tu super. Jsme s Bellou na pokoji, takže v pohodě…“ vlítla do pokoje Jess. „Máma,“ naznačila němě. Abych jí nechala soukromí, odešla jsem z pokoje i s krabicí, ale hned na chodbě jsem narazila do Jacoba.

„Sorry!“ omlouvala jsem se a snažila se zahnat červenání.

„Výborně, zrovna tebe hledám!“ usmál se na mě tak úžasně, že se mi málem podlomila kolena.

„Neměl jsi jít náhodou s Jess? Zrovna jí volá mamka, ale za chvíli bude hotová…“

„Ne, potřebuju s tebou něco probrat,“ řekl a sklopil oči, jako by se styděl. Že by… že by? Nechtěla jsem tomu ani uvěřit! Řekne mi to tady nebo si půjdeme někam sednout, na nějaké romantické místo?

„Můžeme se jít projít?“ navrhnul. Jen jsem pokývla hlavou a chytila se nabízeného rámě. Asi po deseti minutách se konečně odhodlal a prolomil mlčení.

„Bello, já… chtěl jsem se tě na něco zeptat…“ začal stydlivě. Ihned jsem se začala červenat, čekala jsem, co přijde.

„Ano?“ pobídla jsem ho, když se zarazil a nic neříkal.

„Víš… je mi to blbý, ale já doufám, že to nikomu jinému neřekneš a nevysměješ se mi… Nevypadáš jako ten typ… Víš, chci se tě zeptat…“ pořád koktal, „no, myslíš, že by se mnou Jessica chodila?“

Autor: KateSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sedm dní na seznámení - 3. kapitola - Je to podobné tučňákovi...: